Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím

Dobrý den, moc se mi líbí, jak píšete, že nám do cesty přichází takoví partneři, kteří nás mají v danou chvíli něco naučit, abychom se mohli vyvíjet a být lepšími lidmi. Přesně takto to cítím právě s mým přítelem. Známe se dva roky, já 23, on 25. Za tu dobu byl několikrát v zahraničí a tedy jsme spolu spíše nebyli, posledního půl roku jsme ale spolu. Problémů je ve vztahu víc, ale ten který teď pociťuji nejvíc je ten, že já jsem v tom vztahu ta, která se má ještě strašně moc učit, ale že on je již mnohem dál než já. A z tohoto pramení vlastně většina dalších problémů, které máme. Nevím kdy přesně se to stalo, ale bylo to už celkem na začátku, když se vrátil z jedné ze svých cest, nabyla jsem dojmu, že se musím strašlivě snažit být dobrá, protože jinak o mě tak dobrý chlap nebude mít zájem. Postupně se přidala i moje žárlivost, ale řekla bych, opodstatněná, když odjel s bývalou přítelkyní na týden cestovat. Mnohokrát jsem se snažila nesrovnávat se, ale přitom je to přesně to co dělám. Nechápu to, ale asi zjišťuji, že tak jak jsem si to ve své hlavě nastavila, tak nikdy nevyjdu jako vítěz, nikdy nedostojím svým požadavkům na sebe, vždy budu s takovým přístupem nedostatečná. A slovo nedostatečnost mě bohužel poslední dobou provází ve všem, ne jen ve vztahu,ale právě tam se to nejvíce zrcadlí. Nikdy nemám dost dobrý pozdrav, nikdy nejsem dostatečně vtipná, nikdy se dost dobře nevyjadřuju. Mé pocity ve společnosti s ním pak byly často nepříjemné a jakoukoli jeho poznámku nebo reakci jsem si pak příliš vztahovala na sebe. Toto všechno se pak moc špatně odrazilo v komunikaci, neříkala jsem sco jsem opravdu chtěla říkat, ale spíš hlavně abych asi něco řekla, protože jsem se příliš soustředila na to, abych to co říkám, řekla dobře. Moc jednoduše jsem se nechala vykolejit a kolikrát se z toho i zakoktala. Když si to tak uvědomím, tak je to vše strašně špatně, být nervozní před svým přítelem. Ale to vše bylo tehdy, když jsem se jím necítila přijímaná. Bohužel mi to neulehčuje, začlo ho to taky určitě štvát a o to víc reaguje odměřeněji a já se o to víc blokuju. Prostě komunikace vázne moc moc, a já to začala vidět až teď v plné síle. Ale hlavně jsem si uvědomila jak moc špatně na tom jsem, a že ten vztah mě strašně vysál, citově unavil, cítím se celkem prázdně, že nemám co nabídnout (dnes tedy určitě, ale jiný den jsem schopná podívat se na plno věcí pozitivně), a už předem má strach z toho, že se zakoktám, že se nedokážu vyjádřit jak chci. Mám pocit, že před tímto vztahem jsem na tom komunikačně nikdy nebyla tak špatně. Když jsem si s ním chtěla promluvit a zjistit jaký má pocit ze vztahu, cítila jsem, že to není ono, tak mi řekl, že už je na mě alergický. Po tomto dni jsem si dala několik dní oddech sama pro sebe abych se odpoutala, ale o to víc pociťuji ten ohromný problém, ale SVŮJ problém. Nevím jestli má cenu řešit s ním můj problém, protože takto jen upozorním na to, že si nevěřím, přitom celou dobu se strašně snažím si věřit a nebýt závislá na jeho projevech lásky. Je mi hrozně líto zahazoat vztah kvůli tomu, že si v něm dost nevěřím, ale nevím jak jinak to řešit. Možná je chyba že vidím chybu hlavně u sebe, není pochyb o tom, že jsem to měla kolikrát skrz situace s odjezdy těžké a kdekdo by to už vzdal, ale taky teď sklízím pěkně to shnilé ovoce v podobě nevyrovnanosti ve vztahu. Asi je dobrý říct, že spolu nebydlíme a že je ten vztah jinak hodně romantický. Jsem stále zamilovaná, ale je mi to jen ke škodě, teď už ale vím, že jsem schopná se vztahu vzdát, jen mi to nepřijde jakoo správné, protože tak skončím pouze s tím strašným pocitem, že to skončilo kvůli mě, že nejsem ještě tak daleko jak on, ale bez něj se to jen tak nenaučím. Nevím jestli by to s ním ale nebylo čím dál horší. Jak je alergický, tak už to dává najevo a v takovém stavu abych pracovala na své hodnotě, to není jen tak. Děkuji za jakýkoliv upřímný komentář, nechci ten vztah prohrát, když mám pocit, že by to taky mohlo být hodně jiné, jen změnit nějaké přístupy..

Vážená paní doktorko, velice Vám děkuji za reakci na můj dotaz "Nikdy nebudu dost dobrá". Doporučenou knihu jsem si již objednala v místní knihovně a v pondělí se pustím do dalšího se posunutí v mém životě :o)) Přesně to, co jste mi odepsala, také tak cítím a vnímám - ano, je hrozné, pokud se člověk dostane do sítí manipulanta. Přesně to mi moje intuice napovídala, že to co mi říká, jsou Jeho! problémy. Snad, až si knihu přečtu, budu moudřejší, jak sebou nenechat manipulovat a řídit se svými intuicemi - poslouchat je. Opravdu mám přítele ráda,ale po hádce a smršti jeho obviňování v afektu se vždy cítím jak spráskaný pes a pak terve začnu být nejistá, "když se třeba někde víc usměje"... zatímco mě do hlavy doma "nalil" co všechno jsem a nejsem. Dnes, po přečtení Vaší odpovědi se se mnou děly zázraky. Byla jsem najednou tak uvolněná! - ani nevíte, jak jste se trefila do toho, jak mi z jeho obviňování vždy buší srdce a jsem ve stavu nelásky k sobě . Dnes po práci jsem se šla po dlouhé době projít,pak do kavárničky s kamarádkou, večer do pizerie na skleničku s druhou, nasmála jsem se , jako už dlouho ne. Zítra plánuji jít sportovat,potkala jsem další známou a ta se zajímala, proč jsem přestala chodit na volejbal - takže jsem slíbila se opět k nim vrátit...Ráda bych Vám opravdu z celého srdce poděkovala,protože to, jak pomáháte je nesmírně záslužné!!! Ale nakonec mám přeci jen ještě jeden dotaz : Jak mám tomu svému cholerickému manipulantovi,co se umí občas chovat jak řeznický pes :o)) a neumí nikdy přiznat,že pochybil, natož,aby se omluvil, že by bylo pro nás oba dobré, kdyby nebyl hned jak nášlapná mina?? Obzvlášť,když opravdu neumím mlčet a problémem se uvnitř sžírat,ale raději jej řeknu? Čímž vlastně riskuji? Těším se na Vámi doporučenou knihu a Vám přeji hodně úspěchů ve Vaší práci a osobní štěstí. Květa

Dbrý den paní doktorko. Moc bych vás chtěla požádat o radu, která se týká konfliktů, které s partnerem máme.Až dosud nic neobvyklého, ale co mě trápí je, že partner nikdy neuzná, že něco přehnal, nikdy se neomluví, jen a jen obviňuje mě,že za naše hádky si můžu sama. Při hádce neustále hrozí rozchodem, říká mi věci, které mě opravdu bolí,ale i když si říkám, že v afektu se dá říct spouta nepěkných věcí, zjistila jsem že se mi podkopává sebevědomí - tluče mi do hlavy - že jsem žárlivá,že žárlím na jeho dědi, že je nemám ráda, že jsem hádavá, že on se nikdy v předchozím manželství nehádal...atd atd. Stačí,abych se ho zeptala na něco,co mi mrzí, nebo trápí a hned se sehraje divadlo, kdy začne křičet, že už toho má dost,jaká jsem a nejsem a nemám možnost zastavit tu lavinu, která se sesype na moji hlavu, nejde zastavit, až nastane okamřik, kdy se i já rozlobím, že taková nejsem a začnu se bránit. Abych byla konkrétníuvedu tř příklady z poslední doby - Silvestr - jsme doma, při televizi, sem tam si povídáme, pomáhal s přípravou...celý večer stále odbíhá k mobilu a kontroluje jej,čte, odlkládá,občas něco napíše...zeptám se, jestli čeká nějakou důležitější sms a proč má mobil - zvuk vypnutý, což dříve nemíval, řekne, že ne, pak se zeptám, proč tedy neustále chodí k mobilu, proč si nepustí zvuk ,nebo si jej nedá před sebe jako já a gratulantům hned nepoděkuje a pod. V tu ránu vystartuje,co řeším, že žárlím, že mu má psát syn -a nepíše - se kterým se denně vídá - bydlí spolu v domě a spustí se do mě lavina výčitek - nakonec na mě křičí, že nemám ráda jeho děti, že na ně žárlím. Podotýkám, že to opravdu není pravda, s jeho dětmi nemám žádný konflikt, vlastně je nevídám - dcera bydlí velmi daleko, syn sem nejezdí - s otcem nekomunikuje - nebo jen velmi omezeně - z jeho slov. Po zbytek vera se se mnou odmítl bavit, ignoroval mě, moji snahu o přiblížení razantně odmítl, je mu prý jedno že je Silvestr - no a co? Další příklad konfliktu - pozve mi ke své kamarádce - kadeřnici, aby mě ostříhala, nejprve ostíhá jeho,pak se pouští do mne - jeho posílá kamarádka, ať se projde - aby nám do toho nemluvil. On odchází, za chvíli přijde paní - usedá do křesla - ne za účelem ostříhání - ale hledá Ho, kde je, kam šel, kdy přijde. nenapadá mi, že se jedná o přítele, až když se vrátí,vítají se, - já s hlavou pod fukarem - oni si usedají do salónku, smějí se, vyprávějí si. Kadeřnice pronese větu, co tam vy dvě hrdličky děláte, čemu se pořád smějete,co si to tam píšete - skoro dvě hodiny sleduji tuto scénku a vůbec tomu nerozumím, co to má znamenat - kdo to je, nejraději bych utekla, ale nedá se. Když jsem skoro hotová - dáma se loučí, odchází s pozdravením, že se těší, až se zase někdy uvidí. vyjdeme z kadeřnictví - partner vysmátý,já sice s účesem, ale zplihlá. Nevydržím - zeptám se při nasedání do auta, zda mi může říct, kdo to byl? Prý kamarádka z dětství - sestra té kadeřnice, optám se, proč nás neseznámil - co prý řeším, proč mu kazím náladu? On mi zařídí ostříhání a já žárlím, co si myslím? Už mě má plné zuby - řve na mě jak pominutý v autě. Občas jsem pronela něco na svoji obhajobu - jinak mlčím - ve finále se dozvídám, že jsem mu udělala strašnou žárliveckou scénu.Nemám možnost s ním objektivně mluvit, je kategorický, nepřístupný, odtažitý, nebaví se. Což už mě dohání k hysterické scéně. Křičím, že nejsem taková, co o mě tvrdí,nemám naději na jakoukoli obhajobu, natož omluvu, že nás mohl alespoň představit, nebo vysvětlit v klidu v autě kdo to byl... Jsem zmatená, stále tvrdí, že je vše moje vina,já si myslím že ne,ale přesto si říkám - komunikuji špatně? Je možné, že mám takovou povahu, že jej svý dotazem doháním k těmto reakcím. Já se zeptám rovnou a v klidu - on je v tu ránu v afektu a následně mě obviní, že jsem udělala scénu. Co mám dělat? Kde je chyba? Co se mám naučit? Prý nemám nic řešit. Nic.

