Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Pavlíno,

Vy potřebujete dospět. Postavit se na vlastní nohy a žít svůj vlastní život. Pochopit, že nepotřebujete od otce ni nikoho jiného žádný "štemp" na to, co dělate nebo neděláte.

Je moc hezké, že svého otce chápete, že vnímáte jeho strach o Vás, ale co jako? Proč na sebe berete jeho strach a dovolíte mu, aby se k Vám choval jako k malé holce? Pokud je Vám víc jak patnáct, musí se táta se svými strachy o Vás poprat sám, Vy mu s tím nemáte co pomáhat. To jsou JEHO špatné zkušenosti, JEHO iluze, JEHO strachy. Tím, že se k Vám chová despoticky, Vás nejen neochrání, ale spíš Vám ublíží, vrhne Vás do samoty, protože s malou holkou, která se bojí tatínka, si dospělý muž nic začínat nebude. Natož aby s ní zakládal rodinu.

Je to na Vás se od otce s láskou odpoutat. Nenechat si zasahovat do svého intimního života, ale zároveň tátu zbytečně nezraňovat. Vy nejste zodpovědná za to, co on chápe nebo nechápe, co on chce nebo nechce. Vy jste jen zodpovědná za svůj vlastní život a ten byste si neměla nechat sebrat. Od nikoho.

Najděte příčinu svého strachu. Proč se otce tolik bojíte? Proč se ho bála matka? Čím Vás to tak ovládá?

Najděte si někoho, kdo Vám to pomůže rozklíčovat.

Hodně štěstí.

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Bez legace: nohy na ramena a PRÝÝÝÝÝÝÝÝÝČ.

Čím dřív, tím líp.

Nenenchte se vydírat.

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Ale bóóóže. Kolik mu je? Jestli víc jak deset, tak to by se sebou měl něco dělat.

Chová se hůř než desetiletý kluk, chová se jak manipulátor, který zkouší svoje triky a čeká, který zabere.

Klidně ho na tu policii pošlete. Myslím, že mu to jen prospěje.

Možná mu tam vysvětlí, jak se chová CHLAP.

Zkrátka se nebojte. Dost uboze Vám ten klučina vyhrožuje. Nejspíš se nemůže smířit s tím, že jste se s ním rozešla a jinak než vydíráním se s tím smířit neumí. Čím dřív mu dáte najevo, že tohle na Vás neplatí, tím dřív bude mít šanci se probrat. Vím co říkám, v životě mi už bylo vyhrožováno horšími "akcemi" a k žádné z nich nikdy nedošlo.

Určitě proto, že jsem z žádného toho vyhrožování neměla strach a dala jsem to jasně najevo.

Prostě se nebojte a pošlete ho k čertu :o)

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Zuzanko,

bojím se, že Vám neumím poradit. Na mne kdyby partner vztáhl ruku, byla by to určitě jeho poslední příležitost, aby se mne fyzicky dotkl. Opustila bych ho, protože jinak bych si nemohla vážit sama sebe. Neumím si představit, že bych měla žít v neustálém strachu z otce své dcery...každý den jí dávat příklad, jak vztah vypadat NEmá a ještě navíc se bát, že ona tohle moje chování jednou skopíruje jako normál a bude to taky žít..a nebo že bude mnohem sebevědomější než já a bude mne nenávidět za to, co v dětství viděla a zažila - co všechno jsem dopustila...

Víte, znám dívku, která mi kdysi psala stejné texty jako Vy dnes.... byla bez peněz, bez podpory rodičů, s malým synem naprosto závislá na partnerovi, který měl podobný problém, jako ten Váš... Také tvrdila, že ho miluje a nemůže opustit, také neměla kam jít. Dnes je to mladá žena, která dělá práci,která ji baví a velmi slušně živí, vydělává dost pro sebe i pro svého syna a nemusí být na nikom závislá, kde je konec tehdejšímu partenerovi už ani neví...

Jak to dokázala? Nevím...Možná se mi podařilo ji vysvětlit, že žije to, co si sama o sobě myslí... Protože si myslela, že nestojí z nic a nic nedokáže, tak to prostě žila. Když své myšlení zěmnila, změnila i svůj život.

Ani ve snu nedoufejte, že Váš partner se změní, něco pochopí a polepší se. Myslím že to neudělá ani dnes, když jsou ty Vánoce. Prostě to neudělá, žije to, co si on sám o sobě myslí....A dokud on SÁM nebude chtít, tak se to nezmění.

Dokud Vy sma nebudete chtít, nic ve Vašem životě se nezmění. Zbytečně to druhým vysvětlujete, zkuste to raději vysvětlit sama sobě. Třeba takhle: jsem skvělá holka a tenhle život si nezasloužím. Já i má dcera máme právo být šťastné a já pro to udělám všechno, změním svůj život. Nebudu čekat na to, že to někdo udělá za mně. Přestanu se bát a konečně udělám něco JINAK, něco sama pro sebe a step by step v tom budu pokračovat. Ze své cesty neuhnu a to by bylo, aby se i věci nezačaly hýbat tam, kde je já chci mít.

Nebojte se: partner se k Vám časem buď přidá a nebo ho uvidíte bez růžových brýlí zamilovanosti, takového, jaký je a s klidným srdcem ho opustíte. On vždycky zůstane otcem Vaší dcery a jistě mu nebudete ani pak bránit v tom, aby se o ni dál s Vámi staral.

Prostě se přestaňte bát, "zvedněte zadek" a začnete už konečně neco dělat, abyste byla šťastná. Nikdo jiný to za Vás stejně neudělá.

Hezké svátky a držím palce :o)