Přihlášení na Bety.cz

Neplatné uživatelské jméno nebo heslo

Zapomněla jste své heslo?

Pokud žádný z uvedených účtů nemáte, zaregistrujte se zde

Co je nového

.

Nové zprávy

Nemáte žádné nové zprávy

Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím

Odpovídá: Mgr. Eva Ráčková

Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím

Desetiletí jsem před sebou tlačila svůj Život silou. Přetlačovala se s ním. Manipulovala vším a všemi, jen aby mne tolik nezraňoval. O co víc jsem tlačila, o to víc jsem dostávala za vyučenou.

Až moje nemoc, jsem astmatička, mne zastavila a já začala konečně naslouchat lidem kolem sebe a svému tělu.

Všechno je jen o našich vlastních rozhodnutích. Kteroukoliv cestou se vydáme, ta nás dovede přesně tam, kam chceme dojít. Chceme a ani to nemusíme na vědomé úrovni vědět. Každou vteřinou, každou myšlenkou, každým činem tvoříme svůj život, svou minulost, přítomnost i budoucnost. A nemůžeme nikde reklamovat, jen sami u sebe.

Pracuji především s lidmi, kteří pociťují nedostatek sebevědomí, sebeúcty, mají problémy ve vztazích, potýkají se s traumaty po partnerově nevěře, po rozvodu nebo ztrátě zaměstnání. S lidmi, jejichž svět jakoby potemněl a oni nevidí cestu ze tmy ven...

Od 1. dubna 2012 bude Mgr. Eva Ráčková odpovídat pouze na dotazy zadané do této poradny. Dotazy zaslané přes e-mail nebudou vyřizovány. Pro zachování anonymity je možné využít funkci "položit dotaz bez jména".

V případě zájmu o osobní konzultaci můžete Evu kontaktovat přes Skype (nick: pandorka19). Sazba za osobní konzultaci přes Skype je 500 Kč/ hodinu. Dále můžete využít také Pandořiny školy v přírodě - viz níže.


Více o Pandořině škole v přírodě najdete ZDE
nebo na www.pandorinaskola.webnode.cz

.

 

 

Jak zachránit vztah

Dotaz: Pavla 32

Dobrý večer. Před dvěma lety jsem se rozešla po 12ti letech s přítelem a otcem mého 5letého syna kvůli nevěrám a pocitu že si mě přestal vážit ,protože dělal a říkal věci které se ve vztahu nedělají. Musím přiznat že poslední dva roky jsem si ho taky už přestala vážit a dělala věci né moc hezké.Sprostě jsem nadávala a našla si milence. Konečnou tečkou rozchodu byla nevěra přítele vedle mě s kamarádkou když si mysleli že spím. Musím uznat že jsme byli všichni opilí ale to mi příjde že není omluva. Celé ty dva roky co jsme od sebe se ale navštěvujem a sem tam spolu spíme a mám pocit že nemůžu najít přítele protože neustále srovnávám . Mám bývalého ještě pořád moc ráda a on mě taky a tak uvažujeme že se dáme zpátky do hromady ale bojím se že dělám chybu když odpouštím takovou věc a že si mě nebude po nějaké době zase vážit a bude opět nevěrný a sprostý . Děkuji za radu

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Schopnost odpouštět je dar naprosto nezbytný pro láskyplný život.

Pokud tento dar považujete za slabost, chyba bude nejspíš někde jinde, než v odpuštění.

Jak zachránit vztah

Dotaz: Katka

Zdravím, vůbec nevím, co mám dělat, v noci mi můj přítel, se kterým žijem, jsme sťastní a plánujeme budoucnost oznámil, že mě nemiluje, že je spokojený ve vztahu, že mě má velmi rád a chce se mnou žít i dál, ale nemiluje mě, že mezí mít velmi rád a milováním je tenká hranice. Nějakou dobu jsem cítila, že není všechno v pořádku, ale tohle mě hrozně zranilo. Nevím, co mám dělat dál. Vím, že zamilovanost časem opadá, ale my spolu teprve žijem, ještě nemáme rodinu, děti a on mě už nemiluje...Nevím, co s tím, jak dál pokračovat, prostě nevím jak se chovat, jak vztah zachránit, jestli se o něco pokusit. Děkuji za jakoukoliv radu

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Nejspíš už jste to vyřešila.

Nemůžete "zachraňovat" něco, co na Vás až tak nezávisí.... city druhého člověka jsou prostě jen jeho.

Tohle můžete jen přijmout a tak si co nejvíc zkrátit utrpení.

Jak zachránit vztah

Dotaz: Veronika

Dobrý deň prajem, potrebovala by som pomôct, asi v aprili som zacala chodit vonku s kamaratom, pricom som mala priatela uz 4 a pol roka, neskor som ho s nim aj podvadzala, pokial na to neprisiel, doteraz nepochopim preco som to urobila, neskutocne si to vycitam, je to trosku zamotane, neskor som ho aj nechala kvoli tomu kolegovi-kamaratovi, pricom sme mali ist spolu na dovolenku na ktorej ma chcel uz poziadat o ruku, na dovolenku som nakoniec sla s tym druhym a bola to chyba, asi pred mesiacom som toho kolegu nechala, pretoze som to napatie uz nevydrzala a nehodili sme sa k sebe, bolo to len chvilkove pobluznenie, pricom to velmi lutujem a svojho byvaleho priatela velmi lubim a chcela by som sa k nemu vratit. Rozmyslam tak spatne preco som to urobila, tak prisla som na jednu vec v sexe nam to velmi nefungovalo pricom bol na vine on aj ja, malo sme spolu komunikovali, nehovorili sme si co sa nam paci a co nie.....a nechodili sme spolu ani vonku lepsie nam bolo doma a ten stereotyp co sme za tie roky mali.....a potom prisiel niekto iny a zapacilo sa mi to lenze to nebolo to prave, co som mala za tie roky s tym druhym aj napriek tomu ze v sexe nam to az tak neklapalo, vsetko ostatne bolo super, ale teraz by som sa k nemu chcela vratit a neviem ci to bude pre nas oboch to spravne rozhodnutie, poradte mi prosim.....ja Veronika 09.05.1987 a on 18.02.1987.....Prosim poradte mi je to moja osudova laska, chcem aby bol šťastný, nikdy mu uz nechcem ublizit....Za odpoved vopred dakujem....

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Nu, Váš přítel může být dost žárlivý a nedůtklivý, Vy zase bezohledný riskér, který dovede všechno vsadit na jednu kartu...nevím, zda to jde k sobě. Každopádně nejsem, jak tu stále opakuji, kovaná v numerologii, takže mně berte s rezervou. Jen si dejte pozor na jedno - Vy máte rovinu odhodlání a energie, to znamená, že co si umanete, k tomu máte dost energie, abyste to získala. On má prázdnou rovinu Saturnu, což znamená práci, práci a zase práci. Takže vzhledem k tomu, že máte v mřížce záchranářské tendence, dejte si bacha, abyste si tu práci od něj nevzala :o(

Podle mého názoru,  cokoliv chci, projevím to jasně i navenek, tedy řekněte mu, že jste udělala chybu, že to víte a chcete to napravit. Nicméně bez jeho pomoci to nezvládnete, protože nejspíš ani on příliš na vašem společném vztahu nepracoval. Ovšem to, zda to bude chtít změnit, to nechte na něm a smiřte se s tím, co z jeho strany příjde. Stejně nemůžete dělat nic jiného, protože pokud do hry zapojíte právě onu rovinu odhodlání a usilovnosti společně s energií, kterou disponujete, jen Vám to "nafackuje".

 

A nakonec: když se člověk učí, zákonitě dělá chyby, bez nich to nejde. Přestaňte si to tedy vyčítat.

Jak zachránit vztah

Dotaz: Jana

Dobrý den, ani ve snu by mě, naivku naivní, nenapadlo, že i já Vám budu někdy psát. Nevěru jsem znala jen z vtipů a z doslechu. A teď potkala i mě. S manželem se známe dvacet let, deset let jsme svoji. Máme dvě krásné, zatím ještě malé děti. Nikdy jsme neměli žádné velké problémy, až mateřská dovolená začala stupňovat moje trápení, že manžel je víc pryč než s námi doma. Je to velmi energický, aktivní muž, sportovec. A protože s dětmi je práce, já byla unavená a hlavně neumím starosti oddělit od něhy a milování, přestávali jsme spolu tak často spát jako dřív. Drobné hádky a škorpení narůstaly, manžel měl dojem, že ho chci omezovat a něco mu zakazovat, že snad dělá pro rodinu dost, živí nás, s dětmi si pohraje, tak chce taky svou svobodu. A jak ten jeho volný způsob života dopadl? Byl z domu tak často, že jsem si opravdu nemohla všimnout, jestli je na kole, v bazénu, v garáži nebo kde vlastně vůbec. Až jednou večer, když byl manžel s kamarády na pět dní mimo domov, u nás zazvonil zvonek a mně se život rázem otočil naruby. Za dveřmi stál manžel milenky mého manžela, chtěl mluvit s ním, ale byla jsem doma jen já. Společně jsme si promítli pár posledních týdnů, vlastně měsíců a bylo nám jasné, že naše drahé polovičky spolu mají vztah. Nakonec nám to dokázaly i jejich vzájemné esemesky a mejly, které odhalil pán u mého zvonku. Zalykala jsem se slzami, zklamaná, podvedená, zašlapaná do země... Manžel se přiznal v podstatě ihned, co se vrátil, uznal, že mi ublížil, ale že pokud nepodám hned žádost o rozvod, bude se snažit vše napravit, protože rodina je pro něj priorita. Já jsem pro něj pořád krásná a doufá, že se k sobě zase vrátíme jako muž a žena. Nevím, bolest je obrovská, důvěra žádná, navíc vím, že občasný kontakt formou sms s dotyčnou paní má, ale říkal mi, že to jen nejde utnout tak rychle, jak bychom všichni chtěli. Manžel milenky svou ženu miluje, ví, že ji chce zpátky a udělá pro to vše. Jsme spolu v kontaktu, ta zrada nás sblížila jako přátele. Je to teprve 14 dní, je mi zle, mám v sobě prázdno, ve třech fungovat nehodlám, nevím, co mám dělat. Manžel se snaží, podnikáme rodinné akce, ale necítím u něj nějakou pokoru nebo lítost. Myslíte, že to bude k životu, nemyslím k přežívání, ale že se mi podaří to zvládnout, zatím se cítím, jako bych umřela... Předem moc děkuji za Vaši odpověď.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Byla jsem dlouho mimo net a uplynul už měsíc od vašeho dotazu, takže myslím, že se události někam pohly.

Doufám, že správným směrem.

To, co se Vám stalo, se nepřekonává snadno. Události nějakou dobu nazrávají, aby se pokazily a obyčejně potřebují dvojnásob dlouhodu dobu, aby se zase napravily. A ta "náprava" může ve finále vypadat i tak, jak si te%d vůbec nedovedete představit.

 

Já bych Vaše manželství zatím z toho, co jste napsala, neviděla jako ztracené. Spíš tu situaci vidím jako výzvu - pro Vás pro oba :o)

Jak zachránit vztah

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den paní Evo, Jsem 22let vdaná a manžel mi přiznal, že má milenku. Myslel si prý, že už ho nemám ráda a jsem s ním jen ze setrvačnosti. Dosud jsme polu vycházeli dobře, bez hádek apod. Jeho sdělení mě šokovalo. Manžela mám stále ráda, ale on tvrdí, že to s tou druhou není pouze záležitost jedné noci a že neví co bude dělat, ale ukončit ten vztah zatím nehodlá. Z práce chodí domů později a v posledních dnech přijde někdy až druhý den. Poraďte mi prosím co mám dělat, aby zůstal se mnou, jak ho přesvědčit.Děkuji Vám mnohokrát za rychlou odpověď.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Jak ho přesvědčit?

No to opravdu nevím....

Osobně si myslím, že nejlepší způsob, jak nejen získat, ale především si udržet muže, je být sama sebou.

Na nic si nehrát, nic neskrývat, nic nenařizovat ani o nic neprosit.

Takže můj recept je jednoduchý - poznat sama sebe, vážit si sama sebe a mít ráda sama sebe.

Tomu druhému bez křeče a jakýchkoliv hrátek projevit své city, komunikovat, mluvit o tom, co cítím, vědět, kam směřuju.

Hodně štěstí.

Jak zachránit vztah

Dotaz: Helena

Dobrý den, letos by to bylo 14 let s manželemBohužel jsme se asi 3 roky hádali a to i před dětma.Já mám z prvního manželství syna 19 let a z tohoto manželství syna 13 let. Poslední měsíc manžel se mnou vůbec nepromluvil a hrál si na počítači.To mě dost vytáčelo a tak vznikaly naše hádky.Nikde jsme spolu a s dětma nechodili, jen občas do kina. Uráželi jsme se slovně.Mě to dost trápilo a snažila jsem se to nějak zachránit.Protože manžel začal jezdit noční, tak jsme spali odděleně tak 4 roky.Sex jsme mívali tak 1x měsíčně. No a dopadlo to tak, že jsem dala k svátku manželovi dárek.On mně ho hodil nazpět s tím, že ať si to vemu.Tak jsem mu vyčetla úplnou blbost.V tom se on naštval a několikrát mě udeřil pěstí do zad a způsobil mi škrábance jak se mnou hodil na hrudi.Pak práskl dveřmi, ze kterých se vysypalo sklo.Střep se mi zabodl do dlaně a tekla mi krev.Vše mu bylo jedno, poklidil střepy.3 hodiny jsem u něho brečela a on řekl, že čeká než odjede na noční. Pak odjel k rodičům.Tam jezdíval často, hádali jsme se, tak se vždy zbalil a jel tam.No ale nakonec mi napsal, že má přítelkyni se kterou si rozumí více než se mnou. Myslela jsem si , že naše hádky a neshody jsou převážně v komunikaci a snažila jsem se to nějak řešit.Po tomto incidentu(nestalo se to poprvé, dříve rana pěstí, odohození na zeď) jsem se snažila mu psát SMS, nebo emaily abychom zkusili manžel.poradnu a nebo náš vztah urovnali kvůli synovi.Když se budeme obá snažit, že to zvládneme. Bohužel jsem dostala takovou podpásovku, že již někoho má.Od června tu s náma nebydlí, syna vidí 1x za 14 dní.Bohužel jsem podepsali dohodu o majetkovém vypořádání a o dítěti.Bylo to proti mé vůli, chtěl to hlavně manžel.Prý ke mně nic necítí a vrátit se nechce. Jsem ze všeho zoufalá a najednou sama.Nechovali jsme se k sobě hezky, ale jak to teď ještě zachránit.Vím, že lásce se nedá poroučet, ale já ho mám stále ráda. Prosím poraďte mi.Děkuji

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

"Vím, že lásce se nedá poroučet, ale já ho mám stále ráda."..... V tom Vám přece nikdo bránit nemůže...abyste ho měla ráda. Poroučet ale fakt nemůžete. Váš muž se už rozhodl, nejspíš mu funguje pud sebezáchovy, protože v takhle "masakrozním" vztahu by Vás taky mohl zmrzačit.... Osobně si myslím, že mometálně jediné, co můžete, vlastně i MUSÍTE, zachraňovat, jste Vy sama. Udělejte to. Vyrovnejte se se svými Vnitřními Démony, změňte sama sebe, smiřte se sama se sebou a začněte se mít kurnik himlhergot konečně ráda. Uvidíte, že se Vám velmi uleví a najdete konečně to, co hledáte - muže, který Vás bude milovat :o) Třeba to bude i tenhle Váš, třeba úplně nějaký jiný, ale bude to ON :o) Zajděte si za praktickým lékařem a nechte si napsat doporučení k psychologovi. Nebo si najděte ezoterapeuta. Ale řeště to. Jinak Vám život proklouzne mezi prsty a to by byla škoda.

Jak zachránit vztah

Dotaz: Michaela

Dobrý de paní Evo! Jsem momentálně dost v koncích. Zůstala jsem sama s 5měs.synem. Je naše vymodlené dítě-trval nám přez 2 roky spousta vyšetření a všeho. Jsem štastná že ho mám je to moje zlatíčko. Ovšem po porodu se můj manžel změnil- začal se jakoby netěšit domu z práce a přestal nám sexuální život. Snažila jsem se to řešit s manželem si povídat, ale on jen tvrdil že se nic neděje že nás miluje a jak si o něm můžu myslet že by nás opustil. Já mu tedy věřila. Před měsícem tvrdil že by měl mít náš syn sourozence, a měli jsme i nechráněný styk- kdy tvrdil že chceme druhé tak kdyby se povedlo nic se neděje. Před dvěma měsíci si nakoupil výbavu na ryby a plánoval jak všichni budeme vlétě jezdit na ryby apod. Před 14dny už ovšem byla pro mě situace neusná na manžela jsem přitlačila a řekl mi že mě nemiluje že jej nepřitahuju, ale že nikoho nemá. Odešla jsem s malým na týden pryč aby si měl čas rozmyslet co dál. Když jsem se vrátila řekl mi že někoho má- tak jsem mu řekla aby odešel, že s ním žít nechci. Odešel ke tchýni- já se náhodou dozvěděla že jeho přítelkyně je kolegyně z jeho práce je jí 40let má 2děti. mě je 26let a manželovi 29. Za malým už jednou byl na návštěvě- a když jsem se ho ptala proč to nikdy semnou neřešil- tak řekl že se semnou dusil že jsem ho dotlačila i k malému že se na něj necítil- že se semnou nedá mluvit proto to ani nezkusil. Cítím se tak podvedená a nejvíc mě mrzí, že já chtěla vše řešit a manžel jen mlčel a ted dáva za vinu vše mě. Je mi to líto hlavně k vůli syna já věřila že to bude nádherný společný život navždy ale asi jsem moc naivní. Každopádně stále manžela miluji a nechci věřit v to že je to definitivní konec. Moc prosím o radu jak dál děkuji s pozdravem Michaela

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Michaelo, klid :o) Tohle je klasika, téměř čítankový příklad: 40ti letá žena má pro Vašeho "skoro udušeného" chlapce jistou přitažlivost, kterou Vy, co by ta "dusitelka", prostě nemáte. Ale enebojte, máte velkou šanci, že se díky té ženě brzy proberte a dospěje, stane se z něj opravdu chlap, který si nebude vytvářet domněnky( s tebou se nedá mluvit, tak jsem to ani nezkusil, ó hrůůůzo), ale bude věci řešit. Věřte mi, že ta paní mu dá školu na levlu, kam Vy jste ještě nedospěla. Teď se zaměřte sama na sebe - zamyslete se především nad tím, zda jste se skutečně příliš neupnula na mateřství, na touhu být matkou a nezapomněla jste tak trochu/ hodně být i manželkou a milenkou. Zda jste skutečně pro své vlastní touhy nepřestala vidět ty jeho a proč se to stalo... Víte, není špatné dělat chyby, naopak ty jsou nutným předpokladem našeho vývoje, protože jen ten, kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Průšvih je až ve chvíli, kdy si své chyby neumíte přiznat...pak se totiž nemůžete změnit a změnit sama sebe, to je jediné, k čemu máme všichni kompetenci... nemůžeme měnit druhé, ale můžeme změnit sebe - tedy vlastně VŠE :o) Neřešíme teď Vašeho muže, který měl vždycky možnost říci: a dost, jsem tu taky já a já od tebe potřebuji to a to... to fakt momentálně není na pořadu dne. Spíš se soustřeďte na to, CO JE TO VE VÁS, co Vás nutí chovat se tak, jak se chováte - protože řekněme si narovinu: i Vy si vytváříte domněnky: věřila jste, že budete žít nádherný život, protože jste se DOMNÍVALA, že to, co si pod tím pojmem představujete Vy, představuje si i Váš muž. Jenže hoši v tomhle věku mají ještě poněkud jiné představy, zvlášť když nevědí, že o tom, co se jim nelíbí, májí mluvit a ne si o tom vytvářet představy typu: ona to stejně nepochopí, radši jdu jinam. Nesuďte ho. Teď rozhodně ne, protože i on v tom lítá. Páááni, on ani netuší, jakou teď dostane školu. To by musel mít sakra smůlu, aby si s ním ta čtyřicítka neporadila, musela by být ještě naivnější a nezkušenější než Vy.... Udělejte si jasno, co chcete. Pokud svého muže zpět, udělejte si inventuru sama v sobě, věnujte se sama sobě a Vašemu synovi. S mužem si stanovte pravidla, která Vám budou vyhovovat, pro návštěvy syna a NIC než sebe neřešte. Nežeňte se do žádných konečných rozhodnutí, pracujte na svém pocitu ublížení, zklamání.... Zpracujte si to. Uvědomte si, že nikdo jiný krom Vás není za vaše emoce ani zklamání zodpovědný. Až si to sama v sobě vyřešíte, pak to můžete řešit i s mužem, protože pak "na to" budete mít. Až PAK to hravě a s přehledem zvládnete. A nespěchejte na sebe. Držím palce.

