Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím

Dobrý den, dovolil bych si vás poprosit o radu, jak vyřešit naší situaci. V dnes už v bývalém zaměstnání jsem se seznámil s jednou koleginí, vždy jsme si skvěle rozuměli.Poté co jsem ze zaměstnání odešel jsme se dva roky neviděli,poté jsme se potkali na jedné akci a tam to vše začalo.Naše přátelství přerostlo v lásku,ale ona je bohužel vdaná,žije v takovém všedním manželství. Jasně mi řekla,že mě moc miluje,ale rozvádět se zatím nebude. Já jí také moc miluji,navíc mě před lety tragicky zahynula přítelkyně a od té doby jsem nebyl schopen někoho milovat,až teď.Musí přiznat,že nám to oběma pěkně zamíchalo životem. A nevím si rady jak se s tím mám vypořádat. Ona se nechce rozvést hlavně kvůli dětem a já to chápu,ukončit manželství není nic jednoduchého a do ničeho ji nenutím,to nechci. Na druhou stranu je nešťastná když nejsme spolu a já také. Je jasné,že takhle to věčně nepůjde,ale nejsme to schopni ukončit. Moc o tom přemýšlím jak dál,po letech opět někoho miluji a někdo miluje mě, nerad bych se toho vzdal ( asi jsem pokrytec ). Co dál,počkat jak se to vyvine, nebo ukončit vztah i když to bude moc,moc těžké ? Děkuji za případnou radu a snad to pomůže i ostatním,kteří jsou v podobné situaci.

sem úplně vykolejená a asi navždy budu, před 3 lety. vrátil se ke mně můj bývalý, se kterým jsem chodila v 16 letech, byli jsme svoji první.....krásné.... ale skončilo to...on se stále ozýval po celých 30 let s menšími odmlkami mi psával z dovolených, k narozeninám vánocům a stále v tom textu bylo něco....nějaké náznaky nevyhaslé lásky. až najednou přišlo přání k narozeninám, kde bylo jeho tel. č. a že na mě stále myslí a vzpomíná. Začali jsme spolu chodit, ale on ženatý, dcera měla 15 let. Nádherné, ale nevídali jsme se moc často, romantika, básně, pozornosti, řekla bych, že vůbec nešlo o sex, pozanala jsem, na sex moc není,stačilo mu hodně málo, ba naopak, moc mu to nešlo, jako by si na to odvykl.... už v těch 16, já byla mnohem temperamentnější. Ale je to půl roku, co jsme se začali vidět ještě méně....naposledy v lednu, bylo to krásné.ale stále mi psal, zamilovaně, neuvěřitelně.....ale to bylo naposledy, pak mi napsal.....na má naléhání...že má hodně těžké období,.že jestli mě bolí jeho nepřítomnost, že ukončíme náš vztah. Připadám si jako Alenka v říši divů, nechce mi nic vysvětlit, jinou žeprý nemá a stále mě miluje,že jeho city josu už léta stále stejné. a neodpovídá proč atd. Tak dlouho se snažil...30 let, že jsme si souzeni a že k sobě patříme a pak najednou konec ? stále jen přemýšlím proč a nejde mi to z hlavy. Netlačila jsem na něj, aby se rozvedl atd. Spíše jsem byla tolerantní. Vůbec se mi nechce zdát, že by si našel jinou, všechno se mi zdá nepravděpodobné....co myslíte. Ještě jsem zapomněla dodat, když se mi narodil syn, stále za mnou chodil, chtěl mě i po 5 letech po rozchodu, ale já už ho nemilovala.....až vlastně před 3 roky jsem do toho padla a zamilovala se moc. Známý a přitom tak neznámý, dospělý. Proč mě opustil, to ví jen on a on neřekne..je to pro mne nepochopitelné. Že by mě tak snadno nechal zmizet ze svého života, když tomu předcházelo tolik.....ještě dodám, oženil se až po 10 letech, co jsme se v r.82 rozešli, že stále doufal, že se k němu vrátím. Nebolí mě ani tak ztráta lásky, ta je ve mně a nikdo mi ji nevezme, jak to, co se mohlo stát. kdokoliv jiný by mi nevrtal tak hlavou jako on, který mi byl vlastně "celý život nějak nablízku". Děkuji za reakci. Anast.

