Přihlášení na Bety.cz

Neplatné uživatelské jméno nebo heslo

Zapomněla jste své heslo?

Pokud žádný z uvedených účtů nemáte, zaregistrujte se zde

Co je nového

.

Nové zprávy

Nemáte žádné nové zprávy

Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím

Odpovídá: Mgr. Eva Ráčková

Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím

Desetiletí jsem před sebou tlačila svůj Život silou. Přetlačovala se s ním. Manipulovala vším a všemi, jen aby mne tolik nezraňoval. O co víc jsem tlačila, o to víc jsem dostávala za vyučenou.

Až moje nemoc, jsem astmatička, mne zastavila a já začala konečně naslouchat lidem kolem sebe a svému tělu.

Všechno je jen o našich vlastních rozhodnutích. Kteroukoliv cestou se vydáme, ta nás dovede přesně tam, kam chceme dojít. Chceme a ani to nemusíme na vědomé úrovni vědět. Každou vteřinou, každou myšlenkou, každým činem tvoříme svůj život, svou minulost, přítomnost i budoucnost. A nemůžeme nikde reklamovat, jen sami u sebe.

Pracuji především s lidmi, kteří pociťují nedostatek sebevědomí, sebeúcty, mají problémy ve vztazích, potýkají se s traumaty po partnerově nevěře, po rozvodu nebo ztrátě zaměstnání. S lidmi, jejichž svět jakoby potemněl a oni nevidí cestu ze tmy ven...

Od 1. dubna 2012 bude Mgr. Eva Ráčková odpovídat pouze na dotazy zadané do této poradny. Dotazy zaslané přes e-mail nebudou vyřizovány. Pro zachování anonymity je možné využít funkci "položit dotaz bez jména".

V případě zájmu o osobní konzultaci můžete Evu kontaktovat přes Skype (nick: pandorka19). Sazba za osobní konzultaci přes Skype je 500 Kč/ hodinu. Dále můžete využít také Pandořiny školy v přírodě - viz níže.


Více o Pandořině škole v přírodě najdete ZDE
nebo na www.pandorinaskola.webnode.cz

.

 

 

Na mně nezáleží

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Mám problém: už tři roky spolu s manželem nespíme. Šlo to tak postupně, on neměl zájem už vůbec, já jsem se první rok snažila, on nic, apatický a pak jsem už rezignovala i já. Je nám 43 a 45 let, dvě děti 14 a 10 let. Já jsem energická, společenská, skoro pořád s něčím nespokojená. On je opak, klidný, sem tam pivko se svými věrnými kamarády. Na začátku odmítání mi říkal, že to já, protože pořád něco po něm chci-jako předělávat něco v domě, koupit atd. On pracuje skoro pořád, domů chodil i chodí pozdě večer, celých 16 let, co jsme spolu. To jsem mu vyčítala a dnes už vlastně nevyčítám. Já už jsem ke vztahu apatická, je mi to jedno, už ho nemám ráda, až mi je někdy protivný, jak se on ke mně a všemu chová. Zajímá ho vlastní práce, práce, práce a my doma asi vlastně ani nikdy moc ne. Nějaké jiné projevy lásky - to dávno není. Jinak je to strašně citlivý člověk, ale nevidí, neslyší. Skoro na 100% jsem přesvědčená, že nemá jinou-je pořád v zasmraděných montérkach. Jsem nešťastná, to je jasné, myslím, že musí být i on. Když jsem se ho ptávala, jestli mu nic není, neodpovídá, jako že neslyší a že pořád něco řeším... Sex i láska mi chybí a nevím, co dělat. Milence se bojím najít, že to praskne a před dětmi budu zlá. Jsem podvolena vydržet do 18 let dětí (protože vím, že by je to ranilo-mají rády náš dům, okolí i tatínka) a pak to budu řešit. Kamarádky, které to vědí, říkají, že proč mám čekat? Mně to ale příde ve vztahu k dětem sobecké a proto dnes už mlčky trpím. Pak to venku zakrývám takovou mně vrozenou, ale dnes jen hranou (protože nejsem šťastná) společenskostí a aktivitou. Ale vevnitř jsem na pokraji, v práci se mi nedaří, nemůžu spávat, nic člověka nebaví, tíživý tlak na hrudi... Už jsem mu i říkala, že to takto nejde, že si někoho najdu, nebo že se rozejdeme a opět nic, žádná odpověď, je mu to jedno. Co toto proboha může být? Kdyby mi alespoň nadával, nebo vyčítal, ale vůbec nic-jsem vzduch i děti jistým způsobem. Proto jistým způsobem, protože přes týden nic,nejsou a nebyly a přes víkend trochu jo. Jezdíme každý rok na dovolenou-jen tady po ČR, ale i tam je to stejné. Nic, žádná komunikace, obejmutí... Já určitě nejsem dokonalá, vím, že je to možná moje chyba (ale na ty jsou vždy dva) -ráda ji příjmu, když mi to alespoň vyčte, ale nevím, jaká. Co myslíte? Mám vydržet, nebo to řešit, ale bojím se toho. Moc děkuji za vyslyšení a radu

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Osobně jsem těžce alergická na větu: musím to vydržet kvůli dětem.

Nejsem tedy objektivní, pokud se Vaší otázky týče.

Jsem hluboce přesvědčená, že naše děti se nás neprosí o to, abchom kvůli nim cokoliv vydrželi, za to moc stojí o to, aby jejich mámy/tátové byli sťastní a tak jim předali vzorec šťastného žití, nikoliv vzorec života v sebezapření.

Na mně nezáleží

Dotaz: tatiana

Dobry den pani magistro.Jsme manzele 8let a mame dve deti.Jeho prvni nevera se provalila nahodou a ja nechtela hned vse znicit a tak jsem dala sanci a snazila se zapomenout.Nez jsem to stihla nejak vstrebat prisla druha ktera trvala dlouhe 4 roky.Nejsem tip cloveka kterej se hada a radej dusim vsechnu bolest v sobe.Nikdy jsme o tom otevrene nemluvili nechala jsem to tak nejak plinout a cekala co se stane.On taky nemel zajem o tom nejak mluvit a tak to bylo donedavna.Ted se vidame jednou do mesice kvuli zlozitejsim okolnostem a ja pri kazdem pohledu a dotyku od nej citim coraz vetsi odpor.Nedokazu dale snim zit,ale on to nechape a prosi o dalsi sanci aby zachranil rodinu.Neumi pochopit co citim a na moji otazku jak budeme dale zit,jelikos snim nedokazu zdilet jednu postel se nad tim ani nejak nepozastavil a rekl,ze mam smulu ale je muj manzel.S toho jsem usoudila,ze mi neda zadnou sanci vyvaznout s tohohle manzelstvi zlehka.Nemam strach znej ,ale spis se obavam toho jak se bude michat do toho jeho rodina,protoze se vzdy michali do naseho vztahu a chodili za nej prosit.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Už jste si někdy položila otázky, co je to ve Vás, co k Vám přitáhlo takovéhohle muže s takovouhle rodinou?

