Narodíme se, rosteme, žijeme, stárneme a umíráme. To je každému člověku jasné. Napadlo vás ale někdy, co se skutečně děje s mrtvým tělem dále, než si jej převezmete v urně? Mnozí si to představují až příliš tragicky, ve skutečnosti je ale celý proces zpopelnění velice „čistá“ a zajímavá záležitost.
Na poslední cestě
Pohřební ústavy, které s krematorii spolupracují, se postarají společně s pozůstalými o výběr vhodné rakve a smutečních dekorací. Poté nebožtíka do rakve uloží, převezou ho do samotného krematoria, kde čeká na zpopelnění v chladicích nebo v mrazicích místnostech.
Ač mají mnozí morbidní představy, krematoria jsou zařízena tak, aby vše probíhalo v co nejčistším prostředí.
Před obřadem nebožtíka zaměstnanci lehce upraví, pro případ, že by pozůstalí při obřadu požadovali otevřenou rakev a oblečou ho do šatů, které rodina dodá.
Poslední sbohem
Po samotném obřadu rakev i s nebožtíkem odvezou rovnou k peci, ve které žhne žár o devíti stech stupních. Zkušený pracovník rakev ještě prohledá, pro případ, že někdo z pozůstalých věnuje mrtvému něco „na cestu“. Skutečným problémem může být totiž obyčejná lahev alkoholu, která v peci exploduje, a hrozí tak poničení.
Poté do pece rakev posune na speciálním vozíku a zapne program. Ty jsou celkem čtyři. Ten první je pro lidi o nízké váze a výšce, bohužel, nejčastěji děti. Druhý je pro menší osoby, třetí pro standardní výšku a váhu a ten čtvrtý pro lidi těžší a vyšší.
Problém nastává, pokud má nebožtík více než 200 kilogramů. Taková těla kvůli vysokému obsahu tuku nelze pálit na tak vysokou teplotu, a proto celý proces probíhá při nižších stupních a delší dobu, přičemž je nutno celou pec komplikovaně přenastavit.
Celá kremace trvá přibližně hodinu a půl. Po celou dobu provází tělo nehořlavá destička s identifikačním číslem, která zaručí, že rodina dostane skutečně popel svého příbuzného.
Naposledy se posadím
Mezi lidmi je poměrně rozšířená fáma, že se tělo v peci vlivem žáru a smrštění šlach a svalů ještě naposledy posadí, ale není tomu tak. Teplota v peci je natolik vysoká, že se nic takového nestihne stát.
Ze schránky do schránky
Po ukončení kremačního programu personál přesune popel z pece do schránky pod ní, kde nějaký čas chladne. V peci mezitím žhne další tělo.
Po vychladnutí se popel ve schránce vloží do speciálního mlýnku a přidá se k němu šest litinových koulí, které zajistí dokonalé rozmělnění popela. Na nic se přitom nesahá, veškeré přístroje jsou kompatibilní a kontakt s popelem není nutný.
Poté, co se popel rozmělní, přeseje se přes síto, ve kterém se zachytí kovové zbytky, jako jsou hřeby z rakve nebo šrouby, které měl nebožtík v těle například po operacích a v neposlední řadě také identifikační destička. Ta jediná putuje ze sítka společně s popelem do urny.
Prach jsi a v prach se obrátíš
Po procesu zpopelnění je urna uložena v archivu krematoria, kde si ji pozůstalí vyzvednou. Pokud ne, putuje po dvou letech do společné hrobky.
Sledujte nás na sociálních sítích:
