Děti vidí a slyší víc, než si myslíme. To platí zejména o věcech, které jim říkáme. Protože pár větami můžeme dětem – mnohdy nechtěně – hodně ublížit. A to i těmi dobře míněnými…
Někdy nám vyklouznou úst věty, u kterých si až potom uvědomíme, jak byly vlastně zbytečné. Zejména při jednání s vlastním dítětem nebo i dítětem někoho jiného to může mít fatální důsledky pro vývoj. Protože nepromyšlené věty mohou dítě odradit, a dokonce zničit jeho sebevědomí. Takže opatrně s těmito 6 větami.
"Přestaň plakat!"
Když dítě pláče, má vždy nějaký důvod. A i když je to v našich dospělých očích důvod banální, nikdy se nesnažte ten pocit utlumit větami jako „Přestaň plakat.“ nebo „Nebreč taky pořád. Děti se během svého vývoje musí nejprve naučit zacházet se svými pocity. Výše zmíněná věta moc nepomáhá a vede k tomu, že dítě později své pocity potlačuje a je tím pádem psychicky velmi vystresované.
"Kolikrát ti to mám říkat?"
Nutno uznat, že výchova dítěte může být docela nervy drásající a pořádná zkouška trpělivosti. A tak se může stát, že věty typu "Jak často ti to musím říkat?" z nás vyletí rychleji, než bychom si přáli. Ale těmito větami vytváříme obrovský tlak, který může v dítěti vyvolat pocit, že selhalo. Místo toho zkuste dítěti v klidu vysvětlit, proč by například mělo dělat to nebo nedělat ono. Mantinely můžete postavit i pomocí zábavy a legrace.
"Vzpamatuj se už!"
Děti jsou v neustálém procesu učení. Takže je úplně normální, že věci hned nepochopí. I když to ani po dvacáté nefunguje správně, platí jedno zlaté heslo: trpělivost! Neusměrňujte své dítě větami jako "Jsi snad úplně hloupý?!". V dítěti to zanechá jen pocit sklíčenosti a strachu, že příště zase udělá „chybu“. To platí i tehdy, když vaše dítě pláče, zlobí nebo vzdoruje. Tyhle věty také znamenají, že není v pořádku mít city nebo je dávat najevo.
"Teď na tebe nemám čas."
Jasně, tuhle větu můžeme samozřejmě hodně regulovat intonací hlasu, takže nám ta věta zní úplně normálně. Pro děti však tahle věta znamená stále to stejné: "Nejsi pro mě důležitý." I když to samozřejmě není pravda. Tato nenápadná věta dokáže v dítěti vyvolat mnohem víc, než jsme si zprvu mysleli. Určitě dítěti vždy vysvětlete, proč zrovna nemáte čas, aby si situaci nevztahovalo na sebe. Například: "Rád bych ti teď něco přečetl, ale musím si projít tyto e-maily hned teď. Potom tu pro tebe budu, ano?"
"Nevěřím ti ani slovo!"
I vy jste jako děti jednou nebo dvakrát zalhali. Třeba když jsme chtěli zakrýt zvlášť špatnou známku nebo první den utratili kapesné na celý měsíc za nesmysly. Jako rodič byste však neměli reagovat přehnaně. Věty jako „Už ti nevěřím ani slovo“ nebo „Stejně jen lžeš“ dokážou u dětí vyvolat docela dost. Sdělujete svému dítěti následující: "Můžeš si dělat, co chceš. U mě už jsi prohrál." To jen znesnadní vašemu dítěti se vám svěřit. Zkuste raději: "Důležité je říkat pravdu. Protože jedině tak ti mohu pomoci a můžeme problém společně vyřešit.
„Jsi jako tvůj otec / Jsi jako tvoje matka!“
Pokud je tato věta myšlena hezky, protože podtrhuje pozitivní vlastnost, není na tom nic špatného. Pokud však tuto větu vyslovíte ve chvíli hněvu nebo zklamání, je lepší si ji nechat. Děti nejenže neumí správně tuto zprávu dešifrovat, může také způsobit, že dítě bude extrémně nejisté a bude o ní přemýšlet.
Zdroj: názory autora celý článek
