Hledat spřízněnou duši po čtyřicítce připomíná lov bájného jednorožce. Že v tomhle věku nejlepší kamarádku už asi nepotkáte? Nesmysl. I v dospělosti to jde. A poradíme, jak na to!
Vybavujete si tu lehkost, se kterou jsme navazovali přátelství v první třídě? Stačilo mít stejné svítící tenisky nebo sdílet upřímný odpor k dušené mrkvi a ruka byla v rukávu. Sliby věčné věrnosti se stvrzovaly malíčkem a svět byl mnohem jednodušší.
Dětská idea versus realita dospělosti
Jenže pak přijde dospělost, kariéra, hypotéky a rodinný kolotoč, a najednou zjišťujeme, že naše nejbližší důvěrnice je pračka a pak ještě servírka z kavárny, která už přesně ví, jakou kávu máme nejraději. Najít si novou nejlepší kamarádku v životní dekádě, kdy se objevují první vrásky od smíchu i únavy je možná trochu problematičtější. Ale zdaleka ne nemožné.
Kde je kámen úrazu?
Hlavní překážkou není to, že bychom s věkem byli jiní. I když si řekněme upřímně, že naše tolerance k hloupým řečem už není, co bývala. Problémem je především struktura našeho života. V bezstarostných dětských časech nás škola nebo kroužky doslova nutily do pravidelného kontaktu se stejnou skupinou lidí. Proto to šlo „samo“. Jakmile tyto mantinely zmizí, musíme o každý sociální kontakt tvrdě bojovat s vlastním časovým rozvrhem. Také máme poněkud větší nároky. Už nám nestačí, že ta druhá nosí stejnou velikost bot. Hledáme shodu v hodnotách, humoru i životních postojích, což výběrové řízení na přátele značně komplikuje.
Strach z odmítnutí dělá své
Dalším nepřítelem je naše vlastní pohodlnost. Máme své rituály, oblíbené seriály a pocit, že se nám vlastně nechce podstupovat ten trapný seznamovací proces srovnatelný s prvním rande v sedmnácti. Ke všemu jsme přesvědčení o tom, že všichni ostatní už své party mají uzavřené a nikdo další se do nich nevejde. Realita je přitom taková, že obrovské procento lidí kolem nás pociťuje stejný sociální deficit. Podle výzkumu publikovaného v magazínu Journal of Social and Personal Relationships to chce průměrně 200 hodin strávených společně, než se z někoho stane blízký přítel (1). Kde má ale pracující žena s rodinou vzít tolik času, aniž by přitom obětovala spánek a zdravý rozum?
Zdravotní benefity kvalitního drbu
Jestli si říkáte, že to bez té nejlepší kamarádky prostě „doklepete“, věda s vámi nesouhlasí. Přátelství není jen příjemný bonus k životu, ale i biologická nutnost. Kvalitní sociální vazby prokazatelně snižují hladinu kortizolu a zvyšují produkci oxytocinu – hormonu, který zlepšuje zvládání stresu, posiluje empatii a tlumí bolesti (2).
Odborníci navíc potvrzují, že lidé se silnou sociální sítí mají o 50 procent vyšší šanci na dlouhověkost (3). A věděli jste, že přátelství chrání před kognitivním úpadkem a demencí lépe než luštění křížovek (4)? Jak trefně poznamenává kanadská psycholožka Susan Pinker, osobní kontakt a sociální integrace jsou pro naše přežití důležitější než čistý vzduch nebo cvičení v posilovně (5).
Strategie pro úspěšný lov
Tohle všechno zní samozřejmě hezky, ale pořád zůstává otázka, kde kamarádky hledat, když bary nikoho nelákají a v práci je kolektiv buď toxický, nebo o generaci jinde. Tak co na to jít přes zájmy? Kurz keramiky, hodina tance či čtenářský klub představuje ideální prostředí. Tady se totiž vrací onen prvek jako kdysi ve škole. Pokud se s někým vidíte každé úterý nad hroudou hlíny, bariéry padají přirozeněji. Nebojte se využít i technologie. Existují aplikace určené výhradně pro hledání přátel, které fungují na podobném principu jako ty na hledání partnerů. Buď jak buď, určitě se vykašlete na masku dokonalosti. Nic nesblíží dvě ženy tak rychle jako upřímné přiznání, že ani jedna z nich nestíhá uklízet pod gaučem.
Odvaha k prvnímu kroku
Největší výzvou zůstává zranitelnost. Pozvat někoho na kávu vyžaduje odvahu riskovat. Může se stát, že dotyčná opravdu nemá čas nebo si s vámi prostě nesedne. To je v pořádku. Přátelství v dospělosti potřebuje stejnou míru iniciativy jako budování kariéry. Jak se běžně mezi psychology uvádí, přátele si člověk nemůže jen tak pořídit, musí je „vytvořit“ skrze společně investovaný čas a sdílení. I z nenápadného známého se může vyklubat člověk, který zůstane po vašem boku dlouhá léta. Možná to nebude „láska na první pohled“, ale kdoví, jak tenhle příběh vlastně dopadne. A to stojí za rozpačitý výstup z komfortní zóny. Protože život bez někoho, komu můžete zavolat ve tři ráno a jen tak mlčet, je o dost šedivější. Nebo to vidíte jinak?
Zdroje: (1), (2) https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1526590018310526, (3), (4) https://www.thelancet.com/article/S0140-6736(20)30367-6/fulltext, (5) https://www.ted.com/talks/susan_pinker_the_secret_to_living_longer_may_be_your_social_life
Sledujte nás na sociálních sítích:
