Přihlášení na Bety.cz

Neplatné uživatelské jméno nebo heslo

Zapomněla jste své heslo?

Pokud žádný z uvedených účtů nemáte, zaregistrujte se zde

Co je nového

.

Nové zprávy

Nemáte žádné nové zprávy

Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím

Odpovídá: Mgr. Eva Ráčková

Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím

Desetiletí jsem před sebou tlačila svůj Život silou. Přetlačovala se s ním. Manipulovala vším a všemi, jen aby mne tolik nezraňoval. O co víc jsem tlačila, o to víc jsem dostávala za vyučenou.

Až moje nemoc, jsem astmatička, mne zastavila a já začala konečně naslouchat lidem kolem sebe a svému tělu.

Všechno je jen o našich vlastních rozhodnutích. Kteroukoliv cestou se vydáme, ta nás dovede přesně tam, kam chceme dojít. Chceme a ani to nemusíme na vědomé úrovni vědět. Každou vteřinou, každou myšlenkou, každým činem tvoříme svůj život, svou minulost, přítomnost i budoucnost. A nemůžeme nikde reklamovat, jen sami u sebe.

Pracuji především s lidmi, kteří pociťují nedostatek sebevědomí, sebeúcty, mají problémy ve vztazích, potýkají se s traumaty po partnerově nevěře, po rozvodu nebo ztrátě zaměstnání. S lidmi, jejichž svět jakoby potemněl a oni nevidí cestu ze tmy ven...

Od 1. dubna 2012 bude Mgr. Eva Ráčková odpovídat pouze na dotazy zadané do této poradny. Dotazy zaslané přes e-mail nebudou vyřizovány. Pro zachování anonymity je možné využít funkci "položit dotaz bez jména".

V případě zájmu o osobní konzultaci můžete Evu kontaktovat přes Skype (nick: pandorka19). Sazba za osobní konzultaci přes Skype je 500 Kč/ hodinu. Dále můžete využít také Pandořiny školy v přírodě - viz níže.


Více o Pandořině škole v přírodě najdete ZDE
nebo na www.pandorinaskola.webnode.cz

.

 

 

Reakce na příspěvek

Dotaz: Lucie

Dobrý den, Jmenuji se Lucie a je mi 27 let. 23.11.2014 se se mnou přítel-Pavel rozešel.Je to voják a má 38 let.(Je rozvedený a má 17-letou dceru).V srpnu si mě našel, bylo to na hotelu,dělala jsem pokojskou. Pozval mě na rafty a tam jsem se do něho zamilovala a on taky.Nakonec vznikl vztah, spíš vztah na dálku.Vše bylo v pořádku,.. byl milý, hodný, prostě skvělý chlap pro mě.A ani jsme se ani jednou nepohádali.Sice neměl tolik času pro mě, ale vyhovovalo mi to.Měl služby + i jinou práci.Když měl volno, tak za mnou přijel a užívali jsme si.Pak dostal nabídku jezdit s mezinárodním kamionem. 23.11. 2014 mi poslal sms, že byl ve službě a měl hodně přemýšlet,že si nemůže pomoct,ale ted není z jeho strany dobrá doba na vztah, věčně nemá čas...a od ledna to bude ještě horší, že bude jezdit s tím kamionem..nemám na něho čekat a mám si užívat, že jsem ještě mladá....Hrozně moc ho miluju a nevím, jak ho získat zpět....vztah na dálku mi vyhovuje a vůbec mi to nevadí...A taky mi nereaguje na sms, chtěla jsem ho vidět a promluvit si...Byla jsem 2 roky bez chlapa a sexu a najednou přišel Pavel a ..... Zpředešlých vztahů jsem už nechtěla chlapa. Chtěla jsem žít sama a užívat si po svém a mít čas na sebe. ...Myslela jsem,že je o 11 let starší, že má více rozumu a věděl,že mám 27 let....Tak hodného chlapa jsem ještě nepotkala. Po něm jsem nic nechtěla a ani jeho peníze,,,prostě mi bylo s ním dobře.Kdyby si semnou alespon promluvil a hledali bychom nějaké řešeni, prostě to vzdal....Pořád ho moc miluju....Psala jsem mu, kdy bude mít volno a já bych za ním přijela, ale nereaguje.Chtěla jsem ho vidět a rozloučit se a hlavně si promluvit. Pavel byl vyjímečný a hrozně si ho važila a pořád si ho važím.....co mám dělat? Děkuji za rady a přeji Vám hezký den Lucie

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Nu... v první řadě byste asi měla akceptovat jeho rozhodnutí. V jeho letech už to nevypadá, že by nevěděl, co dělá a proč to dělá.

Vy asi netušíte, co je to "kamioňák".... V takovém vztahu nevztahu zapomeňte na to, že Vám vztah na dálku bude dlouhodobě vyhovovat. Najděte si na netu nějakou diskuzi přítelkyň a manželek těhle řidičů a začtěte se.

To chlapi se obyčejně dostanou domů jednou za tři čtyři týdny, mají kromě Vás i rodiče, kamarády.... Není to prostě žádná hitparáda, ale dost tvrdý život. Pravděpodobně vás toho chtěl uchránit a nějak zapomněl, že jste dospělá a on nemá co rozhodovat za Vás...Nebo možná chtěl uchránit sám sebe zklamání, že to "nedáte". Kdo ví, jak to má.
To ví jen on, takže o tom přestaňte spekulovat, to není k ničemu.

Prostě to přijměte a dejte tomu čas. Pokud se mu na cestách po evropských dálnicích zasteskne, ozve se.
A když se neozve, časem dojdete k poznání, že vlastně není proč smutnit.

Osobní krize

Dotaz: bobek

Vážená paní magistro Ráčková, projíždím net a narazila jsem na Vaši poradnu. S přítelem jsme byli 4 roky, udělala jsem v tom vztahu mnoho chyb, nevážila jsem si ho, miloval mě tak moc, až jsem neměla možnost dýchat, chtěl být pořád jen semnou a čim více chtěl, tím méně já. Hádala jsem se sním pořád, vše jsem pořád vytahovala, ze všeho jsem dělal bublinu, několikrát jsem mu za půl roku ted řekla, že se snim rozejdu...nemyslela jsem to však vážně, nevim proč jsem tak zlá a ubližovala jsem mu. Nyní je to 3 měsíce co mě opustil..nedivím se mu, za to pro mě je to strašný šok a nemohu se s tím vyrovnat, až nyní jsem zjistila, co jsem měla a co ztratila....chci to napravit, vím, že mě má pořád rád, jen je chladný a čim víc prosím tím je to horší...prý už nevěří, že by to mohlo být lepší a že ho to mrzí, ale at si najdu někoho jinýho..já ale nechci, chci jeho, nevydržim mu nepsal a nevolat, jak všude říkají..za vše jsem se mu omluvila a šla s kůží na trh, když napíšu, odepíše, ale to je celé, poradte, vím ted že je to muž mého života, ale potřebovala jsem prostě ledovou sprchu abych to zjistila, seběvědomí mám nyní na -100. Děkuji Vám moc

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Víte..nerada bych se Vás dotkla, ale tohle vypadá, jako když malé dítě příjde o hračku, se kterou před tím mlátilo o zeď a olámalo z ní, co se dalo...

Některé věci se prostě už nedají napravit, nedají se vrátit.....

Třeba jste toho muže jen trochu drasticky vyléčila z jeho závislosti na Vás, což je pro Vás sice momentálně fatální, ale časem zjistíte, až z té závislosti na různých hračkách a berličkách vyléčíte i sama sebe, že to byl úžasný čin, na který můžete být hrdá.


A třeba je to celé ještě nejak jinak, což já takhle jen přes písmenka nepoznám....

Na Vašem místě bych si našla průvodce tímhle bludištěm, do kterého jste teď zabředla. Někoho, kdo Vám pomůže najít cestu ke světlu, které zatím jen bliká uvnitř Vás samotné. A taky ho pořádně a na "plný pecky" rozsvítit :o)

Držte se.

Osobní krize

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Jsem v manželství spokojená po všech stránkách, přesto se to stalo.....byla jsem nevěrná. On je ženatý a zřejmě i u nich je to v pořádku. Oba máme děti. Byli jsme delší dobu milenci a po výčitkách svědomí na obou stranách vůči partnerům a také z obavy, že se nám do toho zapletou city, jsme zůstali jen přáteli. Je nám spolu skvěle, rozumíme si, máme toho hodně společného, jen to jiskření se nějak nevytrácí. Cítím z jeho chování, že mě miluje a já sama si nejsem úplně jistá, zda mohu s klidným svědomím říct, že já jeho ne. Když mě obejme a přitiskne, ztrácím se..........Nevím, jak dál.....nechci ztratit skvělého přítele.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Tak s ním nespěte.

Reakce na příspěvek

Dotaz: Kateřina Havlová

Proč říkáte "oškubat a vykopnout"? Proč ne slušně a pro obě strany co nejpřijatelněji se dohodnout na rozvodu či rozchodu? Oškubat a vykopnout podle mě není správně nikdy, to by si člověk musel přestat vážit sám sebe.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Kateřino, uniká mi souvislost.... na který příspěvek reagujete?

Mimochodem: ta slova jsem dala do úvozovek já a nebo Vy? Pokud už já, tak také tak byla míněna - s nadsázkou.

Pokud jste si je přečetla v pejorativním slova smyslu, je mi to líto.

 

BTW: s některými jedinci se co nejpřijatelněji dohodnout nelze

Osobní krize

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den, je to už půl roku, co jsem se rozešla s přítelem. Seznámili jsme se před maturitou, taková první velká láska, která trvala 6let. Plánovali jsme bydlení, rodinu, jeden pro druhého jsme dýchali. Pomáhal mi překonávat všechny problémy a byl pro mne rodinou víc než má vlastní. Ovšem jednoho dne přišel a oznámil že je konec. Důvod: mnoho starostí a už toho měl dost. Úplně mne to zlomilo a shodilo na samé dno. Ani jsem mu nestihla říct, že jsem těhotná. Nechápala jsem co se stalo, proč najednou, bez varování vztah ukončil. Asi po týdnu jsem zjistila že ulítl s kamarádkou a nějak si uvědomil, že to vše jde i bez starostí a s úsměvem. Nemohla jsem tomu uvěřit. Samozřejmě jsem mu o těhotenství řekla a jeho reakce byla: potrat. V mé situaci mi ani nic jiného nezbylo. Bohužel se to neobešlo bez problémů a ještě dva měsíce jsem se potýkala s následky zákroku. 3 měsíce po rozchodu jsem potkala nového muže, který mne okouzlil a na bývalého jsem si sotva vzpoměla. Jenže toto trvalo dva měsíce než jsem začala objevovat jeho sobeckou povahu. A bohužel v té době mi znovu začal psát můj ex. Psali jsme si o všem co nás napadlo a dali jsme si i půvpdně kamarádskou schůzku. Myslela jsem že jsem z toho venku, ale opak byl pravdou. Skončili jsme v posteli a pokračovali jsme tak asi měsíc. Nechala jsem se do toho opět stáhnout. Myslela jsem si, že ke mne něco cítí. Psali jsme si, škádlili se, objímali..jako dřív. Než mi po posledním sexu řekl: už nemůžeme pokračovat, mám přítelkyni. Ale stále mi píše, jako by se ode mne memohl odpoutat. Říká že jsem byla láska jeho života, ale už mne nemiluje. A teď vím jak jsem hloupá.. Nedokážu myslet na nic jiného, jiní muži mne neberou, přepadají mne myšlenky, že skončím sama, propadám depresím. Chodím ven, věnuju se koníčkům, ale stejně to pořád nosím v sobě a bolí to.. Nevím jak dál..

