Problémy se vztahy, nevěrou a sebevědomím

Dobry den,co mam ze sebou delat?Porad mam podezreni ze muj pritel nekoho ma,ze me podvadi,pritom to tak vubec neni!Divam se mu do mobilu,do emailu,na facebook,proste mam podezreni.Nevim jak se toho mam zbavit.Vim,ze by to neudelal a ja prez to delam tohle!Pritelovi pise jedna slecna,ktera je vdana,ma dve deti,ale pise mu takovym stylem ze by se to nelibilo nikomu!Proste po nem,,jede,,!Uz me napadlo ze bych ji napsala treba smsku,ze se mi to nelibi co dela,tim vlastne ublizuje i svemu manzelovi,ale jeste jsem se k tomu neodhodlala.Prave kvuli teto pani delam to,co delam!Vim,ze pritel potrebuje nejake soukromi ale kdyz se deje tohle,tak proste nedokazu prestat.Vadi to i me,ale to podezreni ze mu zase psala nejakou tu ,,lechtivou,,smsku,to uz proste nejde.Chodime spolu 2 roky,me je 19 a pritelovi 23.PROSIM poradte :(

Dobrý den, chtěla bych se Váy zeptata, mám přítele jsme spolu tři měsíce, oba dva máme složitou situaci, já se rozvádím a on už by byl rozvedený jenže jeho žena nemá práci a on tím pádem platí vše i za ní, a rozvést se má strach aby po něm nechtěl výživné, čeká až si ona najde práci. Nicméně problémem je to, že on pracuje tak moc, že nemá čas na nic ani na mě se synem, vždy mi říkal jak mě miluje a že se těší na náš život a nedávno mě říkal že by chtěl abychom spomalili a abychom měli volný vztah!!! Říkám si že mi mohl dát vale kdyby chtěl ale udělal to takto al i přesto mě To rozplakalo protože mi tvrdil ve stejném rozhovoru, že mě bere jako svoji ženu a že by chtěl se mnou trávit ty chvíle co se vrací domů atd. a že nechce abych se já trápila tím, že on nemá momentálně čas protože musí zajistit jak přežít tak aby neměli exekuci a s tím další problémy, že teď momentálně nevidí budoucnost ale že do jara se to spraví a budem to v pohodě jak si ona najde práci, já bydlení blíže a práci atd.Nevím co si mám myslet, sice se ted vidíme, tak jako předtím jen občas ale on mi nedá ani pusu, ani nic, jakoby se bál že budu chtít více nebo já nevím. Přitom jak jsme iniciativní já tak se nebrání, ale o sexu například už nemluvíme vůbec!!! Přitom jsme pro něho byla jako magnet. Jinou ženou to nebude protože ani nemá kdy, zamrzí i fakt, že řekne že už je utahaný a nemá chuť jít hrát fotbal ale jde tam a přitom by mohl být s námi a odpočinout si. Jsem z toho neštastná protože ho opravdu miluji, beru ho jako muže a moje rodina s ním taky počítá, zkrátka o něj nechci přijít. Jak jsme si chtěla promluvit tak to nelze pokaždé to zahraje do autu. V den kdy mě žádal o ten volný vztah mi řekl že mě miluje, a ujistil mě ve všem co jsem se bála ale i tak nepřestávám mít pocit že čeká až náš vztah vyvětrá nebo tak. Opravdu byl z toho neštastný jak mi tohle říkal, šlo vidět jak má smutné oči, jak ho to tíží, okolí neřekl že bychom se rozešli a mě také ne, naopak moji hysterii přechází a třeba zase jdeme na kafe, ale víte jak to je člověk uvažuje, dumá co mohl udělat lépe, nebo respektive co nedělat aby nás neopustil a co dělat aby ta láska v tomto stavu vydržela. Od té doby co je odloučený s manželkou tak neměl žádný vztah až teď po dvou a půl letech. Napadlo mne zda se nepolekal i toho že mám čerstvě zjištěnou maniodepresi, kdy byl svědkem mých depresí, to asi muži moc nepřidá. Ale ten pojem volný vztah to mně terpve drtí :-( Do té doby jsme brala že jen nemá čas. Poraďte mi prosím, jak se mám chovat ať netlačím na pilu, ať on nepojme podezření že už mi je lhostejný ale ať ho neuháním zase. Děkuji moc a přeji hezký den.

Vážená paní doktorko, velice Vám děkuji za reakci na můj dotaz "Nikdy nebudu dost dobrá". Doporučenou knihu jsem si již objednala v místní knihovně a v pondělí se pustím do dalšího se posunutí v mém životě :o)) Přesně to, co jste mi odepsala, také tak cítím a vnímám - ano, je hrozné, pokud se člověk dostane do sítí manipulanta. Přesně to mi moje intuice napovídala, že to co mi říká, jsou Jeho! problémy. Snad, až si knihu přečtu, budu moudřejší, jak sebou nenechat manipulovat a řídit se svými intuicemi - poslouchat je. Opravdu mám přítele ráda,ale po hádce a smršti jeho obviňování v afektu se vždy cítím jak spráskaný pes a pak terve začnu být nejistá, "když se třeba někde víc usměje"... zatímco mě do hlavy doma "nalil" co všechno jsem a nejsem. Dnes, po přečtení Vaší odpovědi se se mnou děly zázraky. Byla jsem najednou tak uvolněná! - ani nevíte, jak jste se trefila do toho, jak mi z jeho obviňování vždy buší srdce a jsem ve stavu nelásky k sobě . Dnes po práci jsem se šla po dlouhé době projít,pak do kavárničky s kamarádkou, večer do pizerie na skleničku s druhou, nasmála jsem se , jako už dlouho ne. Zítra plánuji jít sportovat,potkala jsem další známou a ta se zajímala, proč jsem přestala chodit na volejbal - takže jsem slíbila se opět k nim vrátit...Ráda bych Vám opravdu z celého srdce poděkovala,protože to, jak pomáháte je nesmírně záslužné!!! Ale nakonec mám přeci jen ještě jeden dotaz : Jak mám tomu svému cholerickému manipulantovi,co se umí občas chovat jak řeznický pes :o)) a neumí nikdy přiznat,že pochybil, natož,aby se omluvil, že by bylo pro nás oba dobré, kdyby nebyl hned jak nášlapná mina?? Obzvlášť,když opravdu neumím mlčet a problémem se uvnitř sžírat,ale raději jej řeknu? Čímž vlastně riskuji? Těším se na Vámi doporučenou knihu a Vám přeji hodně úspěchů ve Vaší práci a osobní štěstí. Květa

Dobrý den , můj problém je v tom že hrozně žárlím ! Mám pocit že bez něj ani nemůžu žít ! Před měsícem jsme spolu chodili ale pak se semnou rozešel . Miluje jednu holku která se jmenuje Ema . Je krásná .. a myslím si že na ni nemám . Je prostě celá dokonalá . Jsem na něj úplně závislá ! Brečím kvůli němu celej den . A hrozně bych si přála aby se ke mě vrátil . Pořád jsem se bála že jsem něco udělala špatně . A když ho vidím vždycky se mi rozbuší srdce a začnou padat slzy . Myslím že jsem tohle ještě nikdy nezažila . Poradíte mi prosím , co byste místo mě udělala ?

Dobrý den, nedávno jsem se rozešla s přítelem po skoro dvou letech vztahu. Když jsme spolu začínali chodit já se byla sebevědomá, byla jsem rozlítaná, protože jsem studovala daleko od domova, užívala si zábavy s kamarády a kamarádkami a prostě měla ráda život, ale nesla jsem si v sobě šrámy z předešlých vztahů a to se poté promítlo do vztahu a proto skončil, jak skončil a mě to teď trápí. První půl rok s přítelem byl skvělý, protože já na něm nebyla závislá, říkala jsem si, že si budu jen užívat a nebyla jsem do něj šíleně zamilovaná, ale postupně jak jsem ho objevovala, jsem se do něj zamilovala pevnou láskou, tak jak to má být. Jenže já po tom půl roce odjela na erasmus na půl roku, vždy jsem si to přála vypadnout od svých problémů, které mě do té doby tady svazovaly. Jenže já erasmus nenesla dobře, moc náročná výuka, nebavila jsem se tam, ponořila jsem se do sebe a stala se ze mě hysterka a žárlivka a dělala jsem přítelovi peklo, i když jsem jednou za dva měsíce dojela do ČR. Bylo to hrozné, mě totiž pořád pronásledovala minulost a nevěděla jsem co se sebou.. Vygradovalo to tím, že sme to nějak poslepovali a našli zase silné pouto mezi námi, ale možná to bylo jen na oko, kdo ví. Pak nás další rok čekaly hrozné zvraty - ocitla jsem se v nemocnici na první operaci, poté se mi zabila kamarádka, poté mě naši zmlátili a vyhodili z domu, pokazila se mi škola, přišla jsem o práci, nechtěla jsem chodit mezi kamarády, neměla jsem zájem o koníčky, skončila jsem jen závislá na přítelovi a ve svých sebemrskačských myšlenkách, na závěr jsem šla ještě na jednu operaci a poté chodím každý měsíc do nemocnice a tak různě. Vypozorovala jsem, že hlavní kámen úrazu byl v mém nedostatku sebeúcty a sebelásky. Každý předešlý vztah skončil na tom, že jsme byla žárlivá a neměla jsem důvod, kritizovala jsem partnera a pořád jsem vyhledávala jeho pozornost a chtěla aby mě bavil, vždy asi po půl roce chození jsem se jakoby na něj upnula a toto vše vyžadovala a vlastně tak dusila sebe i náš vztah, protože jsem tak samozřejmě byla nespokojená. Do tohoto posledního vztahu jsem si bohužel brala nějaké iluze o návratu k mému prvnímu příteli, kteerý na mě tenkrát udělal podraz, ale já se k idylce toho vztahu upínala 4 roky po rozchodu, nevyrovnala jsem se s tím, jak utekl a nevyřešilo se to a přitom už jsme si to několikrát vyříkali, ale já na něj zapomněla až s tímto partnerem v půlce. No a pak druhý nepovedený vztah, kdy jsme se k sobě chovali stejně, oba zlí a žárliví a vygradovalo to nechutným rozchodem, dohadováním a hrozným ponižováním a dokonce mě i nějakou dobu stalkoval a vydíral, což se pak neslo i v čase tohoto nového vztahu. Až teď zpětně si uvědomuji, kolik sem toho připravila na posledního partnera a že sem si vše zavinila sama, když jsem si neurovnala určité věci sama v sobě, teď bych to chtěla napravit a najít sama sebe a ne se furt takto trápit. Poslední půl rok jsem byla nesnesitelná, na partnera jsem jen řvala, obviňovala ho a prostě se před ním ponižovala, že sem o vše přišla (ta nemoc, práce, škola, kamarádi a i rodina), to stejné doma na rodiče, ti naštěstí pochopili, ale radí mi, ať jsem konečně už nějakou dobu sama a nechodím ze vztahu do vztahu a najdu sama sebe. No a teď má otázka, ano cítím, že se musím najít, ale ten poslední rozchod mě tak mrzí, poslední přítel byl takový muž, jakého bych vedle sebe chtěla, měli jsme stejné hodnoty, zájmy a představy, akorát přišel v nevhodnou dobu a já se s tím nemůžu smířit. Mám pocity viny, že jsem si to vše způsobila sama. Mrzí mě, že on se mnou přestál ty vážné operace a různé diagnozy i to úmrtí kamarádky atd a já prostě přes zaslepenost lízání svých ran jsem toto vše nevnímala a až teď, když je konec a já se v sobě nevyznám a cítím bolest na srdci, ho chci zpět... Myslíte, že je možné, že se po nějaké době dáme zase dohromady? Jestli tedy na sobě zapracuju a pokusím se naučit konečně žít sama se sebou a odpustit sobě a začít se mít zase ráda. Nebo jsem v něm nadobro zabila vše. i když při rozchodu jsme si říkali, že si sebe vážíme, máme se rádi a nelitujeme té doby, i o mě prohlásil, že jsem hodná holka atd, ale prostě je jasné, že takto žít dál nechce, vztah není o hádkách a neustálé mojí nespokojenosti a nenávisti ke světu :-( Já si to uvědomuji, ale nevím, kde se vždy seknu, abych s tím konečně něco začala dělat pořádně. Děkuji za Váš názor.

