Odhalit, že vám někdo lže, bývá občas nesnadné, zvláště je-li ve lhaní daná osoba zběhlá. Ovšem občas jej může prozradit i výběr slov, která se stala jeho oblíbeným repertoárem.
Následující slova samozřejmě neznačí, že když je někdo použije, můžete říci, že lže. Ovšem pokud se najednou něčí slovník změní a začnou se v něm objevovat častěji než dříve, zpozorněte. A o která slova či slovní spojení se jedná?
1. Nikdy
Kde by jako odpověď stačilo prosté „ne“, se najednou objevuje vehementní „nikdy“. Tak například na otázku: „Znáš tu novou kolegyni?“ takový člověk reaguje namísto klidného: „Ne, neznám.“ výkřikem: „Nikdy jsem ji neviděl!“ apod.
2. Tohle, tamto a další ukazovací zájmena
Používáme je samozřejmě všichni, ale jde o to, jak se použijí. Spousta lhářů je ve větě řadí před podstatná jména – „tuhle ženu“, „tyhle peníze“ atd. Jako by se snažili vypíchnout, že zrovna s „tímhle“ nemají nic společného.
3. Já bych…
Je to podobné jako se slovem „nikdy“. Obvykle se totiž použijí dohromady ve spojeních „to bych nikdy neudělal“. Až příliš vehementně se totiž jimi člověk snaží něco popřít. Tak třeba: „Ještě se stýkáš s bývalým přítelem?“ – „To bych nikdy neudělala!“ V takovém spojen je navíc i skrytá výčitka typu: „Jak mě můžeš z něčeho takového podezírat?“, která má odvést pozornost od tázaného a vyvolat v tazateli pocit viny.
4. Určitě, samozřejmě
Člověk, který se zrovna nemusel dvakrát přetrhnout, aby vám s čímkoli pomohl, je najednou nejochotnější osobou na světě. Jistě, každý se mohl změnit. Ale není to spíš náznak špatného svědomí, že něco skrývá?
5. Ale
Vlastně nejde ani tak o samotné slovo „ale“, jako spíše o věty, jež spojuje. Spousta lhářů se totiž podvádění snaží zakrýt tak, že na něj upozorní a popře jej – „já vím, že to bude znít divně, ale…“ nebo „vím, že si budeš myslet, že lžu, ale…“. Pokud se takovéhle zahájení rozhovoru vyskytuje často, zpozorněte.
