Dvě třetiny autorů erotické literatury tvoří muži. To možná vysvětluje objev psychologa Marka Allena Thorntona z Harvardovy univerzity. Ten se snažil zjistit, jaké slovo je v erotické literatuře nejběžnější a tudíž nejerotičtější. Volil samozřejmě ze slov souvisejících se sexualitou. A nejčastějším a tudíž i nejerotičtějším slovem je podle něj čurák.
Doktor Thornton pracoval s anglofonní literaturou, takže v jeho případě se jedná o slovo cock. To se překládá do češtiny jako čurák, péro, pták či ocas. Vše jsou to vulgárnější varianty pro penis. Psycholog z Harvardovy univerzity analyzoval tři sta tisíc erotických povídek od pětašedesáti tisíc autorů. Dvě třetiny z nich byli muži.
Ve všech příbězích bylo slůvko cock zdaleka nejčastějším erotickým slovem. Zvláštní je, že angličtina nabízí pro pojmenování penisu několik desítek hovorových výrazů. Ale přesto většina autorů volila cock. „Zřejmě jsou toto slovo a jeho zvučnost skutečně nejerotičtějšími,“ uvedl Thornton pro britský Daily Mirror.
Cock přitom anglicky znamená také kohout. Stejně jako v češtině používáme slovo pták pro vyjádření penisu. Druhým nejčastěji užívaným slovem bylo pussy (kundička, pička apod.) a asshole (řiť).
Slovo čurák má v češtině také zajímavou historii. Ještě v devatenáctém století bylo spolu s variantou čurec slovem spisovným. Je to odvozenina od slovesa čurat, které je dodnes spisovné. Proč se slova čurec či čurák stala vulgárními, není zcela jasné. Přitom dětské čuránek je dodnes přijatelné.
„O slovu čurák se dozvídáme, že pochází ze slovesa čurati, na které lze pohlížet jako na zcela nevinné, dětské a decentní, obvyklé i v těch nejvybranějších rodinách. Nemá v sobě ani špetku závadnosti. Naopak, je to slovo dobře volené, protože foneticky (zvukově) vysvětluje velmi dobře svůj původ od zvuku, který slyšíme, čuráme-li. Nabízí se tady otázka, kterou z variant čurat – čúrat – čůrat. To, co nás ve škole učili jako u s kroužkem, je vhodnější si pojmenovat spíš jako o nad u. Čeština tak v těchto případech označuje původní česká (pračeská, staročeská) slova. A slovo čur mají už staří Slované. Označovali jím stojící čtyřhranný sloupec – na Strakonicku se pak říkávalo těmto sloupkům čuráky. V Praze zas čuráčky měla ve vlasech každá z žen používající dámské vlásenky,“ píše ve své knize Kryptadia český lingvista Karel Jaroslav Obrátil.
Sledujte nás na sociálních sítích:
