Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím

Dobrý den, dovolil bych si vás poprosit o radu, jak vyřešit naší situaci. V dnes už v bývalém zaměstnání jsem se seznámil s jednou koleginí, vždy jsme si skvěle rozuměli.Poté co jsem ze zaměstnání odešel jsme se dva roky neviděli,poté jsme se potkali na jedné akci a tam to vše začalo.Naše přátelství přerostlo v lásku,ale ona je bohužel vdaná,žije v takovém všedním manželství. Jasně mi řekla,že mě moc miluje,ale rozvádět se zatím nebude. Já jí také moc miluji,navíc mě před lety tragicky zahynula přítelkyně a od té doby jsem nebyl schopen někoho milovat,až teď.Musí přiznat,že nám to oběma pěkně zamíchalo životem. A nevím si rady jak se s tím mám vypořádat. Ona se nechce rozvést hlavně kvůli dětem a já to chápu,ukončit manželství není nic jednoduchého a do ničeho ji nenutím,to nechci. Na druhou stranu je nešťastná když nejsme spolu a já také. Je jasné,že takhle to věčně nepůjde,ale nejsme to schopni ukončit. Moc o tom přemýšlím jak dál,po letech opět někoho miluji a někdo miluje mě, nerad bych se toho vzdal ( asi jsem pokrytec ). Co dál,počkat jak se to vyvine, nebo ukončit vztah i když to bude moc,moc těžké ? Děkuji za případnou radu a snad to pomůže i ostatním,kteří jsou v podobné situaci.

Přeji pěkný den. Můžete mi prosím poradit, jak konkrétně pomoci muži (53 let), který má potíže s erekcí? Nemyslím léčení apod, spíš nevím co říct, jak povzbudit abych neublížila. Jedná se o krátký vztah, a první pokus jaksi nevyšel... děkuji.

sem úplně vykolejená a asi navždy budu, před 3 lety. vrátil se ke mně můj bývalý, se kterým jsem chodila v 16 letech, byli jsme svoji první.....krásné.... ale skončilo to...on se stále ozýval po celých 30 let s menšími odmlkami mi psával z dovolených, k narozeninám vánocům a stále v tom textu bylo něco....nějaké náznaky nevyhaslé lásky. až najednou přišlo přání k narozeninám, kde bylo jeho tel. č. a že na mě stále myslí a vzpomíná. Začali jsme spolu chodit, ale on ženatý, dcera měla 15 let. Nádherné, ale nevídali jsme se moc často, romantika, básně, pozornosti, řekla bych, že vůbec nešlo o sex, pozanala jsem, na sex moc není,stačilo mu hodně málo, ba naopak, moc mu to nešlo, jako by si na to odvykl.... už v těch 16, já byla mnohem temperamentnější. Ale je to půl roku, co jsme se začali vidět ještě méně....naposledy v lednu, bylo to krásné.ale stále mi psal, zamilovaně, neuvěřitelně.....ale to bylo naposledy, pak mi napsal.....na má naléhání...že má hodně těžké období,.že jestli mě bolí jeho nepřítomnost, že ukončíme náš vztah. Připadám si jako Alenka v říši divů, nechce mi nic vysvětlit, jinou žeprý nemá a stále mě miluje,že jeho city josu už léta stále stejné. a neodpovídá proč atd. Tak dlouho se snažil...30 let, že jsme si souzeni a že k sobě patříme a pak najednou konec ? stále jen přemýšlím proč a nejde mi to z hlavy. Netlačila jsem na něj, aby se rozvedl atd. Spíše jsem byla tolerantní. Vůbec se mi nechce zdát, že by si našel jinou, všechno se mi zdá nepravděpodobné....co myslíte. Ještě jsem zapomněla dodat, když se mi narodil syn, stále za mnou chodil, chtěl mě i po 5 letech po rozchodu, ale já už ho nemilovala.....až vlastně před 3 roky jsem do toho padla a zamilovala se moc. Známý a přitom tak neznámý, dospělý. Proč mě opustil, to ví jen on a on neřekne..je to pro mne nepochopitelné. Že by mě tak snadno nechal zmizet ze svého života, když tomu předcházelo tolik.....ještě dodám, oženil se až po 10 letech, co jsme se v r.82 rozešli, že stále doufal, že se k němu vrátím. Nebolí mě ani tak ztráta lásky, ta je ve mně a nikdo mi ji nevezme, jak to, co se mohlo stát. kdokoliv jiný by mi nevrtal tak hlavou jako on, který mi byl vlastně "celý život nějak nablízku". Děkuji za reakci. Anast.

