Dobrý večer,
vím,že tyto dotazy jsou pořád dokola :o) ale i já bych se chtěla dotázat na chorobnou žárlivost. S přítelem jsem přes rok,nejsme náctiletí,oba máme 46 let,už i proto je jeho šílená žárlivost pro mě docela nepochoptelná. Už od počátku byl žárlivý,ale bylo to pro mě ještě stále v normě,kterou jsem byla schopná ustát s přehledem. Asi půl roku spolu bydlíme a nastalo pro mě peklo na zemi. Špehuje mě,v noci utíká z práce a přes okno kouká,co dělám na internetu,jestli si s někým nepíšu,prohlíží mi mobil,všechny věci,žárlí nejen na všechny chlapy,ale i na moje kamarádky,které mě už raději odepsaly,aby mi nedělal kvůli toho,že s něma jdu na pokec u kávy peklo,na mobil,i když mi napíše třeba operátor,je na mrtvici,jen když ho slyší zazvonit,na netu hodně hraji hry,je to pro mě relax,je z toho nepříčetný,jako by na mě z té hry měl vyskočit pan Božský,nebo co...cítím se psychicky týraná,když to na něj příjde,chová se,jako gestapák,ty výslechy,začal mě urážet takovými urážkami,že jsem nevěřila vlastním uším. Rozešla jsem se s ním už snad...raději to ani nebudu psát,těžko by mi někdo věřil. Po takovém rozchodu je na měkko,uznává svoje chyby,mockrát mi řekl,že ničí náš vztah,že ví,jak mi ubližuje,že nechápe,proč s ním ještě jsem,že jsem bezvadná ženská,že u mě má všechno,nic mu nechybí a že nic za ten rok na mě nemá,na nic nikdy nepřišel,nebylo totiž na co. Nakonec jsem to dopracovala až tak daleko,že jsem nás objednala do poradny...asi nevěřil,že to udělám,ale stále ho miluju a v mém věku už se na všechno snažím dívat s rozvahou. Nakonec,i když brblal se mnou do poradny šel,ale sotva tam vlezl,začal se chovat,jako pako,jako,že on to nepotřebuje,že to zvládne sám. Jo,měsíc byl úžasný,ale včera zase po mě tak řval,že jsem utekla z domu,jak mi radila psycholožka,nehádat se,odejít...návrat,až když se uklidní...byl ještě větší kravál,řval po mě do telefonu,že jsem určitě teď s ním,protože on ráno slyšel,že mi přišly dvě smsky a já je stihla vymazat...nic mi nepřišlo,hleděla jsem na něj,jako blázen,kde k tomu přišel(dnes mě napadlo,že si to vymyslel,protože zase měl tu potřebu se hádat a řvát)...zase začal vyhrožovat,že ráno si příjde pro věci,že mi nebude dělat vola...nakonec mě opařil horkým kafem,jak bouchnul do stolu,to sem nevydržela a vyhodila ho z domu.Po takových hádkách obvykle příjde,sype si popel na hlavu,on si totiž moc dobře uvědomuje,že je těžce marod...mluví o tom bez problémů. Myslíte si,že mám ještě nějakou šanci,že jeho žárlivost bude ještě někdy ve stádiu,jako třeba na začátku našeho vztahu,kdy to bylo spíše úsměvné? Předem děkuji. Petra
Nemáte.
Petro, jistě pochopíte, že dnes už mne nebaví na dotazy tohoto typu odpovídat.
Máte pravdu, je to pořád stejné.
Každý lev prostě musí najít nějakou tu nepozornou antilopu, která je ochotná se necht sežrat.
Každý žárlivec musí najít nějakou tu "naivní duši", která stále věří, že něco, co už na zažátku bylo špatně, bude na konci lepší.
Neřeště jeho, řešte sebe.
Proč potřebujete takovýhle život? Proč v tom žijete? Co myslíte, že ještě získáte? Nečtete noviny, nedíváte se na zprávy? Čekáte na kudlu v jeho a nebo ve Vašem břiše?
V srdci už ji máte.....
Tak ven s ní, zašívat, léčit, foukat, uzdravovat :o)
A fofrem!