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Pokud propadáte depresím, vyhledejte dobrého psychiatra a začněte je léčit. A to nejen "chemicky", ale i vhodnou terapii. Je evidentní, že si nesete nějaký "vadný" vzorec chování, který Vám způsobuje tuhle zbytečnou bolest.

A hlavně: nezapomeňte, že jste jedinečná nádherná bytost, která může být šťastná, pokud se tak skutečně rozhodne. Držím palce.

Osobní krize

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den, co mam prosim delat,kdyz se se mnou pritel zrazu rozesel po 8 letech a nechce mi rict ani duvod,uplne me zrazu ignoruje a nechce mi dat druhou sanci?Co mam delat,aby se mnou zase normalne komunikoval a nezlobil se na me?Asi mi neduveruje,ze bych se mohla zlepsit.Uz jsme od sebe 2 a pul mesice.Dekuju za radu.Agata.

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Nechte ho jít.

Myslete víc na sebe než ně něho a pokud se opravdu chcete "zlepšit", tak to udělejte kvůli sobě a ne kvůli němu.

Žijte svůj vlastní život, nepřetvařujte se, nesnažtre se nikomu zavděčit, buďte, jaká jste a mějte se taková ráda.

Osobní krize

Dotaz: Andulka

Dobrý den, ráda bych znala Váš názor na soužití s emočně chladným partnerem. S partnerem žiju 2 roky, z předešlého manželství mám 13 letou dceru, partner je bezdětný. Od začátku vím, že partner neventiluje své pocity na veřejnosti, nedržíme se za ruce, neoslovuje mě žádnou zdrobnělinou, neříká mi - mám tě rád ani miluju tě - nikdy, ani jednou. Vztah máme krásný, klape nám to ve všech oblastech, ale nedokážu z něho dostat trošičku toho citu. Má mě rád, ale prostě to neumí říct. Kolikrát by mi stačio, kdyby na to moje - miluju tě, odpověděl, já tebe taky, ale on nic. Nenutím ho do žádného vyznání, které by nešlo od srdce. Povahově jsme každý někde jinde, on je takový kliďas, rozvážný, ale dokáže se odvázat, kdežto já jsem živel a ráda dávám najevo svoje city. Tak se to snažím brát "sportovně", ale ono to moc nejde. Čas od času mě to popadne a trochu se tím trápím. Děkuji za Váš názor

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Člověk, který neumí vyjadřovat svoje city a emočně se neprojevuje, ještě nemusí být emočně chladný.

Podle toho, jak váš vztah popisujete, to ani nevypadá, že Váš partner je citově chladný.

Spíš od něj chcete něco, co on opravdu z nějakého důvodu neumí - nechce udělat. Možná se to neměl ani kde naučit, možná se tak chrání před zraněním...co já vím.


Nicméně jeho emoční chlad vadí Vám, on s ním nejspíš spokojeně žije, tedy je to především Váš problém.

Na Vašem místě bych se tedy podívala na to, proč tak moc toužím po hezkých slovech a nestačí mi hezký život.

To prosím není žádná výčitka směrem k Vám. Jen to na mne působí tak, že Vy dva máte nějaký stejný problém - zážitek - jen ho každý řešíte po svém.

Nicméně všechno může být úplně jinak a já se pletu. A to můžu, protože "vařím z vody" - jen toho mála, co jste napsala Vy.


Být Vámi, přestanu z něj dolovat verbalizování jeho citu k Vám - sama říkáte, že vám to klape - a podívám se na to, proč mi to tak moc chybí. S tím totiž on opravdu nic neudělá, leda by šel sám proti sobě.

 

A nakonec osobní zkušenost: pokud nejde o poruchu osobnosti a naprostou emoční a citovou plochost, tak i muži, kteří se citově neprojevují, city mají. A vřelé. Jsou milující a citlivě vnímajícími. Bohužel ženy, které potřebují hezká slovíčka a neustále se jich dožadují, v nich většinou svým neustálým naléháním všechno to, co k nim cítí, spolehlivě zabijí.


Prostě začněte u sebe, nic jiného stejně dělat nemůžete.

Až víc pochopíte sama sebe, budete víc chápat i jeho a můžete se k sobě pak i emočně víc přiblížit.

 

Osobní krize

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den, je mi 29 let a ještě nikdy jsem neměla žádný vážný vztah. Vždycky se jednalo pouze o záležitosti na jednu noc, které pokračovali chováním "nic se nestalo". Říkala jsem si, že si asi vybírám špatné chlapy, ale začínám se obávat, že takovej smolař nemůžu snad být ani já a že je chyba ve mně. Je faktem, že se velmi těžce seznamuji a jsem velmi nejistá, čímž znejistí i muži. Při náhodných pohledech jsem vždy první, kdo uhne. Prosím, poraďte mi, jak mám změnit své chování a především myšlení, aby nebylo každé mé seznámení jako tanec na šhavých uhlíkách, ze kterých nakonec stejně uteču, nebo je v sebeobraně uhasím svým chladem. Děkuji

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Přestaňte se mužů bát.

Zjistěte, proč se mužů bojíte.

Podívejte se na svůj strach, jeho příčinu.

Najděte si průvodce tímto procesem, ať na to nejste sama.

Začněte si věřit.

