Jsou malé, budí se, chtějí maminku (nebo tatínka), bolí je zuby, mají noční můry, nechce se vám k nim vstávat… Mnoho rodičů své děti nechává u sebe v posteli a většina z nich s takovým přístupem souhlasí. Je to ale dobře?
Příjemné i nepříjemné zároveň. Pro tuto praxi každopádně existuje historický precedens. V mnoha kulturách po celém světě děti sdílejí postel se svými rodiči, pro což v zahraničí mají označení co-sleeping. Jak moc tenhle rituál schvalují odborníci?
Pro a proti
Studie (1) marketingové výzkumné společnosti OnePoll na 2 000 rodičích dětí mladších 10 let ukazuje, že 78 procent z nich si je vědomo výhod a nevýhod společného spaní se svými dětmi – ať už ve stejné místnosti nebo posteli. Ve skutečnosti se sedm z deseti tatínků a maminek domnívá, že by tento čin měl být spíše normalizován než stigmatizován (71 %). Důvodem je především budování citové blízkosti a podpora pocitu bezpečí. (Vědci již dříve upozornili, že mozek dítěte odloučeného od rodičů vykazuje obdobnou aktivitu jako při fyzické bolesti (2).
Jak je to u starších dětí?
Další praktické výhody sdílení postelí jsou zřejmé. Nejen, že jsou rodiče nablízku, aby reagovali na dítě, pokud se něco pokazí, ale společné spaní usnadňuje kojící matce krmení děťátko po celou noc. Pak je tu samozřejmě ta neodolatelná sladká intimita. Z tohoto důvodu pediatři hlásají, že spaní v jedné místnosti, eventuálně v jedné posteli, s dítětem je prospěšné. Doporučuje se to u kojenců optimálně až do jednoho roku věku, minimálně však alespoň prvních šest měsíců života. Jenže jak dítě stárne, měli by rodiče začít orientovat své potomky k nezávislému spánku, zvlášť pokud to ovlivňuje manželský (sexuální) život nebo narušuje spánek některého z členů rodiny, což potvrzují i statistiky (3).
Pozor na odcizení mezi partnery!
Navzdory mnoha výhodám, které společné spaní poskytuje, osm z deseti rodičů připouští, že pobyt s dětmi ve společné posteli skutečně narušilo jejich vztahy (82 %). Pouze šest procent všech rodičů si myslí, že tenhle rituál jejich vztahy vůbec neovlivnilo (4).
Ale i kdyby to tak skutečně bylo, odborníci ze spánkové laboratoře z Institutu psychologie a psychohygieny v německém Freiburgu tvrdí (5), že od určitého věku brzdí společné spaní s rodiči sociální vývoj dětí. Z těchto dvou důvodů je důležité, aby se každá ratolest postupně naučila usínat sama, i když to většinou nejde ze dne na den. Pětina rodičů přiznává, že zkusili spánkový trénink svých dětí, ale neuspěli.
Čas pořídit si vlastní pokoj
Bez ohledu na úspěšnost metody 46 procent rodičů zkouší Ferberovu metodu (6). Ta je založena na malých přípravných rituálech před spaním, ale hlavně na tom, že se dítě nechá vybrečet, než se uklidní. Postupně se intervaly samoty postupně prodlužují. Pak je tu skupina maminek a tatínků, kteří své dítě uloží ke spánku, počkají, až dítě „zabere“ a následně se odstěhují. Každé dítě je však jiné a má rozdílné potřeby a požadavky, k nimž by se mělo přihlížet.
Zdroje: (1) www.onepoll.us/71-of-parents-believe-co-sleeping-with-children-should-be-normalized-rather-than-stigmatized/, (2) www.forbes.com/sites/nicolefisher/2020/02/14/emotional--physical-pain-are-almost-the-sameto-your-brain/, (3) www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK571558/, (4) www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK513372/, (5) www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/7554104/, (6) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7318283/