K čemu právě TOHLE potřebujete žít?

Co Vám brání z toho odejít?

Najít pro sebe pomoc a konečně žít svůj VLASTNÍ život?

 

Až to uděláte a odpovíte si na ně, nejspíš se všechno změní a Vy se přestanete bát.

Nebudete si myslet, že to musíte nějak VYDRŽET, ale konečně začnete ŽÍT.

Držím palce.

Na mně nezáleží

Dotaz: JARKA

DOBRÝ DEN, PŘED 22 LETY JSEM SE PROVDALA ZA MUŽE, KTERÉHO DODNES VELMI MILUJI. MÁME SPOLU 3 DĚTI, 21,19 A 9 LET. MŮJ MANŽEL JE JEDINÝM DÍTĚTEM SVÉ MATKY, VŠICHNI OKOLO NĚHO SKÁKALI, VYRŮSTAL V RODINĚ PLNÉ LÁSKY, JSOU SPOLU S MATKOU DODNES NA SOOBĚ HODNĚ ZÁVISLÍ, TA PUPEČNÍ ŠŇŮRA NEBYLA PODLE MĚ NIKDY PŘESTŘIŽENÁ. JÁ JSEM ZE 3 DĚTÍ, MATKA HODNĚ PIJE, DĚTSTVÍ JSME MĚLI DOST TĚŽKÉ, VŠECHNY 3 HOLKY JSME SI MUSELY VŠECHNO TVRDĚ ODPRACOVAT, NIKDY JSEM NEZAŽILA POCHVALU, ÚCTU ANI LÁSKU ZE STRANY SVÝCH RODIČŮ. TO VŠE JSEM SVÉMU MANŽELOVI STRAŠNĚ MOC ZÁVIDĚLA, NEDOKÁZALA JSEM USTÁT, ŽE JÁ JSEM TOHLE NIKDY NEZAŽILA, ANI SVÉ TCHÝNI JSEM NEBYLA DOST DOBRÁ, TA MI JEN VYSVĚTLILA, ANIŽ BY SE MĚ MŮJ MANŽEL ZASTAL, ŽA NA VYBYVOVÁNÍ MÁ SVÉHO PĚŤU A Z TOHO DŮVODU SE SE MNOU BAVIT NEBUDE. KAŽDÝ ROK S NÍ MŮJ MANŽEL A NAŠE DĚGTI JEZDILI DO ALP NA LYŽE, MNĚ VYSVĚTLILI, ŽE TO JE VÝLET BEZ MAMINEK, NA VŠECH FOTKÁCH BYLY VŽDY CELÉ RODINY. JÁ JSEM CÍTILA, ŽE MNĚ MANŽEL MÁ VEDLE SEBE JEN KVŮLI TOMU, ŽE MATKA CHTĚLA VNOUČATA, JEZDILI JSME S MANŽELEM 2X DO ROKA NA DOVOLENOU DO CHORVATSKA, ON VŠAK JEZDIL JEŠTĚ NAVÍC 3X DO ROKA NA LYŽE, NA RYBY DO NORSKA A NA DOVOLENÉ S KAMARÁDY, TVRDIL, ŽE SI NA TO VYDĚLAL A JESLI CHCI MÁM PRÝ TAKÉ NĚKAM JET. I PŘES TO HO MÁM SKUTEČNĚ POŘÁD RÁDA, NARODILA JSEM SE VE ZNAMENÍ LVA, ON JE BOHUŽEL ŠTÍR, JSEM VYSLOVENĚ RODINNÝ TYP, V POSLEDNÍ DOBĚ JSEM SE S NÍM NESHODLA V NÁZORECH NA VÝCHOVU NAŠICH DĚTÍ, JEMU BYLO JEDNO, JESTLI ŠKOLU DOSTUDUJÍ, ŽE SI ZKAZÍ SVŮJ ŽIVOT, JÁ NAOPAK BYLA TA, KTERÁ JE TLAČILA, ABY V ŽIVOTĚ NĚCO DOKÁZALY. NA PODZIM LÓŇSKÉHO ŘÍJNA TY EMOCE VE MNĚ BOUCHLY A MANŽELA JSEM POSLALA ZA NAŠEHO DOMU PRYČ. MOC RÁDA BYCH TO VRÁTILA, DÁVÁM SI ZA VINU, ŽE JSEM ROZBILA RODINU, TEĎ ŽIJE SE SVOU MATKOU A OTCEM. PSYCHOLOŽKA MI ŘEKLA, ABYCH SI TO TAK NEBRALA, ŽE JSEM JEN VYŘEŠILA TO, ČEHO ON NEBYL SCHOPEN, ON NIC NEŘEŠIL, PROBLÉMY ODKLÁDAL POD KOBEREC, TVRDIL, ŽE JSEM ZASE HYSTERICKÁ, KDYŽ JSEM S NĚJAKÝM PROBLÉMEM PŘIŠLA, MÁM HO SKUTEČNĚ RÁDA A ŽIVOT BEZ NĚJ SI NEDOVEDU PŘEDSTAVIT, NABÍDLA JSEM MU 2X ABY SE VRÁTIL, NECHCE, TO ŽE ŽIJE SE SVÝMI RODIČI A NE DĚTMI JE PROSTĚ JEHO VOLBA, HROZNĚ TO BOLÍ, NEVÍM JAK DÁL, MUSÍM TO ZVLÁDNOUT PRO NAŠE DĚTI, SCHÁZÍ MI, I KDYŽ NEBYL ŽÁDNÁ OPORA, NESPAL SE MNOU, NA LÁSKU JSEM SI MĚLA NĚKOHO NAJÍT, ŽENU PRÝ CHTĚL PŘED DESETI LETY, TEĎ PRÝ O NI NESTOJI, JEHO POHLED MĚ PROSTĚ STÁLE NIČÍ JAKO PŘED 20 LETY, MILUJI HO A DOUFÁM, ŽE DOSTANE KVŮLI DĚTEM ROZUM, 21 LETY SYN HO ZA TO MOC ODSUZUJE, PRÝ ZA TO NESTOJÍ. PROSÍM, PORAĎTE. DĚKUJI JARKA LIBEREC

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Jarko, tohle je masakr, který si na sebe ale připravujete Vy sama.

Souhlasím s Vaší psycholožkou - Váš muž je dítě, které odmítá dospět. A je pro Vás moc dobře, že jste ho poslala k mamince.

 

Vy jste pravděpodobně "kvočna" - prosím neberte to zle, není to tak myšleno -, která je plně závislá na své rodině.

Podívejte, děti už jsou velké, nemusíte se zuby nehty držet rodiny, která už stejně neexistuje. To, že ji chcete udržet kvůli nim, to je jen iluze, kterou klamete sama sebe.

Máte jedinečnou šanci konečně začít žít sama za sebe, svůj vlastní život. Postavit se na vlastní nohy a tak získat jejich respekt, který Vám musel celý život chybět.