Hezký den, ráda bych se zeptala či svěrila se vam, pozadala o pomoc: Jsem 5 let s pritelem , pochazim s harmonicke rodiny, neuvedomuju si zadne problemy z detstvi. Po 4 a par mesicih jsme se s prtelem rozesli, bylo to dlouhodobe, ale neumeli jsme to radikalne ukoncit, az jsem to udelala ja. Pote jsme na sebe zjistili, ze kazdy ma uz pul roku milence a milenku. Ja jsem si milence nasla drive - diky tomu, ze jsem doma kopakovane chtela resit nase problemy a dost jsem byla uzkostliva a smutna. Nikdo me z te situace netahl ven, az muj kamarad (nejprve kamarad). Topila jsem se v nestastnosti ze vztahu a muj pritel to nevidel a neslysle, kde jsem k nemu opakovane mluvila. Byli jsme tedy kazdy s nekym jinym. Rozesli jsme se - pohadali - nekomluvili spolu, ale po 2 mesiich opet nase komunikace ozila...nase milenecke vztahy ztroskotaly a my se vratili k sobe. Vse jsme si vyrikali - vyjasnili - rekli si sve nazory do budoucna, co chceme, co ne...Aktualne jsme spolu 5-6 mesicu....mam pocit, ze je vse ok...ale nekdy nas popadnou stavy, kdy se hodne poohadame a nemame velky duvod...ja i on jsme hodne temperamentni. Myslim si, ze pritel je nekdy vice labilni - ze odejde pri hadce a mluvi si pro sebe. Vsechno to jsou nase emoce - vubec nechapu tyhle hadky, ale berou mi pozitivni chut lasky k nemu po hadce. Nevim ale, zda je problem ve mne nebo v nem? Jsem nesva z toho, ze tomu neumime predejit. Takovych hadek probehlo asi 10 za pul roku...a mi berou energii. Jestli to neni moc? Mam pocit, ze je vina ve mne, ale myslim si, ze tomu prispivaji jeho slova - ty hlavne za to muzes. Poradte mi - jak v sobe poznat, co ja chci a jaka jsem...jsem zmatena, to ted vim. Ale vim, ze mi na nem zalezi a velmi. Dekujuu za odpoved ---moc dekuju!!

Dobrý den,poslední dobou si nějak nevím rady se svým životem a to i přesto že mi už je 41 let.Byla jsem jediné dítě svých rodičů,vdávala jsem se velmi brzy a po svatbě jsme s manželem zůstali bydlet u mých rodičů a spravili si přízemí v jejich domě.Přestože jsme investovali své peníze,dům zůstal ve vlastnictví rodičů,takže nám tam nic nepatří.Rodiče to vysvětlovali tím že jsem jediný dítě a stejně dům po jejich smrti zdědím,takže nějaký přepisy jsou zbytečný.Že soužití nebylo jednoduchý asi nemusím ani říkat,ale nějak se to vždycky zvládlo.Mám dvě děti,které studují vysokou školu,bohužel s manželem jsme se poslední roky hodně odcizili,zajímají ho jen jeho koníčky,dává minimum peněz na domácnost a děti,často je agresívní,naštěstí jen slovně,měl i nějaké milenky.Chtěla bych se rozvést,manžel nemá chuť řešit jakýkoli problém,nic ho nezajímá.Mám přítele,který je zatím pouze přítel,občas jdeme na kafe,vyslechne mě a jdu zase domů,nic spolu nemáme.Jenže jsem narazila na tvrdý odpor od rodičů,když se to dozvěděli.Prý rozbíjím rodinu,začaly padat sprostá slova na moji hlavu,přičemž nevěrnice je tím nejmírnějším.Jsem dospělá a nechápu,jak se mi můžou rodiče takto vměšovat do života.Prý se jim snažím připravit pěkný stáří,co prý si počnou s barákem kdybych se rozvedla a nebyla tam žádná mužská ruka,co prý děti,studují a potřebují peníze a manžel kdyby se to dozvěděl,tak že se na nás vykašle a nádá jim ani korunu a co budu dělat,jak ¨všechno sama utáhnu,že jsem nezodpovědná a pokud si prý toho novýho chlapa přivedu domů,tak ho vyhodí atd.Dobře vidí,jakse manžel chová a jak žijeme,ale podle nich to prostě musím vydržet,brát ohled na ně a na děti,který by na to doplatily.Připadám si jako malá holka,jenže nemám kam jít,barák je jejich a mě tam nic napatří,pokud bych šla někde do pronájmu,tak to nezaplatím,když děti studují,připadám si jako v pasti.Prosím co si tom myslíte,mám nějaké šance jak zase žít spokojeně?