 

Dobrý večer. Problém naší rodiny je v tom, že poslední dobou se často hádáme s manželkou. Je to od té doby co mi po společné dovolené se svými kamarády beze mě jelikož mě tam asi už z nějakého důvodu nechtěla řekla, že se chce se mnou rozvést.Dříve to byly snad jen ty běžné dohady jako jsou asi i v jiných vztazích a rodinách. Problém je v tom, že já ji pořád miluji včetně svých dětí (dcera 11 let a syn 18 let). Podle mě problém vychází od jejích kamarádů a známých se kterými tráví spoustu času. Například mi pověděla .... Hanka říkala - on Tě má jistou. Brácha mé ženy prý řekl. Tenkrát k našim nechtěl jít na Vánoce atp. To jí občas ujelo a já jen zíral co že nám to ničí rodinu! Když se jí ptám a to jsem tak špatný tak odpoví - no to neříkám. Když se jí zeptám nic jsem doma neudělal? ( tři prostorné patra na spaní, dětem psací stoly, skříňky, police a obklady v koupelně,WC a kuchyně, opravu. aut.pračky (uhlíky), odpady atd. Tak jsem slyšel - budeš o tom pořád mluvit??? Prosím poraďte co mám dělat. Byl jsem u známé sice dětské psycholožky prý máme se ženou za ní přijít ale ona nikam nechce, že prý s námi nežijí. Chce jít ode mne ale prý nemá kam. Alimenty prý už podala a mě až přijdou srážky tak tento nájem z mého příjmu už platit celý nezvládnu. Domácí mi asi smlouvu neukončí když ona zůstane! Myslím, že má žena asi prochází tou druhou mízou co píší na internetu. Ale já nechci nechat si zničit rodinu ani tímto a ani očkováním své ženy kterou nade vše včetně dětí stále miluji. Na dovolené prý zjistila, že se dá žít i jinak. Co mám prosím dělat ... je mi líto dcery kterou má stále u sebe tím mi vlastně odcizuje a která je i při těchto hádkách. Je pátek a holky mi odjely k bráchovi mé ženy a vrátí se až v neděli večer ... je mi smutno. Odcizení se tím hodně prohlubuje. Děkuji Vám předem za odpověď. Jsem rád, že jste a tímto pomáháte hodně lidem!!! Milan

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Děkuji Vám, Milane.

Ani Váš příběh není ojedinělý. Z mé praxe mohu říci, že pokud OBA partneři nezačnou na vztahu pracovat, ten skončí... Pokud Vaše žena odmítá odbornou pomoc, je to zlé... Nejen pro Vaše manželství, Vaše děti, ale především pro ni samotnou. A Vy se s ní "svezete", pokud nepříjmete fakt, že všechno sám změnit nemůžete, stejně jak nezastavíte vodu, která se valí z protržené hráze....

 

Zkuste si pro začátek přečíst tuhle knížku:

Pět jazyků lásky - Gary Chapman

Myslím, že Váš jazyk lásky a jazyk lásky Vaší ženy je úplně jiný.... ona chce zážitky, Vy konkretní a hmatatelné zabezpečení rodiny. Pak se ale nikdy nedohodnete a oba budete mít hořký pocit, že ten druhý Vás nechápe a nedá vám to, co chcete, případně neocení to, co pro něj a pro rodinu děláte.

Prostě se míjíte.... a to můžete zase napravit pouze společně. Pokud to odmítá, na Vašem místě bych se nesnažila spasit vztah, ale sama sebe. Nepřipravovala si zbytečná zklamání, nešla hlavou proti zdi a nezpůsobovala si zbytečná zranění, nepřipravovala se o sílu, kterou budete potřebovat pro děti a pro sebe.


Já vím, zním Vám  moc skepticky a černě, ale mluvím ze zkušenosti s příběhy lidí, kteří prožívali to, co Vy. Tím ovšem netvrdím, že u Vás to nemůže být jinak.

Každopádně opět se budu opakovat: zaměřte se na sebe. Na své pocity a emoce a hledejte, co je způsobuje.

A to si řešte! Najděte někoho, kdo Vám s tím pomůže, protože málokdo to zvládne sám.

A nenechte si implantovat pocit, že je všechno Vaše vina, že jste neschopný člověk....Každý z nás má svou hodnotu. Obrovskou! A aby ji viděli druzí, musí ji vidět především on sám.

 

 

A poslední rada, za kterou si stojím: není třeba si ze srdce vyrvat lásku a to ani k člověku, který nám ubližuje. Protože i on nás kdysi obdarovával štěstím a radostí, jinak bychom si ho do srdce nepustili.

Svou ženu a své děti můžete milovat vždycky. Otcem budete už do konce života a jak "kvalitním", to nezáleží na tom, zda s dětmi žijete a kolik času s nimi strávíte, ale kolik jim dáte skutečné pozornosti a lásky.

Takže pro začátek: už nedovolte, aby děti byly svědky Vašich hádek. Ničemu to neprospívá a všemu to škodí.

 

Nebuďte zoufalý a držím palce.

Má cenu setrvávat v nefungujícím vztahu?

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den, chtěla bych se zeptat jestli setrvávat ve vztahu. Svého přítele jsem poznala ještě když byl ženatý a neplánovali jsme společnou budoucnost(já byla také vdana),pak se s ním rozvedla žena a já jsem odešla za ním. Neustále jsem cítila, že vztah není ideální,ale nedokázala jsem ho opustit. Pak jsem ještě nečekaně otěhotněla a přítel mě opustil, ale pak přijel,že beze mě nemůže být ale není to ideální.Chodí si kam chce,kdy chce a já mu nemám právo něco zakazovat, protože on je prý svobodný.... Nevím kudy dál, miminku je něco přes rok a já netuším jak dál....

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Zda v tomhle setrvat a nebo ne, to Vám nikdo neřekne, to stejně víte jen Vy...

Obecně funguje, že pokud nepoznáme, neprozřeme, neuvidíme.... co nám vlastně ta která konkretní situace říká, říká o NÁS samotných, tak se z ní nedokážeme dostat. Nepohnem se ani o krok...

Já se zase budu opakovat, ale podívejte se na to, PROČ se tohle děje a proč se to děje právě VÁM, CO ve Vás Vám brání být šťastná a žít hezký život, jak ho žijí všichni ti kolem Vás, kterým to tak trochu závidíte...