Vy jste jedinečná lidská bytost, která má právo na štěstí jako všichni ostatní, nemusíte se obětovat pro druhé. stejně to nikdo neocení a tak je to správně. Nikdo z nás nemůže beztrestně obětovat svůj život druhým, pokud oni o to nežádají ba dokonce nestojí.

 

Myslím,že potřebujete nutně pomoc odborníka, vyhledejte ji. Mám zkušenost, že z těchto vzorců chování a přesvědčení není jednoduché vyklouznout. Ale je to velmi osvobozující a věřte, že všichni Vaši blízcí Vás pak budou nejen mít mnohem raději, ale budou Vás i přirozeně respektovat. Už se tak nikdy nestane, aby odjeli na dovolenou bez Vás, pokud Vy o jejich přítomnost budete stát.

 

Držte se.

Na mně nezáleží

Dotaz: Nikola

Dobrý den, mám takový problém, no problém spíš situaci kterou prožívám, a nevím co si o tom dále myslet.. jestli čekat nebo to ukončit hned. Tři měsíce mám vztah se zadaným mužem. Je už dva roky ve vztahu, ale prý jen aby nebyl sám, nikdy se do dotyčné nezamiloval, no a do mě se prý zamiloval. A ten vztah ukončí. Nevím jestli dál čekat nebo to ukončit... Celkem se trápím otázkami jestli nečekám zbytečně a tak. Předem děkuji za váš názor :-) Nikola

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Tak co? Už ten vztah ukončil? Pokud ne, tak na co probůh ještě čekáte?

Na mně nezáleží

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den, nevím jak začít, jen vím že už na to nedokážu být sama. Potřebuji se někomu svěřit i přes ten internet, vím že mi zřejmě neporadíte, jenž nejste kouzelnice aby jste smazala všechny vzpomínky a myšlenky :-) Potřebuji se vypovídat ... Měla jsem přes rok vztah s klukem mého věku, vše probíhalo v pořádku jako to vždy zpočátku bývá, pak nastal problém a rozešli jsme se, probrečela jsem noci, stále mu psala a on neodepisoval, pak se ke mě zpět vrátil, od té doby jsme se rozešli už několikrát a po mém dlouhém přemlouvání se ke mě zas vrátil. Ted je vše jinak, viděli jsme se pár dní zpátky a on se choval jako vždy, prožili jsme spolu krásné chvíle a já čekala zprávu že je to vše dobré, místo toho mi přišli jen urážky z jeho strany, že jsem mu nevěrná, přitom jsem nikdy nebyla, protože jsem hloupě zamilovaná i přes všechno trápení, usuzuje to z mých zpráv v telefonu které si v ten den natajno přečetl. Když jsem mu napsala že je to pouhý kamarád a nechci ho ztratit, vysmál se mi. Nedokáže mi to říct do očí ale přes mobil se se mnou vždy rozchází a uráží mě. Jsem neštastná, stále mu píši a on mi neodpovídá, někdy mám pocit se vším skoncovat, nemám moc silnou vůli a jsem až moc citově založená. Nechci aby mě opustil s tímto dojmem, to nedokážu unést. Popravdě jsem na něm citově závislá a nevím co dělat, jen stále píši zprávy na které mi neodpovídá a ještě více se trápím s pocitem že ted může mít kohokoliv a já to nebudu, někde se směje a já pláči. Budu ráda za Vaší radu, protože se bojím že bych mohla udělat nějakou blbost, bez něj si nedovedu život představit ...

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Hm.... citová závislost je opravdu ošklivá nemoc.

Na Vašem místě bych si našla odbornou pomoc. Váš "přítel" je nejspíš jen zástupný problém...

 

Pro začátek si zkuste představit, že v tomhle vedru jdete do dloooouhého a vysokého kopce a na záda se Vám stále sápe a snaží posadit velký a chlupatý opičák. Vždycky ho shodíte a on se tam zas a zas vyškrábe a usadí...

TOHLE je závislost.

TOHLE je "bágl", který s sebou stále a dobrovolně vláčíte, protože máte utkvělou představu, že bez něj nedokážete žít...

Bohužel tyto věci se špatně vysvětlují, protože  Rozum to všechno odkýve, ale pak se opět zachová stejně...

Potřebujete si to PROŽÍT.

Doporučuji Vám dobrého terapeuta.

A nebojte se toho, dá se to dost dobře zvládnout. Tohle opravdu NEMUSÍTE žít, pokud Vy sama nechcete.

Stačí se rozhodnout a najít někoho, kdo Vám ten "bágl" pomůže ze zad sundat, pomůže Vám toho "opičáka" trvale zahnat. Pak poznáte svoji vlastní cenu, pochopíte, že se nemusíte pořád podbízet a i tak je život moc hezký :o)

Hodně štěstí.

Na mně nezáleží

Dotaz: Pavla

Dobrý den,jsem 20let vdaná a mám 3děti.Občas jsme měli nějaké problémy,ale vždy se nám je podařilo vyřešit.Nevěru jsem mu odpustila protože věřím - vím,že mě miluje.Náš problém začal co jsem onemocněla.Je to 3 roky.Beru hodně léků,mezi nimi i morfin a mám prostě dny,kdy mám výpadky paměti.Mám problémy s páteří,takže někdy můj pohyb je velmi omezen.Manžel mě začal psychicky deptat,uráží mě před dětmi.Děti se mě zastávají,že on celý život jezdí jednou za měsíc domů a já měla vše na starosti.Vyčítá mi,že jsem děti špatně vychovala,že jim dávám volnost.Přitom jeden je dospělí a těm menším je 16let.Učí se výborně.Když přijede nakazuje kdy se půjdu koupat,kdy koukat na televizi,co si mám vzít na sebe když jdeme spolu ven,jakou barvu vlasů mám mít nebo účes.Extrém kouká jak myji vanu a za chvilku na to jde do koupelny a začne na nás křičet,že nejsme schopni umýt vanu a že vždy čekáme až on přijede domů.Nikdy takový nebyl.Nechápu to.Uklidím a přesto i kdyby si měl vzít lupu tak bude hledat tak dlouho dokud něco nenajde co jsem udělala špatně.Je nám 41let vím že v jádru se máme rádi i když teď,když má přijet domů tak z toho celá rodina má hrůzu.Gruntujeme jak na Vánoce,aby byl klid.Děti už kolikrát odjeli k mým rodičům jen aby nebyly s tátou doma.Když se ho zeptám proč to děla nebo jestli se něco děje tak řekne,že je vše v pořádku a ,že nechápe co pořád mám.Když mu řeknu že se mnou jedná jako s nesvéprávnou tak se usměje a řekne opět že si to vymýšlím i když mu řeknu že to tak cítí i naše děti tak je hysterický a křičí že je štvu proti němu.Jezdí kamionem.Když je v práci chce domů,pak přijede domů a už se těší do práce.Nevím proč se tak změnil a začal být tak zlý.Tolik se snažím,aby vše bylo jako dřív,omlouvám ho u dětí ale už jsem unavená.Když jsem pohrozila rozvodem,tak byl jako hromádka neštěstí a prý co by si beze mne počal.Tak nevím co si mám o tom myslet.On žádný problémy nemá,aspoň to tvrdí.Já už beru prášky na uklidnění,nepobrala jsem rodinou situaci a i tu zdravotní.Ráda bych naší rodinu udržela,ale začínám už ztrácet naději.Nejvíce mi taky vadí,že mě neustále srovnává s manželkami od kolegů s práce a nutí mě s nimi kamarádit,přitom jsou tak povrchní..Já mám sice jen dvě ale můžu se na ně spolehnout a jsou na úrovni.Zapoměla jsem napsat,že jeden s chlapců je postižen.Neměl chodit,mluvit.V roce ho chtěli prohlásit za mentálně postiženého.Já to odmítla.Celých 15 let jsem sním pracovala a je trošku zaostalý ale jinak to na něm není poznat.Takže na blbosti a kamarádky já neměla čas.Celá léta jsem dala dětem a rodině.Nikam jsem nechodila,byla jsem uvázaná u rodiny.Kdysi mě manžel za to obdivoval co jsem dokázala teď už to bere jako samozřejmost.Teď bych ráda někam šla,ale moje zlato ne.Doufám,že jsem nepsala moc zmateně,ale těžko se píše o bolesti a a utrpení které cítím.Jsem zmatená.Miluji ho,ale zároveň nenávidím.Nechci aby přijel domů a přesto je mi po něm smutno.Nevím co si s tím počít.Má naše manželství smysl?Jo a do poradny ho nedostanu,protože z jeho strany je u nás vše v pořádku.Děkuji moc za odpověď Pavla

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Pavlo, nevím, zda jste četla předchozí moje odpovědi a tedy víte, že já s Vaším manželem souhlasím: on problém opravdu nemá, ten máte Vy...

Ale abychom si dobře rozuměly: jsem přesvědčená, že "problém" má vždy ten, komu ve vztahu něco - cokoliv - vadí. Vám vadí chování Vašeho muže, on je sám se sebou spokojený. Vy JEHO změnit nemůžete, to prostě nejde, ale co změnit můžete, to jste Vy SAMA. Můžete změnit nejen to, že se trochu odpoutáte od vlastní rodiny - a to hlavně pro své vlastní dobro, protože děti budou mít jednou svůj vlastní život a opustí Vás, založí vlastní rodiny a Vy zůstanete sama se sebou. Bude jen dobře, když se na to co nejdřív začnete připravovat a budete pak vyhledávanou babičkou a ne "protivnou" tchyní :o)

Když začnete měnit sama sebe, možná časem uvidíte, že proměna Vašeho muže je taková, že už netoužíte s touhle jeho současnou replikou za KAŽDOU CENU žít. Možná pak konečně i on pozná, že má PROBLÉM.... a nebo taky ne, bude dál tlačit na pilu, až Vy se jí knečně pustíte a budete to Vy, kdo ho s klidem v srdci opustí...

A nebo taky ne a budete se dál trápit..... a nebo se Vaše chování tak změní, že on konečně začne svůj PROBLÉM řešit a dá se dohromady, přestane Vás buzerovat a bude to zase to Vaše "staré" zlato :o)

 

Pavlo, máte to ve svých rukou. Pokud Vaše děti utíkají z domu, jen aby nemusely být s tátou, je něco špatně, nemyslíte? A je něco špatně i na Vaší "oběti" pro rodinu...především je ta obět naprosto zbytečná...

Na Vašem místě bych vyhledala psychoterapeuta a začala dělat něco SAMA se sebou. Postavila bych se na vlastní nohy, zbavila závislosti na rodině a naučila se stát sama za sebou. Jinak respekt nezískáte. I kdybyste se sebevíc obětovala - a práve pokud se obětujete - nikdy se nedočkáte vděku a tak je to správně, protože to, co děláme pro druhé, děláme hlavně sami pro sebe.

Nejlepší je to ale dělat PŘÍMO, nikoliv skrze OBĚŤ. To moc nefunguje.

Buďte prostě sma sebou, nenechte se deptat, nedovolte to NIKOMU, protože každý zajde jen tam, kam my sami ho pustíme.

Držím palce.

Na mně nezáleží

Dotaz: Jarka

Dobry vecer, som momentalne v komplikovanom vztahu. S priatelom sme boli minuly rok na letnej dovolenke, tam sme sa neskutocne pohadali, priam pobili, odisla som z tej dovolenky o dva dni skor.. Kedze ho velmi lubim, nedokazala som byt bez neho a odpustila som mu, len on mi ten odchod neodpustil. Odvtedy sme sice spolu, ale ma pred svojou rodinou skryva....mna ignoruje. Neviem co mam robit, ja som sa k nemu takto nikdy nespravala. Mam sa s nim rozist??? Dakujem za radu.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Hm. Tak to Vám nikdo neřekne, zda se s ním máte rozejít.

Pokud ho tak milujete, že Vám nevadí tohle ponižující zacházení, jeho ignorace a to, že Vám neodpustil (co vlastně?) Jste s ním přes to všechno raději než bez něj....

 

Nejspíš si pletete lásku se závislostí.

Devalvujete sama svoji vlastní hodnotu, jen abyste nepřišla o to, na čem tak visíte... a předmět Vaší závislosti dál devalvuje vaši sebehodnotu a Vy mu v tom účinně pomáháte, jen abyste o něj nepřišla...

To je dost nezáviděníhodná situace.


Lituji,ale nikdo jiný než Vy tohle nevyřeší.

Zkuste si představit, že sedíte v kině a díváte se na docela smutný film, kde hlavní hrdinka prožívá to, co Vy... cítí se jako Vy... je ponižovaná jako Vy... bezradná jako Vy...

Co jí poradíte?

Na mně nezáleží

Dotaz: anonym

Dobry den dekuji za odpoved na dotaz viz nize....pritel byl 3x zenaty....atd.....to vse si uvedomuji ale nevim jak zacit od sebe.....jak udelat ten prvni krok......aby me videl opet jako zenu a ne matku....abych opet ja sebe videla jako zenu a ne jen dobrou radkyni......dekuji za odpoved

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Myslím, že to sama nezvládnete a po písmenkách to s Vámi taky nikdo nevyřeší.

Najděte si dobrého terapeuta a začněte na sobě pracovat - hledat své vzorce chování a to, jak jste k nim přišla, jak je měnit, jak objevovat sama sebe a své ztracené sebevědomí.

Hodně štěstí.