Dobrý den,je mi 38 let,mám jednoho syna a jsem vdaná,ale v manželství jsme měli těžkou krizi,nejdřív měl milenku manžel a pak si i já zamilovala do jiného muže.Mezitím se manžel s milenkou rozešli nebo teda ona s ním a manžel se snaží dát naše manželství do pořádku.O mém příteli nic neví.Přítele mám ráda,s ním jsem se začala zase cítit jako žádoucí žena,vím že mě miluje chtěl by abysme byli spolu,on sám je rozvedený a říká,že samota je hrozná,prostě se ke mě hrozně upnul a čeká,že od manžela odejdu.A já teď nevím co dělat,vím že manžela mám pořád ráda a chci dát našemu manželství ještě šanci a zároveň se bojím opustit přítele,jednak mám strach,že s manželem nám to nemusí vyjít a jednak se moc bojím,že příteli rozchodem hodně ublížím a nevím,jak to ponese.Současná situace mě hrozně psychicky vyčerpává,hrozně málo spím,třeba přijedu za přítelem a jdeme spát ve dvě v noci a ráno v šest vstáváme do práce,přítel nechce jít spát,že prý si mě chce užít,že jsem mu vzácná,i při spaní mě chce objímat a držet za ruku a já takto nemůžu spát,když mu to řeknu,tak přestane,ale zachvíli to je to samé,zvykl si,že mu denně píšu spoustu sms a mailů a když to omezím,tak se hned ptá,co se děje,prostě to nezvládám časově a ni psychicky,jsem neustále unavená a jsem ráda,když se příteli vymluvím,že ten den nemůžu a jsem třeba jen sama doma a užívám si klidu a dostatečně se vyspím.Přitom je mi s přítelem dobře,mám ho ráda a chci aby byl šťastný,nechci mu rozchodem ublížit,ale takto žít mě hrozně vyčerpává,taky mám strach,aby když se s ním rozejdu neřekl o našem vztahu manželovi,prostě neumím odhadnout jak bude reagovat.Jak se rozejít a co nejmíň všem zúčastněným ublížit?Nebo dělám špatně že chci zůstat s manželem a mám být šťastná za to,že jsem našla přítele,který mě miluje?Děkuji za váš názor.

Dobrý den,moc prosím o Váš názor na moji momentální situaci.Je mi 43 let a jsem přes dvacet let vdaná a mám dvě studující děti.Před třemi lety se manžel zamiloval do jiné ženy a chtěl od nás odejít a žít s ní,už po několikatýdenní známosti.Nehleděl na nic,děti ho přestaly zajímat,řešil jen peníze a rozdělení majetku.Byla to hrozná doba,nečekala jsem to,nemohla jsem spát a přitom jsem musela normálně dál fungovat,byly tu děti,které studovaly a které to taky těžce nesly.Pak se s ním ta paní rozešla a manžel zůstal se mnou,nic nevysvětloval,nechtěl o tom moc mluvit,řekl jen,že udělal chybu.Tenkrát jsem byla hrozně ráda,že se vrátil,byl to můj první muž v životě a měla jsem strach,co bych si sama počala a že bych si jiného nenašla,jak bych sama zajistila děti,navíc manžela jsem pořád milovala,i když to celé ve mě zanechalo následky,hlavně nedůvěru jak manželovi,tak v sebe sama.Pak se to postupem času nějak zklidnilo,i když jako dřív to není a asi ani být nemůže,ale pořád mám manžela ráda,k té situaci se vůbec nevracím.Manžel teď pracuje mimo domov a jezdí jen na víkendy.Zpočátku jsem to hodně těžko nesla,prostě pořád tam byla ta narušená důvěra,pořád jsem si představovala,co dělá v týdnu,když je tam sám,bylo mi po večerech smutno,manželovi jsem to řekla,ale on to nechce řešit tím,že by si našel práci v místě u nás,prý by tolik nevydělal a tam se mu líbí.Před půl rokem jsem se seznámila s mužem,je už delší dobu rozvedený,má dvě děti,které zůstaly s ním,ale jsou už dospělé,jeho žena si našla jiného muže.Je moc hodný,pracovitý,o své ženě nikdy nic špatného neřekl,miluje svoje děti a miluje i mě.Vídáme se v týdnu po večerech,o víkendu jsem s manželem,přítel to respektuje,ale vidím na něm,že ho to trápí,chtěl by se mnou být pořád,jak říká.A já teď nevím,co dál...Miluji ho,rozumíme si,rozumím si s jeho dětmi.Mám hrozné výčitky svědomí,že vlastně žiju dvojí život,mám strach,že na to manžel přijde a jak zareaguje,je hodně žárlivý,na jednu stranu jsem šťastná,ale na druhou stranu se trápím,vím,že mám zodpovědnost za děti,které studují a které by rozvodem trpěly jak citově,tak finančně,sama bych jejich studie neutáhla a vím,že manžel by dělal problémy.Prostě vůbec nevím,co dělat,samozřejmě půl rok není dlouho,přítele miluji,ale nejsem tak bezhlavě zamilovaná,že bych neviděla a neslyšela,samozřejmě náš vztah nemusí vyjít a mám hrozný strach,že bych zůstala sama.S manželem vycházím celkem v pohodě,pořád ho mám ráda,těší mě s ním trávit volný čas o víkendech a v týdnu se zase těším na přítele,vůbec nevím,co dál,jak se rozhodnout,už jsem několikrát chtěla vztah s přítelem ukončit,ale nedokázala jsem to.Moc prosím o Váš názor,co byste dělala Vy na mém místě,děkuji.

Děkuji za odpovět k minulému dotazu o mě a Tomášovi.....Dovedu si představit sebe na jejím místě už jsem se v takové situaci ocitla....a nechci o ni mluvit neuctive ale z urcitých zdrojů vím že chyba byla hlavně na její straně.Vím co chci a vím co potřebuji a to je práve ono chci jeho a potřebuju nekoho kdo me i mé dítě zabezbečí....A vím že by se tak i stalo nebýt tadytoho problému. Takže z vaší odpovědi jsem pochopila že mi radíte nechat ho a hledat jinde?

Dobrý den, chtěla bych poradit co mám dělat...zamilovala jsem se do muže jménem Tomáš..a vypadá to že on mě také miluje dělá pro mne první poslední rozumí si s mojí mamou opravuje mi byt bere me na vylety a tak jenže problémem je že žije 8let s přítelkyní a má s ní 2leteho syna ..o dítě nejde já mám též pul roční mimi, ale Tomáš se bojí že když se s ní rozejde ztratí tím svého syna a nenechá si ode mne poradit pořád říká že mě nechce ztratit a na ni mu nezáleží je s ní jen kvulí malému ani s ní nespí...ale žije s ní v domácnosti..jsme spolu tajně asi 2 měsíce a on chce pořád čas mám mu ho dát nebo jak mám dannou situaci řešit?Děkuji za odpověd jsem opravdu zoufalá :( Míša

Dobry den,zhruba za rok a pul me bude 30let,rodice teda hlavne otec mi vyhrozuji ze pokud budu mit dite tak me vyhodi z baraku a odhlasi mi trvale bydliste!jsem z toho nestastna,asi si dovedete predstavit jaka bolest je pro zdravou zenu nikdy nemit vlastni dite!Na muze stesti nemam,ale ted se objevil jeden ktery by mohl byt snad uz konecne ten pravy,ma svuj byt,slusny prijem,vypada hodny i rozumny a je stejne stary jako ja(zatim se zname kratce a jsme pratele)ja mam taky prijem,ale minimum.VIM ZE NENI POVINNOST MYCH RODICU STARAT SE O ME A ME DITE DO SMRTI,ALE PRESTO-CENA ZA DITE ZTRATIT STRECHU NAD HLAVOU MI PRIPADA AZ KRUTE VYSOKA-NAVIC JSEM JEJICH JEDINE DITE,O TO VIC NECHAPU JEJICH JEDNANI.PROSIM PORADTE,JSEM Z CELE SITUACE NESTASTNA:,(