Co máte JINAK? A PROČ? Jaké skryté emoční vzorce získané kdysi v dětství - obyčejně je to do sedmi let věku, takže to v dospělosti klidně i zapomeneme - Vám tohle způsobují?

 

Sama to nerozklíčujete, najděte si někoho, komu důvěřujete a kdo to s Vámi rozplete.

Osobní krize

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Hezký den,ráda bych ještě vysvětlila něco ke svému předešlému dotazu (vytáhla jsem z něj přiznání.) Nebylo to tak jednoznačné. Žijeme spolu od svých osmnácti let, Jinou známost jsme neměli. Vychovali jsme spolu dvě děti, postavili dům. Naše manželství bylo krásné. Když byl syn na vysoké škole, nestačili nám peníze. Manžel odešel do Prahy, kde měl větší výdělek. Zkoušel se vrátit, ale nesehnal tady práci. Všechno nám klapalo, až do letošního roku. Začal být jiný, utíkal s telefonem, zdálo se mi že lže, začal být odtažitý... Na dovolené mu vypadl cizí telefon z kapsy. Všechno dokázal vysvětlit. Po návratu jsem srovnávala výpisy z účtu a zjistila jsem, že na cizí telefon hodně provolá. Zavolala jsem mu a bylo to venku. Můj skvělý manžel, který mě tak miloval má jinou ženu a už u ní měsíc bydlí. Zhroutil se mi svět. Probrečeli jsme spolu spoustu nocí, hladil mně, líbal, že mně má rád, ale nedokáže od ní odejít. Sliboval, že mi se vším bude pomáhal, bude mi dávat peníze na domácnost, ale chce být s ní v Praze. Tak jezdí domů, dodělává plot a ipozorňuje mně, že je tady spoustu práce, tak bude musez občaspřijet a pomoct mi. Mám dojem, že nechce úplně odejít ani ode mně. Nemůžu se s tím srovnat, ikdyž se stále snažím.... Dana

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Dano, soucítím s Vámi.

Váš příběh není ojedinělý.

Vzorec: muž je za prací mimo dům, po čase si najde milenku a manželce se s úlevou přizná s tím, že ji samozřejmě se vším bude pomáhat. Dokonce to i plní, pendluje tak mezi dvěma domácnostmi, z manželky se absurdně stane časem milenka se všemi výhodami manželky, zatímco milenka, kde muž tráví většinu času, se časem dostane do role manželky se všemi jejími nevýhodami, ale bez jakýchkoliv výhod tohoto postavení. Navíc ještě často ani netuší, že mužovy cesty "domů" nejsou nepříjemnou povinností kvůli dětem, rodičům, lidem, bla bla, ale vlastně opravdovými cestami DOMŮ, které on si užívá se vším všudy.

Ženy tuhle situaci řeší různě: některá dá muži kufry před dveře a požádá o rozvod, jiná má pevnější nervy, užívá si novou roli a čeká, až to toho jejího "Tajtrdlíčka" přejde... Nezi tim je pestrá škála různých jiných stavů.


Já si osobně myslím, že tohle se může stát - muž vlastně neví, co chce a Vy jste zmatená. Myslím si ale, že dospělí lidé by se neměli chovat jako děti a měli by svou situaci řešit dospěle. To jest hlavně Váš muž by si měl připustit, že to drhne hlavně na jeho straně. Ne proto, že našel jinou ženu a zjistil, že může milovat i někoho jiného, než Vás, ale proto, že Vám tím, jak si to neřeší, komplikuje život. Přímo Vás tím otravuje, otravuje Vaši duši, ničí Vaši psychiku a Vy mu to dovolíte, protože nevíte, jak se bránit.

A bránit byste se tedy měla...


Takže buď bude dál slibovat hory doly černý les a Vy v tom dál budete lítat a nebo se k tomu postaví čelem a půjde s Vámi společně například na rodinnou terapii. Nebo si najde psychologa, se kterým si to začne řešit místo toho, aby Vám plakal na ramení. Víte, moje zkušenost je, že muži opouštějí hlavně ty ženy, které je viděly plakat, zažily je, když byli slabí a bezradní.... to totiž dovolí jen své matce a ještě ne všichni. Možná to ještě dovolí své sestře, ale to nevím jistě, protože nemám bratra. Nemám to vyzkoušené na vlastní kůži.

Co vím ale jistě, to je fakt, že ženu, která je silnější než oni a začně jim "pomáhat", chovat se jako jejich matka a opečovávat je, když už přímo neopustí, tak ji s radostí alespoň podvádějí.

Nehrajte s ním tuhle hru. Nemůžete vyhrát, leda tak utrpět Pyrhovo vítězství a setsakra Vás to bude bolet...

Neklaďte ultimáta, nesoutěžte s tou druhou, která je na tom koneckonců podobně jako Vy. Zaměřte se na sebe: co vlastně chcete a potřebujete VY.

Osobní krize

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Hezký den, manžel , se kterým žiju už 33 let pracuje již asi deset let v Praze.Dojíždí domů jen na víkendy, v červenci jsem z něj vytáhla přiznání, že má v Praze jinou ženu a že už u ní bydlí. Slíbil, že dodělá práci kolem baráku a pak se odstěhuje úplně. Zatím stále jezdí pomalu každý víkend domů, dodělává plot a stále mě přesvědčuje, že mě má pořád rád a že mi bude stále pomáhat. Takže až skončí práci na plotě, bude jezdit aspoň jednou za 14 dní a se vším mi pomůže. Nedokáže totiž odejít ode mně ani od své milenky.Pořád doufám, že prokoukne a teď nevím, jestli ho mám stále nechat jezdit domů, nebo ho mám nechat v Praze, aby zjistil, že mu budu já, děti i vnoučata chybět.Děkuji za odpověď, Dana

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Vytáhla jste z něj přiznání...

A proč? K čemu Vám to je?

 

Máte víkendové manželství. Fungovalo? Staral se o Vás i rodinu? Cítila jste se s ním dobře a v bezpečí?

Pokud ano, k čemu tahat přiznání, zvlášť, když teď si s ním nedovedete poradit.


Pokud ne, s čím to chcete experimentovat? Ta paní v Praze má proti Vám výhodu každodenního kontaktu.

Dlouholetý vztah, společný dům, děti a vnoučata ho mohou, ale nemusí převážit.

 

Přestaňte vymýšlet strategie a udělejte to, co cítíte.

Krize ve vztahu

Dotaz: Sandra

Dobrý den, jsme s manželem 30 let a vše bylo krásné. Minulý týden přišel a oznámil, že má jinou paní, s kterou udržuje poměr jeden týden a že je to tak silný, že k ní odchází.Překvapila jsem ho svojí reakcí, jelikož jsem ho nevyhazovala, naopak jsem řekla, že ho stále miluji a nechci aby odešel. Začal nad tím přemýšlet a řekl, že vlastně nás taky nechce opustit ale nechce se vzdát ani toho hezkýho, co mu na bízí ta druhá. Mám prý tedy čekat, jestli ho to někdy přejde a já se ptám? jak dlouho by měl člověk čekat, aby neztratil svoji důstojnost. Spojuje nás společná firma, 2 děti, celý život jsme byli jen spolu, tak myslím, že má cenu bojovat. Ta druhá mu momentálně ukázala uplně jiný život, který si vždycky přál ale se mnou ho vlastně neměl. Manželovi je přes padesát, takže druhá míza a jěště ke všemu tohle opravdu nikdy nezažil, byla jsem jeho první a nikoho jinýho za celý život nepotkal a ted přijde mladší a hezčí žena, která mu nabízí ráj. A co mám dělat já? Ta bolest se nedá vydržet, dívat se, jak se chystá na noc k ní.Děkuji

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Cítím s Vámi a v podstatě Vám neumím poradit. Každý vztah je jiný, každá žena je jiná, každý muž je jiný, každé očekávání - čekání je jiné.... Přestože už jsem podobných příběhů vyslechla desítky,  každý měl stejné jádro problému, ale jiné řešení...

Můžete čekat...týden, měsíc, rok... celý život.

 

Možná že otázka nezní jen jak DLOUHO čekat, ale JAK čekat.

Nejn Váš muž zažívá něco nového, vzrušujícíhio, ale i Vy můžete zažít něco nového vzrušujícího.

Nejde o to, CO se Vám děje, protože to se děje stovkám žen ve vašem věku a po 30 letech manželství.

Jde o to, JAK to Vy prožíváte, jak na to reagujete.

 

Zda je to jen tragedie a bolest a nebo to po nějaké době může být i úleva a čas pro VÁS. Při tom čekání tak docela dobře můžete přijít na spoustu věcí. Od toho, že bez něj nepřežijete až k tomu, že ho vlastně vůbec nepotřebujete a není tedy na CO čekat. Zjistíte, že nepotřebujete strávit život v čekárně a situace se tak rychle obrátí.


Nikdo z nás nežije ve vákuu a jednání jednoho se vždy odrazí v reakci toho druhého.

Všechno není Vaše vina.

Vy nemusíte být sebezničujícně chápavá.

Vy klidně můžete stropit scénu.

Vy si můžete čekání krátit jak chcete. Třeba sebepoznáváním, soustředěním se víc na sebe.

Vy nejste manželova matka, nemusíte ho vždy chápat a vše mu prominout, nemusíte čekat, až on se rozhodne.

Vy se můžete rozhodnout sama. Až k nějakému rozhodnutí dospějete, realizujte ho.

 

Osobně si neumím představit, že mi muž oznámí, že všechno hází za hlavu kvůli ženě, kterou zná jeden týden....a vlastně neví, co chce, ale než to zjistí, tak si bude dělat, co chce... a já mám trpně čekat, až se nějak rozhodne.

Umím si představit, že svůj vztah tají, protože nechce svou rodinu ohrozit, protože ji miluje a chce ji chránit. Ale že mi jen tak přijde oznámit, že má jinou paní, stěhuje se a vlastně ještě neví, jak to bude....třeba se neodstěhuje...

Tak to je mazec.

 

Zcela neprofesionálně Vám řeknu, že ten by tedy jel jak namydlenej blesk.

Ne proto, že mě podvádí, to dovedu pochopit, ne proto, že mne přestal vášnivě milovat, to dovedu taky pochopit. Už vůbec ne proto, že sex se mnou ho po třiceti letech už tak nebaví, to chápu velmi dobře, stejně tak jako že ve svých letech začal honit ujíždějící vlak...

Jel by proto, že mně přestal chránit, respektovat, starat se o mně, projevovat mi úctu jako k ženě - partnerce a začal si mne plést s matkou, která přece MUSÍ chápat a trpět, že se chová jak jójo.

 

Já vím, že tímhle jsem Vám asi moc nepomohla, ale zkuste za vším nehledat vlastní selhání, zkuste najít svou sebelásku, lásku i k němu, tu opravdovou, ne tu mateřskou, která si nechá šlapat po srdci, protože prostě miluje, i kdyby hrom bil a kroupy padaly, kam se oko podívá.

Možná spíš, než že jste zestárla nejste pro něj už tak atraktivní, jste se sama sobě v běžných životních starostech ztratila. Najděte zase tu ženu, kterou jste byla. Do které se zamiloval. Najděte hlavně tu ženu, kterou Vy sama milujete, vážíte si jí a chcete pro ni to nejlepší.

Pak budete vědět, co máte dělat :o)

Hodně štěstí.

Osobní krize

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den, je to asi dva roky, co jsem se seznámila s jedním klukem. Chodila jsem s ním ven, psali jsme si, dokonce z toho mohl být krásný vztah...Pak jsem odešla bohužel na školu do Varů a on do Plzně.. Naše přátelství se tím po nějaké době přetrhlo a on si našel přítelkyni v Plzni ( jsou spolu už rok). Nedávno jsme se opět potkaly a celý večer byly spolu, jen tak jsme si krásně povídali. Jenže pak mi začal říkat, jak ho mrzí, že jsme se vydaly každý jinou cestou, a že dřív mě opravdu moc chtěl.... Touhle situací mě opět dostal do situace před dvěma lety. Mám znovu zamotanou hlavu a pořád na to musím mysle. Myslíte si , že má cenu se o něj snažit i přes to, že má přítelkyni? Myslím si, že tam možná nějaké city na jeho straně jsou, protože řekl že ho to OPRAVDU MOC MRZÍ...:(( Nebo ho mám nechat jít a svou krizi přejít ? Děkuji za odpověď..:)

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Udělejte si jasmo v tom, o CO se to vlastně chcete snažit.

A taky PROČ.

 

Já osobně to mám tak, že když MNĚ opravdu něco moc mrzí , tak to zase ale jsem jen JÁ, kdo se může snažit to napravit. Jinak to nefunguje.

Osobní krize

Dotaz: Anonymní uživatel/ka

Dobrý den, nevím jak nejrychleji popsat můj problém. Nyní už bývalého přítele jsem poznala v práci, nastoupila jsem tam jako holka v teniskách. Moc se mi líbil, jen co jsem ho viděla. Říkala jsem si, ale že nemám šanci a že je i starší. Je mi 28 let a jemu 45 let...No tak i tak jsme spolu byli skoro 6 let...Začali jsme spolu tajně v práci, nikdo to nevěděl, já jsem pak odešla a jeho za půl roku propustili...Náš vztah byl od začátku zvláštní, byla jsem do něj blázen a tak se jeho volný čas řídil i tím mým...Nějak jsem tedy spolu začali, ale bylo to pořád nahoru a dolů...Přítel je ten typ, co chodí do fitka, má i peníze a rád se směje na ženy...No, ale myslela jsem, že má mě, že bude rád, že jsem samostatná, chytrá a pro něj jsem i dost změnila svůj vzhled. Šla jsem i na plastiku nosu. O pohledy mužů nemám nyní nouzi, ale nemám už jeho...Byla jsem do něj šíleně zamilovaná, asi i protože jsem nikdy nebyli skutečně spolu...On si pořád někde něco dokazoval, na recepci nastoupila moje kamarádka a on se na ní pořád smál, ona nevěděla, že já s ním jsem a tak mi o něm pořád básnila, jak je na ní hodnej, jak se na ní pořád směje, jak je sice starší, ale hezkej apod...Byla jsem z toho tak špatná, že jsem se svou kamarádkou rozebírala její fotky, zda je hezčí než já...Dřív by mne to ani nenapadlo, ale jak šlo o něj, byla jsem jak blázen...Tak to mezi námi fungovalo pořád, já žárlila a on žárlil když jsem šla někam já....Asi až po roce našeho ,,vztahu" (nebydleli jsem spolu, on vždy jezdil ke mně a ani se mnou půl roku na začátku nespal a víkendy trávil doma v Domažlicích, pravděpodobně se svou bývalou, než se definitivně asi rozhodl, že bude se mnou, nevím, to se nedozvím) no takhle to bylo pořád, takový vztah na telefonu a když on měl čas, pořád mi, ale říkával, jak se na něj smála ta a ta tamta hosteska apod...Ubližoval mi tím, i že kolegyně v práci se na něj smějou apod...Bylo to pořád takhle nahoru dolů, já už zničená a on si asi zvedal sebevědomí...Časem jsem mu našla v PC fotky jeho bývalé známosti, byla to tuctová, 40 letá holka, která pracovala jako prodavačka...Měla ale prsa asi číslo 5 a na každé fotce byli jen ty prsa. Časem jsem pochopila, že je na to dost ulítlej...No a s touto paní je v kontaktu pořád, vlezla jsem mu teď naposledy do mobilu a byl s ní v kontaktu, ona mu psala jak se mu o něm zdá a že se na něj těší, i tak mi to popřel do očí...Já s ním plánovala rodinu, jak to mohl udělat ? po tom co jsme si řekli, že to bude naše poslední šance...Zase jsem jezdila do Domažlic (z Prahy) vařila mu tam a snášela jeho nálady, on totiž žije se svou 90 ti letou matkou a tak se o ní stará a občas jsou tam věci typu, že musí uklidit záchod po ní apod...Občas na ní i na mě řval, nevím proč jsem s ním i přesto ´pořád byla....Ale byla...Asi po 3 letech našeho ,,vztahu" který byl pořád to samé, možná horší, protože jsem žárlila, bohužel oprávněně na všechny kolem něj...Přitom se mnou ani moc nechtěl spát, jen ráno, podle mne měl trochu problémy, ale nepřizná to nikdy, on ne...No a pak přišel v práci o místo a dal mi heslo do svého PC abych mu pomohla práci najít, tak jsem tam našla maily další paní, našla jsem i její fotky...Nevím jak to napsat, aby to neznělo, že si moc myslím, ale všechno to, co měl byli kosmetičky, recepční, prodavačky...Všechny velká prsa, ale nic extra ani ony, ani ty prsa...Nechápala jsem to ! já mám při své váze 55 ky 3 prsa...ženskou postavu, s ním vždy upravené, lidi na nás zírali...Ale i tak mě podváděl, tvrdí že ne, ale psal některým, nebo volal 100% to vím...I tak to popíral...Přitom mi 1000x řekl, že jsem to nejlepší a že mě miluje...Časem jsem zjistila, že se strašně na okolí přetváří, že nemá kamarády a že řeší jen jak vypadá a peníze a že se bojí stárnout, za tu dobu hodně zestárnul, co jsem s ním byla, je už skoro šedivej...No a poslední věc je, že jsem byla na potratu, v květnu jsem si dali tu poslední asi 100 šanci a byli spolu na víkendu, asi nejlepším s ním, nikoho z práce jsme neřešili, kdo nás kdy pomluvil a řešil a tak (nikdo ho neměl v bývalé práci rád, není totiž tak ,,chytrý" jak jsem si myslela) a stalo se to, jenže já si pak založila falešný profil na Linkedinu jeho další bejvalky a on to potvrdil a já se s ním rozešla, čili jsem udělala blbost já...Za 5 týdnů jsem se mu ozvala, že jsem těhotná a vzal to dobře, že teda budeme spolu, že nás to spojí ( o dětech jsme mluvili vždy, ale nikdy nic nebylo, ani to blbý společný bydlení) jenže už od začátku mi lékařka říkala, že to nemusí vyjít a tak jsem týden čekala na další ultrazvuk, on se mi celý ten týden neozval, až v úterý když už jsem šla na potrat, protože plod se nevyvíjel....Tak i tak jsem se s ním viděla asi 2x ještě, psali jsem si volali, on že už konečně bude moci vzít někoho do baráku jakože mě, že mamina jeho požádala o péči v domově důchodců....Bohužel ani to nevyšlo...A on se mi stejně celé dny neozýval a bylo to jako na začátku zase, jen mi večer volal z auta, když jel z práce domů...Opět vztah na dálku a na telefonu...No na začátku mi dokázal psát celé dny, i z důležitých schůzek atd...Přitom mi poslední věc napsal, že o mně nechce slyšet ani mě vidět, protože v mím případě buď chce všechno, nebo nic...Prostě se se mnou nechce normálně bavit, ale s tou svojí hloupou bejvalkou ano....Byl s ní 9 let a vídali se na víkendy, prtz přesně pracoval v Praze a ona je z Plzně, nechápu, že po tolika letech spolu ani nebydleli...No my také ne no...Ale moje rodina i jeho máma ho znala...Nechápu to, on třeba jak puberťák mi řekne, že mám fotku na FB, že jsem tak jak děvka na druhou a opravdu ne, hezká fotka, každému se líbila, tak si mě dal pryč z přátel...Žárlil moc, možná víc než já a teď poslední dva roky extrémně...Co se stalo ? kde byla chyba ? já chtěla vážně jen normálně žít, z jeho peněz jsem nikdy nic neměla, kromě jedné dovolené, ještě s jeho synem...Pár drobností, ale já to ze svého daleko menšího platu oplácela taky...Kde je sakra ta chyba, ten člověk můj život moc zasáhnul, všechno nejde ani napsat a popsat do jednoho mailu, i tak to zní popleteně...Ale bojím se, že nikoho nenajdu, nikoho pro koho bych dýchala, jak jsem chtěla pro něj...Moc se bojím, poraďte mi prosím...Asi už vím, že to nemá cenu, ale i tak mě to štve, chtěla bych ho za rok potkat a být s ním, aby si uvědomil, co ve mě měl...To ani nepíšu, jak jsem mu vyvářela a pomáhala…

