Hudební vkus se prý tvoří nejvíce před pubertou. Čím variabilnější hudební žánry dítě poslouchá, tím širší spektrum v dospělosti vyhledává. Jak se člověk stane fanouškem death metalu, zatím žádná studie nepodchytila. Co ale prokázala, že milovníci této hudby zažívají stejně příjemné pocity při jejím poslechu jako milovníci Pharrella Williamse.
A třebaže se může zdát, že poslech jeho slavného songu Happy vede k sociálně pozitivnějšímu chování než poslech songů skupiny Bloodbath, pravda to není. Poslouchat agresivní násilnou hudbu neznamená, že je člověk násilný a agresivní i v reálném světě. A naopak.
Reálný versus hudební svět
Vědci z Austrálie sledovali vliv poslechu různých žánrů hudby na reakce posluchačů vůči promítanému násilí z reálných životních situací. A podle autorů nevede poslech death metalu k znecitlivění posluchačů v reálném světě.
Ačkoli hudební složka i texty jsou agresivní a často velmi násilné, v posluchačích navozuje jejich poslech libé pocity, ale nikoli touhu někomu ubližovat a chovat se násilnicky, ale ani bezcitnost vůči viděnému násilí v reálném prostředí.
Hudba za agresi nemůže
„Naše důkazy experimentálního výzkumu zpochybňují argumenty, že dlouhodobý poslech násilné hudby může znecitlivět konzumenty vůči násilí,“ tvrdí autoři z Austrálie. Podle nich jsou posluchači jakéhokoli hudebního žánru stejně citliví na násilné záběry z reálného světa a neprojevují se bezcitně.
A jejich tým také prokázal, že ačkoli jsou texty i povaha hudební stránky agresivní, posluchači si je s agresivitou nespojují. Jejich nervové soustavě poslech navozuje příjemné pocity. Ale v reálném světě je agresivita a násilí rozruší stejně jako milovníky jiného hudebního žánru.
Sledujte nás na sociálních sítích:
