Komentáře k článku

A vidíte, přesto to může dopadnout na výbornou. Já, pesimistka a velmi, velmi skeptická osoba, jsem svého muže našla právě na seznamce. Ano, chce to být opatrná a počítat s vysokým procentem exotů, ale v reálu mi to nepřišlo tak zlé, jak se říká. Připouštím, oslovila mě i individua prezentující se jen a pouze svými genitáliemi, ale to je holt riziko a není nic jednoduššího, než je ignorovat. No a z těch ostatních odfiltrovat notorické pisálky a snažit se nechat si "kouzlo seznamování na živo", myšleno mít hrubou představu, že by to mohlo jít, a ne "vědět všechno" a být zaskočen realitou po (mnohdy) letech psaní. Podle mě je to asi jako se vším: použít zdravý selský rozum. A při setkání se držet frekventovaných míst, popř. mít domluvenou kamarádku, co zavolá v daný čas coby kontrola, že žiju apod. Celkem jsem se takto sešla s 5 muži, přičemž jeden byl omyl kde jsme společnou řeč nenašli, dva byli fajn kluci, ale tak na posezení u táboráku či jiné kamarádské aktivity, jeden se stal mým nejlepším kamarádem - dokonce jsme si odsvědčili svatby a znají se i naše protějšky a děti a opravdu v našem vztahu nikdy nešlo o víc, než přátelství a s kecy "kamarád taky rád" na mě nechoďte- a poslední z nich je můj muž. Zatím jsme spolu jen šest let a máme jedno mimčo, věřím však, že přybydou roky i děti.