Testováno na tátovi: Do práce na kole

Vrátil jsem se a skutečně, Káťa mne volala ze škarpy, že prý se otáčela, jestli za ní někdo nejede, a nějak se jí stočila řídítka... Jen jsem prohodil, že si spletla odbočku, což se může snadno stát, jelikož v tom místě je cesta úplně přímá, a dozvěděl jsem se, že ji mám pomoci vytáhnout, jinak mi bude něco ufiknuto.

Dostal jsem se jen tak sto metrů za kopeček a zase kolem mne frnknul cyklista se zavoláním: "Zavařila se vám žena."

Tak se vracím a Káťa stojí málem oběma nohama na jedné šlapce, snaží se vyjet svah, celá červená, zpocená, a sípe: "Já si špatně přehodila." Chudáček můj, politoval jsem ji v duchu, ale nahlas jsem ji povzbudil: "Tak pojeď, kečupe." A za tuto motivační větu do mne bylo najeto v plné rychlosti tří metrů za hodinu.

U křižovatky čekám na červenou, vedle mne zastaví starší chlap na kole, taky čeká a jen tak, aby navázal konverzaci, nadhodil: "V plotě je nějaká žena, není vaše?"

A skutečně, jak jsem se rychle vrátil, vidím, jak z keře čouhá půlka kola, půlka ženy, snaží se vyprostit ven a přitom na mne volá: "Já sem sjela, protože jsem se dívala na psa, ale to byl tak kráááásný pejsek! To jsi měl vidět!"

Tak o pejska jsem přišel, ale tohle taky nebyl pohled k zahození. Zajímal jsem se, jestli ten živý plot chtěla přeskočit, a upozornil ji, že se nesmí tak přísně držet navigace, ona je někdy pěkný prevít.

Káťa se ohradila, že za to nemůže, protože ten keř neuhnul, ani když na něj několikrát volala.

Cesta zpátky byla mnohem lepší a klidnější. Manželka dokonce našla dětskou kabelku na zemi, hned ji sebrala a dovezla rodině, co šla před námi.

"Děkujeme!" zavolal za ní tatínek, to Káťa ještě slyšela. Když jsem projel kolem já, slyšel jsem ještě maminku, jak říká: "Ale ta není naše."

Takže se docela těším, až si zase někam vyjedeme.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.