Zuzanko,
bojím se, že Vám neumím poradit. Na mne kdyby partner vztáhl ruku, byla by to určitě jeho poslední příležitost, aby se mne fyzicky dotkl. Opustila bych ho, protože jinak bych si nemohla vážit sama sebe. Neumím si představit, že bych měla žít v neustálém strachu z otce své dcery...každý den jí dávat příklad, jak vztah vypadat NEmá a ještě navíc se bát, že ona tohle moje chování jednou skopíruje jako normál a bude to taky žít..a nebo že bude mnohem sebevědomější než já a bude mne nenávidět za to, co v dětství viděla a zažila - co všechno jsem dopustila...
Víte, znám dívku, která mi kdysi psala stejné texty jako Vy dnes.... byla bez peněz, bez podpory rodičů, s malým synem naprosto závislá na partnerovi, který měl podobný problém, jako ten Váš... Také tvrdila, že ho miluje a nemůže opustit, také neměla kam jít. Dnes je to mladá žena, která dělá práci,která ji baví a velmi slušně živí, vydělává dost pro sebe i pro svého syna a nemusí být na nikom závislá, kde je konec tehdejšímu partenerovi už ani neví...
Jak to dokázala? Nevím...Možná se mi podařilo ji vysvětlit, že žije to, co si sama o sobě myslí... Protože si myslela, že nestojí z nic a nic nedokáže, tak to prostě žila. Když své myšlení zěmnila, změnila i svůj život.
Ani ve snu nedoufejte, že Váš partner se změní, něco pochopí a polepší se. Myslím že to neudělá ani dnes, když jsou ty Vánoce. Prostě to neudělá, žije to, co si on sám o sobě myslí....A dokud on SÁM nebude chtít, tak se to nezmění.
Dokud Vy sma nebudete chtít, nic ve Vašem životě se nezmění. Zbytečně to druhým vysvětlujete, zkuste to raději vysvětlit sama sobě. Třeba takhle: jsem skvělá holka a tenhle život si nezasloužím. Já i má dcera máme právo být šťastné a já pro to udělám všechno, změním svůj život. Nebudu čekat na to, že to někdo udělá za mně. Přestanu se bát a konečně udělám něco JINAK, něco sama pro sebe a step by step v tom budu pokračovat. Ze své cesty neuhnu a to by bylo, aby se i věci nezačaly hýbat tam, kde je já chci mít.
Nebojte se: partner se k Vám časem buď přidá a nebo ho uvidíte bez růžových brýlí zamilovanosti, takového, jaký je a s klidným srdcem ho opustíte. On vždycky zůstane otcem Vaší dcery a jistě mu nebudete ani pak bránit v tom, aby se o ni dál s Vámi staral.
Prostě se přestaňte bát, "zvedněte zadek" a začnete už konečně neco dělat, abyste byla šťastná. Nikdo jiný to za Vás stejně neudělá.
Hezké svátky a držím palce :o)