Dobrý den, prosím, pokud to bude možné o Vaši radu. Jsem vdaná 25 let. Naše manželství během těchto let prošlo několika "zkouškami". Můj manžel měl několik flirtů, které jsem vždy nějak omluvila. Postupně se však stalo, že jsem manžela přestala milovat. Už těch prohřešků na mě bylo nějak moc, včetně maželovy špatné osobní hygieny, chrápání, tloustnutí, stresu z práce, řvaní na dětí... A tak se mi v lednu přihodila zvláštní věc, že se mi přes email ozvala moje první láska. Začali jsme si každý den psát, telefonovat.Sešli jsme se a já se znovu zamilovala. Je to vzájemné a já mám pocit, že jsem se po dlouhé době probudila a že je na světě krásně. Manžel však na to přišel a přítelovi napsal, že si nepřeje, abychom spolu měli jakýkoliv kontakt. A my jsme na to přistoupili, protože se manžel začal chovat jako "blázen". Vyhrožuje sebevraždou, nebo mě pořád hladí, chce se milovat, nosí mi kytky, čeká na mě po práci, zkrátka takový psychický teror, který on vnímá jako citový vztah, že mu na mě záleží a nechce o mě přijít. Nevím si opravdu rady. Mám ho ráda, ale nemiluju ho. Navíc se opravdu bojím, že si něco udělá a pak mi to vyčte celá rodina vč. dětí a já nebudu šťastná. Můj přítel byl u senzibila a ten mu řekl, že jestli mu ně mě záleží, musíme vztah na čas přerušit, jinak to nejde. Už jsme se skoro měsíc neviděli ani si nepíšeme a mě to může utrhout srdce. Nevím si rady, jak dlouho budu muset ještě čekat a co pak dál? Manžel začal hubnout, byl na klinice poruchy spánku, zkrátka se snaží. Říká, že to dělá jen kvůli mě, jinak by to nemělo cenu. Já však manžela nemuluju. Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den, Předem Vám děkuji za radu. Jsem 26 letý,,kluk" který má za sebou několi vztahů a z toho nejdelší 5 let, který zkončil právě před rokem. V současné době mám přítelkyni 22 let s kterou jsem 7 měsíců, kterou mám velice rád a o kterou velice stojím. Problémem však je, že už od samého počátku narážím na naše odlišné trávení volného času, které nám brání být spolu častěji než o víkendech a párkrát v týdnu přes noc. Bydlíme od sebe 35 km a do práce ještě k tomu jezdíme každý jiným směrem. Jsem člověk který si už více jak 7 let buduje zázemí v domě s rodiči, ale samozřejmě s odděleným vchodem a velice nerad bych se úsilí svého a rodičů vzdal a od spousty investovaných peněz a hlavně času odešel např. někam do bytu. Takže i nadále téměř každý den se zabývám prací na domě a zahradě a má přítelkyně tráví nejvíce volného času téměř 3x týdně sportem. Jsem člověk, který dost tlačí na pilu a proto už před dvěma měsíci jsem přítelkyni žádal, jestli bychom naší situaci nemohli vyřešit společným bydlením a nenašli si své společné koníčky. Dostalo se mi spíše negativních odpovědí s tím, že je zatím spokojená u rodičů, kde má dostatek soukromí a nemusí řešit věci, které prozatím řešit nemusí. Domluvili jsme se tedy, že zatím nebudeme spolu a necháme náš vztah plynout, tak jako doposud. No jo, ale samozřejmě já starý tlačil to stále v sobě řeším a řeším a díky tomu, že spolu málo komunikujeme si sám v sobě začínám pěstovat i rysy žárlivosti, kdy hledám příčinu proč má přítelkyně dává větší přednost sportu před časem, který by mohla trávit po mém boku. Došlo to tak daleko, že když jsem před týdnem na ní viděl špatnou náladu, tak jsem si myslel, že v sobě řeší zda se mnou má či nemá být a když jsem ji to řekl, odpověděla že nikoli na takové věci nemyslí, že jen nemá svůj den. Ale další víkend už se mi svěřila, že si musí udělat jasno a to i o nás dvou. Protože se snažím a jsem k ní otevřený, ptal jsem se ji co ji na mě vadí atd. zda je v tom někdo jiný, ale neodpověděla mi. Proto jsem se několik dní užíral tím, že zvažuje zda být se mnou, či s někým kdo se o ní uchází. Po několika dnech do kterých jsem toho moc nenaspal, jsem to už nevydržel a napsal ji sms do které jsem ji zdělil, že si v podstatě myslím, že má někoho jiného a že jí přeji, aby jí to vyšlo. Jenže se samozřejmě urazila, což se teď s odstupem času ani nedivím a téměř spolu nekomunikujeme a když jsme si volali, tak mi jen sdělila, že hledám někoho jiného. Na mé výzvy k společné večeři a diskuzi o tom co se stalo atp. mi neodpovídá a pouze mi jen píše na dobou noc atd. jako kamarádovi. Ikdyž vím, že v takové situaci je nejlepší nechat druhého, aby si to v hlavě urovnal a nepsat mu, stejně mě to trápí, protože o ní nechci přijít. Mám ji rád a chci s ní v budoucnu být. Prosím poraďtě mi, jak bych ji mohl získat zpět?DĚKUJI

Dobrý den, jsme s přítelem skoro čtyři roky . Už skoro rok jezdí do zahraničí za prací. Na nový rok nebyl doma ,jen na vánoce a to už podle mě někoho měl ,cítila jsem to..Vždy přijede jednou za měsíc. Po novém roce mi přiznal, že si tam někoho našel ,ale že nás má rád. Po dvou měsících mě pozval ,at´ za ním přijedu do zahraničí, tak jsem letěla. Po kratkém rozhovoru mi řekl ,že kdyby to neukončil ,ten poměr s dotyčnou, tak by si mě tam nezval, ale od té doby mám strach ,když na něj ten měsíc čekám doma s dětma. Snažíme se být aspon telefonicky v kontaktu ,ale někdy se stane, že se den ,dva neozve a já se tu užírám. Navíc mě pořád hlodá, že vím ,že má na plno seznamkách profil a občas tam ješte chodí ,jakoby si nechával rezervu, hodně mi to snižuje sebevědomí a připadá mi ,že si mě dostatečně neváží ,ale podle činů,jak se o nás stará a jinak si společně rozumíme,smějeme se spolu, bych řekla že nás opravdu miluje a ke mě je i pozorný a milý,poslední dobou více.Ani jedna holčička není jeho. Říkal, že si nás vezme do zahraničí,že se tam za ním přestěhujeme o prázdninách, až dostane holka vysvědčení,což je rozumné. Máme spolu společné plány, ale co když mi bude zase nevěrný?Myslím ,že je mu tam dost smutno a že si není jist co tu dělám já a tak hledal útěchu v jiné náruči.Potom třeba přišel na to ,že se mu po nás stýská a,že mě opravdu miluje,tak to ukončil a vrátil se k nám.Na jeho obhajobu musím přiznat ,že jsem v minulosti,udělala jednu chybu,která se semnou táhne, no chybu, byla jsem na všechno sama a musela jsem nakrmit děti,tak jsem se pár měsíců živila vlastním tělem než jsem potkala současného partnera pak jsem to samozřejmě utla.Od té doby jsem mu věrná ,protože ho moc miluji a važím si ho,jelikož mám za sebou dva vztahy plné zklamání a z toho moje dvě dcery.Co si o tom prosím myslíte vy,děkuji za odpověd.

Dobrý den,můj manžel nasekal milionové dluhy z podnikání a po 23 letech mě opustil nemám kde bydlet ani zatím nejsme rozvedeni ajá s dcerou16 a synem22 se s touto skutečností nemůžeme vyrovnat.Není pro mě řešení .Nechce se mnou nic projednávat ani řešit a ta nejistota je pro mě hrozná díky dluhům nám nic nezůstalo .Už ttakhle dál nemůžu a on je sám a má se fajn někde u kamárádů a děti ho už nezajímají.Děkuji Jana

dobry den jsem zamilovana do zadaneho muze jiz 5let sice ziji s jednim a mam s nim dite ale nemiluji ho ,tem co ho miluji sice se obcas vidame ale nejak z jeho stranky je to asi slabe kazdy mi rika at si nejdu uz poradnyho chlapa,ale ja mam srdce jen pro nej a nevim jak se toho zbavit .sebevedomí mam male,děkuji za radu Draha