Paní doktorko, ještě jsem chtěla připsat, že jsem zapomněla přisat, že děkuji,moc se tímto omlouvám a přji krásný den. Květa

Dbrý den paní doktorko. Moc bych vás chtěla požádat o radu, která se týká konfliktů, které s partnerem máme.Až dosud nic neobvyklého, ale co mě trápí je, že partner nikdy neuzná, že něco přehnal, nikdy se neomluví, jen a jen obviňuje mě,že za naše hádky si můžu sama. Při hádce neustále hrozí rozchodem, říká mi věci, které mě opravdu bolí,ale i když si říkám, že v afektu se dá říct spouta nepěkných věcí, zjistila jsem že se mi podkopává sebevědomí - tluče mi do hlavy - že jsem žárlivá,že žárlím na jeho dědi, že je nemám ráda, že jsem hádavá, že on se nikdy v předchozím manželství nehádal...atd atd. Stačí,abych se ho zeptala na něco,co mi mrzí, nebo trápí a hned se sehraje divadlo, kdy začne křičet, že už toho má dost,jaká jsem a nejsem a nemám možnost zastavit tu lavinu, která se sesype na moji hlavu, nejde zastavit, až nastane okamřik, kdy se i já rozlobím, že taková nejsem a začnu se bránit. Abych byla konkrétníuvedu tř příklady z poslední doby - Silvestr - jsme doma, při televizi, sem tam si povídáme, pomáhal s přípravou...celý večer stále odbíhá k mobilu a kontroluje jej,čte, odlkládá,občas něco napíše...zeptám se, jestli čeká nějakou důležitější sms a proč má mobil - zvuk vypnutý, což dříve nemíval, řekne, že ne, pak se zeptám, proč tedy neustále chodí k mobilu, proč si nepustí zvuk ,nebo si jej nedá před sebe jako já a gratulantům hned nepoděkuje a pod. V tu ránu vystartuje,co řeším, že žárlím, že mu má psát syn -a nepíše - se kterým se denně vídá - bydlí spolu v domě a spustí se do mě lavina výčitek - nakonec na mě křičí, že nemám ráda jeho děti, že na ně žárlím. Podotýkám, že to opravdu není pravda, s jeho dětmi nemám žádný konflikt, vlastně je nevídám - dcera bydlí velmi daleko, syn sem nejezdí - s otcem nekomunikuje - nebo jen velmi omezeně - z jeho slov. Po zbytek vera se se mnou odmítl bavit, ignoroval mě, moji snahu o přiblížení razantně odmítl, je mu prý jedno že je Silvestr - no a co? Další příklad konfliktu - pozve mi ke své kamarádce - kadeřnici, aby mě ostříhala, nejprve ostíhá jeho,pak se pouští do mne - jeho posílá kamarádka, ať se projde - aby nám do toho nemluvil. On odchází, za chvíli přijde paní - usedá do křesla - ne za účelem ostříhání - ale hledá Ho, kde je, kam šel, kdy přijde. nenapadá mi, že se jedná o přítele, až když se vrátí,vítají se, - já s hlavou pod fukarem - oni si usedají do salónku, smějí se, vyprávějí si. Kadeřnice pronese větu, co tam vy dvě hrdličky děláte, čemu se pořád smějete,co si to tam píšete - skoro dvě hodiny sleduji tuto scénku a vůbec tomu nerozumím, co to má znamenat - kdo to je, nejraději bych utekla, ale nedá se. Když jsem skoro hotová - dáma se loučí, odchází s pozdravením, že se těší, až se zase někdy uvidí. vyjdeme z kadeřnictví - partner vysmátý,já sice s účesem, ale zplihlá. Nevydržím - zeptám se při nasedání do auta, zda mi může říct, kdo to byl? Prý kamarádka z dětství - sestra té kadeřnice, optám se, proč nás neseznámil - co prý řeším, proč mu kazím náladu? On mi zařídí ostříhání a já žárlím, co si myslím? Už mě má plné zuby - řve na mě jak pominutý v autě. Občas jsem pronela něco na svoji obhajobu - jinak mlčím - ve finále se dozvídám, že jsem mu udělala strašnou žárliveckou scénu.Nemám možnost s ním objektivně mluvit, je kategorický, nepřístupný, odtažitý, nebaví se. Což už mě dohání k hysterické scéně. Křičím, že nejsem taková, co o mě tvrdí,nemám naději na jakoukoli obhajobu, natož omluvu, že nás mohl alespoň představit, nebo vysvětlit v klidu v autě kdo to byl... Jsem zmatená, stále tvrdí, že je vše moje vina,já si myslím že ne,ale přesto si říkám - komunikuji špatně? Je možné, že mám takovou povahu, že jej svý dotazem doháním k těmto reakcím. Já se zeptám rovnou a v klidu - on je v tu ránu v afektu a následně mě obviní, že jsem udělala scénu. Co mám dělat? Kde je chyba? Co se mám naučit? Prý nemám nic řešit. Nic.

Dobrý den,mám takoví problém,a každý den na to myslím a vůbec nevím jak dál,jsem s partnerem 5 let,a skoro v ničem si nerozumíme,je nekomunikativní,nemá moc rád sex,a je urážliví,bylo to tak od začátku jenže pořád jsem si říkala,že to není tak hrozné,navíc jsem byla zamilovaná,máme spolu 2 letého syna,takže je těžké vztah ukončit,jenže poslední dobou jsem v kontaktu s bívalím přítelem,jen přes email,jenže už si píšem i tak,že by jsme se chtěli vidět ale on má taky přítelkyni a dítě,opustila jsem ho kvůli nevěře,jinak byl skvělí člověk,dokázali jsme si o všem promluvit,měl rád sex jako já,ale proto tak bolela jeho zrada a vztah jsem ukončila,jenže ted nevím jak dál,lituji,že jsem ho opustila náš vztah byl hezký,ale ta nevěra,chtěla bych poradit jestli vůbec dělám dobře že jsme v kontaktu,a když spolu něco budem mít tak oba ryskujem,jsem tak zmatená,nevím jak dál....

Dobrý den, chtěla bych se svěřit s jedním "tajemstvím". Hrozně se mi líbí můj třídní učitel ve škole. Nevím jak se toho mám zbavit, vím, že je nedostupný, je ženatý a má dvě děti. Mám ho moc ráda. Je úžasný, je strašně hodný, je naslouchavý, dokáži si s ním téměř "o všem" popvídat. Nemám zrovna nejlepčí vztah se svým tátou právě a to je taky tím důvodem si myslím. Je to takový můj vzor. Moc děkuji za odpověd. Připadám si občas hloupě, ale nevím ja se toho zbavit a přestat ho milovat.

Dobrý deň, mám problém a neviem ako ďalej pretože manžel za problém nepovažuje nič čo sa týka nášho vzťahu. Manžel pracuje ako taxikár a chodí hrávať automaty, a mám podozrenie že má aj iné ženy. Ja ešte študujem, a vždy keď sa potrebujem učiť tak on musí ísť do ,,roboty,, a keď idem do školy tak malého nechám jemu, lenže keď zo školy prídem tak malého prizerá babka. Keď ho prepustili z práce, tak sme si povedali, že bude aspoň taxikár aby sme mali aspoň niečo. Lenže jemu sa tá robota zapáčila na toľko že z nej nechce odísť. Už sme sa kvôli nej veľa krát pohádali a povedal že od prvého januára pôjde robiť niekde inde a teraz sa zase vyhovára že si musí najskôr niečo nájsť a potom odíde od taxikárčenia. Ja už neviem čo mám robiť, povedala som mu že ak si od nového roka nenájde prácu tak od neho odchádzam aj s malým, lenže on si myslí že to neurobím. Ďakujem za radu a prajem pekný deň.

Dobrý den, potřebovala bych poradit. S přítelem(25) já 27 jsme spolu 4 roky, problémy byly (sex není takový jaký by měl být, domácnost funguje většinou díky mě....) nyní jsem se zapletla s někým jiným ( o 15 let starším) s někým, s kým mi stačí jen pohled a vím co si myslí, co chce, s někým s kým je mi fajn a na všechny trápení světa zapomenu. Přemýšlím nad rozchodem, ale pořád nevím, přítel mě miluje je hodný a já se bojím že toho rozhodnutí budu litovat. Ovšem nevím jestli jsem schopná zapomenout na to co jsem udělala, přiznávat se nebudu to by ničemu nepomohlo, ale má cenu být ve vztahu kdy mi sex nevyhovuje a vlastně ve vztahu ve kterém si připadám spíše jak matka než přítelkyně??Asi jsem hodně zmatená,ale tak to ted mám. Moc děkuji

Měla jsem nebo asi ještě mám vztah na dálku( já Jeseník a on Hradec Králové). Je o půl roku mldší,ale i tak sme měli relativně hezký vztah a 14měsíců..což podle mě už není zas tak krátká doba. Potom sem si však začala všímat,že už mi neříká věci co dřív a nakonec mi řekl,že není v našem vztahu šťastný. Pak taky,že se chovám jako 12ctiletá hoka,ale nedokázal mi vysvětlit v čem. Když jsem chtěla přijet a vyřešit to,protože pořád říkal,že to se mnou chce řešit jen z očí do očí,tak měl pokaždé nějakou výmluvu. Byla mi hrozně,probrečené noci..tak jsem se ho pořád ptala na různé věci a snažila se pochopit co přesně mu vadí. Na vše odpovídal: nevím. Až nakonec na mě vyjel,že na něj tlačím a že mu vadí moje nerozhodnost,nedůslednost zkrátka dětinské chování,ale znovu to nedokázal víc rozvést. Pak po mě vyjel ,že se vyptávám na něj jeho kamarádů,což nebyla pravda..jenom jednoho sem se ptala co s ním má dělat,protože sem byla vážně zoufalá. No a poslední kapkou(pro něj)te´d bylo když zjistil,že sem psala kamrádce,že se mi líbí jeden chlap..to ale byla jen sranda..holčíčí řeči. To ale mohl zjisti jenom tím,že by se mi dostal do zpráv na facebooku což on popírá. Chová se ke mě jako k té nejodpornější kryse přitom vše začal on..v lednu se máme vidět,ale už jen proto,aby jsme si předali věci a asi si řekli sbohem. Jsemz toho na dně a nevím co mám dělat. Chtěla bych to zachránit, protože přes všechno ho stále miluju,ale nevím jak to udělat..poradíte mi prosím?

Dobrý den, jsem se svým přítelem již rok, ale je to zároveň i můj první sexuální partner. Chtěla jsem se zeptat jestli je normální když se spolu milujeme, on vyvrcholí a když ze mě vytáhne penis, tak sperma skončí na prostěradle. je to normální? není něco v nepořádku?? myslela jsem, že by mělo ve mně zůstat.. Děkuji

Dobrý den! Můj dotaz je asi hodně obvyklý, přesto bych ráda slyšela Váš názor a případnou radu. Před necelým půl rokem se se mnou rozešel můj o dva roky mladší přítel (je mi 23 let), se kterým jsem byla tři roky. Bydeli jsme spolu, trávili jsme spolu téměř každý den, jezdili na víkendy za jejho rodiči a naším psem. V našem vztahu byly nějaké ty neshody, ale dle mého názoru nic tak strašného, aby to vedlo k rozchodu. Pak nadešel den, kdy se se mnou z ničeho nic rozešel (bez udání důvodu) a já ztratila vše...Člověka, kterého jsem milovala, zázemí, psa, některé přátele, vše, na co jsem byla zvyklá... Od rozchodu mi občas napíše, ale jen z toho důvodu, že by se mnou chtěl "sdílet lože". Toho člověka už nepoznávám, ale horší je, že mi stále schází a i půl roku poté, co se se mnoi rozešel, jsem stále psychicky na dně... Existuje nějaká možnost, jak se vzchopit a jíd dál? Děkuji za radu a přeji hezký den.

dobrý den paní doktorko.můj velký problém je moje sebevědomí,dalo by se říct,že už jsem ho dávno ztratila.s přítelem - známe se již 10 let,jsme společně žili 4 roky.byly to moc pěkné roky i když občas přišel nějaký mráček,do vztahu zasahovala přítelova matka a on poslouchal,nikdy neřekla nic přede mnou,ale jen když jsem nabyla přítomna.za 2 dny jsem věděla,co bude další víkend.až postupem času jsem pochopila,že nám da fakto řídí život.nějaký čas jsem to vydržela a pak jsem přestala na víkendy (1 za 14 dní k ní jezdit)byl klid a nikdo mě život neřídil.to je ale jen začátek,který je pro mě již dnes taková prkotina,ale mého přítele zasahovala dosti často.co řekla matka,to tak muselo být.a jak vše dopadlo?před časem měl přítel večírek,opil se tam ,byly 2 dny před štědrým dnem,(co se dělo na večírku jsem se dozvěděla hned další dny,ale věřte lidem.hned druhý den jsme měli jet nakupovat dárky,podotýkám,že dárky pro jeho rodinu museli být nakoupeny včas a já čekala,kolik nám zbyde peněz abych nakoupila dárky i pro svou rodinu(jsme oba rozvedeni)jelikož byl v takovém stavu,že nebyl schopen odjet se mnou do města nakupovat,musela jsem vše zařídit sama.po návratu jsem byla velice zklamaná,hodně jsem přemýšlela a neměl ani snahu když se vzbudil něco napravit.večer mě řekl,kdy pojedem pro dárky a já nevím proč jsem mu v zoufalství řekla,že bych chtěla strávit svátky sama,že mám v sobě hodně bolesti a zklamání.odešel k rodičům,mezi svátky si přišel pro věci a zůstal u maminky.asi po půl roce začal do bytu opět chodit,ale už se bojím ho vzít zpátky.v bytě nepomůže,jen se přijde najíst a jede zase domů.v týdnu je zde každý den,ale o víkendech má u nic na vsi kamarády a to mě nepotřebuje,jen napíše pár SMS a začátkem týdne už zase pravidelně dochází.nevím co si o to mám myslet.přemýšlela jsem o všem,nechci být sama,to je člověku opravdu ouvej,ale on mě za tu dobu připravil o všechny kamarádi,skoro nikam jsem nemohla a již nemám takové sebevědomí si někoho najít.vždyť nebýt toho,že mám pejska,kterého chodím venčit,tak se kromě cesty do práce nikam nedostanu,nebo je mě trapně mezi lidi chodit.poraďte my co dál.mám takto dál setrvávat?já jsem narozenn ve štíru ročník 58,on ryba 69.děkuji s pozdravem.mám toho na srdíčku moc,ale bylo by to dlouhé psaní.děkuji