I ve zdravě fungujícím vztahu to může občas pořádně bouchnout. Pokud si potom zase láskyplně a s úsměvem padnete do náruče. Ale jsou slova, kterými svého partnera můžete možná i nevědomky zranit. Víte, jaká to jsou a jak se jich vyvarovat?
Při vášnivém rozhovoru nebo malé hádce může nevhodné slovo, kterého potom litujeme, uklouznout velmi snadno. A nemluvíme o vulgárních slovech a osobních urážkách. Ty by v žádném vztahu neměly co dělat. Máme na mysli ta malá nenápadná slůvka, která používáme denně, ale která v partnerovi zanechávají tu nepříjemnou hořkou příchuť a zamořují pomalu celý náš vztah.
„Ty…!“
„Ty mě neposloucháš“, „Ty už jsi zase….“ – rozhovor, který začíná slovíčkem „ty“, mívá většinou špatný konec. S takovými totiž automaticky tíhnete k nějaké výčitce. Raději použijte „Necítím se správně pochopená“ nebo „Přála bych si, aby to, co říkám, bylo vyslyšeno.“
„Měl bys“ / „Musíš“
Věty, ve kterých se objeví „měl bys“, váš protějšek určitě nepřijme s otevřenou náručí. Proč? Protože svému partnerovi nepřímo ukazujete, že máte dojem, že jste chytřejší, bystřejší nebo zkrátka lepší a svého partnera tak automaticky hodnotíte – i když jste to tak vůbec nemysleli. Není divu, že se mu věta „Měl bys zase vynést odpadky“ vůbec nelíbí. Pokud byste chtěli, aby partner něco udělal, nejjednodušší způsob je poprosit. Zkuste třeba říci „mohl bys prosím…“ nebo „moc by mě potěšilo, kdybys….“.
„Očekávám…“
„Očekávala bych, že se budeš o domácnost starat víc.“ Zní vám ta věta až extrémně negativně? To proto, že je extrémně negativně vyjádřená. Je v ní totiž extra porce výčitek. Lepší varianta je „přála bych si, kdybys mi trochu pomohl v domácnosti“. Tím svoje přání vyjádříte také a váš partner ho přijme určitě mnohem lépe.
