Sedíte v příjemné hospůdce, snažíte se ze sebe sundat všechen ten pracovní stres, z nudy si pohráváte s pivním táckem. Hodíte ho na partnera, kolegu či kamaráda, který sedí naproti. Netrefíte se do něj. On ten holomek totiž nelétá do přímky. Jak to? Vědci tuhle záhadu konečně objasnili!
Pivní tácky se poprvé začaly používat v 19. století. Ty původní se vyráběly z dřevěné plsti, dnes se spíš využívá korek a umělá hmota. Každý, kdo s pivním táckem, který chrání stůl před ušpiněním, ale také před vzdušnou vlhkostí na vnějším povrchu sklenice, koketoval, ví, že je velmi obtížné, aby vzduchem létal tak, jak by si člověk přál. V čem je problém?
Tácek, který má svoji hlavu
Tuto otázku nyní zkoumali fyzici z Helmholtzova ústavu radiační a jaderné fyziky a Argelanderova institutu pro astronomii na univerzitě v německém Bonnu. Podle nich je chování pivní podložky nevyzpytatelné, přinejmenším při použití obvyklé techniky házení. Důvodem je interakce mezi gravitací, zdvihem a zachováním momentu hybnosti.
Tácek (nebo také lidově podtácek) se krátce po vyhození vlivem gravitace nakloní dozadu. To mu dává úhel náběhu, podobný přistávajícímu letadlu. Tento úhel vytváří v proudu vzduchu vztlak. „Zvedací síla však nepůsobí ve středu podložky, ale spíše v přední třetině,“ vysvětluje Johann Ostmeyer, který s nápadem na studii pivních tácků přišel.
Podobnost s házecím talířem
Za normálních okolností by se kulatá lepenka brzy převrátila. A ve skutečnosti je to tak, že se pivní podložka při hodu obvykle otáčí, podobně jako frisbee, což z ní dělá něco jako starou dobrou káču. Tato rotace stabilizuje let a zabraňuje převrácení. Místo toho zvedací síla způsobí unášení tácku na stranu – doprava, pokud se otáčí proti směru hodinových ručiček, jinak doleva.
Fyzikové k takovým zjištěním dospěli na základě speciálního vrhače tácků, který jim pomohl sledovat dráhu letu vysokorychlostní kamerou. To jim umožnilo ověřit, zda jejich teoretické předpovědi odpovídají praktickým pozorováním.
Hrací karty versus pivní podložky
Pivní podložky se mimochodem pohybují nejstabilněji a můžete je tedy hodit co nejdále od sebe, pokud se velmi rychle otáčejí – jedná se o trik, který v praxi předvedl nejlepší vrhač karet na světě Rick Smith Jr., jehož rekordní vrhací vzdálenost je přes 60 metrů. Rychle rotující pivní podložky však nejdou rovně déle než 0,45 sekundy. „Ti, kteří chtějí házet opravdu daleko a přesně, by měli tácek umístit do svislé polohy a použít rotaci dozadu,“ vysvětluje Johann Ostmeyer.
Zdroje: wikipedia.org, sciencedaily.com, https://www.uni-bonn.de/en/news/180-2021
