Sourozenci – milují se, a přesto jsou (mnohdy po celý život) největší konkurenti. Co jeden druhého mohou naučit? Jak podpořit sourozeneckou lásku? A proč může stejná výchova být dokonce nespravedlivá?
Podle jedné, naprosto nereprezentativní ankety u nás v okolí vyšlo najevo následující: Starší sestry umějí udělat hezký účes, čtyřletí bratři nedokážou hlídat, jestli někdo nejde, starší sourozenci pomáhají mladším, když jim někdo ubližuje, a vždycky je někdo, s kým si mohou hrát. Z ankety ale vyplynulo také to, že je „blbý“, když se musí rozdělit o sladkosti, a že se pořád hádají. A že rodiče většinu sporů řeší slovy: „Tak se zase hezky usmiřte.“
Vyrůstat vedle jednoho až dvou sourozenců je stále ještě docela běžné. Ovšem podle Českého statistického úřadu připadá v současnosti na jednu rodinu zhruba 1,5 dítěte. Trend, kdy rodina má pouze jedno dítě, stoupá. Nejen s ohledem na finanční náročnost pořízení bydlení nebo zaopatření dítěte, ale i proto, že současní mladí lidé chtějí ve většině případů nejdříve dostudovat, cestovat a až pak se věnovat založení rodiny, takže druhé dítě už s ohledem na věk „nestihnou“. Jak ale výzkumy ukazují, jsou sourozenci pro budoucí život jedince velmi důležití.
Stejní a přece jiní
Znají se naprosto dokonale. Často o sobě ví úplně všechno. Pijí dlouhá léta stejnou příchuť džusu a mají stejná oblíbená jídla. Kupodivu to ale neznamená, že jsou si podobní. Ačkoliv si nesou stejnou genetickou informaci, která je podobná až z 50 procent, a vyrůstají ve stejném prostředí, odlišují se sourozenci svými osobnostními rysy a inteligenci mnohem více než lidé, které bychom porovnali podle libovolného výběru. To je vlastně další důvod, proč by rodiče svoje děti neměli nikdy srovnávat. Každé dítě má svoje silné i slabé stránky a potřebuje proto individuální přístup nebo podporu.
Například právě sourozenci s malým věkovým rozdílem si velmi užívají, když mají maminku nebo tatínka chvíli jenom pro sebe a kdy se všechno točí jenom kolem nich. Hodnotit děti podle stejného měřítka, znamená, že k nim nikdy nebudete spravedliví – i když to děláte s dobrým úmyslem.
Sourozenci se od sebe učí neustále
Dětský pokoj je ideální tréninkový tábor do budoucna. Protože ne s rodiči, ale se sourozenci trénujeme, jaká budou naše pozdější kamarádství a partnerství. Hádky a dělání kompromisů, pochopit druhé pohlaví, trénovat trpělivost a naučit se odpouštět – to všechno se sourozenci učí během stavení věže z Lega nebo hraní si s panenkami.
Sourozenci se srovnávají a kritizují navzájem. Učí se přizpůsobit a chtějí přitom být úplně jiní než ten druhý. Tahle rivalita je ve vývoji posouvá stále dál. Děti se sourozenci tak mnohem spíše najdou svoji vlastní identitu.
Vztah na celý život
Kamarády a přátele můžeme ztratit, partnera opustit – vztah k sourozencům he ale něco nesmazatelného. Dokonce i po nejhorší hádce nepřestanete být bratr nebo sestra. Sourozenci jsou tak trvalí průvodci v našich životech a mohou být klidným přístavem v rozbouřeném moři. Zda je vztah skutečně dobrý a takový také zůstane, není v rukou rodičů. Ale mohou udělat několik věcí, kterými ho podpoří.
Udržujte svoje rodinné rituály – procházky v lese, party nebo pohádka na dobrou noc pro všechny děti posiluje pocit sounáležitosti.
Buďte vzorem. Pokud rodiče sami mají láskyplný vztah mezi sebou a svými sourozenci, odráží se to – z dlouhodobého hlediska – i na dětech.
Společné projekty a cíle podporují utváření hlubokých vztahů mezi sourozenci. Nechte děti prožít společné zážitky.
Zdroj: familie.de, https://www.czso.cz/csu/czso/jake_je_slozeni_domacnosti_v_cr20130307, https://www.psychologytoday.com/us/basics/family-dynamics/sibling-relationships, https://www.verywellfamily.com/how-to-encourage-good-sibling-relationships-620105