Mgr. Eva Ráčková

Odpověd

Mgr. Eva Ráčková

Nu... já věřím, že každý z nás v životě v každé jeho chvíli potká přesně takového člověka, jakého potřebuje: potká svého dobrého učitele.

Dokud se od něj nenaučí to, co má, neposune se ani jeden z nich nikam.

Jen Vy sama přece víte, proč ztrácíte čas s někým, kdo neví, co ve Vás má, neocení, co pro něj všechno děláte....atd. atd.

Tenhle postoj společně se žárlivostí, nízkou sebedůvěrou a ne/vědomí si své vlastní hodnoty, je pro každý vztah vražedný. Když k tomu pčidám fakt, že vy "nechápete" a při tom tak moc chcete "chápat", tak s Vámi hluboce soucítím. Jistě žijete ve svém osobním "pekle" neustálého porovnávání se s druhými, hledání jediné neotřesitelné pravdy, narušování soukromí druhého, očekávání uznání, které nepřichází......

 

Pokud opravdu chcete radu, najděte si dobrého průvodce - kouče nebo psychologa - který Vám z toho Vašeho "peklíčka" pomůže najít cestu ven.

A nebo přijďte osobně. Zázraky Vám neslíbím, ale v tom "pekle" skutečně být nemusíte a cestu ven Vám ukázat dovedu. Vykročit ale budete muset sama. Jednoduché to možná nebude, ale když to nevzdáte, tak to půjde :o)

TESTOVÁNÍ: Vatové výrobky od Lintea

Zeleninová polévka

Zeleninová polévka

14 hlasů
55min 746 kJ 90 Kč

Nejčtenější články

Tip na večeři

Kapustová polévka

14 hlasů
50min 647kJ 85 Kč

Sytá polévka z kapusty.

Ryby na víně

7 hlasů
1h a 5min 972kJ 144 Kč

Jemné a zdravé ryby připravené na červeném víně.

Poradny

Mohu požádat o výjimku kvůli výplatě dávek v poukázkách

Dobrý den,pokud během posledního roku pobíráte příspěvěk na živobytí déle než 6 měsíců, úřad prác... Více

Musím doložit příjmy přítele bez trvalého bydliště?

Dobrý den,samotná změna bytu nemusí být problém, záleží samozřejmě na tom, jak se oproti původním... Více

Beran

Horoskopy Beran

21. 3. - 20. 4. změnit

Zrozence tohoto znamení čeká týden plný modrého nebe bez mráčků (tedy obrazně řečeno). Využijte toho, odhoďte nedůležité starosti a žijte naplno! Pokud do svých plánů navíc zahrnete milovaného člověka, vyhnete se potenciálním problémům, které...

Více