Testováno na tátovi: To je kouzelné!

Rychle jsem se rozhlédl. Mezi vystaveným zbožím nebyla vidět, metrové dítě mohlo být kdekoli, bylo to tu hotové bludiště. Začal jsem procházet uličkami a pak cosi zahlédl hned u vchodu, kde stála postava manekýna dětské velikosti. Viki mu zrovna sundavala kalhoty. Hnal jsem se k ní s tlumeným výkřikem "VIKI!", ale náhle mne zastavila paní, která stála opodál za jedním stojanem a pozorovala ji.
"Nechte ji, prosím. To je vaše dítě?"

Nechtělo se mi přiznávat, ale bylo mi hloupé to popřít.
"Tahle figurína je u dětí velmi oblíbená, často jí rozepínají oblečení a kontrolují jestli... Řekněme, jestli je anatomicky korektní. Ale ona ne. Ona si s ní hraje jako s panenkou, ona ji převléká, už jí dala zimní bundu, prý aby nenastydla. To je kouzelné!"
"Jenže nás zase vyhodí." snažil jsem se paní obejít.
"Nevyhodí, nebojte se. To je můj obchod." usmála se.

Ano, chlapec byl kompletně v dívčím oblečení. Růžový kulich, stříbrná bunda, červené kalhoty, růžová šála, růžové palčáky... Myslím, že manekýn trpce litoval volby povolání a někde hluboko uvnitř křičel: "Dostaňte mne z tohóóó!"
"Tak teď jsi oblečená na ven. Chceš jít ven? Tak pojď."

Náhle se ukázalo, že figurína je na podstavci na kolečkách. Protože Viki vzala kluka za bakelitovou ruku a odcházela z obchodu. Ani tehdy majitelka Viki nezastavila, ale zareagovala bleskově a vypnula bezpečnostní zařízení. Tak Viki vyšla ven bez houkání a blíkání. I s figurínou, která za ní poslušně jela. Nevěřil jsem vlastním očím. Majitelka pořád opakovala:
"To je kouzelné! To je kouzelné!"

Byl jsem nervózní. Ale co rozhodně stálo za to, bylo pozorovat lidi. Pár lidí sedělo venku na lavičkách a bylo možné sledovat, jak jim klesá čelist. Ovšem nejlepší byli náhodní kolemjdoucí, co zavadili o tuto podivnou dvojici pohledem a řekli si: "Hm, holčička a její starší bráška jdou za ruku." Načež se zarazili uprostřed kroku a prudce se otočili: COŽE?! Před obchodem se začali zastavovat lidi a vytvářet hlediště.
Majitelka náhle vyběhla. Lekl jsem se, kam běží a ona šla zastavit ochranku, která se k Viki hnala.

"To je ode mne z obchodu, jen si s ní hraje."
Bezpečák byl zadýchaný a zíral na Viki s figurínou: "Tohle mi nedělejte, já tu malou nejdřív neviděl, vždyť je menší než ten kluk. Vypadalo to strašidelně, když si tak jel tady..."
"Je to kouzelné, že?"
"No... Už jsem viděl, že lidi brali kusy prádla, ale vodjet s kompletně oblečenou figurínou, to jsem ještě za celý život nezažil."
"Tak pojď." řekla Viki "Ještě nemůžeš být tak dlouho venku."
Vrátila se. Lidí nahromaděných okolo si vůbec nevšímala.

"Ukážu tě mamince, jo?" řekla manekýnovi, když vjela zpátky do outletu. A tlačila ho uličkami. Za ní se obchod začal plnit lidmi. Každý to chtěl vidět. Maminka dál vybírala oblečení.
"Tady jsi Viki, mám pro tebe rukavičky!"
"Hele, mami..."
"PROBOHA CO TO JE?!"
Maminku nám málem porazilo.

Dopadlo to tedy celkem dobře. Máme dokonce rukavičky zdarma, paní majitelka naprosto odmítala si je nechat zaplatit. Nejhorší bylo přesvědčit Viki, že kluka tam musíme nechat. Ale slíbili jsme jí, že ho budeme chodit navštěvovat. Tak ho ještě objala a řekla mu, že příště mu přinese sukýnku, co má doma, protože mu určitě bude slušet. Poprvé jsem viděl figurínu plakat.

To bylo jistojistě štěstím.

Ukázka z Knihy povídek, nedopatřením vydané pod názvem knihy "Název knihy". Tuto knihu kupují většinou sběratelé. Kvůli obalu.

© M. M. Cabicar
Příhody s Viky můžete sledovat také na Facebooku!

Dítě školkou povinné
Jak čůrají nevěsty
Autor: M. M. Cabicar

S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.
Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čurají nevěsty?“ nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!
Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!
Knihu najdete v nabídce nakladatelství Grada.