Na mně nezáleží

Dotaz: anonym

Prosim o radu. Muj pritel byl 3x zenaty. S jednou zenou dvakrat. Vsechny ho vyuzivaly a podvadeli. My se dali dohromady kdy prozival tezke obdobi kdyz zjistil ze jeho manzelka ho opet podvadi. Na zacatku byl uzasny, skvele jsme si rozumeli, skvely pocit ze jeden k sobemu patrime. Jeho posledni rozvod byl tezky.... trvalo to pres rok kdy jeho byvala na nej kydala co se dalo. Stala jsem pri nem pomahala. Nastehovali jsme se spolu po 3 mesicich a vse bylo skvele. (mame stejne zajmy, stejny pohled na svet... atd. ) Nez jsme se k sobe nastehovali chodila jsem ven s kamosky, do posilovny... a travila cas i s nim.... Jenze on ze zacatku mi udelal par scen (kvuli tomu co mu provedli byvalky) az po jedne vetsi scene jsem prestala chodit ven. Pak jsme zacali spolu bydlet... ja pribrala (z duvodu nechozeni ven, nebo posilovny jelikoz jsem se bala ze zas bude vyvadet). a prestala si verit a zacala zarlit ja. Obcasne hadky ale pak se to po pul roce bydleni urovnalo. Vyrikali jsme si to a ja opet si verila sama sebe..... Po roce spolu bohuzel jeho mama tezce onemocnela (rakovina), jezdili jsme tam tak kazde nase volno a pomahala jsem se o ni starat (ke konci jiz nemohla chodit ani jist). Byla to velka zatez ale ustali jsme to.... v teto dobe zacal nas prvni vetsi problem.... prestal se mnou castou spat. Chapala jsem to..... pak bohuzel jeho mama umrela jen 5 dni pred vanoci.... opet ohromne zatizeni... byla jsem tam pro nej i pro jeho rodinu... zustala silna (a nebylo to jednoduche) a stala pri nem. On mezitim propadal do depresi... coz jsem chapala.... doslo to tak daleko kdy po jedne hadce kdy se opil a rekl mi spoustu osklivych veci... jsme navstivili doktora... prognoza... tezka deprese.... oba jsme skoncili na praskach.... ja po par mesicich opet na nohach... pritel ne.... pak me pozadal o ruku a zasnoubili jsme se.... obcas jsme meli tu a tam hadky.... trosku i kvuli me jelikoz jsme si opet neverila a byla trosku zarliva.... ale v te dobe jsme spolu nespali uz 6 mesicu. Pak jsme zacali planovat svatbu.... on ji zamluvil ... byla jsem nadsena, myslela jsem ze se vsechno vraci do normalnich koleji.... pak ale poslednich par mesicu mel hodne stresu v praci, bavili jsme se o tom, uplne jsme nekam prestali chodit, ... kdyz jsem se ho snazila nekam vytahnout tak byl moc unaveny, ... kdyz jsem mu rekla at jde s kamosi ven a trochu si odpocine to nechtel, porad jsme sedeli jen doma a koukali na tv... no hrozne depresivni...... pak zacal opet pit a ja taky a vzdy kdyz se opil.... tak byl ke me hruby, coz me zranovalo po tom vsem co jsem pro nej udelala, ale rikala jsem si... to je jen alkohol, je ve stresu..... no a pred tydnem mi rekl ze si se svatbou neni jisty.... ze vlastne ani nevi co ke me citi... ze me miluje ale ne tak jak by mel.... a ze by se mozna na chvilku odstehoval aby zjistil co ve me ma..... byla jsem v soku. ani nevim kolik slz jsem prolila.... tak jsme to resili par dni.... pak z nej vypadlo, ze vlastne nemuze nic delat, protoze ja ho nikam nepustim (neni pravda, kolikrat jsem mu rekla at jde se bavit s kamosi a ne porad sedet jen u televize) ze neni stastny pak zas rekl ze to neni vuci me fer byt bez sexu ze bez nej na tom budu lip. byla jsem z toho na prasky a vubec nerozumela..... ted je to rok co jsme spolu nespali, u doktora byl nekolikrat, pokazde jsem byla pri nem kdy mel depresivni nalady ze jeho kamarad umrel kdyz byl mlady, ze mu chybi deti co pomahal vychovat jeho byvalym, ..... atd. Obcas kdyz se opije tak je agresivni (ke me ne) ze tohle a tohle mu ublizilo s byvalkami, pak breci.... ze uz toho vseho ma dost..... drzim se ale tezce. A bohuzel to vse vyvrcholilo dnes. Bohuzel jsem udelala nejvetsi chybu v zivote a zkontrolovala jsem mu email protoze jsem chtela zjistit jestli nekomu rekl jak se opravdu citi a pak bych mela voditko jak nam pomoci... se dostat zpet kde jsme byli predtim nez se tohle vse stalo. Zjistila jsem ze to probiral s nejakou zenou velmi hluboce coz me ranilo a rekla jsem mu o tom.... On se opil... rekl mi spoustu hroznych veci (sprostych, nemohu komentovat) a ze mu neverim, ze se porad snazim jit proti nemu (neni pravda, ja se jen snazim pomoci ho dostat z tech depek) ze toho vseho ma dost, ze nevi co s nim je ze nemuze mit sex a ze me nemiluje tak jak ma..... a at jdu.......... (to si muzete domyslet). pak zacal kvuli tomu co ze mu lezu na email (ja se omluvila, rekla ze to bylo nejhorsi co jsem mohla udelat a opravdu me to mrzi) a kdyz jsem mu rekla ze on vyvadel tez kdyz jsem s nekym mluvila na internetu (jen kamaradi) tak zacal opet nadavat co mu lezu na email....... no rozesel se se mnou...... odstehuje se pry zitra na tyden...... zaplatil mi najem v byte na mesic coz jsem mu podekovala ze mi to pomuze nez si najdu neco jineho (velmi tezce jelikoz si nemohu dovolit luxus). tak jsem zacala hledat na internetu ubytovani pro me.... tak hned zacal co to delam.... a pak ze ho to vlastne nezajima..... pak se do me zacal navazat ze mu neverim, ze nemuze nic delat.... a ze jsem to vse pokazila ja..... ze me zacal brat az moc jistou...... a kdyz jsem se snazila rict neco... tak se zacal smat a urazet me... ze ho to vlastne nezajima........ (opily) uz se to takhle tahne 3 tydny....porad o tom samem ze chce byt sam.....ze nat to obema prospeje.....ze me miluje ale takhle to bude lepsi.....ze si to chce vse v hlave urovnat.....jeho tata ho nechape.....co se s nim deje....priznal mu ze vi ze lepsi zenskou nez ja nenajde.....ale ze nechce udelat znova chybu jak predtim....kdyz se mu neozyvam tak pise......porad jeste bydllime spolu ale snazim se ho ignorovat.....prosim poradte mi co si o tom mam myslet..... jsem z toho zoufala a porad brecim..... ostatni lidi a kamosi by me popsali, ze jsem vesely clovek, dobre vypadajici a pomohu kazdemu kdo potrebuje..a rikaji ze si tohle nezaslouzim....ze si mysli ze me nechce...ale proc? cou sjem udelala spatne.. momentalne po tom vsem se citim ze jsem stihacka a ze vse delam spatne, sebevedomi zadne...uplna trosku coz me hrozne stve..........priteli 42. Dekuji za nazor

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Přiznám se bez mučení, že Váš dotaz jsem pozorně četla jen do této části:

"Muj pritel byl 3x zenaty. S jednou zenou dvakrat. Vsechny ho vyuzivaly a podvadeli."

Zbytek jsem zběžné přelétla, abych se ujistila, že je zbytečné Vám radit.

A to přesně do té doby, dokudu Vy SAMA si neuvědomíte, jak tyto Vaše věty jsou v rozporu s tím, co sama s tím mužem teď skutečně ŽIJETE.

On se nechová jako  Váš přítel a Vy se nechováte jako jeho partnerka.

Jste jeden druhému tím největším nepřítelem a tak absurdně ve znamení úsloví: tvůj největší nepřítel je ti největším přítelem, protože ti dává šanci se o sobě co nejvíce naučit", až pak se stanete jeden druhému a každý sám sobě tím největším přítelem.

Jenže tohle musíte pochopit.

 

Podle mého názoru k tomuto pochopení Vám prášky a internetové, byť sebe lepší rady, nepomohou.

Nutně potřebujete dobrého terapeuta a systematickou  práci sama na sobě.

Nestarejte se o svého "přítele". Je dospělý a "matku", která bude řešit jeho problémy, stát při něm a stále ho podpírat, fakt nepotřebuje. Protože tak se ze svých depresí nevyhrabe a nikdy nedospěje v opravdového muže.

Vždycky to bude jen zmatený a nerozhodný kluk, který bude každé další ženě vyprávět pohádky o tom, jak ho všechny jeho ženy podváděly a zneužívaly a jaký on je chudák....A každá nesebevědomá a mateřsky naladěná žena, která přece ví lépe než on, jak situace řešit, která má potřebu někoho jiného zachraňovat, protože sama sebe zachránit neumí, mu to "spolkne i s navijákem" a tak se spolu začnou smažit v jejich společném soukromém peklíčku....

Chcete-li OPRAVDU z toho ven, starejte se primárně sama o sebe.

Ptejte se: PROČ SE MI TO DĚJE...

Až si odpovíte na všechny další otázky, které se Vám okamžitě objeví, až se ty odpovědi naučíte skutečně i žít, pak zjistíte, že takovéhohle kluka ve svém životě skutečně nepotřebujete. A až POTOM mu budete schopna efektivně pomoci. Tím, že mu nebudete skákat na špek, tím, že ho nebudete zachraňovat, ale umožníte mu, aby se postavil na vlastní nohy.

 

Na mně nezáleží

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den, se svým přítelem jsem už 2 roky a už nějaký čas řešíme pár problému. Jedním z nich je přítelova závislost na hazardu, nehraje moc často ale strašně ho to láka. Hodně se hádáme hlavně kvůli tomu že ho prý nedokážu pochopit jak se cítí. Já ho chápu ale on nechápe mne jak se cítím já, když mi prostě jen tak oznámí že si jde zahrát. Nelíbí se mi to, mám z toho hnusný pocit a v takových chvílích mi bývá opravdu špatně, pár dní mám z toho i žaludek celý zničený a nejím. Ovšem záleží mi na něm a nehodlám ho opouštět, nemohu ho v tom nechat samotného. Ale jak mu pomoci? Nebo alespoň abychom se nehádaly kdo komu nerozumí.. A dalším naším problémem, zdá se mi tím hlavním je tohle: Bohužel jsem udělala chybu a to takovou že jsem mu dovolila vše a ano, v čemkoliv kdy udělal chybu tak jsem za ním přilezla když měl přilést on. Takže to dopadlo tak že si mě teď neváží, sám o tom ví a říka mi to, že ho to mrzí že si mě nedokáže vážit i když by chtěl ale že jsem mu dala pokaždé prostě šanci aby se ke mne choval jak chtěl a já za nim vždy přiletěla. Nevím zda mne chápete. Každopádně potřebuji radu, potřebuji se naučit jak si stát za svým a potřebuji se naučit jak být neodolatelná pro chlapa.. nedostupná, aby si mne vážil. Potřebuji umět říci NE .. ale jak ?.. :(

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Neodolatelná pro CHLAPA?

Pro tohohle?

Nezlobte se, ale já tu prostě žádného nevidím. Pokud nerozeznáte nedospělého kluka od skutečného muže, těžko budete neodolatelná.

Navíc chtít být pro někoho nedostupná a zároveň ho chtít zachraňovat před ním samým ať Vás to stojí, co to stojí, tak to sory, to nejde dohromady.

Musíte se rozhodnout: buď to a nebo ono.

Budete se prostě muset rozhodnout, co vlastně chcete a příjmout fakt, že za to budete muset něco obětovat.

A vybírejte pečlivě, protože některé věci - někteří lidé - nestojí za to, abyste jim obětovala svoji sebehodnotu.

Na mně nezáleží

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den, můj problém je dlouhodobý, nechci tady řešit přítele, který je zvláštní povahy. Vytočí ho každá hloupost jako prasklé párky, drobek na lince atd. Pokud se něco takového stane je schopen o tom hodinu mluvit. Vždycky jsem dělala, co chtěl a bylo to v pořádku, ale už se mi taky život přestal líbit a změnila jsem, dělám to co chci já a ne on. Problém je v tom, že se tím aspoň z mé strany vytratila láska a díky tomuto chování jsem z lásky přešla na nenávist. Nemůžu se s ním držet ani za ruku..... Máme spolu 5 letého chlapečka a kvůli němu sem si řekla dost, protože chytá tatínkovi zvyky a chování, odešla jsem od přítele, odstěhovala se do domku, ale nezvládala jsem to. Nedokázala jsem být sama a práci mám skvělou, ale pracuji i noční a víkendy, proto jsem to sama těžko zvládala syna, musela jsem ho dávat k mamince, která má psychické problémy a malého nezvládá, tudíž sem měla do toho všeho hrozné nervy o malého. Hned po odchodu se přítel začal angažovat, slibovat, pomáhal mi a já jsem najednou byla ráda, že je vedle mě, sliboval že se změní, že mi bude pomáhat se synem a budu mít i čas na sebe. Skočila jsem na to a vrátila se zpět do našeho bytu asi po měsíci. Další měsíc jsme žili spokojeně, ale nyni po půl roce jsme tam kde předtím. Můj problém je v tom, že nedokážu znovu odejít, protože vím, že to nebude snadné zvládnout finančně, syna a taky psychicky, protože mě citově bude vydírat. Nevím jak odejít, je mi ho nakonec líto, vždycky se snažím si říct jak mi ublížil, ale nefunguje to. Potřebuji nějaké desatero, které mě pomůže zvládnout situaci a znovu odejít. On jen řve a nadává a syn to na mě zkouší taky takové chování. Mám strach aby ho to nepoznamenalo, protože už teď s ním mám problémy s chováním.Přítel pořád vyhrožuje že se zabije, když odejdu.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Doufám, že jste to dokázala a na jeho vyhružky nedala. To je silné ciové vydírání a v tom se nedá žít.

Ten muž se nezmění.

Vy musíte změnit svůj přístup k němu a hlavně: přestat se BÁT.

Na mně nezáleží

Dotaz: Michaela

Měla jsem nebo asi ještě mám vztah na dálku( já Jeseník a on Hradec Králové). Je o půl roku mldší,ale i tak sme měli relativně hezký vztah a 14měsíců..což podle mě už není zas tak krátká doba. Potom sem si však začala všímat,že už mi neříká věci co dřív a nakonec mi řekl,že není v našem vztahu šťastný. Pak taky,že se chovám jako 12ctiletá hoka,ale nedokázal mi vysvětlit v čem. Když jsem chtěla přijet a vyřešit to,protože pořád říkal,že to se mnou chce řešit jen z očí do očí,tak měl pokaždé nějakou výmluvu. Byla mi hrozně,probrečené noci..tak jsem se ho pořád ptala na různé věci a snažila se pochopit co přesně mu vadí. Na vše odpovídal: nevím. Až nakonec na mě vyjel,že na něj tlačím a že mu vadí moje nerozhodnost,nedůslednost zkrátka dětinské chování,ale znovu to nedokázal víc rozvést. Pak po mě vyjel ,že se vyptávám na něj jeho kamarádů,což nebyla pravda..jenom jednoho sem se ptala co s ním má dělat,protože sem byla vážně zoufalá. No a poslední kapkou(pro něj)te´d bylo když zjistil,že sem psala kamrádce,že se mi líbí jeden chlap..to ale byla jen sranda..holčíčí řeči. To ale mohl zjisti jenom tím,že by se mi dostal do zpráv na facebooku což on popírá. Chová se ke mě jako k té nejodpornější kryse přitom vše začal on..v lednu se máme vidět,ale už jen proto,aby jsme si předali věci a asi si řekli sbohem. Jsemz toho na dně a nevím co mám dělat. Chtěla bych to zachránit, protože přes všechno ho stále miluju,ale nevím jak to udělat..poradíte mi prosím?

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Hmmm, chová se k Vám jak k nejodpornější kryse, ale vy ho milujete a chcete to zachránit.

Tak na co si to tedy vlastně stěžujete?

Zachraňujte.

Podle mého názoru byste měla především zachránit sebe, ale když myslíte, že přednější je pro Vás tenhle "krysí" vztah, tak Vám to vymlouvat nebudu.

 

Good luck

 

Na mně nezáleží

Dotaz: lenka

Dobry den.Mam takovy problem.Pracuji se serizovacem u stroje.On je nestastne zenaty,manzelka ma milence,tvrdi,ze s ni nespi.Ja mam pritele,ale rok nam to neklape,obcas spolu spime.Serizovac me hodne pritahuje.V praci si vykladame o nasich vztazich,o detech,ktere mame,delame srandu,smeje, se,koukame po sobe porad,dostala jsem sms a hned mi rekl,ze mam urcite milence,co tim chtel rict.,je pravda,ze kdyz stojim u stroje,tak on si sedne za me a diva se na me,delam mu kafe v praci,on mi sem tam da neco dobrehio ja taky,citim se s nim dobre,muzu mu vse rict,nestydim se,bavime se i o sexu jako takovem.Co to znamena.A kdyz jsem v jeho blizkosti,jsem vzrusena.Dekuji. za odpoved.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Hmmm.... Lenko, každý muž, který flirtuje se ženou je nešťastně ženatý. Každý takový muž se svou ženou nespí a napovídá Vám o ní cokoliv, jen aby se zalíbil.

Můj osobní názor je, že takového, který jakkoliv mluví o své ženě NEBRAT.

Muž, který neprovuje úctu ženě, která mu dala děti, je podle mne nedospělý chlapeček, který zvoře a nezvládne ani  tu nevěru.


Nu a pokud Vy jste nespokojená ve svém vztahu, myslím, že první, kdo by to měl vědět, je Váš přítel. Neumíte-li sdělit jemu svoje pocity, neumíte-li řešit problémy tam, kde vznikly, ale snažíte-li se je přehlížet a nebo před nimi utíkat, nezachrání Vás ani sebevzrušivější, sebelegračnější a sebechápavější "seřizovač". :o)

Na mně nezáleží

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den paní Evo, našla jsem na internetu Váš článek "Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím" a velmi mne zaujal, jelikož se potýkám s problémy, o kterých v něm píšete. 14 let žiju s přítelem (on 45, 1 dítě 20 a já 35 bez dětí) a řekla bych, že skoro celou dobu máme problémy a poslední dobou dost velké, ale nedokážu ho opustit. Podle něj pomalu s každým mužem, se kterým se bavím, spím a každá moje kamarádka je kurva (omlouvám se). Je ke mně vulgární, uráží mně a ať se snažím sebevíc, není šance, aby se ke mně choval hezky. Když řeknu něco co se mu nelíbí, okamžítě mně posílá "do pryč" a vyhrožuje mi, že se mnou nechce být a ať "táhnu". Vím, že bych ho měla okamžitě opustit a neztrácet s ním ani chvíli svého života, ale čím víc mně odhání a čím víc mně uráží, tím víc mně to ničí a já za ním dolízám a prosím ho, aby se ke mně choval hezky. Nedávno jsem našla na internetu jeho inzerá, v němž hledá hodnou ženu a už víc než rok si schovává mobil a vypíná zvonění, když je se mnou. Když jsem mu řekla, že vím, že je mi nevěrný, že vím, že si píše a volá s ženskýma, tak mně začne urážet a sprostě nadávat a tvrdí mi, že to není pravda a že ta špatná jsem já a hážu ty "prasárny" na něj. Kdysi sám říkal, že schovávání mobilu je první příznak nevěry, ale najednou to tak není a když mu to řeknu, začně mně jen urážet. Nevím, jak z tohoto vztahu ven. Neskutečně se trápím a on mně neskutečně a řekla bych i úmyslně ničí a řekla byh, že citově vydírá. Nemůžu jíst, nemůžu spát, nemůžu nic dělat a jsem z toho moc nešťastná. Mám pocit, že jsem jak nějaká "feťačka" a on je moje droga. Vím, že ho musím opustit, že se nezmění a já se utrápím. Taky si rád vypije, dříve hodně často, dnes tak jednou za týden a pak se jeho vulgarita a agresivita stuňuje. Chci z toho ven, ale nejde mi to. Jsem moc nešťastná.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Zajímavé... Vy přesně víte, co se Vám děje, ale droga je mnohem silnější než Vy...

Na Vašem místě bych šupito presto uháněla k psychiatrovi, nechala se dobrovolně zavřít do Bohnic a chodila na terapie a sezení tak dlouho, dokud bych nepřišla na to, kde se ten můj sebezničující masochismus vzal a jak se ho zbavit. Nedělám si prču, myslím to smrtelně vážně.


