Přihlášení na Bety.cz

Neplatné uživatelské jméno nebo heslo

Zapomněla jste své heslo?

Pokud žádný z uvedených účtů nemáte, zaregistrujte se zde

Co je nového

.

Nové zprávy

Nemáte žádné nové zprávy

Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím

Odpovídá: Mgr. Eva Ráčková

Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím

Desetiletí jsem před sebou tlačila svůj Život silou. Přetlačovala se s ním. Manipulovala vším a všemi, jen aby mne tolik nezraňoval. O co víc jsem tlačila, o to víc jsem dostávala za vyučenou.

Až moje nemoc, jsem astmatička, mne zastavila a já začala konečně naslouchat lidem kolem sebe a svému tělu.

Všechno je jen o našich vlastních rozhodnutích. Kteroukoliv cestou se vydáme, ta nás dovede přesně tam, kam chceme dojít. Chceme a ani to nemusíme na vědomé úrovni vědět. Každou vteřinou, každou myšlenkou, každým činem tvoříme svůj život, svou minulost, přítomnost i budoucnost. A nemůžeme nikde reklamovat, jen sami u sebe.

Pracuji především s lidmi, kteří pociťují nedostatek sebevědomí, sebeúcty, mají problémy ve vztazích, potýkají se s traumaty po partnerově nevěře, po rozvodu nebo ztrátě zaměstnání. S lidmi, jejichž svět jakoby potemněl a oni nevidí cestu ze tmy ven...

Od 1. dubna 2012 bude Mgr. Eva Ráčková odpovídat pouze na dotazy zadané do této poradny. Dotazy zaslané přes e-mail nebudou vyřizovány. Pro zachování anonymity je možné využít funkci "položit dotaz bez jména".

V případě zájmu o osobní konzultaci můžete Evu kontaktovat přes Skype (nick: pandorka19). Sazba za osobní konzultaci přes Skype je 500 Kč/ hodinu. Dále můžete využít také Pandořiny školy v přírodě - viz níže.


Více o Pandořině škole v přírodě najdete ZDE
nebo na www.pandorinaskola.webnode.cz

.

 

 

Osobní krize

Dotaz: jana

Dobry den. Je mi 30 let a mám o dost mladšího přítele. Naše začátky byly naprosto úžasné, Romantické, plné lásky, touhy, porozumění... Úplně jsem tomu propadal.. Po půl roce SME spolu začali bydlet v bytě i s jeho rodiči.. Čtvrť rok se přehoupl a já odtamtud utekla, protože mi vadilo že mi něho maminka dává najevo jak je její syn dokonalost sama a já jsem úplně nic, vařila jsem mu prala, uklízela po něm, vždy ho čekala s otevřenou náručí. Asi dva měsíce. Kolem vánoc jsem chodila hodně pozdě z práce a byla velmi unavená a neměla sem tolik chuť na sex což mi přítel velmi vyčítal. Výprava se jestli už mě nepritahuje... Apod.. Nebyla to pravda jen sem potřebovala odpočinek... Na jaře se vše srovnalo a já se rozjela ještě víc než předtím ale najednou se vše obrátili... Hlavně po té co jsem se odstěhovala zpět do svého domů k matce... Přítel byl najednou velmi nevsimavy, protivný, neustále mi něco vyčítal a nejvíc to že jsem odešla.. Snažila jsem se nás polorozpadly vztah dat dokupy ale nějak se mi přestalo dařit,.. Z přítele se stal sobecký nafuka. Neustále mi něco poroucel. Za vše mě kritizoval. Byl neskutečně náladový, protivný, vysmíval se mi a dělal si že mě dobrý den... Jednou za čas mi řekl že mě miluje. Nebo když měl dobrou náladu se ke mě choval hezký ale po pár hodinách se to vrátilo do toho protivneho stádia. Přestal se mnou chtít spát.. Sex si musím doslova vyprostit.. I když se před ním promebaduju nahá, vůbec ho to nezajímá.. Strašně se změnil. Pořad doufám že to bídě lepší ale netvari se to tak... Má cenu to zkoušet dal všechno slepit? Nic jsme si vlastně neudělali.nebyli si neverni ani něco podobného.. Pořad doufám, ale možná marně.. Stále ho velmi milují... I když už sem si ho úplně přestala vážit díky tomu jak se ke ne chová.. Opravdu sem to tolik pokazila jedním vyjádřením nesouhlasu a odstěhováním? Kolikrát mi přehodil ať se vrátím, a že za naší situaci mužů jen já.. Snažím se sehnat bydlení kde bychom byli sami ale nevím jestli to k něčemu povede...

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Vy ho velmi milujete a nevážíte si ho? Oboje najednou?

Zvláštní..

Na Vašem místě bych se zamyslela nad tím, k čemu potřebuju takovýhle peklíčko s nedospělým maminčiným mazánkem, který se nechce z mamahotelu hnout a chová se jako fracek... Hm?

Osobní krize

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý deň, prosím Vás o radu ako obnoviť vzťah s partnerom. Po nedorozumení sme s partnerom neboli dlhšiu dobu v kontakte. Po určitej dobe sme sa náhodne stretli, potom som za ním ešte bola. Cítim, že vždy sú aj na jeho strane city, avšak snaží sa proti tomu bojovať, rozhodol sa, že bude žiť sám, nechce byť v žiadnom vzťahu. Viem, že má dosť vážne osobné problémy, je vhodné, ak za ním občas pôjdem, aby videl, že mi na ňom záleží, alebo ako je možné dať náš vzťah do poriadku prosím? Myslela som si, že príčinou nášho odlúčenia bolo naše nedorozumenie, ktoré som mu viackrát vysvetlila, ale možno už vtedy uvažoval o tom, či vôbec chce vážny partnerský vzťah. Ako môžem pomôcť nášmu vzťahu? ďakujem pekne.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Respektujte jeho rozhodnutí, že chce teď být sám.

Přestaňte ho "zachraňovat". On to nepotřebuje a Vy na to stejně nemáte.

Věnujte se sama sobě, tomu, co Vy potřebujete a co také můžete získat, aniž byste vědomě šla proti vůli jiného člověka. Naučte se to.

Krize ve vztahu

Dotaz: Mária

Moj manzel uz o mna sa nejak nezaujima,sex je podla mna len povinnost pre neho,obdivuje ine zeny a pritom mne ani pochvali,ked mam novy uces alebo len tak ze ,,dobre vyzeras,,.Neviem co mam robit,ked sa snim chcem o tom rozpravat tak ma nevypocuje alebo ze taram hluposti.Neviem co mam robit,ja skusam stale sa priblizovat len on nejak sa odtiahne.Prosim pomozte mi co mam robit,nechcem ho stratit ale zase nechcem cely zivot len ja sa prisposobit k nemu ,lebo jemu to tak je dobre.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Mária, toto není na radu po písmenkách na netu.

Chování Vašeho muže může signalizovat hned několik problémů a né všechny musejí být jen Vaše.

Na to, abyste se vyznala nejen v něm, ale především sama v sobě a zjistila, co skutečně potřebujete, bude dobré, když si najdete osobního kouče. Ten Vám pomůže tím spletitým bludištěm, ve kterém teď jste, projít bez zbytečných šrámů...

 

A věřte, že ne všechno je Vaše vina a ne všechno můžete Vy sama změnit...

Něco musíte prostě jen přijmout.

Reakce na příspěvek

Dotaz: Zuzka

Dobrý den,prosím o radu.Jsem rozvedená 2roky.Ale otec mého syna 5letého,tak trochu oblbuje a mstí se přes něj.Nemůže unést,že jsem ho opustila z důvodu fyzického a psychického násilí.Přijde mi,že mne bude stále terorizovat i přes kluka,smsky.Do hlavičky mu vtlouká,že jsem ho vyhodila a že mu je smutno atd.,pak je z toho syn špatný.Na socialce udělali domluvu s otcem.Ale ignoruje to.Nyní víkendy tráví s klukem po hospodách,až do 22.hod a v zimě s ním tráví až kolikrát do půl noci,kde vůbec malé dítě nemá co dělat..,už nevím na koho se obrátit,též mne to trápí?Socialka má svoje zákony a poradny,ale vím,že se otec nikdy nezmění.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Bohužel já Vám neumím poradit, v této problematice nemám žádné zkušenosti a to, co mne napadá, asi není dobrá rada...

Zkuste ale siciální poradnu Vlaďky Novákové.

Přeji Vám a Vašemu synovi hodně štěstí.

Reakce na příspěvek

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den, žiji s manželem 8let v manželství a známe se 13let. Máme 2 dcerky. Chtěla jsem se zeptat jak se zachová mírnější narcista, když zjistí, že už vás nějakým způsobem nemůže ovládat. Prostě na vás nic nezabírá. Upřímně mám ho už plné zuby a tak na něj nereaguji a nenechám se vytočit. Ale je to krátký časový úsek. Tak nevím čeho bych se mohla dočkat. Děkuji hezký den přeji

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Nejspíš bude víc a víc tlačit na pilu...  a to rozličnými způsoby, jsou vynalézaví.

 

Zkuste se poradit v nějaké manželské poradně.

