Honba za vrcholem se někdy mění ve frustrující, marné čekání. Orgasmus stále obestírají mýty a statistiky v ložnicích neúprosně hovoří v neprospěch žen. Odhalujeme skrytá fakta a intimní tabu!
Když přijde řeč na pěkně bouřlivé sexuální uspokojení, moderní společnost se tváří, že jsme konečně dosáhli naprosté rovnosti. Vážně? Realita za zavřenými dveřmi vykresluje diametrálně odlišný obrázek. Orgasmový nepoměr potvrzuje až děsivý propastný rozdíl v četnosti vyvrcholení mezi muži a ženami. Asi není těžké uhodnout, kdo je na tom lépe…
Když dva dělají totéž, není to totéž
Čísla tu hovoří naprosto jasně. U mužů v heterosexuálních vztazích se pravděpodobnost orgasmu při styku pohybuje kolem 95 procent, zatímco u žen toto číslo klesá k pouhým 65 procentům (1). Tato nespravedlivá nesrovnalost není daná pouze biologií, jak se dříve mylně předpokládalo, ale celou řadou jiných faktorů. Kde tedy vězí ten pomyslný kámen úrazu?
Anatomická slepá ulička
Jedním z hlavních důvodů, proč mnoho příslušnic něžného pohlaví nedosahuje vyvrcholení během penetrativního styku, je prostý fakt, že vaginální stěna postrádá dostatečné množství nervových zakončení. Klíčem k extázi je tu klitoris, fascinující orgán, jehož jedinou funkcí v lidském těle je zprostředkování slasti. Studie (2) potvrzují, že pouze přibližně 18 procent žen dokáže dosáhnout orgasmu výhradně vaginální stimulací, zbytek vyžaduje dráždění klitorisu.
Psychologické bariéry se nedají jen tak zbořit
Možná je to k nevíře, ale důležitým erotogenním orgánem je také mozek. Není-li s tělem v harmonii, orgasmus se zkrátka nekoná. Přímo mu odporují úvahy o tom, jak v určité poloze asi vypadá břicho, jestli je odstranění chloupků dostačující, vydávané zvuky nejsou až příliš a co uvařit zítra k obědu. Takovým „syndromem“ nadbytečného přemýšlení trpí hodně žen, čímž si dosažení vyvrcholení zbytečně blokují (3). Některé navíc cítí povinnost dotáhnout sex do zdárného konce, aby potěšily partnerovo ego, čímž stres ještě narůstá. Právě on zvyšuje hladinu kortizolu, který působí jako překážka sexuálního vzrušení a schopnosti uvolnit se (4).
Co určité životní fáze?
Ano, není každý den posvícení. Biologické nastavení sehrává v orgasmu zásadní úlohu a v průběhu let se pořádně mění, stejně jako hormony. Hladiny estrogenu a testosteronu mají přímý vliv na libido a prokrvení pohlavních orgánů. Významným milníkem je menopauza, kdy pokles hormonů vede k atrofii tkání a snížení lubrikace, což činí akt bolestivým nebo necitlivým (5). Podobné výzvy přináší období po porodu, kdy zvýšená hladina prolaktinu během kojení tlumí sexuální touhu. Kromě přirozených tělesných změn jsou tu i komplikace v podobě užívaných medikamentů, neboť některá, především pak antidepresiva, výrazně zpožďují či zcela blokují schopnost dosáhnout zlaté intimní tečky (6).
Když vázne komunikace
Při používání mobilů a sociálních sítí komunikujeme až moc, když jde však o otevřený rozhovor z očí do očí, raději zarytě mlčíme. Otevřeně mluvit o svých potřebách je v mnoha vztazích stále citlivé téma, s čímž tak trochu souvisí i společnost. Podle jejích standardů mají být ženy v posteli pasivními příjemkyněmi a nepouštět se do větších akcí. Jenže! Výzkumy (7) dokazují, že páry, které otevřeně komunikují o svých sexuálních preferencích a nebojí se experimentovat s erotickými pomůckami, vykazují mnohem menší rozdíly v dosahování orgasmu (7).
Také výchova tu má svůj díl viny
Nelze opomenout ani hluboce zakořeněné kulturní vzorce. Výchova v prostředí, které sexualitu spojuje s hanbou nebo vinou, vytváří v dospělosti podvědomé bloky. Pokud je dívka vedena k tomu, že její tělo je nebezpečné nebo by mělo být střeženo jako oko v hlavě, je pro ni v dospělosti obtížné přepnout do módu bezbřehé radosti. I proto se odborníci přiklánějí k názoru, že ženy, které se v dětství a dospívání setkaly s pozitivním přístupem k vlastnímu tělu a masturbaci, dosahují v partnerství orgasmu snadněji (8). Sebepoznání prostřednictvím masturbace je kritickým faktorem. Když totiž nevíte, co na vás funguje, jen těžko můžete instruovat někoho jiného.
Jak na to jít správně?
Řešení problému neleží v zázračné pilulce, ale komplexním přístupu k intimnímu zdraví, svobodné sexualitě a psychické pohodě. Rozšíření repertoáru o orální stimulaci, manuální techniky a prodlouženou předehru dramaticky zvyšuje šance na to, že se završení styku povede na jedničku (9). Dobrou zprávou je, že moderní medicína a psychologie se dnes více zaměřují na ženské sexuální dysfunkce, což přináší naději na lepší diagnostiku. Nejdůležitějším nástrojem však zůstává trpělivost, laskavost k vlastnímu tělu a odmítnutí společenského tlaku na okamžitý výkon. Cesta k slasti je individuální proces, který si zaslouží čas i pozornost.
Zdroje: (1) https://link.springer.com/article/10.1007/s10508-017-0939-z, (2), (3) https://www.boodep.com/wp-content/uploads/2022/01/human-sexual-inadequacy.pdf, (4) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/23841462/, (5) https://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/1754045313515122, (6) https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3108697/, (7), (8), (9) https://link.springer.com/article/10.1007/s10508-017-0939-z
Sledujte nás na sociálních sítích:
