Komentáře k článku

naše holky naštěstí nejsou moc soutěživé a prohra je vůbec nedeptá :-)

Zajímavý článek. Syn je teprve malý, ale už teď se vzteká, když se mu nedaří. Naučit ho, že se to prostě stává, je docela boj

Je nutné, aby se děti uměly vyrovnat i s prohrou.

No zrovna při tom oblékání nemám moc prostor nechat je v tom plácat, teď dosnídaji, pak rychle obléct, do auta, jedna školka, druhá školka a honem do práce. Odpo je ti volnější ale jen trochu.

Hezká teorie a hezky a správně to tady komentujete - mým "sourozencem" byla moje matka - s tou jsem byla už jako dítě srovnávána - dost děs. Vynikala jsem nad níaster ve hře v šachy - babka se nudila, tak mě to naučila, aby měla s kým hrát a já v pěti letech hrála celkem obstojně - až do doby, kdy se zjistilo, že moje máti tu zatracenou malou holku prostě neporazí - no a šachy mi byly zakázány. Hi Hi - matčinu hru to fakt nezlepšilo *4*

všichni se musíme naučit prohrávat

Nikdy bych nenechala děti vyhrávat.

Určitě to patří k životu, prohra je velké ponaučení.:-O