Hezký den, ráda bych se zeptala či svěrila se vam, pozadala o pomoc: Jsem 5 let s pritelem , pochazim s harmonicke rodiny, neuvedomuju si zadne problemy z detstvi. Po 4 a par mesicih jsme se s prtelem rozesli, bylo to dlouhodobe, ale neumeli jsme to radikalne ukoncit, az jsem to udelala ja. Pote jsme na sebe zjistili, ze kazdy ma uz pul roku milence a milenku. Ja jsem si milence nasla drive - diky tomu, ze jsem doma kopakovane chtela resit nase problemy a dost jsem byla uzkostliva a smutna. Nikdo me z te situace netahl ven, az muj kamarad (nejprve kamarad). Topila jsem se v nestastnosti ze vztahu a muj pritel to nevidel a neslysle, kde jsem k nemu opakovane mluvila. Byli jsme tedy kazdy s nekym jinym. Rozesli jsme se - pohadali - nekomluvili spolu, ale po 2 mesiich opet nase komunikace ozila...nase milenecke vztahy ztroskotaly a my se vratili k sobe. Vse jsme si vyrikali - vyjasnili - rekli si sve nazory do budoucna, co chceme, co ne...Aktualne jsme spolu 5-6 mesicu....mam pocit, ze je vse ok...ale nekdy nas popadnou stavy, kdy se hodne poohadame a nemame velky duvod...ja i on jsme hodne temperamentni. Myslim si, ze pritel je nekdy vice labilni - ze odejde pri hadce a mluvi si pro sebe. Vsechno to jsou nase emoce - vubec nechapu tyhle hadky, ale berou mi pozitivni chut lasky k nemu po hadce. Nevim ale, zda je problem ve mne nebo v nem? Jsem nesva z toho, ze tomu neumime predejit. Takovych hadek probehlo asi 10 za pul roku...a mi berou energii. Jestli to neni moc? Mam pocit, ze je vina ve mne, ale myslim si, ze tomu prispivaji jeho slova - ty hlavne za to muzes. Poradte mi - jak v sobe poznat, co ja chci a jaka jsem...jsem zmatena, to ted vim. Ale vim, ze mi na nem zalezi a velmi. Dekujuu za odpoved ---moc dekuju!!

Dobrý den,poslední dobou si nějak nevím rady se svým životem a to i přesto že mi už je 41 let.Byla jsem jediné dítě svých rodičů,vdávala jsem se velmi brzy a po svatbě jsme s manželem zůstali bydlet u mých rodičů a spravili si přízemí v jejich domě.Přestože jsme investovali své peníze,dům zůstal ve vlastnictví rodičů,takže nám tam nic nepatří.Rodiče to vysvětlovali tím že jsem jediný dítě a stejně dům po jejich smrti zdědím,takže nějaký přepisy jsou zbytečný.Že soužití nebylo jednoduchý asi nemusím ani říkat,ale nějak se to vždycky zvládlo.Mám dvě děti,které studují vysokou školu,bohužel s manželem jsme se poslední roky hodně odcizili,zajímají ho jen jeho koníčky,dává minimum peněz na domácnost a děti,často je agresívní,naštěstí jen slovně,měl i nějaké milenky.Chtěla bych se rozvést,manžel nemá chuť řešit jakýkoli problém,nic ho nezajímá.Mám přítele,který je zatím pouze přítel,občas jdeme na kafe,vyslechne mě a jdu zase domů,nic spolu nemáme.Jenže jsem narazila na tvrdý odpor od rodičů,když se to dozvěděli.Prý rozbíjím rodinu,začaly padat sprostá slova na moji hlavu,přičemž nevěrnice je tím nejmírnějším.Jsem dospělá a nechápu,jak se mi můžou rodiče takto vměšovat do života.Prý se jim snažím připravit pěkný stáří,co prý si počnou s barákem kdybych se rozvedla a nebyla tam žádná mužská ruka,co prý děti,studují a potřebují peníze a manžel kdyby se to dozvěděl,tak že se na nás vykašle a nádá jim ani korunu a co budu dělat,jak ¨všechno sama utáhnu,že jsem nezodpovědná a pokud si prý toho novýho chlapa přivedu domů,tak ho vyhodí atd.Dobře vidí,jakse manžel chová a jak žijeme,ale podle nich to prostě musím vydržet,brát ohled na ně a na děti,který by na to doplatily.Připadám si jako malá holka,jenže nemám kam jít,barák je jejich a mě tam nic napatří,pokud bych šla někde do pronájmu,tak to nezaplatím,když děti studují,připadám si jako v pasti.Prosím co si tom myslíte,mám nějaké šance jak zase žít spokojeně?

Dobrý den,je mi 38 let,mám jednoho syna a jsem vdaná,ale v manželství jsme měli těžkou krizi,nejdřív měl milenku manžel a pak si i já zamilovala do jiného muže.Mezitím se manžel s milenkou rozešli nebo teda ona s ním a manžel se snaží dát naše manželství do pořádku.O mém příteli nic neví.Přítele mám ráda,s ním jsem se začala zase cítit jako žádoucí žena,vím že mě miluje chtěl by abysme byli spolu,on sám je rozvedený a říká,že samota je hrozná,prostě se ke mě hrozně upnul a čeká,že od manžela odejdu.A já teď nevím co dělat,vím že manžela mám pořád ráda a chci dát našemu manželství ještě šanci a zároveň se bojím opustit přítele,jednak mám strach,že s manželem nám to nemusí vyjít a jednak se moc bojím,že příteli rozchodem hodně ublížím a nevím,jak to ponese.Současná situace mě hrozně psychicky vyčerpává,hrozně málo spím,třeba přijedu za přítelem a jdeme spát ve dvě v noci a ráno v šest vstáváme do práce,přítel nechce jít spát,že prý si mě chce užít,že jsem mu vzácná,i při spaní mě chce objímat a držet za ruku a já takto nemůžu spát,když mu to řeknu,tak přestane,ale zachvíli to je to samé,zvykl si,že mu denně píšu spoustu sms a mailů a když to omezím,tak se hned ptá,co se děje,prostě to nezvládám časově a ni psychicky,jsem neustále unavená a jsem ráda,když se příteli vymluvím,že ten den nemůžu a jsem třeba jen sama doma a užívám si klidu a dostatečně se vyspím.Přitom je mi s přítelem dobře,mám ho ráda a chci aby byl šťastný,nechci mu rozchodem ublížit,ale takto žít mě hrozně vyčerpává,taky mám strach,aby když se s ním rozejdu neřekl o našem vztahu manželovi,prostě neumím odhadnout jak bude reagovat.Jak se rozejít a co nejmíň všem zúčastněným ublížit?Nebo dělám špatně že chci zůstat s manželem a mám být šťastná za to,že jsem našla přítele,který mě miluje?Děkuji za váš názor.

Ahoj, Před dvěma týdny mi opustila přítelkyně.Byli jsme spolu rok a půl.Mně je 22 a jí 21.Přišlo to jako blesk z čistého nebe,vůbec jsem to nečekal a nebyl jsem na to připravený.Řekla mi,že chce být sama,že neví co chce,že chce klid,že se se mou musí rozejít jinak by prý pak na mě byla hnusná,protože už ke mě prý necítí to co by měla.Zůstal jsem na ní koukat s otevřenou pusou,nemohl jsem tomu uvěřit.Měli jsme krásný a idylický vztah,vůbec žádné hádky.A najednou u ní taková změna,taková otočka.Vůbec to nedovedu pochopit,jak někdo může tak najednou zničehonic změnit názor.Nedovedu se s tím smířit.Vím že čas vše zahojí ale já to prostě nedokážu pochopit co se jí tak najednou stalo.Od té doby jsme si jen jednou psali jak se máme a takový ty normální věci.A psala že je teď šťastná sama no. Tak nevim co dělat.Jestli se na ní vykašlat nebo ještě zkusit jí nějak získat zpět.Mám jí opravdu moc rád,výborně jsme si rozumněli. Díky za názor

Dobrý den,moc prosím o Váš názor na moji momentální situaci.Je mi 43 let a jsem přes dvacet let vdaná a mám dvě studující děti.Před třemi lety se manžel zamiloval do jiné ženy a chtěl od nás odejít a žít s ní,už po několikatýdenní známosti.Nehleděl na nic,děti ho přestaly zajímat,řešil jen peníze a rozdělení majetku.Byla to hrozná doba,nečekala jsem to,nemohla jsem spát a přitom jsem musela normálně dál fungovat,byly tu děti,které studovaly a které to taky těžce nesly.Pak se s ním ta paní rozešla a manžel zůstal se mnou,nic nevysvětloval,nechtěl o tom moc mluvit,řekl jen,že udělal chybu.Tenkrát jsem byla hrozně ráda,že se vrátil,byl to můj první muž v životě a měla jsem strach,co bych si sama počala a že bych si jiného nenašla,jak bych sama zajistila děti,navíc manžela jsem pořád milovala,i když to celé ve mě zanechalo následky,hlavně nedůvěru jak manželovi,tak v sebe sama.Pak se to postupem času nějak zklidnilo,i když jako dřív to není a asi ani být nemůže,ale pořád mám manžela ráda,k té situaci se vůbec nevracím.Manžel teď pracuje mimo domov a jezdí jen na víkendy.Zpočátku jsem to hodně těžko nesla,prostě pořád tam byla ta narušená důvěra,pořád jsem si představovala,co dělá v týdnu,když je tam sám,bylo mi po večerech smutno,manželovi jsem to řekla,ale on to nechce řešit tím,že by si našel práci v místě u nás,prý by tolik nevydělal a tam se mu líbí.Před půl rokem jsem se seznámila s mužem,je už delší dobu rozvedený,má dvě děti,které zůstaly s ním,ale jsou už dospělé,jeho žena si našla jiného muže.Je moc hodný,pracovitý,o své ženě nikdy nic špatného neřekl,miluje svoje děti a miluje i mě.Vídáme se v týdnu po večerech,o víkendu jsem s manželem,přítel to respektuje,ale vidím na něm,že ho to trápí,chtěl by se mnou být pořád,jak říká.A já teď nevím,co dál...Miluji ho,rozumíme si,rozumím si s jeho dětmi.Mám hrozné výčitky svědomí,že vlastně žiju dvojí život,mám strach,že na to manžel přijde a jak zareaguje,je hodně žárlivý,na jednu stranu jsem šťastná,ale na druhou stranu se trápím,vím,že mám zodpovědnost za děti,které studují a které by rozvodem trpěly jak citově,tak finančně,sama bych jejich studie neutáhla a vím,že manžel by dělal problémy.Prostě vůbec nevím,co dělat,samozřejmě půl rok není dlouho,přítele miluji,ale nejsem tak bezhlavě zamilovaná,že bych neviděla a neslyšela,samozřejmě náš vztah nemusí vyjít a mám hrozný strach,že bych zůstala sama.S manželem vycházím celkem v pohodě,pořád ho mám ráda,těší mě s ním trávit volný čas o víkendech a v týdnu se zase těším na přítele,vůbec nevím,co dál,jak se rozhodnout,už jsem několikrát chtěla vztah s přítelem ukončit,ale nedokázala jsem to.Moc prosím o Váš názor,co byste dělala Vy na mém místě,děkuji.

