Máte doma dítě, které se snaží být vždycky dokonalé? Výborné známky, perfektní obrázek, že se učí do večera — a přesto je nešťastné, když něco nejde podle plánu? To je známka perfekcionismu. Děti s tímto sklonem mají pocit, že jejich hodnota závisí na výkonu. Každá chyba je pro ně velký stres, každé selhání je hrozbou, že nejsou dost dobré.
Perfekcionistické děti nesou často pocit, že jejich hodnota závisí na výkonu. Když udělají chybu nebo něco nejde podle jejich představ, mohou se cítit zklamaně, úzkostně nebo dokonce málo milované.
Mnoho rodičů chce dětem pomoci, uklidnit je nebo povzbudit. Jenže některé věty, které říkáme z dobrého úmyslu, mohou mít přesně opačný efekt. Místo uklidnění nebo povzbuzení dítě ještě více zatíží a utvrdí ho v pocitu, že chyby nejsou povoleny.
„Nemusíš se tak stresovat!“
Když rodič řekne, že není důvod se tolik trápit, dítě může mít pocit, že mu vůbec nerozumíte a že jeho obavy nejsou vážné. Perfekcionismus se totiž neřídí logikou. Je to emoce, kterou nelze jen „vypnout“. Místo toho zkuste otevřeně naslouchat tomu, co dítě prožívá a ptát se: „Co tě na tom zkoušení nejvíc trápí?“ Tím ukážete, že jeho pocity berete vážně.
„To je jen jedna známka.“
Možná to zní nevinně, ale pro perfekcionistické dítě znamená jedna známka mnohem víc než jen číslo. Často ji vnímá jako měřítko své hodnoty. Když rodič bagatelizuje význam výsledku, dítě může mít pocit, že jeho úsilí ani nestojí za to. Mnohem lepší je uznat jeho snahu a mluvit o tom, co všechno pro to muselo udělat.
„To zvládneš!“
Na první pohled povzbudivá věta se může v dětské hlavě proměnit v další nevyřčenou očekávání: že selhání není povoleno. Pro perfekcionistu to často znamená: „Musím uspět, jinak to znamená, že jsem selhal.“ Místo slibu úspěchu je pro děti důležitější pocit, že je rodina miluje i v případě, že se něco nepovede.
„Já jsem vždycky věděla, že to dáš!“
Tahle chvála může být lákavá, ale perfekcionistické dítě ji často odmítá jako „náhodu“ nebo „štěstí“. Vnímá úspěch jako něco, co se může stát jen tehdy, když je perfektní, a ne jako výsledek vlastního úsilí. Pomoci mu můžete spíš otázkami jako: „Co tě na tom nejvíc potěšilo?“ a „Na co jsi nejvíc pyšný/á?“
Klíč je v poslechu a pochopení
Perfekcionistické děti nejvíc potřebují pochopení, podporu a pocit bezpečí, že chyby neznamenají méně lásky nebo uznání. Naslouchat jim a mluvit o tom, jak se cítí, je silnější dar než jakákoliv povzbuzující věta. Když dětem ukážeme, že milujeme jejich úsilí, nejen výsledek, pomáháme jim růst, ne se bát selhání.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
