Ztráta milovaného člena rodiny není nikdy snadná a smrt babičky nesmírně ovlivňuje psychický stav pozůstalých, zejména dospívajících.
Odborníci na vztahy tvrdí (2), že jednou z rolí prarodičů je zmírňovat konflikty a pomáhat nacházet pokoj v rodinných vazbách. Dědové a babičky jsou zkrátka poklad! Nyní vědci zjistili, že až sedm let po smrti své babičky měli truchlící dospívající chlapci o 50 procent vyšší příznaky deprese ve srovnání s vrstevníky, kteří na babičku neměli tak silné rodinné vazby (1). Kromě toho byla tato ztráta spojena s vyšší pravděpodobností, že matky dospívajících chlapců i dívek také upadnou do deprese.
Když je všechno špatně
Ashton Verdery, Harry a Elissa Sichi, profesoři sociologie, demografie a analýzy sociálních dat z Univerzity Penn State, uvedli, že tato zjištění zároveň odhalují, že ztráta milované babičky u dětí v kritickém věku dospívání vede k předčasnému ukončení školní docházky, užívání návykových látek a zapojení se do trestné činnosti.
„Jako společnost si myslíme, že takové ztráty jsou normální, což do jisté míry určitě jsou, neboť téměř každý ztratí své prarodiče během prvních několika desetiletí svého života, nicméně to, že jsou takové zkušenosti běžné, neznamená, že podobné situace nezanechají šrámy na duši a nejsou zdrojem velkého smutku pro mnoho lidí a možná i rizikovým faktorem zhoršujícího se zdravotního stavu,“ nechali se slyšet výzkumníci.
Babičky versus dědečkové
Pro tuto studii (1) vědci analyzovali data shromážděná od 4 897 primárně nízkopříjmových dětí a jejich rodičů na několika kontrolních bodech během dětství a dospívání dětí. Z těchto účastníků bylo 3 086 sledovaných ve věku od 9 do 15 let. Data zahrnovala informace o symptomech deprese jak u adolescentů, tak u jejich matek, o pohlaví adolescentů a o tom, zda během studie zažili smrt prarodiče.
Ukázalo se, že smrt babičky je pro pozůstalé mnohem těžší, než je tomu u dědečka, což se stalo předmětem dalšího vědeckého bádání. Jednou z variant vysvětlení je, že dědové vystupují jako mužské, autoritativní vzory, jež se méně zapojují do emocionálního chodu rodiny. Tuto teorii je ale třeba ověřit.
Předchozí práce skupiny odhalily (3), že více než 4 miliony dětí a dospívajících v USA mají prarodiče, kteří zemřeli na covid-19. Od začátku pandemie mladí tak čelili nejen uzavření škol, sociálnímu distancování a následné izolaci, ale i truchlení po starších příbuzných.
Zdroje: (1) www.studyfinds.org/grandmother-death-depression-boys/, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3462462/, (3) www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2666560322000408