Mám strach chce mě vidět EX, a já jsem ted po rozchodu jiná,..pochopí to? jsem původem Češka a byla jsem zamilovaná do VŠ studenta minulí rok, nějakým zázračným způsobem se mi ho povedlo získat. Moje rodina ho přijala bez problému jenže on mě stále nechtěl vzít domů, pouze na privát. Zamilované mi to bylo jedno, jenže po pár měsících mi to došlo ...co když je se mnou jen kvůli sexu?? Řekla jsem mu že je konec i když jsem si to v ten okamžik ani neuvědomovala ..a on mi řekl že mě bohužel má pouze rád, a snad budem aspon přátelé. Takže to byl opravdu konec. Psychicky jsem se s tím vyrovnala. Měsíc po rozchodu jsem si udělala nové přátelé a oživila stará přátelství ale s ním jsem nekomunikovala. Pak se mi dostalo nabídky pracovat v Anglii a já to vzala s tím že mě v česku nic nedrží ( viz. smrt táty, a rozchod s klukem snů..až na detaily) Jenže chvíli po tom mi zavolal a ptal se co dělám, jen jsem odpověděla a řekla že musim končit,..ale o 14 dní později volal znova a já nemohla mluvit tak jsem jen řekla že ted není čas,..a pak o dalších 14 dní volal z čísla babičky že na mě musí pořad myslet a jestli by mě mohl aspon vidět a jak žiju. Nechtěla jsem mu lhát ani říct pravdu že žiju 1500km daleko a že bydlím u pro něj neznámých lidí a mám 2 zaměstnání tak jsem hovor ukončila po 2 větách. Ted mám strach, mám pocit že jsem dospěla do stadia kdy ho nechci úplně ztratit, a on se semnou chce ted sejít a já jakmile mu řeknu jak se věci mají věřím tomu že mě nebude už nikdy chtít vidět. Jak mu říct pravdu aby ji přijal?? Jak nebyt za mrchu? neviděla jsem ho 6 měsíců. Tuší že jsem v zahraničí ..ale pouze rekreačně a čeká 3 měsíc na to že se sejdem. Z Anglie se mužu vrátit nejdřív za 10 měsíců. Co ted? Když jeho to mrzí a mě taky, byl to svým způsobem hloupí rozchod. Ted jsem dospěla co žiji v zahraničí a jediné co je rozumné je ukončit i to přátelství s ním ale potřebuji radu od někoho nestranného.

Děkuji za odpovět k minulému dotazu o mě a Tomášovi.....Dovedu si představit sebe na jejím místě už jsem se v takové situaci ocitla....a nechci o ni mluvit neuctive ale z urcitých zdrojů vím že chyba byla hlavně na její straně.Vím co chci a vím co potřebuji a to je práve ono chci jeho a potřebuju nekoho kdo me i mé dítě zabezbečí....A vím že by se tak i stalo nebýt tadytoho problému. Takže z vaší odpovědi jsem pochopila že mi radíte nechat ho a hledat jinde?

Dobrý den, chtěla bych poradit co mám dělat...zamilovala jsem se do muže jménem Tomáš..a vypadá to že on mě také miluje dělá pro mne první poslední rozumí si s mojí mamou opravuje mi byt bere me na vylety a tak jenže problémem je že žije 8let s přítelkyní a má s ní 2leteho syna ..o dítě nejde já mám též pul roční mimi, ale Tomáš se bojí že když se s ní rozejde ztratí tím svého syna a nenechá si ode mne poradit pořád říká že mě nechce ztratit a na ni mu nezáleží je s ní jen kvulí malému ani s ní nespí...ale žije s ní v domácnosti..jsme spolu tajně asi 2 měsíce a on chce pořád čas mám mu ho dát nebo jak mám dannou situaci řešit?Děkuji za odpověd jsem opravdu zoufalá :( Míša

Dobry vecer, som momentalne v komplikovanom vztahu. S priatelom sme boli minuly rok na letnej dovolenke, tam sme sa neskutocne pohadali, priam pobili, odisla som z tej dovolenky o dva dni skor.. Kedze ho velmi lubim, nedokazala som byt bez neho a odpustila som mu, len on mi ten odchod neodpustil. Odvtedy sme sice spolu, ale ma pred svojou rodinou skryva....mna ignoruje. Neviem co mam robit, ja som sa k nemu takto nikdy nespravala. Mam sa s nim rozist??? Dakujem za radu.

Dobry den,zhruba za rok a pul me bude 30let,rodice teda hlavne otec mi vyhrozuji ze pokud budu mit dite tak me vyhodi z baraku a odhlasi mi trvale bydliste!jsem z toho nestastna,asi si dovedete predstavit jaka bolest je pro zdravou zenu nikdy nemit vlastni dite!Na muze stesti nemam,ale ted se objevil jeden ktery by mohl byt snad uz konecne ten pravy,ma svuj byt,slusny prijem,vypada hodny i rozumny a je stejne stary jako ja(zatim se zname kratce a jsme pratele)ja mam taky prijem,ale minimum.VIM ZE NENI POVINNOST MYCH RODICU STARAT SE O ME A ME DITE DO SMRTI,ALE PRESTO-CENA ZA DITE ZTRATIT STRECHU NAD HLAVOU MI PRIPADA AZ KRUTE VYSOKA-NAVIC JSEM JEJICH JEDINE DITE,O TO VIC NECHAPU JEJICH JEDNANI.PROSIM PORADTE,JSEM Z CELE SITUACE NESTASTNA:,(

Dobry den dekuji za odpoved na dotaz viz nize....pritel byl 3x zenaty....atd.....to vse si uvedomuji ale nevim jak zacit od sebe.....jak udelat ten prvni krok......aby me videl opet jako zenu a ne matku....abych opet ja sebe videla jako zenu a ne jen dobrou radkyni......dekuji za odpoved

Stále mám pocit, že stojím na nějaké křižovatce a nemohu se rozhodnout kam jít? Nebo možná není kam jinam jít a já zůstávám v tom stejném, ale nedělám žádné pohyby…nemám plány. Partnera znám od svých 18let, on je o čtyři roky starší. Začala jsem s ním bydlet až v 25. V 28 jsem se rozešla, on hledal větší byt, já jsem se vrátila k rodičům, on se nechtěl ženit, řekl, že jsem na něj moc ambiciózní. Děti ještě nechtěl, tak jsem si řekla, co v tom vztahu dělám. Jenže…pracuji v ženském kolektivu, je to trochu „slepičárna“ nic moc vztahy, trochu i rivalita…prostě ženský kolektiv. Tak kde se seznámit? Jednoho muže jsem poznala, jenže..mi zapomněl říct, že někoho má. Po čase se rozešel, ale myslím, že jsem mu spíše pomohla s rozchodem…ale byla jsem zamilovaná…Na úvěr jsem si koupila malý byt, ale s prací na směny (i noční) mi tam bylo smutno. Tak jsem opět u bývalého partnera. Vím, že mě má rád, ale přiznám se, že mě něpřitahuje, komunikace vázne…každý si jdeme po svých..Přišla jsem na to, že si píše přes skype s kamarádkou, oslovují se hodně sprostě, píší si o sexu (ne mezi sebou), ale také jí třeba píše o mě: „ona zase nechce“ apod… Mám pocit, že mě ten vztah vůbec nenaplňuje, ale jsem rodinnější typ, nevím co v 31 letech dál…Stejné to mám s prací, nenaplňuje mě. Jsem šest let v ženském kolektivu, práce s lidmi, denní noční směny, práce o svátky…peníze nejsou nejhorší, jen je to spíše práce psychicky náročná a často jsou tam pomluvy, já na to vůbec nejsem, tak často chodím domů smutná, dívám se do zdi, mám úzkosti…snažím se s tím něco dělat a už občas chodím na pohovory. Ráda bych miminko, ale nevím, jestli ten „můj“ partner je ten vhodný…určitě potřebujeme více komunikovat. Svůj byteček teď budu „pronajímat“ bráchovi s partnerkou, tam bych se teď případně nevrátila, kdyžtak bych šla k rodičům, kteří bydlí v rodinném domě a máme celkem hezké vztahy…Jen jsem se asi potřebovala vypsat, nevím jaký krok mám udělat…Připadá mi, že s prací je to v dnešní době těžké, s muži také, asi na mě v mém věku kolem 30 chlap nikde nečeká, když chci děti..