Přátelství je jedním z největších darů, které v životě máme. Má nás nabíjet, podporovat a přinášet radost. Jenže co když zjistíte, že vkládáte energii stále dokola jen vy, zatímco druhá strana se veze? Jednostranné přátelství může být nenápadné, ale časem nás začne vysávat. Jak ho poznat, proč vůbec vzniká a co dělat, pokud v něm uvíznete?
Často si do vztahů neseme zkušenosti z minulosti. Třeba pocit, že lásku a pozornost je potřeba si zasloužit. Pak se snadno ocitneme v roli toho, kdo neustále dává, protože má pocit, že jinak nebude přijat. Druhá strana si na to rychle zvykne a vztah se stane jednostranným.
Dalším důvodem může být prostý nedostatek empatie. Někteří lidé neumí naslouchat, nezajímají se o potřeby druhých a chybí jim schopnost vztah aktivně udržovat. Výsledkem je nerovnováha, kde jeden jen bere a druhý jen dává.
Jak poznáte, že přátelství není vyvážené?
Možná si to ani hned neuvědomíte, ale existují signály, podle kterých lze poznat, že ve vztahu dáváte mnohem víc, než dostáváte zpět. Všimněte si třeba, jestli jste to vždy vy, kdo navrhuje plány nebo se ozývá jako první. Jen málokdy se dočkáte otázky „Jak se máš?“ A i když padne, brzy se stočí k problémům toho druhého. Když potřebujete podporu vy, místo pochopení se setkáte s nezájmem, nebo dokonce se srovnáváním typu „Já to mám horší“.
Často se ukáže, že přítel vás vyhledává hlavně tehdy, když něco potřebuje: váš čas, energii, pomoc nebo prostředky. Po setkání se necítíte povzbuzení, ale spíš vyčerpaní. V konverzaci máte pocit, že vaše slova mizí v prázdnu, jako by vaše názory, zájmy nebo radosti vůbec neexistovaly.
Do toho se mohou přidávat projevy sebestřednosti a manipulace. Možná ve vás druhý vyvolává pocity viny, když zrovna nemůžete být k dispozici, nebo vás obviňuje ze sobectví, pokud myslíte i na sebe. Nikdy si nejste jistí, na čem s ním vlastně jste a rozhovory se stejně většinou točí jen kolem jeho témat a potřeb.
Jaké jsou následky?
Dlouhodobě nevyvážené přátelství není jen o občasném pocitu frustrace. Pokud stále jen dáváme a nedostáváme zpět, začneme být unavení, osamělí a naše sebevědomí trpí. Postupně se můžeme uzavírat, stavět si kolem sebe zdi a mít strach z navazování nových vztahů.
Navíc když většinu energie věnujeme jednomu toxickému vztahu, nezbývá nám síla na ty, kteří si nás opravdu váží. Přicházíme tak o možnost rozvíjet přátelství, která by nám mohla přinášet radost a růst.
Když přátelství není v rovnováze
Prvním krokem je upřímnost k sobě. Položte si pár jednoduchých otázek: Cítím se s tímto člověkem dobře? Přináší mi náš vztah radost, nebo spíš stres? Stávám se díky němu lepší verzí sebe sama, nebo naopak ztrácím energii? Pokud v přátelství stále věříte, může pomoct otevřený rozhovor. Řekněte, jak se cítíte, a nastavte si hranice. Často si druhá strana ani neuvědomuje, co dělá.
Pokud se ale nic nemění a vy jen dál trpíte, je na místě zvážit, zda má smysl pokračovat. Můžete kontakt omezit, přestat být vždy dostupní nebo nechat vztah postupně vyšumět.
Jak se rozloučit s jednostranným přátelstvím
Někdy je nejlepší cestou jít dál. Není to selhání, ale naopak. Vyjadřujete tak svoji sebeúctu a péči o vlastní duševní pohodu. Můžete se rozhodnout, že přátelství už pro vás není přínosné, nebo jednoduše přestat investovat čas a energii. V obou případech se otevře prostor pro nové vztahy, které budou založené na rovnováze a vzájemnosti.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