Dobrý den, přečetla jsem si vaší poradnu a vzhledem k tomu, že i já mám problém se kterým si nevím rady, rozhodla jsem se vám napsat. Jsem rozvedená, v prosinci minulého roku jsem nastoupila do zaměstnání, kde se mi začal tak nějak dvořit pán, který mi byl tak trochu sympatický, ale nějaký vztah jsem v tom neviděla. Měl ovšem výdrž během pár měsíců jsem se začala těšit na jeho přítomnost, chtěla jsem s ním trávit chvilku svého volného času a přestal mi být lhostejný. Je rozvedený, žije sám, ovšem svěřil se mi, že má přítelkyni se 2 dětmi, kterou navštěvuje. Vzhledem k tomu, že ten vztah měl zpočátku tendenci tak nějak zlehčovat, nepřikládala jsem tomu nějakou zvláštní váhu, ovšem problém nastal ve chvíli, kdy jsem tak nějak "kývla" na vztah a on začal couvat. Řekl mi na rovinu jak to je, že ten vztah je vlastně mnohem vážnější, je velký kamarád s jejími dětmi a má tu paní ráda celá jeho rodina. Nebyla jsem schopná naprosto tuhle skutečnost v ten daný moment přijmout. Naprosto nechápu proč jsem se zachovala jako hysterka, ovšem nutno podotknout, že ani on nebyl rozhodný na 100% a jeho vysvětlení vždy obsahovalo slova jak mě má rád, ale ty děti jsou na něj příliš zvyklé. Asi měsíc to takhle pokračovalo, běhal za mnou i za ní. Samozřejmě se paní všechno dozvěděla a zbývalo na něm jak se rozhodne. Nejprve šel za ní , já jsem to přijmula jak jen to šlo, bylo mi mizerně, ale nijak jsem ho během toho víkendu nekontaktovala, ovšem v neděli večer za mnou přišel s tím, že mě miluje a bylo to nevydržitelné, že je rozhodnutý. Začali jsme spolu chodit, ale chtěl se stýkat s jejími dětmi, podotýkám, že to nejsou jeho děti, vzal je na víkend na chalupu. Ona mi zavolala a zeptala se mě, jestli o tom vím. Začala mě slovně napadat a samozřejmě se to neobešlo bez emocí. Jela za ním na tu chalupu a on odjel za mnou. Zakázala mu styk s jejími dětmi. Od té doby jsme tedy byli pouze spolu, strávili spolu opravdu hezké chvíle , ovšem vidím na něm, že je smutný, že se mu stýská. Chodili spolu 3 roky. Samozřejmě to má vliv i na mě a já se necítím v takovém vztahu tak úplně spokojená. Nemohu říct, že bych necítila, že mě má rád, zároveň je v něm smutek, především po těch dětech, které na něj byly zvyklé a on na ně, podnikal s nimi spoustu věcí a myslím, že má v sobě prázdné místo, které já nedokážu vyplnit a ani se o něco takového nemůžu snažit, nebylo by to fér ani pro mě. Já sama mám syna 20 let, ještě studuje a on má 2 dospělé děti. K tomu se přidala celá jeho rodina, jeho rodiče se dál s touto ženou stýkají a jeho sestra mu jasně dává najevo, že s jeho jednáním nesouhlasí. Myslím, že ta žena se s nimi stýká i z důvodu určité naděje, že se k ní vrátí. Je to samozřejmě pro ní v tomhle ohledu mnohem lepší pozice, než ta moje, já jeho rodinu neznám a oni mě ani poznat nechtějí a dělají , že nejsem. Když jsem se ho ptala, proč mě tak nemají rádi, raději mi vždy odpoví, že se o mě vůbec nebaví, že on o mě také nemluví. Nevím co si o tom mám myslet. Ráda bych si s ním o tom promluvila, ale každý vážný rozhovor převádí ve srandu a snaží se z něho utéci. Jsem z této situace velmi v rozpacích. Prosím vás o váš pohled na danou věc a rozhodně bych chtěla slyšet pravdu , váš názor, nijak obalený v hezkých slovech. Čtenářka ze SČ