Osobní krize

Dotaz: Pavla

Dobrý den paní doktorko,v úvodu své poradny píšete o cestě, která by nás měla dovést tam kam chceme....mě ta moje dovedla do slepé uličky a já nevím kudy dál. Nedávno jsem oslavila 50.narozeniny, osudu vděčím za dvě hodné dospělé dcery. Jejich otce jsem poznala ve svých dvaceti a po krátké známosti jsem neplánovaně otěhotněla, uprostřed studií. Rozhodla jsem se, že školu dodělám,dítě si nechám a provdala jsem se za člověka, který mě snad měl opravdu tenkrát rád, bohužel můj vztah k němu by se spíš nechal označit za přátelství. Toto rozhodnutí jsem si tehdy zdůvodnila vlastní hloupou teorií: říkala jsem si, že často kolem sebe vídám zamilované páry, které pak v manželství vystřízliví z lásky, přijdou nedorozumění, hádky, rozvod. Nalhávala jsem si, že náš vztah možná právě proto bude mít víc šancí vydržet..... S manželem jsme pak prožili několik šedivých let, z kterých nemám skoro žádné vzpomínky.Přestěhovali jsme se do bytu na venkov, on sice pomáhal občas s dětmi, já jsem se nejprve na mateřské, později při zaměstnání sama starala o celou domácnost. Pokud bylo potřeba něco zařídit, opravit - doporučil mi, abych si někoho sehnala, protože on není žádný elektrikář, instalatér, údržbář .Téměř nikam jsme nejezdili, občas jsme se sešli se známými, které manžel (po vzoru svého otce) bavil tím, že mě zesměšňoval. Ve společnosti rád kritizoval cokoli - vládu, společenské poměry, nadřízené, hodně věcí kolem něj bylo negativních. Pak jsem v novém zaměstnání potkala muže, který se dokázal o všechno postarat, neryl do mě, věčně něco nekritizoval, zamilovali jsme se do sebe. Náš vztah trval několik let, on ženatý, já vdaná, několikrát týdně jsme se na chvilku sešli, on plánoval společnou budoucnost, já jsem o ní jen snila, věděla jsem, že nikdy nedokážu odejít od svých dětí a že je nechci vůbec postavit před volbu s kterým rodičem mají dál žít. Po řadě žárlivých scén mého muže, které se několikrát neobešly bez fyzického násilí nebo vyhrožování sebevraždou jsem svůj nový vztah ukončila. Manžel neváhal použít účinný prostředek : do sporů začal zatahovat dcery. Jejich pláč mi drásal nervy. Vyhrál. Od té doby uplynulo asi 13 let. Po tu dobu jsem se zaměřila na děti, hodně času věnovala slušně placené práci, manželský život fungoval jen na oko - bez lásky, bez sexu, bez porozumění, bez spolupráce. Každý si žil sám, JÁ: podle zajetého schématu: děti, domácnost, zahrada, práce, ON: práce, která ho nebavila ,KONÍČKY a kamarádi. Každý si žil a hlavně taky hospodařil sám, zatím, co mě se dařilo finančně zvládat běžné výdaje domácnosti, školné dětí a spořit na koupi bytu, manžel měl co dělat, aby se postaral alespoň o nájem a inkaso. Společné finance odmítal, přeci mi nebude dávat něco ze své výplaty ! V životě si nepřestanu vyčítat, že jsem jeho finanční transakce nedostala včas pod kontrolu. Před dvěma lety jsem přišla na to, že má otevřenou řadu úvěrů - spadl do dluhové pasti, která se vyšplhala na závratných 850.000,- Byla jsem v šoku, za ty vypůjčené peníze nepořídil vůbec nic mimořádného, měl slušný plat + další příjem z pronájmu poděděné nemovitosti a nebyl schopný s tím vyjít, půjčoval si patrně na doplatek na elektřinu, na uhlí a nebo na to,aby děti oslnil novým DVD k vánocům. Po poradě s advokátem jsem se rozvedla a z obav z exekuce jsme se majetkově vypořádali tak, že ne mne byl převeden nejen náš společný byt 4+1, ale i veškeré manželovy dluhy. Ty se mi podařilo za finanční pomoci mých rodičů, samozřejmě padly veškeré mé úspory - penzijní fond, stavební spoření dětí, pojistky... další dva roky jsem odevzdávala celou svou výplatu bankám. S manželem jsme se dohodli, že zůstane dál bydlet se mnou a mladší dcerou a pokusíme se celý kolaps nějak finančně zvládnout, ze začátku se snažil, za poslední rok však odpracoval 3-4 měsíce, bere nemocenské dávky, které si nechává pro sebe, doma pomáhá minimálně, přednost mají opět koníčky a kamarádi. Hádky jsou u nás na denním pořádku, pořád na něm totiž něco vidím a taky jsem ho okradla o byt. Při každé hádce mi nezapomene zdůraznit, že jsem tenkrát měla toho milence., všechno jsem tím zkazila. Stěžuje si na mě po svých známých a sousedech, na což občas nepříjemně narazím. Několikrát vyhrožoval, že si sežene byt a odstěhuje se, bohužel zůstalo jen u výhrůžek. Přemýšlí jak to udělat, abych se odstěhovala já... nejlépe třeba k mým rodičům, já před jeho slabotou a nezodpovědností utíkat nebudu. Ale nějak nevím, kde brát sílu dál.... myslíte, že už moje cesta skončila ? Pavla

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Myslím, že Vaše cesta neskončila.

Jen na ni potřebujete tři silné a moudré průvodkyně, jak já říkám "tři grácie": Sebedůvěru, Sebeúctu a Sebelásku.

Nejspíš se Vám někde postrácely, nebo jsou nemocné...

Najděte je případně uzdravte.

Ony Vám pak pomohou najít cestu ze slepé uličky a budou Vám dobrými průvodkyněmi životem.

 

Najděte si hodně, ale hodně dobrého terapeuta nebo kauče.

Dobrý den, děkuji za odpověď. jasné, stručné, výstižné!! Víc takových, jako jste vy.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Bezvýchodnost a zofalství se přejkonává blbě... jedinou možností je najít tu křižovatku/ty křižovatky, kde jste odbočila do slepé uličky.... A vydržet, protože je to někdy dost "hustá" cesta.

Proto je dobré na ni mít nezaujatého průvodce.

Držím palce.

Osobní krize

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den, je mi 34 let, mám přítele (27 let), se kterým se znám 8 měsíců. Začátek našeho vztahu byl poměrně komplikovaný, protože on měl ještě jednu, která si myslela, že spolu mají vztah, a do toho asi 3 sexuální vztahy, přičemž já jsem nevěděla o ničem. Na to jsem přišla asi po 3 měsících, ukončila to s ním, řekla to i té druhé a ta to s ním ukončila taky. Poté mě chtěl zpátky, napsal mi dopis, pak mi nechal za dveřma kytku, pak jsem s nim měla 7 hodinový rozhovor, kdy jsem z neho vytahla spoustu veci, ke spouste veci se priznal, obměkčíl mě tak, že jsem si řekla, že mu dám ještě jednu šanci. Asi 2 měsíce bydlíme spolu, rodičům mě představil asi před měsícem (btw. jeho rodice jsou spolu 30 let). Já jsem do něho šíleně zamilovaná a dávám mu to i hodně najevo, ale nevím, co on a co si mám o celém tom našem vztahu myslet, protože už od začátku strašně nahání a loví ženské vesměs přes Facebook. Neustále kontaktuje ženské, se kterými vedl nějaké sexuální vztahy, a snaží se je dostat znovu do postele a do toho navazuje konverzace s mnoha dalšími ženskými (desítky), které nezná, s tím, že si s nimi dokáže psát dlouhodobě o běžných věcech zřejmě s vidinou toho, že se k nim více přiblíží, aby je nakonec mohl dostat do postele taky. Myslela jsem si, že mu v sexu něco nedávám, tak jsem se začala více snažit, být více podle jeho představ s tím, abych vyzkoušela, jestli přestane ty ženské nahánět, ale nahání je pořád dál. A to i přesto, že jasně na něm vidím, že je teď v sexu se mnou spokojený. Už jim třeba nepíše tak často, ale jakmile má někam jet nebo někam jedu já, tak už to valí zase o 106 a snaží si nějakou domluvit. On neví, že já všechno vím, občas mu něco jen naznačím, ale neřekla jsem mu, co přesně vím a nevím. Každopádně jsem mu jasně dala najevo, že se mi nelíbí, když nahání ženské, ale on to dělá pořád dál, i když už o něco méně často a ne v takovém měřítku. A bavit se o tom nechce, defacto na to jen mlci, pry to bude resit jen pred psychologem, kdyz tam pujdeme spolu. Sex s jinou neměl od té doby, co jsem se s ním dala znovu dohromady, protože jsme pořád spolu a tak už nemá ty kontakty s ostatníma tak časté, ale myslím si, že jakmile bude mít příležitost, tak jí hned využije, resp. jakmile mu nějaká skočí na špek. Na Facebooku máme oba stále uvedeno, že jsme nezadaní. Já bych si to už dávno změnila, ale vzhledem k tomu, jaký je babař a vzhledem ještě k jiným věcem, jsem to zatím neudělala (tj. z rozumu). Naznačila jsem mu, že bysme si to měli změnit, tj. to zverejnit, ale zatím se k tomu moc nemá, protože by si tím samozřejmě značně zkomplikoval svoje lovení. Přede mnou měl 2 vztahy, jeden dva roky a druhy 4 roky, vim, ze s tou druhou to melo podobny prubeh jako se mnou, choval se k ni podobne, nakonec to ona ukončila, protoze ji delal to same a uz to nedokazala snaset, takze si nasla nekoho jinyho a rozesla se s nim. Kazdopadne vim, ze ji miloval. Byl z toho vyrizeny a jeste donedavna mel jeji fotku v penezence (uz ji dal pryc sam od sebe). Rekl mi, ze mu trva, nez se do nekoho zamiluje, ale ze pak je to o to silnejsi. Myslim si, ze me jeste nemiluje a buhvi, jestli bude, i kdyz cim dele jsme spolu, tim se mi to zda lepsi z jeho strany. Jistou dobu jsem mela podezreni, ze ma narcistickou psychickou poruchu, ale jeho psycholog to nediagnostikoval, pouze se domniva, ze ma narcisticke sklony. Vim, ze ma trochu komplex z velikosti sveho penisu a obecne ma asi pochroumane sebevedomi ze svych neuspechu studijnich, pracovnich, sportovnich. Ja mu kazdopadne davam hodne komplimentu a casto ho chvalim a sebevedomi se mu snazim zvysovat. Vim, ze to moc lidi nedela a on sam mi rekl, ze jsem jedna z mala, chtera ho dokaze pochvalit. Moje otázka zní, proč ty ženské pořád loví a co se musí stát, aby to přestal dělat? Jak to můžu já ovlivnit? Jak se k tomu mám vůbec stavět, mám mu naopak dovolit, ať si dělá co chce s kým chce, a já si to budu dělat taky, aby to mělo ten efekt, který chci, tj. aby to nedělal, nebo mám třeba začít být více nedostupná a záhadná a méně mu dávat najevo, že o něho stojím? Nebo mu mam zacit davat vice duvodu k nejistote a zarleni? Obávám se, že ale nebude fungovat ani jedno, a že to má prostě v sobě vrozené. Jde s tim neco delat, kdyz je to vrozene? Zkoušela jsem třeba odjet na tři dny s tím, že ho nebudu moc kontaktovat a vyzkouším, jak moc mě bude nebo nebude kontaktovat sam a on si samozřejmě vypisoval s zenskyma a me napsal jednou za den :-) Každopádně takový extrém jsem nikdy v životě nezažila – je to vůbec normální lovit tolik bab soubezne? Jak mam prijit na to, co ke mne citi a proc se mnou vlastne je? Kdyz se ho zeptam, rekne mi, ze je mu se mnou fajn a ze me ma rad, ale obecne on vubec nechce zadne takove veci rozebirat. Kdyz jsem s nim, tak jsem hrozne stastna, ale jakmile spolu nejsme, tak mam “nervy v kyblu”, koho zase nahani. Muj rozum mi rika, ze je vsechno spatne a ze s nim byt nemam, ale ja to s nim po citove strance nedokazu ukoncit, pokud nenajdu nekoho “lepsiho, jineho” tak, jak to udelala ta jeho byvala. Zaver je takovy, ze proste nevim, co mam delat – vadi mi vice veci, ale nejvic mi vadi to jeho loveni. Dekuji za odpoved

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Upřimně: překvapil mne Váš věk...podle toho, co píšete, hádala bych Vám podstatně méně...

