Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím

Stále mám pocit, že stojím na nějaké křižovatce a nemohu se rozhodnout kam jít? Nebo možná není kam jinam jít a já zůstávám v tom stejném, ale nedělám žádné pohyby…nemám plány. Partnera znám od svých 18let, on je o čtyři roky starší. Začala jsem s ním bydlet až v 25. V 28 jsem se rozešla, on hledal větší byt, já jsem se vrátila k rodičům, on se nechtěl ženit, řekl, že jsem na něj moc ambiciózní. Děti ještě nechtěl, tak jsem si řekla, co v tom vztahu dělám. Jenže…pracuji v ženském kolektivu, je to trochu „slepičárna“ nic moc vztahy, trochu i rivalita…prostě ženský kolektiv. Tak kde se seznámit? Jednoho muže jsem poznala, jenže..mi zapomněl říct, že někoho má. Po čase se rozešel, ale myslím, že jsem mu spíše pomohla s rozchodem…ale byla jsem zamilovaná…Na úvěr jsem si koupila malý byt, ale s prací na směny (i noční) mi tam bylo smutno. Tak jsem opět u bývalého partnera. Vím, že mě má rád, ale přiznám se, že mě něpřitahuje, komunikace vázne…každý si jdeme po svých..Přišla jsem na to, že si píše přes skype s kamarádkou, oslovují se hodně sprostě, píší si o sexu (ne mezi sebou), ale také jí třeba píše o mě: „ona zase nechce“ apod… Mám pocit, že mě ten vztah vůbec nenaplňuje, ale jsem rodinnější typ, nevím co v 31 letech dál…Stejné to mám s prací, nenaplňuje mě. Jsem šest let v ženském kolektivu, práce s lidmi, denní noční směny, práce o svátky…peníze nejsou nejhorší, jen je to spíše práce psychicky náročná a často jsou tam pomluvy, já na to vůbec nejsem, tak často chodím domů smutná, dívám se do zdi, mám úzkosti…snažím se s tím něco dělat a už občas chodím na pohovory. Ráda bych miminko, ale nevím, jestli ten „můj“ partner je ten vhodný…určitě potřebujeme více komunikovat. Svůj byteček teď budu „pronajímat“ bráchovi s partnerkou, tam bych se teď případně nevrátila, kdyžtak bych šla k rodičům, kteří bydlí v rodinném domě a máme celkem hezké vztahy…Jen jsem se asi potřebovala vypsat, nevím jaký krok mám udělat…Připadá mi, že s prací je to v dnešní době těžké, s muži také, asi na mě v mém věku kolem 30 chlap nikde nečeká, když chci děti..

Dobrý den.Vdala jsem se po půlroční známosti.Teď to bude rok,co jsme svoji a máme veliké problémy.Denně se hádáme,většinou nás nastartuje maličkost.Manžel mě sprostě uráží,několikrát mě již vyhodil z bytu.Po chvíli se ale omluví a já vím že to myslí vážně.Je nezodpovědný,nemůžu se na něj spolehnout.Když mi něco,slíbí většinou to neplatí.Pak se hádáme.Stále mu opakuji,že bych byla ráda,kdyby nějaké věci změnil ale on o tom nechce slyšet.Zakázal mi nějaké kamarády a chodit ven,pokud on u toho nebude.Zprvu jsem protestovala,teď jsem radši doma než abych se s ním hádala.Je sobecký,nic pro mě neudělá a když není v práci,většinou sedí u pc a já kolem něj běhám,uklízím vařím a dělám vše co k domácnosti patří.Nechci po něm skoro nic,ale on neudělá ani to málo jako třeba vynést koš.Za ten rok,co jsme spolu mi snad ani jednou s ničím dobrovolně nepomohl a s mým velkým prosíkem stejně jen párkrát.Ve chvílích kdy se nehádáme je náš vztah ale perfektní a jen díky těmto chvílím jsem to ještě vydržela.Vím,že jsme se brali moc brzy,ale manžela miluji a vím,že on mě.Prosím poraďte mi,co mám dělat.Jak ho mám přesvědčit aby takový nebyl a jestli to má vůbec smysl.Myslíte,že kdybych mu za to stála,změnil by se už dávno?Moc mě to trápí,prosím poraďte.

dobrý den , je mi sice jenom 17 a na tyhle krize mam ještě čas ja to vím ,ale jsem uplně na dně a doufam že mi poradite jak dál. chodila jsem s klukem 4 roky a 3 měsíce vše bylo v pořádku byly jsem spolu štastni a bylo nam spolu dobře ani jeden den jsme nestravily bez sebe a šlo na něm vydět že mě potřebuje , byli hadky to je jisté ale vždy se vyžešily a vše šlo dál. a asi tak před měsícem mi oznamil že mě už dlouho nemiluje a že to tak dál už nejde , hned ze začátku jsem to nebrala vážně jsem si řekla že ho to přejde ale nepřešlo a dostalo se to takovýmu bodu, že ja se mu do slova cpu do zatku i když nechci ale memůžu si pomoct ja jsem už na něm závisla a strašně moc ho milují .postupem času mě začal ponižovat, urážet a ja se citím víc a víc bez života, nemam ani chut k ničemu a moje seběvědomí už ani není. nejhorší je že to vše držím v sobě před rodinou a znamima a dělam furt jako by nic ,když ho přesvědčím at příjde zamnou a popovýdam si sním o tom tak mi na to řekne at si hledam novou znamost a nové kamarády což mě ještě více trápi. on už s jinou byl a bůch ví jestly něco nebylo , chtěla bych vědět jeslí se to dá ještě nějak zachranit a aby to bylo jako na začátku děkují za radu.

Dobeý den, měla bych na Vás otázku. Jsem s mým přítelem třičtvrtě roku, myslím si že si super rozumíme ale poslední dobou se takový odtažitý, nebydlíme spolu tudiž nejsme spolu každý den, všude vykládá jak mě miluje i mě to tvrdí a najednou ze dne na den, se přestal ozívat, chtěla jsem vysvětlení ale pokaždé se z toho setkání vykroutil. Nakonec mi to nedalo, zavolala jsem a bylo mi řečeno že jsme každý jiný, at si najdu někoho jiného, což mě docela zarazilo, od té doby se opět neozval, nevím co si o tom myslet, myslíte že je to jenom nervově vypjatý období nebo nějákej skrat, nechce se mi nějak vnucovat, Budu ráda když poradíte co mám dělat. Děkluji moc krát Terka

Dobrý den, prosím o radu. Před rokem a půl jsem se sblížila s kmarádem. V době kdy jsme si začali být blízcí se rozcházel s přítelkyní (podvedla ho s jeho nejlepším přítelem). Po rozchodu u něj ještě 2 měsíce bydlela, do té doby to bylo mezi námi krásné. Věkový rozdíl mezi námi je téměř 14 let. Okolí se s tím smířilo, ale on začal couvat. Řekl, že mě má moc rád ale že mě nemiluje, že na něj nemám čekat a mám si najít někoho jiného. Náš "vztah" trvá teda už rok a půl ale stále jsme jako na houpačce. Jednou nahoru podruhé zase dolů. Teď si právě opět procházíme krizí. Chtěla jsem se zeptat zda mám s tímto mužem společnou budoucnost, nebo co s námi bude? Děkuji Petra 26.9.1993 Přítel Jirka 3.4.1980