Pokud tohle se Vám jeví jako moc přitažené za vlasy, tak co nejdřív zavolejte na linku bezpečí pro týrané ženy, jevíte veškeré znaky takového zacházení.

http://www.rosa-os.cz/

Na mně nezáleží

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

dobry den neduvera a nizke sebevedomi se se mnou tahne uz od 15 let kdyz jsem zjistila ze jsem adoptovana pozdeji jsem potkala nekolik muzu ale byla jsem naivni a pro ne jenom kus masa z toho dve znasilneni otrepala jsem se a v devatenacti potkala jednoho muze s ktery mam prvni dcerku ale po 3 letech se ukazal jako neschopny vic marodil nez chodil do prace pro praci se nenarodil chodila jsem do prace ja byla jsem na vsechno sama nechala jsem ho po nejake dobe jsem potkala sympatickeho muze byl hodny nez se vybarvil jako dalsi prizivnik ktery akorat komandoval a psychycky me vydiral potratila jsem a pry jestli nebudu uz moct mit deti rozejde se se mnou pozdeji se nam narodila moje druha dcera sliboval ze si najde praci kdyz nasel po dvou dnech ji nechal nebo se nechal vyhodit nemela jsem ani holce na sunar musela jsem se postarat sama spadla jsem na dno a zacala s prostituci na jednom private mela jsem hned za den penize a mohla si urcovat kdy pujdu do prace coz mi s miminkem vyhovovalo jinam by me nevzaly a sichty bych si ani dovolit nemohla tady kdyz holka onemocnela proste jsem zustala doma v te dobe jsem potkala dalsiho muze o osm let starsiho a jsem s nim do ted jenom je problem ze nekdy ma obdobi ze mi moc neveri kdyz jsme spolu zacinaly mely jsme oba partnery a ja ho brala spis jako milence vedel co delam nikdy bych nerekla ze z toho bude vazna znamost zacli jsme se navstevovat a bylo nam spolu dobre coz me desilo po tom vsem zklamani a on mel taky znamosti na jednu noc a predtim manzelku co ho podvadela a mela problemy s alkoholem po asi 2mesicich mi navrhnul abych se k nemu s detmi nastehovala vsechno bylo hezky chodil do prace ja se starala o domactnost jenom jsem od prirody naruzivejsi a po tom co jsem mela minulou praci na private mi trvalo nez jsem se prizpusobila takze jsme se kvuli tomu dost hadaly ze me odmital potom zase asi po dvou mesicich mu prijel bratranec na navstevu tak sli oslavovat cekala jsem na nej do pulnoci holka mi spinkala druha byla u taty na navsteve ta vetsi trochu me zarazilo ze neprisel sam ale se svym bratrancem tak pozde ale videla jsenm ze jsou v nalade tak jsem je nechala daly jsme si sklenicku ale muj pritel to prehnal a tak skoncil na zachode a zamknul se tam porad mi naleval a ja prestala mit prehled kolik jsem vypila povidaly jsme si ale po chvilce se po me zacal sapat a tak jsem se zvedla ze pujdu za pritelem mluvila jsem at otevre a jde uz k nam ale neozval se a byl zamceny bylo mi taky dost spatne a on me ukecaval at jdeme ze on pritel pak prijde potrebovala jsem si sednout tak jsem sla ale to jsem nemela delat byla jsem pak snadna korist znasilnil me kdyz byl pritel na zachode kdyz jsem mu nadavala a snazila se branit potom uz me nechal rekl mi ze mam jit do ....a utekl pozvracela jsem se potom asi po hodine jsem videla pritele jak jde ze zachodu sla jsem do spchy bylo mi zle byůla jsem tam asi hodinu a kdyz jsem vysla rekla jsem to priteli ale takovou reakci jsem necekala neveril mi ze pry kfdybych chtela tak se ubranim kdyz se ptal jeho rekl ze jsem to chtela a ze to ma nahrany ale nic takoveho neni i presto jsme spolu zustaly i kdyz to chtelo cas po nejakem case jsem zjistila ze ma porad inzeraty na seznameni coz nechapu mel obdobi a nekdy i ted ze me shazuje ze nic neumim akorat prostituci ze neumim varit ze jsem to presolila a tak vzdy si neco nasel a snizoval mi sebevedomi prito se snazim o vse postarat jak nejlip umim a jsem mu oporou moc ho miluji a chci s nim byt uz naporad mame plany jak odjedeme do zahranici a chtely by jse mit spolecne dite ale nekdy mi neveri skrz minulost kdyz je tady jsem s nim doma ale ted pracuje v zahranici snazim se mu verit ale jak mu mam verit kdyz on neveri me a kolikrat jsem nasla ze odpovida na eroticke inzeraty anebo si pise s dvacetiletou holkou pritom jsem o sedm let mladsi nez on nadava kvuli malickostem nechapu to ale nekdy zpozoruji naznaky ze me ma rad

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Váš příběh je celkem typický příklad definice zoufalství, která zní: dělám stále totéž a přitom očekávám různé výsledky....

Vy stále hledáte pana Božského a při tom skončíte s obhroublým, vykutáleným darebákem bez sebedůvěry. O to víc si ji však léčí na Vás...

A Vy přes to všechno toužíte po jeho lásce, jenže tu od něj nečekejte. Rozhodně ne v té podobě, kterou byste nejvíc chtěla. Tihle lidé moc milovat neumějí. I Vy sama zaměňujete závislost za lásku...

 

Správně jste pojmenovala svůj největší problém: nízké sebevědomí, nulová sebedůvěra a sebeúcta.

Jste tak lehkou kořistí všech despotů, žárlivců, hrubiánů.... prostě všech slabochů a zbabělců, kteří si troufnou jen na slabšího.

Pokud se z toho chcete dostat ven, musíte přestat být ta slabší, zranitelná, která pořád jen přesvědčuje, vysvětluje, dokazuje, žadoní, brání se, obhajuje se...

Nemusíte pracovat na tom, aby Vám někdo druhý věřil, ale na tom, abyste si konečně začala věřit Vy sama.

Myslím, že bez dobrého psychologa a systematické práce na své psychice, sebeúctě a sebevědomí se z toho nedostanete. A co hůř: svůj nešťastný vzorec chování předáte své dceři...

Neváhejte a najděte pro sebe pomoc, požádejte svého lékaře, ať Vás pošle za psychologem na terapie.

Hodně štěstí.

Redakční testování: Krásnější s kolagenem od Liftea aneb ...

Cibulová polévka s kozím sýrem

Cibulová polévka s kozím sýrem

10 hlasů
35min 294 kJ 75 Kč

Nejčtenější články

Tip na oběd

Cukety s mátou

10 hlasů
20min 307kJ 70 Kč

Salát s cuket, špenátu a máty.

Rybí filé s citronovou omáčkou

0 hlasů
1h a 5min 748kJ 200 Kč

Zdravé ryby zařaďte do jídelníčku častěji.

Poradny

Jsem od července zaměstnaná, mám nárok na PPM?

Dobrý den,pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství (PPM neboli mateřskou) je zapotřebí splnit zej... Více

Má manžel právo na volno k návštěvě lékaře?

Dobrý den,dle nařízení vlády č. 590/2006 Sb. je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci prac... Více

Beran

Horoskopy Beran

21. 3. - 20. 4. změnit

Vztahem se prožene menší přeháňka. Budete mít totiž pocit, že se vám váš partner vzdaluje. Strach však plodí negativní pocity a neustálým uháněním rozhodně nic nezachráníte. V klidu si s protějškem promluvte. Uvidíte, že ...

Více