Dobrý den paní magistro.Mám dotaz ohledně nevěry a názoru na ní.Měla jsem 2letý vztah.Mněla jsem závažné gyn.problémy a nemohla jsem s přítelem spát.Po operaci jsem zjistila že po dobu naší sexuální absence a mého pobytu v nemocnici,si dopisoval s nějakou slečnou docela sexuální vzkazy a posílali si i nahé fotky,jak si to dělají apod.Myslela jsem že si něco udělám.Přítel se mi omluvil a slíbil že už to neudělá.Bum,rok na to to udělal znova,a v době kdy jsem zjistila že jsem těhotná.To už jsem ztratila veškerou důvěru v něho a vztah ukončila.Dodnes mi to má za zlé,ale já prostě už s ním být nemohla.A dostáváme se k mému podstatnému dotazu.Mám nového přítele,8 měsíců.Ví co mi ex přítel udělal a říkal že se tohle nedělá že je to hnusné apod.Chyba lávky.Bohužel jsem měla nějaké problémy s předčasným porodem a porodila dřív a byla jsem 3 týdny se synem v porodnici.Stalo se to samé.Psal a píše si dodnes a nějakou holkou.Psal jí v tom smyslu že sme spolu už dlouho nespali,že by jí rád udělal dobře(víte jak),že by s ní rád byl,dokonce jí napsal i Miluji tě a že by nejradči v tu chvíli byl s ní enž se mnou.Pozjisštění se mi zhroutil svět.A ted mi řekněte,co dělám špatně? když klukovi dávám volnost a nejsem žádná stíhačka? Pro mě tohle nevěra,pro přítele prý ne,když si takhle s někým píše,a nevidí ho a nidky neuvidí že to nevěra není.Ale říkl že psát miluji tě holce a přitom už přítelku mít je demence.Asi ho to trklo že jsem na něco přišla a přijde mi že seká dobrotu,i když nevím.Prostě nevěřím.Poradte mi,co mám prosím dělat??

MILÁ EVO! CO SEM UDĚLALA ZA TAK STRAŠNOU CHYBU ŽE MĚ MŮJ PŘÍTEL HONZA TAK PŘESTAL MÍT RÁD?KDYŽ JSME SE POZNALI TAKOVÝ PĚKNÝ VZTAH TO BYL.NYNÍ SE MNO MOC NEKOMUNIKUJE V POSTELI SE CHOVÁ KE MĚ JAKO BYCH MĚLA NĚJAKOU NEMOC A STAČILO ABY SE JEN PŘITULIL.I KDYŽ JE DOMA MOC SI MĚ NEVŠÍMÁ TAK JSEM JEN POŘÁD SAMA A SAMA...V PRŮBĚHU VZTAHU SNÍM JSEM PŘIŠLA O ŠTÍHLOU POSTAVU VŮČI BUJARÝM VEČÍRKŮM.NYNÍ JE ZE MĚ BACULKA.SNAŽIM SE ZHUBNOUT ALE NEDAŘÍ SE MI TO.NEDÁVNO SEM PŘIŠLA I NAVÍC O PRÁCI -V NIČEM SE MI NEDAŘÍ!!O VÍKENDU JSEM BYLA NA 4 DNY ZA DCEROU A MEZITÍM MŮJ PŘÍTEL ODJEL ZA SVOU KAMARÁDKOU SKTEROU SI KAŽDÝ DEN VOLÁ.BOLÍ MĚ ŽE SEMNOU -KDYŽJE TAK JE POŘÁD UNAVENÝ.ZA KAMARADKOU JEL 150KM -TAK TO MUSÍ BÝT PERFEKTNÍ ŽENSKÁ KDYŽ MU ZA TO STOJÍ JET, JE MI STOHO DOST BÍDNĚ...DUŠI UŽ JSEM STRATILA A SRDCE MI SNAD VYSKOČÍ S TĚLA. EVIČKO POMOZ MI PROSÍM MŮŽEŠ-LI. PŘEJI TI HEZKÝ DEN SMUTNIČKA

Dobrý deň, chcela by som sa opýtať na Váš názor, alebo radu. Pracujem v rakúsku ako čašníčka, a našla som si tu aj priateľa. Je to presne ten muž ktorého som vždy chcela mať. Sme spolu už pol roka veľmi šťastní. Problém je však to, že on je mladým šéfom, kedže jeho rodičia hotel vlastnia. Po ich odchode do penzie sa on musí postarať o to , aby všetko ďalej fungovalo ako má. Môj problém je ten, že jeho rodičia, si myslia, že ja by som mu v tom mala pomôcť. Ale ja sa na to vôbec necítim, neverím si, že by som niečo také zvládla, a bojím sa posmechu od kolegov, predsa len som slovenka v rakúsku, myslím tým cudzinka, a ja im mám niekedy hovoriť čo majú robiť? A ešte k tomu som príliš mladá, aby mali nejaký rešpekt, mám 23 rokov, a už len pri tejto predstave mám strach. Môj priateľ má 27 a vyzná sa v tom čo robí, a ja by som mu rada pomohla, pretože sám by to určite nezvládol.. ale vlastne neviem ako. Zatiaľ mu pomáham len prezentovať hotel u nás na slovensku, cez internet, ale čo ak bude chcieť aj niečo iné, neviem či to zvládnem. A aj ked viem dobre po nemecky, stále je to málo. Mám strach že sklamem jeho aj seba. Ako sa mám zachovať...Ďakujem, s pozdravom Zuzana

Dobrý den, chtěla bych se zeptat na váš názor. Už asi něco kolem 5ti měsíců randím s mužem. Po předchozích nevydařených vztazích mám strach, že i tenhle se nějakým způsobem pokazí a všechno to skončí..což samozřejmě nechci! Nikdy jsem neměla dlouhodobý vztah, většinou jsem s muži jenom randila a když už došlo na otázku vztahu, tak se to všechno pokazilo. Když jsem se chlapovi otevřela a řekla mu, jak to všechno cítím, tak to bylo všechno v ,,háji". Věřím, a já to vím, že tenhle je ten praví.. Když to srovnám s těmi ostatními, tak s tímhle se cítím nejlíp.. Chtěla bych ale vědět jak to semnou vlastně myslí... Nejradši bych mu narovinu řekla, že ho mám ráda, že ho nechci ztratit, že chci aby o nás všichni věděli, že jsme spolu.. ale je tu ten strach, který mi pořát říká "nedělej to!!" Teď nedávno mě představoval svým známým a představil mě tím způsobem, že řekl, že jsem jeho kamarádka. Docela mě to zaskočilo a byla jsem z toho špatná.. V ten večer se stala ještě jedna potyčka s jeho bývalou přítelkyní.. která ho očividně chtěla zpátky, on ji ale odmítl, poslal do patřičných míst a vrátil se zamnou. Na druhý den jsem mu řekla, že ikdyž jsem jenom ,,kamarádka" jak řekl, tak on pro mě jenom kamarád není, že je pro mě víc než jen to, takže bych byla ráda, kdyby mi řekl narovinu, kdyby se třeba jenom k té své bývalé přítelkyni vrátil, že bych chtěla vědět jak na tom jsem a že bych si nechtěla dělat zbytečné naděje. Odpověděl mi na to tím způsobem, že mi dal pusu, usmál se a dál se o tom nechtěl bavit.. Ještě bych měla zmínit, že za tu dobu co spolu těch 5 měsíců randíme, tak jsme spolu za poslední měsíc 2x spali. Chtěla jsem vydržet ještě do té doby, než se tak nějak dostaneme k otázce jak to mezi námi bude, ale bylo to silnější než já. A taky by si mohl myslet, že jsem divná když mu ,,nedám" a mohl by se na mě vykváknout.. přece jenom je to chlap!! Poradila by jste mi prosím jak mám tedy zjistit, jak to semnou vlastně myslí? Kdy je ta nejlepší doba na takovou otázku.. Jsem toho názoru, že takovým tématem by měl začít muž, ale když tenhle se k tomu zatím nemá, tak to chci prostě vzít do svých rukou, ale nevím jak.. Děkuji!!!

Chtěla sem se zeptat, měla sem 3 letý vztah kdy muž o mě nejevil zájem a měl raději další věci okolo jako jsou ryby, auta, kamarádi a hospoda. Po 3 letech při jedné z mnoha hádek o tom že na mě "kašle" jsem se od něj z jeho úst dozvěděla že mě již 2 roky nemiluje ale že je sem mnou jen proto, že jsem holka použitelná pro život, na nic si nehraju a bezmezně ho miluju. Rozešla sem se sním a půl roku sem nikoho neměla s nikým sem nebyla a nijak mi chlapská společnost nechyběla. Ale před třemi týdny sem se seznámila s jedním mužem, je hodný, ale ne ten tip co je až hloupý. Je sympatický, vtipný a já mu řekla že sním nechci hned spát až když se poznáme. Souhlasil a nijak na mě netlačil. Po třech schůzkách jsme ale nějak neunikli našim vášním a milovali se spolu. Poté se dále scházíme, ale i milujeme. Jen že já sem stále sebekritická a bojím se do něj zamilovat, aby mi neublížil. Vím že je to asi hloupé a dětinské na můj věk, ale potřebuji poradit co mám dělat abych ho svým chováním neztratila. I mne samotnou to štve protože takhle sebekritická, nesebevědomá a přecitlivělá sem nikdy nebyla. Záleží mi na něm a chci ti sním zkusit i přesto že mi poté třeba může zlomit srdce ale nevím jak nato. I já sama sobě si nepříjdu přitažlivá a asi už ani neumím svádět a bojím se toho že když si vezmu něco více vyzývavého že to bude až moc. Příjdu si jak 15ti letá holka která nikdy nechodila s klukem. Pomohla by ste mi prosím?! DĚKUJI

Dobrý den, mam problém se sebevědomím je mi 16 let a nikdy jsem neměla přítele. Ostatní kamarádky už kluka měli..ale já nikdy, muže to být tím, že si úbec nevěřím.Myslím si, že jsem tlustá a to mam 50 KG a jsem velká 160 cm. Jenže vždy když se vidím v zrcadle jdou mi slzy do očí. A vždy když se mi líbí nějaký ten kluk hned si myslim že se mu nemužu líbit, už jen pro to, že nejsem zrovna holka které by příroda nadělila velká prsa..nevím co s tím už dělat, jak si začít věřit.

Dobrý den,chtěla bych Vás poprosit o radu.Bude mi 40,mám dvě už větší děti,manžela,ale co mě trápí je vztah mých rodičů a mé rodiny.Nepohodli jsme se,nebylo to pro mě lehké,byla jsem prostředníkem a nevěděla komu mám dát za pravdu.Stála jsem při partnerovi,ale asi to vypadá,že jsem tím ztratila rodiče.Bydlíme ve stejném městě,děti tam zajdou.Nejvíce naštvaná jsem,když přijede má sestra s rodinou.Vše se točí kolem nich,najednou se nic nemusí.Prostě to s našima umí i se švagrem,který umí našim ve všem pochlebovat,jasně ví,že to něco vynese.Můj manžel dost před hádkou pomáhal,ale stejně když přijeli oni,my jsme museli jít stranou a neumí se přetvařovat.Nejvíc mě štve,že když je našim špatně,tak to volají mě,abych se postarala.Naposled mi říkala mamka,abych to že je jí špatně sestře neříkala,aby chudinka neměla zbytečně starost.Když jsem se ohradila,že sestra není žádný chudáček a že na rozdíl od nás si žije v přepychu,se na mě utrhli,abych nezáviděla.manžel mi vyčítá,že to prostě s nima neumím jako ona.Když jsme potřebovali půjčit finance,tak bohužel nemají,za tři měsíce přišla sestra,že by si chtěla koupit a pronajímat další byt a dostala.Ano, je to jejich věc,ale mě to bolí.Vidí to i děti,že sestry děti dostávají víc a jsou obletovanější a to podotýkám,že jsou tu 2.i3.krát do měsíce,vídají se častěji než my.Bojuji s tím,ale už nějak ztácím sílu,vždy když se o prázdninách sem dorazí sestra s rodinou.Sestru mám ráda,ale závidím jí tu lásku rodičů.

dobry den mam takovi maly problem s pritelem sme spolu sice 6 mesicu ale nase seznameni bylo takove trosku rychle .. on mel problemi s pritelkyni ktera ho podvedla a ja to same pritel me bil .. seznamili sme se v praci kdy sme meli firemni vecirek jelikoz byl z jine kancelare a mesta zacali sme si na vecirku povidat , nakonec sme spolu odesli ke me na pokoj kde se vasnive pomilovali ... an dalsi den kdy byl odjezd sme si tyden psali kdy prijel za mnou domu ( ja se mezi tim rozesla s pritelem ) a stravili spolu krasny vecer .. bez sexu .. na to sme se jeden do druheho zamilovali ... psali si a on se po 3 tydnech rozesel s pritelkyni a zacali sme spolu ... ja odjela za praci hodne daleko a on za mnou prijel a byl tam se mnou jenze prace se nevedla a ja skoncila a odjeli sme spolu k nemu kde sme spolu byly mesic jenze jeho byvala pritelkine prisla a vyslo najevo ze si s ni neusale pise a slybuje ji ze se k ni vrati ze ji miluje proto jsem se rozhodla vse vyesit a sejit se vsichni 3 a vyresit to rozhodl se pro mne ale stejnak si psali . proto jsem odjela zpet k sobe domu do jineho mesta ... vycital si to psali sme si a zpet se k sobe vrazily ja sem opustila svuj byt a nastehovala se k nemu .. jenze po par tydnech se k nam priblizila krize ktera trva do ted ... zacali sme se hadat vztah nam nefunguje jak bychom chteli oba ... hadame se temer denne.. sex spolu zadny skoro nemame max 2x do mesice ..radeji travi cas u pc kde hraje neustale nejake hry .. bala jsem se ze me podvadi kontrolovala tel ale co to jde byt takto zarliva proto jsem prestala ... i kdyz se spolu snazime o tom mluvit tak je to par dnu v poradku ale opet to vybuchne a mi skoncime tam kde vzdy .. nevim uz co mam delat jestli ve vztahu pokracovat snazit se respektovat to ze na me nema cas a radeji travi svuj volny cas na internetu a ja travit tez svuj volny cas sama .. prosim o radu opravdu uz si nevim rady ...miluji ho ale nemam na toto uz silu .. rada bych abych byla ja priorita c.1 ale zrejme je to pc a nezmeni se to ... dekuji moc .. s pozdravem kristyna

To je právě to co neumím,být spokojená sama ze sebou a svou postavou .Zkusím vaši radu snad se mi to povede zatím moc děkuji s pozdravem Šárka.