Takže jasně a stručně:

- jste jeho matka, že ho stále lustrujete? Cca 90% textu je o něm.. chcete partnera a nebo hodnýho kluka?

- ptáte se špatně - proč ty ženský pořád loví, co by se muselo stát, jak to můžete ovlivnit, blá blá. Co je Vám koneckonců po tom, co a proč on dělá? Pokud on sám Vás nechce zasvětit, stejně se nic nedozvíte.

 

Na Vašem místě bych se spíš ptala: Proč to vlastně žiju? Co mi to dává? Nač to potřebuju? Umím vůbec rozlišit lásku od zamilovanosti, závislosti.... Co vlastně od vztahu chci? A hlavně - Jak to, co žiju, mám změnit, abych žila něco jiného, to, co pro mne bude radostné?.....atd. atd...

 

To, co dělá Váš přítel totiž múžete ovlivnit jediným způsobem a to tak, že změníte SAMA SEBE.

Nakonec jiného stejně dělat nemůžete.

Osobní krize

Dotaz: Irma

Dobrý den,Byla jsem s partnerem 3 roky, dva jsme spolu žili, poslední rok a půl měl paralelně druhý vztah.Když to vloni vyšlo najevo(od přátel), chtěla jsem odejít, on mě však přemluvil, abychom spolu zůstali, že to pro něj nic neznamená, že budeme spolu. Letos v březnu jsem poznala že se něco děje a ta dívka mi to potvrdila. Čile spolu komunikovali a občas se i vídali. Dohodli sjme se, že se rozejdeme. Odstěhoval se. Už je to dva měsíce. Naše soužití nebylo ideální a měli jsme nějaké problémy, spíše komunikační a i přes to mám potíže se od něj odpoutat, mám hodně koníčků a přátel a stále něco podnikám, ale ta prázdnota co po něm zůstala je stále hodně velká. Nemám chuť se s nikým seznamovat ani vídat, jakékoliv oslovení od muže vnímám jako útok. Nevím, jestli s tou dívkou je, spíš ano, ale nikde se věřejně neobjevují, občas si napíšeme a říká, že mě má rád, že mu chybím. Po těchto zprávách jsem vždy rozladěná a vracím se jakoby na začátek toho všeho. Už chci nějak normálně žít bez myšlenek na něho a bez záchvatů smutku a následně vyčítavých sms, za ty se stydím nejvíc. Připadám si pak jako bez jakýchkoliv zásad a slabá. přitom nechci nic vracet a nechci s ním být. Jen mi chybí ten klid, jistota, pocit, že se můžu o někoho opřít, který ve vztahu byl. Prosím poraďte, jak překonávat pocity bezvýchodnosti a zoufalství. Děkuji

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

To si připadáte správně.

Chybí Vám klid a jistota, že se můžete o někoho opřít?

Opravdu?

Pokud to tak v sobě opravdu máte, pak jste se sama sobě ztratila a potřebujete nějakého dobrého průvodce/průvodkyni Vaším nitrem.

Najděte si ho/ji

Reakce na příspěvek

Dotaz: Dagmar

Dobrý den,zaujal mě příběh Mileny a zejména vaše odpověď.Jestli jsem to dobře pochopila,manžel byl Mileně nevěrný,pak si našel práci mimo domov,jezdil jen na víkendy a nechal Milenu samotnou ve chvíli,kdy byla po jeho nevěře zřejmě hodně zraněná a nejvíc potřebovala jeho přítomnost,aby si dovedla obnovit svoji důvěru k němu.Vůbec se nedivím,že jí vstoupil do života jiný muž.Ten muž věděl,že si začal s vdanou paní.Píšete,že Milena porušila řád.Ale ten řád porušil i její manžel.Co je tedy příčina a co důsledek?Milena si hraje s ohněm...a on si nehrál?Milena bude muset zaplatit..a jak zaplatil on?Píšete,že Milenu čeká zemětřesení?Opravdu by byla taková katastrofa ztratit manžela,který začal chodit krást hrušky jako první,pak Milenu opustil,když jí měl být nablízku a ještě by si troufl Mileně vyčítat,že na ty hrušky začala chodit i ona?A co její přítel,co ten jí asi nabízí?Milena píše,že by se musela kvůli němu přestěhovat,změnit práci..tedy velmi podstatné změny.Co by obětoval on?Nebo jen čeká,až ona si to vše zařídí,aby mohla být s ním?Přiznám se,že si myslím,že Mileně by nejvíc pomohlo,kdyby se zbavila obou mužů,pokud by jí chtěli něco vyčítat a začala si víc vážit sama sebe.Zbavila se výčitek svědomí a myslela víc sama na sebe.Kdo vlastně by jí měl zavrhnout,jak píšete?Za co?Co tak hrozného provedla?Budu ráda za vaši odpověď a přeji hezký den.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Zkusím to vzít jedno po druhém:

- Ale ten řád porušil i její manžel? Ano, to jistě porušil, ale co jako Milena s tím? To je JEHO porušení a JEHO zodpovědnost. Milenu to té její nijak nezbavuje.

Lidé vzájemně vstupují do interakce, ovlivňují své životy navzájem... jenže každý z nás je zodpovědný jen za své vlastní činy, nikoliv za to, jak druzí kolem nás na ně zareagují. Jen ve dvou případech podle mého názoru platí ono: když ty, tak já mohu taky a dokonce i víc než ty... a to ve Starém zákoně, kde se vyznává pravidlo zub za zub, oko za oko a pak ještě v dětském světě, protože děti se odpovědnosti za sebe sama teprve učí.

Ani jedno však není tento případ nebo myslíte, že ano?

Vždycky si můžete vybrat, jak zareagujete. A je to na každém a nikoho nelze za jeho volbu soudit. Nežijeme cizí životy. Jen je můžeme pozorovat, můžeme do nich se svou vlastní zodpovědností vstupovat... Milena měla několik možností, jak na vzniklou situaci zareagovat. Vybrala si tuto a její volba ji zavedla tam, kde nyní je, k tomu, co nyní řeší... Bud svou zodpovědnost za svou volbu přijme se vším všudy a nebo ne... Jistě se může vymlouvat na to, že kdyby on, tak by ani ona...blá blá.... Je to na ní. A jak říkám: nikdo to nemá právo soudit, je to JEJÍ život.

 

- Jak zaplatí on? To neřeším. On se mě na nic neptá a já necítím potřebu se dohadovat, jaká bude jeho platba. S Mileninou spoluzodpovědností za vzniklou situaci to nesouvisí.

 

- Milenu čeká zemětřešení? To bezpochyby. Ať se rozhodne jak se rozhodne, její život se podstatně změní. Nicméně osobně se domnívám, že se nemusí změnit nijak fatálně a ani negativně. Ve finále dobře zvládnuté zemětřesení je podle mne lepší než pomalé zahnívání a umírání v situaci, kterou nechci, neumím, bojím se...vyřešit. Pokud trochu znáte tarot, jistě víte, že karty Viselec, Věž či Smrt nejsou vůbec negativní, spíš naopak. Jen je za nimi dost práce na sobě :)

 

Co Mileně nabízí její přítel? Co by obětoval? Opět: neřeším. Ten pán se mne na nic neptá a "co by kdyby" jsou spekulace, do kterých se nemíním pouštět. Jen Milena (možná) jasně ví, jakou cenu pro ni ten člověk má... A zda se i ona pustí do spekulací a nebo se spolehne čistě sama na sebe, bude hledat nikoliv u těchto dvou mužů, ale sama u sebe, ve svém srdci a až pak, bez oněch "co by kdyby", se rozhodne, je čistě na ni. Nechci ji v tom nijak ovlivňovat, ani mi to nepřísluší.

 

Mileně by nejvíc pomohlo, kdyby se zbavila obou mužů, kteří by ji chtěli něco vyčítat Myslím si, že v těchto situacích určitě chvíle samoty pomůže. Nicméně se nezabývám spekulací, že by se ji jeden nebo druhý muž odvážil cokoliv vyčítat - tím by pro mne osobně bylo jasno, ale Milena to může mít jinak.

 

Kdyby myslela víc sama na sebe Tohle je pochopitelně velké umění - umění sebelásky bez toho, že by člověk padl do pastni sobectví. Zvládnout to přeji nejen Mileně, ale všem ženám, které se ocitly v podobné situaci.

Pro Milenu je tahle situace jistě jednou z lekcí, jak toto umění zvládnout.

 

Kdo by ji vlastně měl zavrhnout? Opravdu to nevíte? Bohužel každý z nás má kolem sebe dost "soudců", kteří si myslí, že jsou oprávněni soudit náš život... a to především v jeho krizových situacích, kdy potřebujeme podporu především od našich nejbližších... a má je kolem sebe i paní Milena, jinak by se nebála svých rozhodnutí...

Nu a pokud mluvím o "zavržení", mám na mysli pouze tento akt samotný, nikoliv jeho oprávněnost a nebo neoprávněnost. Vždycky totiž funguje především to, co PŘÍJMEME, nikoliv automaticky to, co JE  K NÁM VYSLÁNO.

(Mimochodem další lekce sebedůvěry a sebepřijetí, že? :) )

 

Co tak hrozného provedla? Podle mne to podstatné: zradila sama sebe. Já vím, zní to hrozně tvrdě, ale tohle si děláme dost často. I já jsem to sama sobě udělala....proto to poznám a vím, jak to bolí, jak fatálně to zasahuje do života a jak těžké je sama sebe zase najít, najít svou sebeúctu, sebehodnotu a sebedůvěru...

A taky vím, že hledat a získávat tohle vše zpět poukazováním na chyby druhých, na jejich selhání a na to, jak MNĚ ublížili, prostě nefunguje.

To spíš jen prohlubuje past, do které jsme samy spadly..... A nefunguje ani sebeobviňování, že jsme se ji mohly vyhnout, že jsme ji prostě musely vidět....

Nemohly.

Nemusely.

Ale teď už můžeme a pokud chceme být šťastné, tak musíme...

 

Co je tedy příčina a důsledek?

Tohle jsem si nechala na konec.... Z prostého důvodu: věci nejsou vždy takové, jaké se na první pohled jeví...

A najít odpověď na tuto otázku, je obvykle složité, byť je to vlastně hrozně jednoduché... jen se nesmíte nechat ošálit indíciemi, které dovedně skrývají a maskují pravá řešení... Jsou obvykle líbivé a velmi lahodí našemu egu... Té části naší osobnosti, která říká: já nic, já muzikant.
Nabízejí jasná řešení, po kterých ale zůstává podivná pachuť a za kterými přicházejí jen další a další lekce...


Já osobně si myslím, že v těchto zašmodrchaných situacích není správné se ptát: kdo za to, co se mi děje, může, ale spíš proč se to děje právě mně, co mi to ukazuje a říká o mně, proč to přichází právě do mého života a co s tím mohu udělat.

Pak tu hádanku "příčina a důsledek" lehce vyřešíte :)

 

Nevím, zda jsem Vás svými odpověďmi uspokojila, ale klidně se ptejte dál. Pokud budu mít čas sednout si k počítači, ráda Vám odpovím.

Osobní krize

Dotaz: Milena

Dobrý den paní magistro,je mi 46 let,jsem vdaná, dve dospelé deti,zatím stále studující,manžel jezdí už pět roků domů jen na víkendy.Já se před třemi lety seznámila s jiným mužem,vídali jsme se přes týden,když manžel nebyl doma,moc si rozumíme,mám ho ráda.Přítel je rozvedený,přál by si,abych od manžela odešla a žila s ním.Já to zatím nechávala času,nechtěla jsem rozbít dětem domov,byť jsou už dospělé,ale pořád studují,bydlí doma a je třeba je finančně podporovat.Manžela mám také pořád ráda,ale vztah se narušil tím,že mi byl před pěti lety neverný,pak si nasel práve práci mimo domov,hodne se mi narusila důvera k nemu,asi i proto mi pak vstoupil do zivota jiný muž.Ted mi manzel oznámil,že dostal výpoved a novou práci si nasel v míste naseho bydliste,takze bude kazdý den doma.Pokud budu chtít zustat dál s manželem,budu muset ukoncit vztah s prítelem.Pokud bych chtela být s prítelem,budu to muset oznámit manzelovi,rozbiji detem rodinu,musela bych se prestehovat k príteli a zmenit práci.Prostě bych si úplně překopala život.Z toho mám samozřejmě strach,ani vztah s přítelem nemusí vyjít a co pak.Je mi z toho všechno hrozně,vím,že si za tuto situaci můžu sama,nechci nikomu ublížit,mám hrozné výčitky svědomí,špatně spím.Rozum mi říká,ať vztah s přítelem ukončím,vzdala bych se veškerých svých jistot,ale představa,že přítele už nikdy neuvidím,neuslyším je pro mě hrozná.Nechci mu ublížit,vím že pořád čekal na to,až od manžela odejdu a budeme spolu,bude to pro něj šok..Moc bych si přála znát Váš názor na moji situaci,co byste dělala na mém místě Vy?Děkuji Vám za odpověď a vůbec za tuto úžasnou poradnu a přeji hezký den.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Mileno, nevím, co bych dělala na Vašem místě.

Možná (naivně) si myslím, že já bych se do takovéhle situace nedostala, protože jsem se už naučila mít se natolik ráda, že v první řadě myslím na to, abych neubližovala sama sobě. Tak do svého života nezatahuji další lidi, kteří by za mě měli řešit moje vlastní problémy..... Ale možná je to jinak. Možná bych si nabila ještě víc něž to vypadá, že si nabijete Vy....

Tahle situace nemá jednoznačně dobré řešení. Budete se muset nejspíš smířit s faktem, že nekomu určitě ublížíte. A že to bude bolet... a to nejen Vás.

Že se možná ve snaze rozhodnout se co nejlíp, rozhodnete úplně nejhůř... že možná příjdete jak o manžela, tak o přítele. Protože kdo si hraje s ohněm, ten se obvykle popálí... Tedy pokud náhodou není hasičem, protože ten má s ohněm bohaté zkušenost a má k němu respekt.

 

Myslím RESPEKT, to je to, co Vám chybí....

Respekt k faktu, že existujě jasně daný Řád, obsahující pravidla, která pokud poruším, musím nést zodpovědnost.

A Vy jste těch pravidel porušila hned několik.... i to hlavní: řešit problémy tam, kde vznikly a neuhýbat před nimi tím, že si zakládám na problémy nové....

Váš příběh mi připomněl archetyp příběhu Červených střevíčků z knihy Ženy, které běhaly s vlky....

Dostala jste sama sebe, tím jak jste se vychýlila z Řádu věcí, do pasti, do patové situace... Jako byste měla na nohou ony červené střevíce, které nelze sundat a které Vás utancují k smrti....

 

Asi Vám nezbyde, než přijmout zodpovědnost a pokud to ještě půjde, si ty pomyslné střevíce sundat. Smířit se s tím, ža ať se rozhodnete jakkoliv, způsobí to ve Vašem životě zemětřesení. To bolestivě zasáhne lidi kolem Vás. A ne všichni to třeba v první fázi rozdýchají.... Mhou Vás zavrhnout a odsoudit, zatratit....

Prostě smířte se s tím, že něco - někoho - ztratíte.

Prostě zaplaťte.

Projděte si tím "ohněm", který jste sama sobě připravila.

Jen tak se s ním naučíte zacházet, získáte k němu potřebný respekt, v hloupé snaze je chránit přestanete ubližovat druhým, ale především přestanete ubližovat sama sobě.

 

Po čase se Váš svět zase dostane do rovnováhy a porušený Řád bude opět nastolen. Možná se Vám to ze začátku nebude líbit, ale pokud se budete po čase cítit dobře, měla jste štěstí.

Držím palce.

Reakce na příspěvek

Dotaz: anonymka

Dobrý den,mám dotaz. S přítelem jsme spolu rok a máme problémy při sexu,dříve bral návykové látky a jen na nich provozoval sex se svojí přítelkyní. Teď s tímhle problémem bojujeme. Nemá chuť k sexu,odhání mě od něj. Chtěla by jsem mu nějak pomoc a překonat to. Předem děkuji za odpověď

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Jak mu chcete pomáhat? To přece nejde...

