Úklid je součástí každodenního života. A i když ho málokdo dělá s radostí, výsledek většinou stojí za to. Čerstvě povlečená postel, lesknoucí se koupelna nebo prádlo vonící čistotou mají kouzelnou schopnost proměnit obyčejný den v příjemnější. Ale jaký styl úklidu je vám vlastní? To, jak se chopíte hadru nebo vysavače, o vás může vypovědět víc, než by se na první pohled zdálo.
Někdo uklízí jen tehdy, když už není zbytí. Jiný naopak cítí potřebu mít kolem sebe dokonalý pořádek a sterilní lesk. Někdo uklízí, protože chce mít věci funkční, pro dalšího je důvodem touha po kráse. Každý přístup má svou příčinu a svůj příběh.
Estetik: Uklizeno pro oko
Pro estetický typ je důležitý hlavně první dojem. Všechno musí vypadat uhlazeně, sladěně, čistě. Nezáleží na tom, co se skrývá za dvířky skříněk nebo pod postelí – hlavní je, že všechno působí spořádaně. Tito lidé obvykle nesnesou vizuální chaos, ale prachová vrstva tam, kam není vidět? To jim spánek neruší.
Takový přístup často zrcadlí i jejich obecný vztah k životu – na detailech nezáleží tolik, jako na tom, jak vše působí navenek. Krása, harmonie a dojem jsou pro ně důležitější než dokonalý systém. Nejspíš také umějí zařídit útulný domov s minimem námahy – a maximem vkusu.
Čistotná duše: Uklidit, vydezinfikovat, zkontrolovat
Protipólem estetického typu je ten, kdo má k úklidu skoro až posvátný vztah. Špína je pro něj neklamné znamení nepořádku ve světě a touha po sterilním prostoru může hraničit s posedlostí. Každý kout musí být vydrhnutý, každá plocha vyleštěná, a i maličké smítko může spustit lavinu dezinfekční akce.
Takový přístup často pramení z hlubší potřeby kontroly a bezpečí. Uklizený prostor je zárukou, že vše je tak, jak má být. A i když se to může zdát přehnané, v jejich očích je čistota základem klidu – a někdy i lásky.
Analytik: Úklid jako meditace
Pak jsou tu lidé, pro které je úklid víc než jen praktická záležitost. Je to způsob, jak si utřídit myšlenky, jak se dotýkat minulosti. V prachu pod postelí vidí stopy dní, které už jsou pryč. Než něco vyhodí, zamyslí se, co jim ta věc připomíná. Každý tah hadrem je trochu melancholický – jako by v sobě nesl kus nostalgie.
Úklid v jejich podání není honbou za dokonalostí, ale jemným dotykem s tím, co bylo. A i když jejich domov nemusí být vždy blyštivý, má duši a hlubší řád, který není na první pohled vidět.
Praktik: Hlavně, ať to funguje
A pak je tu čtvrtý typ: pragmatik. Úklid vnímá jako nutnost, ne jako filozofii. Důležité je, aby všechno klapalo – čisté nádobí, čerstvé prádlo, podlaha bez drobků. Mytí oken? Možná jednou za čas, až přes ně nebude vidět. Uklidit skříň? Až když se nedovírá.
Tento přístup je zdravě realistický. Není třeba všechno vyleštit do zrcadlového lesku, stačí, když věci plní svou funkci. Tito lidé často zvládají domácnost s rozumnou mírou námahy a efektivity. A tento styl se často promítá i do jiných oblastí života: neslibují hory doly, ale co řeknou, to platí.
Ať už si potrpíte na lesklé povrchy, sterilní koupelnu nebo jen chcete, aby všechno jakžtakž fungovalo, váš styl úklidu je víc než jen návyk. Je to malá sonda do toho, jací jste. A možná vám při dalším luxování nebo skládání prádla napoví víc, než byste čekali.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