Jak zachránit vztah

Dotaz: Petra

Dobrý den paní magistro, chtěla bych Vám moc poděkovat za upřímný názor na můj předešlý dotaz. A ještě bych Vám chtěla říct, že jste měla naprostou pravdu. Opravdu za "momentálním stavem" mého muže je jiná žena. Ale není to jen ona sama, těch aspektů je více. Snad abych to vzala postupně. Měla jsem podezření na jinou ženu už v době, kdy jsem psala svůj první dotaz. Než mi byla doručena Vaše odpověď, toto podezření se mi potvrdilo. Nebudu psát, jak jsem to zjistila, to v této chvíli není až tak podstatné. Nicméně jsem zjistila ještě další věc, která je pro mě daleko zdrcující než nějaká jiná žena. Už jsem psala, že manželův koníček je kulturistika. Na jaře zkusil také závod a v současné době se připravuje na další. Zjistila jsem, že požívá steroidy. Přesto, že sám vždycky tvrdil, že na něco takového by ho nikdo nepřemluvil a lidé, kteří toto užívají jsou feťáci, teď se tímto s prominutím "svinstvem" cpe. Samozřejmě, se mi nepodařilo tak docela zachovat klidnou hlavu a měli jsme dost ostrou výměnu názorů. Rozhodla jsem se, že dám manželovi nějaký čas, ať si vše srovná v hlavě a domluvili jsme se na termínu 3 týdnů. Dala jsem mu na výběr 2 možnosti - buď se pokusíme zachránit naše manželství a on okamžitě skončí se steroidy a s tou druhou ženou a nebo se rozhodne pro ni, posilovnu a steroidy.... Ta druhá žena pracuje jako trenérka ve fitku, kam manžel chodí, je jí 36 let (zapomněla jsem napsat, že manželovi je 27 a mě 33), je svobodná, bydlí v podnájmu a tvrdí, že jí nezávislost vyhovuje a děti nechce. Napsala jsem jí e-mail, velmi slušně, žádné urážky či nadávky, prostě jen, že o jejich vztahu vím a o tom, na čem jsem se s manželem domluvili. Odpověděla mi, že jak to vyřešíme, je mezi námi a prý se nám do toho plést nebude. Nicméně, kupuje mu dárky, tráví spolu veškerý čas, jeho braní steroidů jí nevadí ( přestože je expertkou na zdravou výživu!), takže já mám dojem, že její tvrzení, že je spokojená takto není až tak úplně pravdivé... Spíš myslím, že prostě jen čekala, než se najde někdo příhodný... Manžel se rozhodl osamostatnit, ona prý s ním bydlet nechce, ale nabídla mu, že u ní může na přechodnou dobu bydlet, než si něco najde. Jenže problém je ten, že manžel pořád chce bydlet v našem domě, prý by tu stejně skoro nebyl a alespoň bychom nějak dům spláceli. Já bych ráda, aby se odstěhoval. Dům nejspíš budeme muset stejně prodat, protože já sama nebudu mít na splacení celé hypotéky a manžel ji také platit nebude chtít, když tu nebude bydlet. Jde o to, že já z toho mám takový pocit, že se mu vlastně ani moc stěhovat nechce, že by prostě chtěl bydlet tady a jinak si žít svůj život... ... A v případě, že by mu to se slečnou "zdravou výživou" nevyšlo, alespoň by měl náhradní řešení. Jenže já takto žít prostě nemůžu, jsem z té situace už opravdu zoufalá, to víte, nervy pracují a byla bych raději, aby už byl odsud pryč, abych mohla začít svůj vlastní život, protože když on bude tady, byť jen sporadicky, nikdy se ty rány nezacelí. Snažím se to řešit, jak nejlépe dovedu, je mi jasné, že scény a hysterie ničemu nepomohou. Ale přesto, manžel i přes všechny ty lži, které mi pověděl, mi stále není lhostejný. Co si o tom myslíte, můžu s tím vůbec ještě něco dělat??? Osobně si myslím, že jeho odstěhování je to nejlepší řešení pro všechny, ale nedokážu to sama posoudit ze všech hledisek.....

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Petro, já jsem optimista a myslím, že žádná situace není ztracená, dokud to člověk sám nevzdá.... Víte, já si myslím, že není ani tak důležité, aby se manžel odstěhoval, důležité je, abyste ho nejprve "pustila" Vy sama... Máte k němu takový "mateřský" vztah. Bojíte se o jeho zdraví, bojíte se, že ho steroidy zničí, píšete jeho milence že to bude tak a tak.... Tohle nedělá partnerka, to dělá starostlivá matka. Možnám, že to je právě to, co ho do Vás odhání a nutí zvedat si sebevědomí v posilovně, místo toho aby na něm zapracoval jinak. Nu ale nechme jeho, on není na programu dne, tam jste totiž Vy. Uvědomte si prosím, že jeho nezměníte, to může jen on sám... Vy ale můžete změnit sebe, svůj vlastní svět, svoje vlastní nazírání na život.... Není to rozhodně tak, že všechno děláte špatně, když Vás tohle potkalo, ale někde uvnitř Vás je něco, co Vám neumožňuje žít stoprocentně šťastný život. A věřte, že přesně na takový život máte právo, takový je připravený pro nás pro všechny :o) Nu a že ho tak neumíte žít, to je možná důsledek něčeho, co se kdysi stalo a Vy už ani nevíte, co to bylo. Pokud Vám mohu poradit, nezabývejte se teď svým mužem ani jeho přítelkyní, co ona schvaluje nebo neschvaluje, ale zabývejte se jen a jen sama sebou. Poznávejte se. Podporujte svoje silné stránky a měňte ty slabé, zbavte se toho, co Vás zraňuje a přitáhněte si do života to, co Vám činí radost. Jak se to dělá? Nu..nelehce. Zpočátku to taky může dost bolet, protože člověk musí přestat kličkovat, podvádět a ukázat se sám sobě i těm druhým bez masky - takový, jaký ve skutečnosti je. Bez strachu, že ho ostatní zavrhnou.... Pak se situace rázem změní. Zjistíte, že můžete být sama sebou a že je to dokonce osvobozující a úžasné :o) Nebojte se toho a jděte na věc. Držím palce.

Jak zachránit vztah

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den. Jak bych se měla zachovat v případě, že manžel více uznává cizí lidi a jim neodmítne žádnou pomoc. Pokud se něco týká mě nebo domácnosti, to ho moc nezajímá. Vždy jsem se to snažila udělat sama, ale už mi došla trpělivost, ostatní ho totiž samozřejmě zneužívají, jak tedy dále. Dům nám nám může zachvíli spadnout na hlavu, ale jeho zajímají hlavně ti ostatní. Pořád si myslí, že mu poroučím atd. Chová se ke mě i dost hrubě. Pomohla by metoda RUŠ? Můžete mi něco poradit. Děkuji.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Asi někde něco děláte špatně. Takže Vám metodu RUŠ mohu jen doporučit, najděte si dobrého terapeuta a ničeho se nebojte :o) Vaše rodinná situace není v rovnováze, pokud pořešíte sama sebe, určitě ji do rovnováhy uvedete. Hodně štěstí.

Jak zachránit vztah

Dotaz: silvia

Dobry den .Mam 10 mesicni mimino a partnera s kterym jsme spolu sedm let.Posledni dobou citim ze uz k nemu necitim to co driv.problem je v tom ze on prijde z prace az vecer a misto aby sel radsi domu tak jde s chlapama z prace na pivo a pak prijde domu.Samozrejme nadavam ,nelibi se mi to a hlavne to nedelal.Chova se tak az co mame maleho.Vim ze na nej zarli ale je to mimco a potrebuje veskerou lasku a peci .Zrejme to davam vic najevo nez se mu libi ,jenze to prameni z toho (uz jsem k vam psala prisla jsem o dve miminka a tohle je opravdu na posledni chvili)ze jsem stastna ze ho mam.Muj partner ma dve deti ale ani jedno nevychovaval ,nezna celodenni starosti a kdyz mu malyho necham tak kluk breci a on si cte.Proste nema zafixovanou tu starost.On umi chodit jenom do prace a nic jinyho .Samozrejme jsem rada jsou chlapi ,ktery do ty prace ani nejdou.Problem je v tom ze uz je mi obcas i odporny ,nechci s nim mit ani sex ,natoz treba dat mu pusu.To je problem ,proto on pak je na me zlej a nadava a vybiji si tu zlost jinak.Anebo proste nejde z prace hned domu.Jelikoz jsme prozili spolu dost osobnich tragedii,myslim ze u nas nejaky rozchod snad nehrozi,dost nas ty veci spojili,jen mi proste leze na nervy.Takze to konci tim ze ja pak nekde v koutku brecim ,on o tom nevi a jsem tak divne prazdna.Asi sem si to takhle nepredstavovala.Vlastne ani nevim co me tak trapi .

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Už jsem to tu psala: pokud cítíte k partnerovi fyzický odpor, je to konečná. Finýto, šlus pro vztah. A to o to víc, že on to řeší, jak to řeší, protože to řeší tak blbě, jak nejvíc blbě se to vyřešit dá. Že z práce chodí do hospody od té doby, co máte mimi, tomu se nedivím. Pokud totiž žena po narození dítěte odstaví partnera na druhou kolej, a to Vy jste nejspíš udělala, tak mu ani nic jiného nezbývá, řeší tak svoji žárlivost, která je naprosto přirozeným jevem. Taky by se Vám asi nelíbilo, kdyby on udělal něco podobného Vám. Pokud dítěti dáváte veškerou lásku a péči, co Vám pak zbyde pro partnera? Cítí se blbě a reaguje tak, jak umí. Ne že by to uměl bůh ví jak super, to nejspíš ne, ale ani Vy nejste právě vztahový borec, když si vlezete do kouta a tam pláčete. Myslíte, že tím něco změníte? Řekla bych, že sebou navzájem manipulujete tím nejpitomějším způsobem, který navíc nepomůže ani Vám ani jemu. Kdypak už jste tohle zažila? Vzpomenete si, kdy jste ještě před svým vztahem s tímhle mužem seděla v koutě a brečela? Ony se totiž nezvládnuté životní situace moc rády opakují, dokud je nezvládnete, jen je to pořád těžší a těžší.... Už v tom nejste sama, je v tom s Vámi i Vaše dítě a i když se to nezdá, tak to sakra vnímá! Takže jediná rada, kterou Vám mohu dát: řešte sebe, svoje vzorce chování a snažte se je změnit. Hodně štěstí.

Jak zachránit vztah

Dotaz: Lena

Dobrý den, nevím jak se rozhodnout, co dál s našim vztahem. Mám přítele chodíme spolu 2,5 roku z toho u mě 2roky bydlí. Když jsme se poznali těsně ho propustili z nemocnice po vážném úrazu páteře. Rok rehabilitoval, pomáhala jsem mu a dosud má invalidní důchod avšak je již kromě drobných potíží zdravý, což je jistě výborné, ale ten důchod mu již nepřiznají. Příští týden počítám že mu ho vezmou. Může už rok dělat skoro všechno, krom zvedání těžkých věcí a tak ,ale nedělá už 2,5 roku nic. Zvyknul si a myslím že mu to tak vyhovuje. Tvrdí že ne, ale tvrdí to už opravdu dlouho. Když zatlačím akorát se pohádáme a zhorší se nám vztah,protože chci aby pracoval aspon doma nebo ať si najde práci, cokoliv co bude chtít,tvrdí že chce ale realita je jiná. Zkoušele jsem to po dobrém po zlém, pak jsme se domluvili že všechno po dobrém, trpělivě ale ani to nefunguje. Něco zkusí je tam dva dny, nebo udělá pětinu práce ,teď měl velké plány o koupi stánku s občerstvením ale nic z toho kromě řečí nebylo.Zase.Už mám pocit že prostě dělat nebude. Celé dny bývá doma, nebo s kamarády dělá si jen co ho baví,nic proti koníčkům a přátelům.Prakticky se nehádáme mimo to že nic nedělá, neuklidí neuvaří do práce nechodí. Když hodně zatlačím tak něco udělá ale tváří se jako že sem ho k tomu nespravedliově donutila a zhorší nám to vztah. Co mám dělat, byla jsem vychovaná tak že kdo může a nepracuje je looser. Nedokážu do něj nerýt a nechat to být. Možná si ted říkáte proč s ním jsem, tak to proto že je to láskyplný, vřelý muž, cítím se milována, máme společné přátele i některé koníčky, zasmějeme se spolu a i já ho mám ráda. Je mu 30 let jenže mě je 33let a ráda bych plánovala rodinu,budoucnost,už jsme o tom mluvili a taky by chtěl, ale když se zamyslím jak můžu plánovat děti v této situaci kdy je na mě všechen praktický život? Co bude až bude bez příjmů? Ani není ten typ muže co by rád zůstal na mateřské a zvládnul to. Jak ho mám opustit? Jak opustit lásku když láska je to co jsem nejvíc chtěla? Nebo jak se smířit s tím že už to jinak nebude? Mluvím s ním o tom celkem se s ním dá mluvit, jenže je chytrý, ví co chci slyšet a tak pořád říká , říká......... ale výsledky už opravdu dlouho nikde. Už rok může pracovat ale nepracuje. Jak nám mám pomoct? Nechci se ním rozejít ale když bude muset tak to pro sebe udělám. Je to ale nutné? Sama už si nevím rady, pomozte mi prosím a děkuji

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Já tak moc nevím, o co Vám vlastně jde..... píšete, že: "Jak opustit lásku když láska je to co jsem nejvíc chtěla?" Proč, když máte LÁSKU - já bych tohle sice láskou nenazývala, ale když myslíte...- tak ji chcete opouštět? Normálně ve světě platí, že vždycky je něco za něco: Vy máte to, co jste jak sama říkáte NEJVÍC chtěla, no tak pak už prostě nemůžete chtít nic, co by bylo VÍC, tedy aby i makal, angažoval se v domácích pracech a převzal zodpovědnost za sebe i budoucí rodinu, přecéééé. No ne? Nebo joooo? ...Boha jeho ženská, vzpamatujte se. Vy nevíte, že největším, údajně cikánským, prokletím je to, že se člověku splní to, co si NEJVÍC přeje? Na přání bacha, ona se plní, jenže většinou až když se splní, uvědomíme si, jak BLBĚ jsme si to vlastně přáli, že jsme zapomněli na to a ještě na ono.... Třicetiletého chlapa budete těžko převychovávat a nepřevychováte ho ani tou NEJvětší láskou, to je románový žvást. Jediné, co můžete, je převychovat sama sebe - přemýšlet nad tím, proč se tohle děje právě VÁM. Proč ZROVNA AUSGERECHTNE Vy máte muže, který je sice láskyplný, ale lenivý a nezodpovědný??? Co? Napadá Vás něco? Třeba že mu plánujete život, zkoušíte to na něj po dobrém i po ZLÉM jak na malýho fracka, organizujete ho a chováte se spíš jako matka než partnerka? Ne? To není ono? No tak to já potom nevím..... Podívejte se na manželství Vašich rodičů....není máma generál a táta vojín? Ne? Tak to tedy bude asi někde jinde....prostě hledejte :o) Určitě to najdete a vyřešíte :o)

