O sociálních sítích jejich tvůrcové rádi hovoří jako o novém způsobu mezilidské komunikace, která pomůže skoncovat se sociální izolací. Ta se v minulosti týkala především starších osob. A přestože některé studie zaměřené právě na ně přišly se závěry, že seniorům tato média mohou pomoci ulevit od sociální izolace, u mladých to neplatí. Ti naopak kvůli sociálním sítím zažívají nebývalou epidemii sociální izolace, která má devastující účinky na jejich životy a fyzické i duševní zdraví.
Sociální izolace je nedostatek pocitu sounáležitosti, nedostatek reálných interakcí s jinými lidmi a vzájemného zaujetí a nedostatečné provozování naplňujících vztahů s nimi. Sociální sítě vyžadují spoustu času, který jim mladí lidé věnují. Jenže sociální sítě (média) nemůžou nahradit reálnou interakci a nejsou naplňujícím vztahem.
Mladý člověk se přestává stýkat se skutečnými živými kamarády v reálném prostředí a čase, nevěnuje jim pozornost, neosvojuje si interakční dovednosti a končí v sociální izolaci. Ta produkuje deprese, úzkosti, mentální poruchy, stresovou poruchu a zhoubně působí i na fyzické zdraví.
Náhrada skutečného života
„U mladých dospělých dnes kvůli tomu pozorujeme epidemii duševních potíží a sociální izolace,“ tvrdí doktor Brian Primack z University of Pittsburgh.
Ačkoli u starších lidí, kteří jsou fyzicky izolováni v prostoru a čase, může používání sociálních sítí jejich izolaci zmenšit a zlepšit jejich psychický stav, u mladých je tomu jinak. Ti trávením spousty času na sociálních sítích přicházejí o možnost trávit ho reálným prožíváním vztahů tváří v tvář s fyzicky přítomnými protějšky. A právě náhrada tohoto „
skutečného“ života tím virtuálním má u nich zhoubný vliv na mentální i fyzické zdraví.
Je ale také možné, že mladí jedinci, kteří se cítí sociálně izolovaní, že spíš uchýlí k sociálním sítím než ke snaze navázat plnohodnotné skutečné vztahy.
Sledujte nás na sociálních sítích:
