Žárlíte? Intenzita těchto pocitů je podmíněna věkem i samotnou délkou vztahu. A jak s nimi pracovat, aby to neskončilo rozchodem?
Lidské emoce jsou různé a existuje jich bezpočet. Na jejich seznam patří i žárlivost, která někoho doslova sžírá, zatímco jiný ji sotva zaregistruje. Tak či tak, v určité fázi života se s ní setká asi každý. A pravdou také zůstává, že může spustit kaskádu nepříznivých událostí, které více či méně ovlivní chod celého vztahu.
Nepřítel lásky i harmonie
Žárlivost je potvora. Vyvolává spoustu nepříjemných pocitů, a to včetně vzteku, smutku, ponížení, podezíravosti, nenávisti i méněcennosti. Její destruktivní působení dokáže partnerský svazek v lepším případě destabilizovat, v tom horším zcela rozvázat (1). Kdy lidé zažívají její nejtěžší formy?
Dospívání je opravdu těžké
Poznatky studie publikované v magazínu The Journal of Applied Developmental Psychology (2) naznačují, že žárlivost se nejvíce „ozývá“ v období dospívání a rané dospělosti, tedy ve věku mezi 15 až 25 lety. Její autoři předpokládali, že se ostré žárlivé hrany otupí časem a člověk se s věkem stane odolnější a klidnější. Trochu se přepočítali…
Aha! Není to jen o věku
Psychologický tým měl v tomhle pravdu jen částečně. Ačkoli po přezkoumání získaných dat vyšlo najevo, že přirozené stárnutí žárlivost skutečně zmírňuje, ukázalo se, že ji zase prohlubuje délka vztahu (2). Jinými slovy – čím déle s někým jste, tím více můžete být žárlivější. Jak s tím ale pracovat?
Všechno zlé je k něčemu dobré?
Ačkoli je žárlivost destruktivní, ne vždy je nutné se za ni stydět. Ve skutečnosti totiž může odrážet vaše vyšší hodnoty oddanosti, monogamie, lásky, oddanosti a upřímnosti. Takže ano, přece jen je tu nějaké pozitivum a pomyslné světlo na konci tunelu (1). A jak v těch nejhorších krizových chvílích zachovat chladnou hlavu?
Domněnka versus realita
Při řešení problému je zásadní identifikace důvodů a původ vlastních myšlenek. To, že si myslíte, že se partner o někoho zajímá, ještě neznamená, že to tak tak opravdu je. Jakmile cítíte vlnu žárlivosti, snažte se dýchat zhluboka a ujasnit si domněnky a realitu. Nejednejte na základě vzteku, váš vztah může takové chování ohrozit. Ppokud svému protějšku nevěříte, promluvte si s ním o tom, odkud vaše obavy pramení (1).
Zdroje: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5609545/, (2) www.isiarticles.com/bundles/Article/pre/pdf/115352.pdf