Krize ve vztahu

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Přítel mi byl nevěrný, hned druhý den mi to napsala ta holka s kterou se to stalo. Teď ale nevím jestli mu mám odpustit a zůstat s ním nebo se s ním rozejít. Protože vím že ho kouše svědomí a hodně toho lituje. Dokonce taky přemýšlí nad rozchodem, protože mi ublížil (sám mi to řekl). Jenže čím víc nad tím uvažuju, tak bez něj nedokážu být. Co mám dělat?

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Vyřešeno?

 

Jinak zkuste se zamyslet nad pohnutkami ženy, která Vám hned prozradila, co provedla,

Osobní krize

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den, po 22 letech jsme se s manželem rozešli. Popravdě trápila jsem se již hodně dlouho, ale zvyk a snaha udělat pro záchranu vztahu věšechno mi branili rozejít se dřív. Manžel mě čím dál víc ignoroval, jen doma ležel a koukal do notebooku. Z gauče ho zvedla jedině motorka a jeho zájmy jako pivo s kamarády. Když jsem něco potřebovala byla jsem otravná semetrika. Sex nechtěl, prej ho to unavuje. Týden se se mnou vydržel nebavit, o nějakém fyzickém vztahu, nebo aby mi dal jen pusu raději ani nehovořím. Dohodli jsme se a odstěhoval se do bytu nedaleko. Říkal, že jsem si ho nevážila jako chlapa. Do měsíce si našel pani , která nás oba velmi dobře zná, která mu žehlí, vaří, pere aj. Už ho sex asi neunavuje, a zastaví se za ní, když má náladu, nebo jedou na výlet. Má tam prý luxus, já 22 let prala, žehlila, vařila. Prostě má servis, ale nemusí fungovat jako manžel. Jak se mám vyrovnat s tím, že jako manželka jsem vyměnitelná tak lehce jako ponožka? Jak si mě v tomto případě vážil on? Navíc ho stále někde potkávám, a to mi taky na klidu nepřidá. Rozchodu nelutuji, vím, že takovou služku jako ta paní bych mu nedělala, partneři mají být spolu ne jeden posluhovat druhému. Nějak z toho nemůžu ven.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

A co Vám na tom vlastně vadí?

Schválně si napište seznam a pak mi pošlete mail.

Osobní krize

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den,miluju muže,myslím,že i on mě, vše bylo v pohodě, dokud mě jeho dcera měla za kamarádku,poté nás uviděla dát si pusu a hodně sprostě mi vynadala - je jí 12 a půl roku a stihla proti mně poštvat i 9-ti letého bratra.Matka se jim vloni zabila,proto jsou v péči otce a nemají s ním zrovna nejlepší vztah.Vidí ve mně někoho,kdo jim chce ukrást tátu a zároveň je okrást, protože to viděli dříve u matky,že měla milence,nechávala je doma samotné a půjčila mu i peníze.Je to již 5 týdnů,jeho děti jsem od té doby neviděla,ale prý mě stále hodně nenávidí a i přítel se ozývá sporadicky,nevídáme se,ale i tak mě to moc bolí, pořád se tím trápím,protože ho miluju,ale do telefonu mi řekl, že to nejde a ať si najdu někoho jiného,jenže já miluju jeho a nedokážu si teď hledat nikoho,přitom mám taky děti a trápí mě velmi moc samota.Jsem ze všeho zoufalá,pořád na to myslím,zda by se v tomto případě dalo něco dělat, najít nějaké řešení. Předem děkuji za jakoukoli radu.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

"...ale já miluju jeho...."

Tak mě napadlo, že s tou holčičkou máte něco společného....dupi dup :)

 

Teď vážně: podle mého názoru se dají dělat jen dvě věci:

- všichni absolvovat rodinnou terapii

- respektovat přání toho muže a zapomenout na něj

 

Pokud vás trápí samota, zkuste se nejprve naučit ji přijmout, poznat, co je to být sama se sebou a najít v tom i kladné stránky, najít tam svou vlastní sílu. Samotu totiž nevyplníte přítomností druhého člověka, zvlášť, když jste si k tomu vybrala někoho s tak zraněnými a nefunkčními rodinnými vztahy..... to je jako byste chtěla hrát vybiku na minovém poli.

Redakční testování: Krásnější s kolagenem od Liftea aneb ...

Plátky s ostružinovou omáčkou

Plátky s ostružinovou omáčkou

8 hlasů
50min 559 kJ 177 Kč

Nejčtenější články

Tip na večeři

Bramborák z květáku

13 hlasů
55min 559kJ 60 Kč

Výborné „bramboráky“ z květáku.

Vepřové kotlety s houbami

1 hlas
1h a 20min 645kJ 200 Kč

Vepřové kotlety s jemnou houbovou omáčkou.

Poradny

Zaměstnavatel nepřihlásil zaměstnance, jak postupovat?

Dobrý den, Heleno,pokud má Váš manžel se zaměstnavatelem uzavřenou pracovní smlouvu nebo dohodu o... Více

S kým mám řešit nemocenskou po přepisu firmy?

Dobrý den,z Vašeho dotazu bohužel nevyplývá, co se dělo po ukončení Vaší nemocenské (dočasné prac... Více

Beran

Horoskopy Beran

21. 3. - 20. 4. změnit

Vztahem se prožene menší přeháňka. Budete mít totiž pocit, že se vám váš partner vzdaluje. Strach však plodí negativní pocity a neustálým uháněním rozhodně nic nezachráníte. V klidu si s protějškem promluvte. Uvidíte, že ...

Více