Na první pohled to možná vypadá, že zvládáme všechno. Děti, domácnost, práci, rodinný život. Ale pod tím vším se skrývá tiché vyčerpání, které pociťuje čím dál víc žen napříč Evropou. A přestože se o duševním zdraví mluví častěji než kdy dřív, jedna skupina zůstává často přehlížená – matky.
Za všedním dnem plným povinností se skrývá tlak, který dlouhodobě není možné zvládat bez následků. Pocit zahlcení, úzkosti, vyčerpání, někdy i deprese, už nejsou výjimkou, ale realitou mnoha žen. Každá druhá matka zažívá psychické potíže. A přitom to není jen otázka osobního selhání nebo špatného plánování. Je to strukturální problém.
Když mateřství bolí
Mnohé ženy se starají o domácnost a děti převážně samy, bez ohledu na to, zda pracují na plný úvazek, nebo ne. Starost o chod domácnosti, vaření, úkoly, lékaře, nákupy, emoce dětí i partnera – to všechno je práce. Neviditelná, neplacená a často braná jako samozřejmost.
Ovšem ani největší dávka lásky nezabrání tomu, aby se žena nakonec necítila sama. Opuštěná v nekonečném kolotoči úkolů, kde sama sobě zůstává až na posledním místě. A co je horší, mnohé se za to ještě stydí. Protože se přece „mají radovat“. Protože „tohle si přece přály“. Jenže bez pomoci, bez uznání, bez prostoru se mateřství může proměnit ve vnitřní boj, který nikdo nevidí.
Co chybí?
Flexibilita. Podpora. Uznání. Přesně ty tři věci, které by mohly výrazně změnit situaci. Většina žen by si přála větší pochopení při návratu do práce, dostupnější péči o děti, možnost pracovat z domova nebo mít zkrácený úvazek bez pocitu, že tím „něco kazí“. Realita? Jen malá část z nich tyto možnosti skutečně má. A tlak se dál zvyšuje.
Matky často nemají ani dostatek času pro sebe, což se přitom ukazuje jako klíčové pro jejich duševní i fyzické zdraví. Čas být chvíli samy, vypnout, nadechnout se. Ne proto, že jsou „rozmazlené“ nebo „nevděčné“, ale proto, že jsou lidské. A jejich kapacity nejsou nekonečné.
Bez tlaku společnosti
Tento stav není slabost. Je to výsledek systému, který na pečující práci dlouhodobě zapomíná. Je potřeba změnit pohled společnosti, ale i nás samých. Potřebujeme mluvit o mateřství jinak: bez idealizace, bez tlaku, bez pocitu viny. Potřebujeme otevřít prostor pro sdílení, podporu, dostupnou péči o duševní zdraví, a především rovnější rozdělení péče v rodině.
A není to jen otázka žen. I otcové čelí tlaku být „živitelem“ za každou cenu, zatímco touží po větší blízkosti se svými dětmi. I oni potřebují podporu při změně rolí. Spravedlivá budoucnost je totiž možná jen tehdy, pokud se do změny zapojíme všichni.
Co s tím?
Začněme tím, že se přestaneme tvářit, že je všechno v pořádku. Že to, co cítí tolik matek, není výjimečné, ale časté. A že to neznamená slabost, ale potřebu pomoci. Učme se být k sobě i k ostatním upřímní. Naslouchejme. Nabídněme pomoc. A hlavně přestaňme romantizovat vyčerpání jako normu. Mateřství si zaslouží respekt. A matky si zaslouží oporu. Ne jen symbolicky, ale konkrétně.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
