Smiřte se se svou průměrností

Ve škole jste byli spíše dvojkaři nebo trojkaři. V soutěžích končíte nejlépe na třetím místě. Ve své práci odvádíte solidní práci, ale ve skutečnosti nevynikáte vynikajícím výkonem. Vítejte v klubu průměrnosti!

Neviditelný střed společnosti

Na první pohled velmi nevděčný klub. Kráčíte životem zdánlivě neviditelní. Pozornost je věnována těm, kteří vyčnívají – nezáleží na tom, zda podávají dobrý nebo špatný výkon. Jen průměr, tomu nikdo pozornost nevěnuje. A pokud ano, jen kvůli obvinění, že je lhostejný nebo není dostatečně ambiciózní.

Když se nad tím zamyslíte, být průměrný je vlastně docela úžasné. Jakmile přijmete svou roli ve většinové společnosti, dosáhnete velmi rychle bodu sebepřijetí. Žádný tlak, téměř žádné pochybnosti o sobě samém, jen bytí.

Stačí vyjít z průměrnosti – ale proč vlastně?

Zní to nebesky, ale v této meritokracii, ve které žijeme, je těžké toho dosáhnout. Neustále se nám říká, že sebeoptimalizace je nejvyšší cíl, být vždy vyšší, rychlejší, dál. Pokud ze sebe nevytáhnete to nejlepší, selhali jste. Těchto očekávání nejsou ušetřeni ani ti průměrní. Naopak často mají pocit, že musejí dosáhnout toho, co předvedli ti vynikající.

Ale řekneme vám tajemství: Nikdo není dokonalý. A ti, kteří se tak jeví, jsou pod obrovským tlakem, aby si svůj obraz udrželi. Protože i vynikající bojují, dělají chyby a čas od času jsou průměrní. Jsou jen výjimečně dobří ve skrývání svých problémů.

Je jedno místo, kde přetvářka funguje obzvlášť dobře – sociální média. Instagram, TikTok a spol. dovádějí koncept sebeoptimalizace do extrému. Samozřejmě, že tam každý zobrazuje jen ty nejkrásnější, nejzajímavější nebo nejzvláštnější okamžiky v životě – zkrátka ta nejlepší verze nás samotných. Nic z toho není realistické, natož průměrné.

Zdravá průměrnost

Ano, život má vzestupy a pády, ale většinou jste někde uprostřed. Snažíme se překonat sami sebe svou jedinečností, ale ironií je, že být průměrný je naprosto normální. Ve skutečnosti je většina z nás průměrná. Tak proč se tak moc snažíme vyniknout, když to znamená, že ze sebe uděláme to, co nejsme? Není to dobré pro nás ani pro naše duševní zdraví. Co když průměrnost jednoduše znamená oprostit se od očekávání ostatních?

Ne nadarmo se říká „zlatý střed“. Važme si své průměrnosti a toho, co máme. Koneckonců jsme všichni stejní – nebo alespoň velmi podobní. To nemusí být špatné. Můžete to vidět i takto: Jak hezké, že máme všichni tolik společného a že jsme obrovská komunita. My, průměrní, na to máme – i když to ne každý na první pohled vidí.

Zdroj: názory autora - celý článek