Jak zachránit vztah

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Já mam problém se žárlivosti. Začalo mi to všechno když jsem se vrátila z ročního pobytu ze zahraničí. Byli sme s ninějším manželem spolu 4 roky a já jsem odjela na rok do zahraničí, když jsem se vrátila, tak jsem zjistila, že tu manžel někoho měl, že byla i u nás a on u ní, ale tvrdí mi, že s ní nespal. Já jsem nějak to nechala plavat, našla jsem si práci a když jsem otěhotněla, tak jsem musela jít na rizikový a zůstla jsem doma. Teď už jsem doma 3roky a tak mi to asi leze všechno do hlavy a přijde mi, že manžel ji vídá a nebo má někoho v práci, prootže pracuje s hodně ženskejma. On se doma dceři věnuje, opravujeme barák a tak tak i dost pracuje, ale já jsem věčně sama a ještě momentálně bydlíme s tchýní a já jsem ze všeho na dně a tak už asi fantazíruju a připadá mi, že manžel musí někoho mít:( Pro mě je nejhorší to, že tu rodinu kde se scházel s tou dotyčnou potkávám a pak je v práci furt s těma ženskejma...On totiž když sme byli už spolu, tak jsem našla že psal nějaký že je sám doma a jestli nechce přijít na masáž a pak dokonce jedna ženská řekla předemnou, že si měla nechat říct od něj.....tak já nevim jestli mu můžu věřit....když se chci o tom bavit, tak on že není o čem, že mě nepodádí a že si vymejšlim a ještě se urazí on a je mu jedno že mě to trápí...Teď čekáme druhý mimčo a on se niikdy nezajímá jak mi je, jak se cítim a já jsem teď ještě citlivější a tak na mě všechno dolíhá a ještě mě pak víc trápí, že jeho to nezajímá...Už nevím jak to mam řešit...

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Vy máte především problém se sebevědomím. Bez ohledu na to, zda Vás muž podvádí a nebo ne, byste měla zapracovat právě na tom: na SEBE - VĚDOMÍ. Být si vědoma sama sebe, tedy své vlastní hodnoty, toho, kdo jste, co jste dokázala - pracovat rok v zahraničí jen tak někdo nedokáže - co všechno umíte i toho, co neumíte a nedokážete, ale jistě i to můžete změnit. Píšete, že muž se věnuje dceři, opravujete dům a hodně pracuje, tedy stará se o Vás, stará se o rodinu. Co po něm vlastně ještě chcete? Potřebujete přísahy nehynoucí lásky, abyste měla pocit, že za něco stojíte? Jenže ono to takhle nefunguje, funguje to přesně NAOPAK.....Chcete, aby byl s Vámi? No ale to si budete muset vybrat - buď bude pracovat a zabezpečovat rodinu a nebo Vám bude sedět u nohou, obojí asi nestihne. Přestaňte se pižlat minulosti a žijte v přítomnosti. Čekáte druhé dítě, tak se havně postarejte, aby se vyvíjelo v klidu a pohodě. Přestaňte zpovídat muže o tom, co BYLO a raději s ním plánujte, co BUDE. Potřebujete se naučit nejen sebedůvěře a sebeúctě, ale také zodpovědnosti. Takže teď neřeště hovadiny - já nevěru za podřadný problém považuji - a řeště raději pohodu svých dětí, protože i to malé, které nosíte, prožívá všechna Vaše trápení s Vámi. Pokud si s tím sama neporadíte, najděte si terapeuta. Věřte, ž Váš muž Vám s VAŠÍM problémem nepomůže, ten si musíte vyřešit Vy sama, Vaše žárlivost není jeho věc.