Dobry "den". Jsou to teprve necele 3 mesice,co sme se s pritelem rozesli po 4letem vztahu.Mame spolu rocniho synka. Narazila jsem na vas web a tak citim,ze jsem asi na spravnem miste.Mam pocit,ze se s tim vsim i sama se sebou uvnitr jen tak nevyrovnam.Nevim kde zacit.Nevim jestli spravne opisu vsechno to co mam na srdci. Uz mam za sebou nejake ty rozchody.Nikdy to ale nebolelo tak moc jako ted.Nevim jestli vic kvuli tomu,ze mame nadozivoti neco co sme stvorili spolecne,nebo proto,ze nenavidim nevedomost a hlavne tehdy,kdyz potrebuju znat pravdu.Nebo proto,ze jsem nedostala na oplatku sanci zase ja.Nebo kdyby se hned po mesici nestehoval k nove lasce...Vsechno to by bylo mozna min bolestive a mozna lehci,kdybych byla bliz alespon ke svym nejblizsim pratelum.Ti jsou vsak vsichni doma v CR,cca 2000km ode mne.No mnela bych se dostat strucne k pointe... S pritelem sme se hadavali celkem casto cele ty 4roky.Vetsinou ale proto,aby sme si mezi sebou neco vysvetlili,ujasnili,ale milovali sme se.Byl to takovy jakoby italsky vztah.nebavilo mne hadat se,ale mnohdy nam to neslo vyresit jinak.Nevim jestli to je vsechno jen diky tomu,ze nejsem tak klidny clovek jak dokaze byt on,nejsem zla,jen dokazu rychleji zvysit hlas a chytat rychleji nervy :( Nebo jestli je to diky tomu,ze sme si k sobe nesedli,tak jako jinne pary,ktere se klidne i prvnich par mesicu,ba mozna i let nepohadaji vubec.Mneli jsme velmi hodne spolecneho,mneli sme spoustu spolecnych planu do budoucna.I pres vsechny ty hadky jsme to stale drzeli spolu.I kdyz jsem uz na tom par krat nemnela nervy a chtela jsem odejit.Vzdy mne ale premlouval,i plakal a chtel aby jsem tomu dali jeste sanci.Dostal ji,ale bylo to stale jakoby na stejne lajne.Nelepsilo se to.Posledni rok,jsme se od sebe odcizili rychlym spadem.Podil viny na tom mnel urcite i nas minimalni sexualni zivot,protoze jsem na "to" po porodu nemnela skoro vubec chut a nejak mi to ani nechybelo.Spis mi chybelo,jen pohlazeni,sladka puska,prituleni.Ale tohle mezi nami taky nejak vymyzelo.Ani nevim,kdy presne byl ten zlom,ale asi to vyplynulo tak nejak postupne.Nechci vas otravovat s dlouhatanskyym kecanim.Ale asi bych mnela napsat i to,ze pritel je o 2 roky mladsi.Ale patri mezi lidi,kteri jsou vnitrne vyspelejsi.Mnela sem s nim pocit,jako s rozumnym starsim pritelem,co se dokaze o mnohe postarat.Proto jsem se nebranila ani tomu,mit s nim po 3 letech vztahu hned rodinu.Ale po narozeni maleho,se zmnenil,jako by se toho asi zalekl a zacal (ne nejak moc) vyvadet a blbnout jako pubertak.Na sebe navzajem jsme poradne nemneli cas.Byly jsme ze vseho utahani(prace,mimi,ruzne problemy,babicky na trosku pomoci daleko,...) Chodil pak z prace domu a resil semnou jen ucty,problemy,jak se mnel malinky cely den a co jsem uvarila.Ja osobne uz sem ho poradne nezajimala :( Mnela sem pocit,ze uz mne nemiluje.A neumnela sem to v nem probudit.Jsem hloupa a spis se uzavru do sebe.Ani po hadkach,neumim prijit a nakopnout to,aby jsme zase v dobrem zacli.I kdyz sem ho stale milovala,neumnela sem to dat najevo po hadkach.Je tezke verit,ze nekoho milujete,kdyz na neho kricite.ale mnela sem pocit,ze uz mne jinak ani nevnima,neslysi a ze to co rikam,nebude brat bez zvyseneho hlasu,tak vazne,jak to citim.Snad mne chapete.No cas plynul a ja sem si ho prestavala vazit,s hadkami prisli i nadavky a ja sem nepoznavala samu sebe.Nikdy jsem nebyvala az takovy nervak.Jeste v CR jsem pracovala s malimi detmi ve sportovnim krouzku.Trpelivost,usmev,to pro mne nebyl problem.Ted jakobych mnela pocit,ze toho nervaka a hadaveho cloveka,ze mne udelal on.S tim se clovek mozna ale jen rodi a mnela sem to v sobe.mozna to ve mne jen