Každý člověk chce být viděn, uznán a oceněn. Je to přirozená lidská potřeba. Někdy se ale touha po uznání promění v neustálou potřebu obdivu a kontrolu nad druhými. Kde leží hranice mezi zdravým sebevědomím a narcismem? Kdy už mluvíme o poruše osobnosti?
V době, kdy sociální sítě určují, jak vypadá „úspěch“, a kdy je tlak na dokonalost každodenní realitou, se pojem narcismus objevuje častěji než kdy dřív. Používáme ho pro lidi, kteří se obdivují, neumějí naslouchat, nebo neustále sdílejí svůj život online.
Psychologický pohled je ale hlubší. Narcismus nemusí být synonymem sobectví, v jisté míře ho potřebuje každý z nás.
Zdravý narcismus jako základ sebeúcty
Zdravý narcismus znamená, že vnímáme svou hodnotu, respektujeme své potřeby a zároveň nepřestáváme brát ohled na ostatní. Je to vnitřní síla, která nám pomáhá říkat „ne“, když je to potřeba, zvládat kritiku a zachovat si sebeúctu i ve chvílích, kdy se nám nedaří.
Takový narcismus nás chrání před vyčerpáním, posiluje naši psychickou odolnost a pomáhá nám růst. Umožňuje nám být sami sebou. Bez zbytečného omlouvání nebo sebepodceňování.
Když se touha po obdivu stane závislostí
Nezdravý narcismus se objevuje, když člověk dokáže vnímat svou hodnotu jen prostřednictvím obdivu druhých. Potřebuje být chválený, ujišťovaný a oceňovaný, jinak se cítí prázdný.
Tento druh narcismu bývá zrádný. Navenek působí jako sebevědomí a charisma, ale uvnitř se skrývá nejistota a strach z odmítnutí.
Takový člověk se stává „vězněm“ vlastního obrazu, který musí být neustále dokonalý. A protože ho živí pozornost okolí, nedokáže dlouhodobě udržet upřímné vztahy. Potřebuje být obdivován, ne skutečně milován.
Narcismus jako spektrum
Psychologové mluví o narcismu jako o škále, na jejíchž koncích stojí dva extrémy – sebeobětování na jedné straně a sebestřednost na straně druhé. Většina lidí se pohybuje někde uprostřed. Občas se potřebujeme ocenit, jindy zas potlačíme své potřeby kvůli druhým. Důležité je, aby se rovnováha nevychýlila příliš dlouho jedním směrem.
Zdravé sebevědomí říká: „Jsem v pořádku taková, jaká jsem.“ Nezdravý narcismus šeptá: „Musím být lepší než ostatní, jinak za nic nestojím.“
Jak poznat hranici
Rozpoznat, kde se na této škále nacházíme, není jednoduché. Ale existují signály:
Pokud vás příliš ovlivňuje, co si o vás myslí ostatní, pokud potřebujete, aby vaše snaha byla vždy oceněna, nebo pokud se cítíte ztraceně, když vás nikdo nepochválí, je možné, že vaše sebevědomí potřebuje zpevnit zevnitř, ne zvenčí.
Zdravý vztah k sobě se rodí v tichu. V momentech, kdy děláme něco jen pro sebe, bez potřeby uznání. Právě tam se znovu učíme, že naše hodnota není závislá na lajcích ani komplimentech.
Být spokojená i bez potlesku
Pěstovat zdravý narcismus znamená dovolit si růst, i když to ostatní nevidí. Znamená to přestat se omlouvat za své sny, přijmout vlastní nedokonalost, a přitom si zachovat laskavost k sobě i druhým.
A možná právě v tom spočívá opravdová sebedůvěra. V tiché jistotě, že jste dost dobrá, i když svět kolem zrovna tleská někomu jinému.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