Jak zachránit vztah

Dotaz: Laďka

Vážená paní Ráčková, jsem rok a půl vdaná, máme dvou letého syna. Manžel již jednou byl ženatý, ale manželství bylo bezdětné. Od loňského podzima naše manželství prochází krizí. Manžel se vrátil v září z půl roční zahraninčí služební cesty a nějak nebyl schopen začlenit se do "běžného" života. Přestal mi doma se vším pomáhat, nestaral se ani moc o syna, po příchodi z práce jen ležel u televize. A když jsem po něm něco chtěla, tak byl otrávený.. V lednu jsem měla náročné zkouškové období ve škole, pak se přidaly zdravotní problémy, na jaře jsem měla úmrtí v rodině. Toto vše mělo za následek, že náš sexuální život klesl na úplné minimum. Vše vyvrcholilo to tím, že si manžel našel kamarádku "vrbu". Když jsem na to přišla, tak mi řekl, že spolu spali, ale sex spolu neměli. Vše jsem se snažila co nejrychleji vyřešit a zachránit manželství, ale manžel se odstěhoval a pár dnů bydlel v práci, že si vše musí rozmyslet a srovnat si vše v hlavě. Po několika dnech se vrátil a nabídl mi, že spolu pojedeme na dovolenou a dáme vše dohromady. PO příjezdu z dovolené jsem zjistila, že ještě v den odletu si s dotyčnou psal, že na ni myslí, i když vlastně neví proč, protože by to mezi nimi nikdy nemělo cenu. Když jsem to zjistila, tak jsem manželovi řekla, že naše manželství ukončíme, protože to němá smysl. On začal prosit, ať mu dám ještě jednu šanci, že si vše uvědomil, že by s ní stejně nikdy nechtěl být. Přemýšlela jsem o tom všem, co se stalo a nechci aby po rozvodu byla veškerá zodpověnost a všechny starosti a péče o syna na mě a on z toho těžil jen to příjemné a že by si přijel se synem jen pohrát. Tak jsem mu řekla, že spolu tedy zůstaneme,ale pokud ucítím jen náznak nějakého zaváhání, tak okamžitě zažádám o rozvod. Manžel se od té dovolené opravdu snaží jak se dá a kde se dá, aby manželství bylo zase jako dřív, ale já mu už nevěřím, neví, zda vůbec ještě někdy mu věřit začnu a i když nechci, tak jsem na něj jedovatá a nedopustím si sem tam nějakou poznámku. Neustále na to vše myslím, mám to v hlavě. Poslední dny se mi o té jeho "vrbě" zdají sny, že s ní chce být, ona se jen usmívá a maže ls ní odhcází pryč, ale zárověň u toho říká, že to tak nechce. Probudím se celá ubrečená a spocená. Myslíte, že se s tím dá vůbec ještě neco dělat? Má naše manželství ještě šanci na záchranu? Děkuji Vám za radu.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Milá nešťastná Laďko...asi se budu opakovat, ale je to vlastně pořád o tomtéž: Chcete s ním být? Máte ho ráda? Umíte si představit, že s ním zestárnete? Pokud ano, tak si zkuste uvědomit to, co už jsem tu mnohokrát řekla: manžel není Váš majetek, záruční list na manželství neexistuje, věřit nemůžete ale vůbec nikomu, dokonce ani sobě ne, protože nevíte, co všechno Vás v životě potká a jak na to zareagujete. Jedinou skálopevnou jistotu v životě máme to, že jednou zemřeme. Období od narození do smrti bychom měli prožít tak, abychom byli šťastní. Vše, co nám v tom brání, je pouze NÁŠ vlastní problém a tak bychom si ho taky my sami měli řešit. Nemůžeme nic házet na druhé, pokud chceme mít svůj život ve svých rukou, musíme za něj také převzít plně zodpovědnost, to znamená, že to, co se mi děje, je následek mých vlastních činů, ti ostatní na tom mají maximálně 50% podíl. Říkáte, že muž se po návratu ze služební cesty změnil. Nevím, co to bylo za cestu, jen se mohu "dohadovat" a to je k ničemu, přestali jste si rozumět a nahrnula se Vám další várka problémů, odcizili jste se jeden druhému a Váš muž to řešil "vrbou". Přemýšlela jste o tom, proč se VÁM to stalo? Neřešte hříchy svého muže, zabývejte se sama sebou a v sobě hledejte odpovědi. Vy máte v sobě nějakou velkou nejistotu, na jednu stranu jste hrdá a raději odejdete, než aby Vás "podváděl", ale na druhou stranu se hrozně bojíte toho, že Vás opustí a všechna tíha zodpovědnosti za dítě zůstane na Vás. Kdy se Vám tohle stalo poprvé? Kdy jste se přesně takhle cítila a měla tyto emoce? Tahle situace Vám totiž připomíná nějakou už dávno prožitou, na kterou jste už nejspíš zapomněla nebo ji spíš ze svého vědomí vytlačila do podvědomí..... a tam je "jádro pudla". Víte, ono nejde ani tak o to, věřit někomu druhému nebo sama sobě. Ono jde spíš o to VĚDĚT, co se mi to v životě děje, proč se mi to děje a jak to budu řešit a hlavně: že to VYŠEŠÍM. Že se nesesypu jek domeček z karet, že se umím svěřit, najít pro sebe pomoc, ukázat, že jsem slabá a nevím si rady... osobně si myslím, že jste dala svému muži nůž na krk: "že spolu tedy zůstaneme,ale pokud ucítím jen náznak nějakého zaváhání, tak okamžitě zažádám o rozvod" a teď se Vám to ve Vašich děsivých snech vrací jako bubák, protože nevěříte, že on to zvládne....že Vy to zvládnete?...... Každopádně si myslím, že tohle není nejlepší cesta, jak z krize ven. Chci-li zvládnout krizi, musím prostě tomu druhému i sama sobě věřit. Zní to absurdně, já vím, protože věřit vlastně nemůžete nikomu, ale VŽDY můžete věřit, že to, co ten druhý dělá, dělá tak nejlépe, jak jen dovede, tudíž mu nepodsouvat předem zlé úmysly - nezvládne o, podvede mne, bla bla..... A ještě něco: muži obvykle nezůstávají se svými "vrbami", protože ony znají všechny jejich slabiny a tajemství, viděly je, když byli na dně. Nu a každý muž chce své ženě imponovat, být pro ni ten silný chlap, který nemá žádné slabiny. Tedy alespopň každý normální chlap :o) Právě proto se muži obvykle svým ženám se svými trampotami nesvěřují... Nevím, zda Váš muž je vyjímka, ale asi ne. Takže být na Vašem místě, vezmu rozum do hrsti, najdu si dobrého terapeuta, který mi pomůže najít ono "jádro pudla", toho se zbavím a společně s manželem zapracuji na obnovení důvěry a intimity v našem manželství. Pokud se máte pořád rádi, tak Vaše společná láska Vám v tom pomůže. Hodně štěstí.

dobry den rada bych se zeptala.Muj pritel je ode me o 20 let rozumime si spolu a pro nas vek nehraje roli ale od jara citim ze neni uplne ve sve kuzi protoze stale vynaklada usili v praci a o vikendu si toho volna moc neuzije.Vidime se pouze o vikendu protoze on ma daleko praci a ma bliz praci i kdyz je to od jeho bydliste asi jeste 40 km.Tedka resime co dal se vztahem protoze mame rozdelany jeho domecek ktery by bylo potreba kousek po kousku dodelat aby bylo mozne se do nej nastehovat v pohode a bez nervu.Ja bydlim ve 4 tym patre bez vytahu nemame moznost zahradky u bytovky tak resime situaci jak se da aby se mala mohla svobodne probehnout ale tech sanci pokud neni zahradka zase moc neni.Pritel tedka o realizaci a dodelani uprav na domecku nechce ani slyset a to v zime planoval jak se to vsechno dodela a budem se moc prestehovat ale zatim se tak nestalo.Prej aspon o vikedu chce klid.Nevim ale ani neuvazuje o moznosti ze bych mu pomohla s rekonstrukci v ramci moznosti aby to nebylo vsechno na nem ale moc se mu to nezamlouva porad odbiha nekam jinam na jine tema moc se mu o tom nechce mluvit jak kdyby jeste nebyl pripraven na vztah.Proto bych se rada zeptala jak to dal resit?Male je 18 mesicu ja budu muset co nevidet se rozhodnout kam rezervovat skolku protoze mala je narozena v baby boomu a skolek je nedostatek a nemusely by nas pak po opetovnem prestehovani z jedne skolky do druhe vzit.Porad pi pritel rika ze se z toho dostane sam ale tahle situace nechut ke vsemu trva uz dost dlouho.Moc se se mnou nebavi a kdyz se spolu bavime o nasich problemech nechce se se mnou bavit ale kdyz problem je ze ho pres tyden nevidim tak kdy bychom si o tom mely popovidat?Taky sem mu navrhla nejakou relaxaci odreagovani pomoci jeho oblibennych cinnosti jako je lezeni po skalach a cestovani aby prisel na jiny myslenky ale nevim na nic nema naladu tak nevim co se deje.Nemyslite ze by se treba zalekl a do vztahu radsi moc nechce jit?Cely zivot zil jen se sourozenci pak s mamou a posledni leta sam.Zadny vztah mu nevydrzel.Tak nevim.Uz si nevim rady.Premyslim jak to nejlepe vyresit aby i on se mel dobre a bylo nam vsem fajn.Dekuji Novakova.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Rozumím tomu dobře, že Váš přítel je o 20 let starší, tedy ve věku asi 45 - 55 let? Muž, který nikdy nežil s partnerkou ve společné domácnosti? Nyní by měl žít s Vámi a rok a půl starou dcerou v jeho domě? Má náročnou práci, které obětuje hodně času a sil? A Vy na něm chcete, aby co nejrychleji dům opravil, abyste žili pohromadě?....... Nu, to tedy nevím, co Vám poradit. Nejspíš abyste trochu zvolnila. Naléháním ho jen odradíte. Nepokoušejte se mu řídit život, nechte ho "vydýchat to". Jinak Vám bude neustále utíkat do své "nory" a stejně ničeho nedosáhnete. Dejte mu prostor a uvidíte, co vymyslí. Nejspíš mu došlo, že situace už je zralá a opravdu se musí rozhodnout. Taky je možné, že má nějaké problémy v práci, se kterými Vás nechce zatěžovat.....Pokud nevymyslí nic, tak se prostě zařiďte bez něj, protože to prostě nezvládl. Kdybyste ho pořád "tlačila" před sebou, nic dobrého by to nepřineslo Vám, ani Vaší dceři. Takže přenechte mu iniciativu a pozorujte "crvkot". Věřte mi, vyplatí se Vám to :o)

Jak zachránit vztah

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den. Jsem 5 let ženatý, máme 2-letého syna dozvěděl jsem se že mě manželka podvedla. Zjistil jsem to a ona se pak přiznala. Měl jsem pocit že naše manželství je hezké, i když v posteli to po porodu trochu skřípalo. NIcméně toto zjištění mě neskutečně ranilo, a hrozně to bolí. takovou bolest jsem nikdy nezažil. Nejdříve jsem myslel že se rozvedu, pak jsem ji odpustil, ale vím že nikdy nezapomenu. Věrnost byla pro mě vždy zásadou č.1 a ona mi trvdila že její taky. Ale nyní nevím jak se s tím mám vyrovnat. Chci se snažit zpestřit náš vztah aby se to neopakovalo, ale zároveň vím že takovou věc ji nikdy nezapomenu, že mně bude hlodat uvnitř celý život. Teď se tvářím že už se z toho dostávám, ale pravda je jiná. Pořád se mi vybavují nezodpovězené otázky čím byl lepší ten muž jak já, co ji vedlo k tomu že pro to riskovala náš vztah a naši rodinu. Tvrdí že mě miluje, ale mám ji věřit? Jakou mám záruku že to neudělá znovu? Co když se budu snažit a ona to udělá znovu? Tvrdí že se již poučila a už to nikdy neudělá.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Záruku nemáte vůbec žádnou. Na fungování vztahu, na "věrnost" se žádné "záruční listy" nevydávají. Vy dokonce nemáte ani záruku na to, že totéž neuděláte Vy jí. Že se Vaše zásada číslo 1 - promiňte, ale opravdu se musím smát, jak moc mi to zní nabubřele a hloupě, ale omlouvám se, chápu, že Vy to cítíte jinak - nerozpadne v prach, až příjde zase ta Vaše zkouška :o) V životě to totiž funguje tak, že o to, na čem nejvíc lpíte, taky nejdřív príjdete. Mluvíte tu o věrnosti..CO je to? Specifikujte mi to prosím. A přesně a konkretně. Uvědomte si ale, že Vaše žena Vám nepatří, není Váš majetek a to, co se říká před oltářem a nebo na úřadě, jsou jen kecy v kleci, pokud to nepojmete tak, že spolu zůstanete v DOBRÉM i ve ZLÉM ( a teď nastalo u Vás to ZLÉ), že si budete pomáhat, jeden druhého podporovat a milovat. O fyzickém vlastnění partnerova těla, mysli, duše.... tam není ani slovo. Píšete, že jste ji odpustil, ale nazpomněl. Hmmm... CO, nebo spíše JAK tedy vypadá Vaše odpuštění??? Myslím, že vůbec netušíte, co to znamená někomu odpustit...Když člověk skutečně odpustí, jako druhý krok pak taky pochopí, že on vlastně nemá tomu druhému CO odpouštět, že to vůbec není v jeho kompetenci a že taky neodpouští kvůli tomu druhému, ale hlavně kvůli sobě - to vy se přece užíráte, že? A čím to vlastně? Tím, v čem byl ten druhý lepší? No...nebudu na Váš víc "zlá" než je nutné, takže představte si, že třebas vůbec ničím. Vůbec v ničem nebyl lepší. Prostě se to jen stalo. Třeba jste jen nebyl tam, kde jste měl být, neřekl to, co ona potřebovala slyšet, neudělal to, co by jí potěšilo...a ten druhý tam byl, řekl to, udělal to... To se někdy prostě stává a může se to stát i Vám, o tom nepochybujte..... Pokud se jen TVÁŘÍTE, že se z toho dostáváte a vnitřně se dál žerete, děláte to nejhorší, co jen můžete. Klamete - matete svou ženu. Místo komunikace se svou ženou si jen nasazujete další masku... A proč vlastně? Musíte být za každou cenu za toho, co je silný a unese to? Víte, ona Vám může tvrdit cokoliv, ono je to stejně jedno, co teď říká. To není podstatné. Je taky hezké, že se poučila, super. A co Vy? Taky jste se poučil? Už víte, že vztah je především o tom, jak spolu dva lidé umějí komunikovat, svěřovat si své drobné starosti, jeden druhého podporovat a dávat mu na jevo svou lásku?? Nemyslet jen na sebe, ale i na toho druhého? Zajímat se o to, jak on se cítí, co si myslí? Je zde spousta podobných příběhů, jako je ten Váš... Zkuste se prosím zcela poctivě zaměřit na to, CO vás to vlastně bolí..CO je to??? Zraněné srdce? Zraněné Ego, ten Spratek, co s námi umí ale pěkně cloumat? A nebo snad oboje??? Vynechte teď pohnutky Vaší ženy a přemýšlejte nad sebou samotným. Jak vůbec s tou ženou dokážete dál žít, když NIKDY nezapomenete...Jaký bude Váš společný život? A co ji v tom případě vlastně můžete nabídnout? Vůbec teď nemyslete na to, že si to zavinila sama...to určitě ano, vzala si muže, který NIKDY nezapomíná.... To je docela děsivá představa, nemyslíte? Pořád žít " ve třech" a dokonce se pro to sám rozhodnout... pořád žít ve strachu, že "to udělá znovu".... V mém textu je spousta otázek. napište si je postupně jednu po druhé a upřímně si na ně odpovězte. Pokud Vás ani pak nenapadne, jak z toho všeho ven, tak vyhledejte psychoterapeuta. On Vám s tím pomůže. A netrapte se zbytečně, Své ženě můžete věřit, pokud dokážete věřit sám sobě :o)

TESTOVÁNÍ: Kočičí balíčky pro všechny mlsné jazýčky plné ...

Zapékané brambory s kedlubnami

Zapékané brambory s kedlubnami

9 hlasů
1h a 10min 536 kJ 110 Kč

Nejčtenější články

Tip na večeři

Polévka ze zelených paprik

14 hlasů
30min 99kJ 70 Kč

vývar se zelenou paprikou a špagetami

Ryba s žampióny

11 hlasů
40min 221kJ 180 Kč

ryba vařená s žampióny

Poradny

Jsem OSVČ, může partner žádat o PPM?

Dobrý den,při hrazení minimálních záloh na nemocenské pojištění byste jako OSVČ samozřejmě měla j... Více

Jak doložit zdravotní pojišťovně péči o malé dítě?

Dobrý den,jestliže nyní osobně pečujete o dítě do sedmi let věku, měl by za Vás podle zákona o ve... Více

Beran

Horoskopy Beran

21. 3. - 20. 4. změnit

Zrozence tohoto znamení čeká týden plný modrého nebe bez mráčků (tedy obrazně řečeno). Využijte toho, odhoďte nedůležité starosti a žijte naplno! Pokud do svých plánů navíc zahrnete milovaného člověka, vyhnete se potenciálním problémům, které...

Více