probudil.Ja neviim.Uz sem nevedela kudy kam a rekla sem,uz dost.Nebylo to poprve,ja vim,ale tentokrat sem to myslela vazne.Nechtela sem aby nas malinky poslouchal hadky,ktere proste nesly probihat v klidu.Pritel si tedy vybavoval bydleni a pomalu se balil.Mne bylo hrozne,ale ani to mne nenakoplo byt lepsim clovekem a tak sem byla nastvana na neho a na sebe jeste vic...Bylo pred Vanoci,oba sme chteli byt s malim na jeho narozeniny i stedry den.Domluvili jsme si jeste spolecne svatky a pak,ze odejde bydlet s kamarady do domu ve stejnem meste.Jeste na Vanoce jsme se se slzami v ocich navzajem utesovali tim,ze to bude takhle pro oba lepsi,ze si na sobe vsechno zle uvedomime a treba se k sobe pocase vratime,oba lepsi a zacneme znova,ale lip.Doufala jsem,ze aspon tahle "pauza" mne probudi a ja uz prestanu byt nervak a budu si ho zase vazit jako si clovek partnera vazit a respektovat spravne ma.A ze se zlepsi i on.Po rozchodu jsem se vsak od znamich naokolo zacala dozvidat spousty veci,ve kterych mi lhal do oci,veci ve kterych jsem mnela za to,ze davno uz nejsou.jako napriklad jeho koureni.Nebolelo mne to co delal,jako hlavne to,ze mi v tom dokazal lhat do oci.A tak,misto abych se stavala lepsi,jsem byla nastvana,jeste horsi,hnusnejsi a nestastnejsi.On mi to samozrejmne vycital a nedal si vysvetlit,ze jsem to se zmnenou myslela vazne,ale prisli urcite veci,ktere mne zase jen nastvali.Uplynul asi mecis.Vidivali jsme se jen mezi dvermi,kdyz sme si stridali kvuli praci maleho.Po mesici prisel s tim,ze ma novou kamaradku,za tyden to uz byla pritelkyne a za 2tydny se uz rychle stehoval k ni.Diky tomu spalil uz i ty posledni mosty na ceste ke mne.Pracuje s ni uz rok a pul a ja uz nevim,jestli si jen domyslim,enbo tusim spravne,ze i diky ni,byl pak takovy odmnereny,kdyz chodil z prace domu.Nehcce se mi verit,ze by to s ni zacal az po Vanocich.marne se to snazim zjistit,i kdyz je to mozna jedno,ale potrebuju to pro svuj vnitrni klid,jak uz sem psala nenavidim nevedomost.Vim,ze sme sly bydlet spolecne taky tak velmi rychle,ale byly tam tenkrat spise vazne duvody a bylo to brane jako na zkousku.Vsechno bych to zkousla lip,kdybych ho uz nemusela nikdy videt.Ale kvuli malemu se vidime skoro denne.Jako by toho nebylo malo zacal mi ublizovat tim,ze maleho zacal tahat k ni.Jeste,nez tam bydlel.Mnela sem z toho nepopsatelne hrozny pocit.Moc to bolelo,ale nechtel mne respektovat v prosbach i se slzami,ze si to nepreju.Ublizobval mi,jako bych ja byla nejvetsi svine,jako by byla vsechno jen moje vina,jako bych ho podvedla,nebo udelala jinnou podobnou svinarnu.Ale to bych nikdy neudelala.On to vi,ale presto jsem mu zacala byt,jak se rika tezce nahaku a zajimal ho jen maly a ta jeho nova.Jako by uplne zapomnel,ze sme ho mneli z lasky a ze sem mu ho 9.mes. odnosila pod srdcem... Kdybych byla v CR,tak sedim uz nekde u psychologa,ale online psycholog na tak velkou dalku,neni nic lehkeho.Zkusila sem se vykecat alespon tady.jak uz sem rikala,mam pocit,ze sem na spravnem miste. Nejhorsi je,ze i kdyz mi tak ublizil,zklamal...stale ho moc miluju.Zpatky domu uz ho nedostanu,to vim jiste a navic...ani nemam jistotu,ze by nam to uz klapalo.Mozna ano,ale musela bych udelat kompromis v hodne vecech,ketre by mne vnitrne i tak dost boleli a opravdu stastna bych nebyla.Jenze bez neho mam pocit,ze jsem jeste nestastnejsi.Nenavidim a miluju ho naraz.A nerozumim sama sobe. Neverim,ze to vyleci jen cas... J.