Rádi byste se přestěhovali někam na samotný kraj města, kde není ten otravný ruch a shon? Možná to není taková pohádka. Lidé pobývající na předměstí či venkově se prý často cítí izolovaní, což je přímý útok na jejich duševní zdraví.
Žít někde na předměstí, v hezkém domku s rozlehlou zahradou a výhledem na úžasnou okolní přírodu. Někde, kde je tichý klid a děti se tam mohou bezpečně prohánět na kole, a to kdykoli se jim zamane. Vypadá to jako sen? Pro duševní zdraví je to spíše noční můra.
Ta zdánlivá pohoda je tak depresivní!
Nová studie, kterou před pár dny zveřejnil časopis Science Advances (1), naznačuje, že osoby žijící na okrajích měst mají výrazně vyšší riziko deprese. Tedy alespoň v porovnání s jedinci, kteří jsou obklopení betonovou džunglí a dennodenně čelí shonu, smogu i hluku dopravy i průmyslové výroby. Jak jen je tohle možné? Podle Stephana Barthela, hlavního autora studie a výzkumníka městské udržitelnosti působícího na Stockholmské univerzitě, je problémem hlavně dlouhé dojíždění, méně veřejného otevřeného prostoru a nedostatečná hustota obyvatelstva, což jsou faktory přispívající k prudkému poklesu duševního zdraví. Ačkoli se zdá, že venkov je oázou spokojenosti a klidu, zřejmě jsou z něj lidé spíše na nervy, protože zde nemají tolik příležitostí k sociální interakci, cítí se odříznutí od světa a kvůli práci i nákupům potravin tráví v autě nemálo času.
Dvě strany jedné mince
„Určitá úroveň hustoty obyvatelstva je přece jen nezbytná k vytvoření živých komunit a kontaktů. Dokazuje to, jak sociální lidské bytosti jsou,“ poznamenává jmenovaný expert Stephan Barthel. Ten přiznává, že zjištění jeho odborného týmu naprosto odporuje předchozím výzkumům, jejichž poznatky uvádí, že duševní onemocnění bývají častější spíše ve větších metropolích (2). Otázkou tedy je, zda klidu, ticha a samoty není na předměstí i venkově až příliš…
Zdroje: (1 )www.science.org/doi/10.1126/sciadv.adf3760, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5374256/
Sledujte nás na sociálních sítích:
