Rodičovství je plné radostných momentů, ale také těch, kdy musíme dětem říct ne a zkazit jim jejich momentální radost. Ať už jde o odmítnutí další porce sladkostí, posílání do postele včas nebo trvání na teplé bundě v dešti, někdy je naše role prostá: chránit je před nimi samotnými. Možná to nevypadá jako láska… ale ve skutečnosti to je její nejčistší podoba.
Chceme děti brát vážně – a to je dobře. Jenže představa, že musí mít vždy poslední slovo, je omyl. Rodičovství se bez rodičovského vedení neobejde.
Co by si malé děti rozhodně přály? Sáček gumových medvídků stále po ruce. Usínání před televizí místo ve vlastní posteli. Oblíbené balerínky i v lijáku při pěti stupních Celsia. Těstoviny s kečupem třikrát denně. No jasně! A k tomu ovládnout svět! Jenže jejich nápady, i když roztomilé, často vedou k bolestem břicha, nedostatku spánku, prochladnutí nebo chybějícím vitamínům.
A právě proto nás potřebují. Rodiče, kteří myslí za ně. Kteří využívají zkušenosti, i když to znamená bouři odporu. Kdo by se radoval, když mu někdo bere sáček gumových medvídků, že?
Role rodičů je jasná
Vytvářet atmosféru v rodině. Rozhodovat o tom, co bude na stole. Vysvětlovat, proč je předbíhání ve frontě hloupé. Hlídat, aby byly děti vhodně oblečené, chodily ven, učily se trpělivosti a ohleduplnosti.
Je to vševědoucí? Ano. Manipulativní? Také. Ale děti vševědy potřebují. Až dospějí, budou mít možnost rodičovské hodnoty změnit, ale teď je na nás, abychom jim dali pevný základ.
Konflikt není nepřítel
Rodiče se nemusejí bát, že jasné hranice poškodí vztah. Děti snášejí jasné pokyny mnohem lépe, než si myslíme – i přes reptání a kňourání. Protože někde uvnitř vědí, že jsou pro jejich dobro.
Příklad? Dítě, kterému vysvětlíme, že do kalhot cizích lidí se nekope, se vyhne nepříjemným reakcím okolí. Dítě, které to neslyší, nechápe, proč sklízí nelibost. Vysvětlování nepříjemností je součástí výchovy a učí děti, jak svět funguje.
Proč je lákavé dětem ustupovat
Dnešní děti mají nabitý program. Brzy ráno do školky nebo do školy, učení nových dovedností, málo času s rodiči. Chceme jim proto život co nejvíc zpříjemnit a někdy z toho vznikají zvláštní paradoxy. Čtyřleté dítě umí recitovat anglickou básničku, ale v pizzerii hází pod stůl těstoviny nebo se bojí vylézt na skluzavku.
Existuje recept, jak nekazit „zábavu“, a přesto vychovávat?
Univerzální návod neexistuje. Ale tři věci mohou pomoci: Nebojte se chyb. Každý dobrý rodič je dělá. Mějte odvahu jít do konfliktu. I s vlastním dítětem. Věřte ve svou lásku. Je to největší jistota, kterou dítě má.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
