Občas si musíme při otázce, kolik je nám roků, skutečný věk spočítat. Ne snad proto, že bychom zapomněli, ale protože to prostě přestalo být důležité. Zdá se, že čím jsme starší, tím mladší se cítíme. Jak je možné, že náš věk na papíře a v hlavě se tak liší?
Jako děti jsme počítali dny do narozenin, těšili se na svíčky a dárky a pečlivě oznamovali, že nám „už je osm a půl“. V dospělosti spíš doufáme, že někdo zapomene. V určitém věku se zkrátka přestává hrát o čísla. Mnozí lidé musí na otázku „Kolik ti je?“ opravdu chvíli přemýšlet. Ne proto, že by se styděli, ale protože jim to připadá nepodstatné.
A právě v tom tkví zajímavý fenomén: s přibývajícími roky máme pocit, že čas běží pomaleji. Nebo alespoň, že běží nějak jinak.
Cítíme se mladší, než jsme
Většina dospělých se cítí mladší, než kolik jim skutečně je. Čtyřicátníci se v průměru cítí na pětatřicet, padesátníci na čtyřicet a šedesátníci často mluví o tom, že mají energii padesátníků. A tento rozdíl se s každou další generací ještě zvětšuje.
Jinými slovy – naši rodiče se v šedesáti cítili „na padesát“, my se v šedesáti budeme cítit „na čtyřicet“ a naše děti možná v šedesáti nebudou chtít přiznat ani padesátku. A kdo by se jim divil?
Co za tím vězí?
Tento pocit subjektivního omlazení má jednoduché vysvětlení. Dnešní dospělí žijí déle, zdravěji a aktivněji. Cestují, sportují, učí se nové věci a objevují svět sociálních sítí, streamovacích platforem i elektrických koloběžek. Zkrátka, dnešní padesátník není padesátník jako dřív.
Pocit „mládí“ často souvisí i s tím, jak se člověk vnímá ve společnosti. Ti, kteří se cítí být součástí současného dění, kteří jsou zvědaví a otevření novinkám, obvykle vnímají sami sebe jako mladší. Mentální pružnost, smysl pro humor a chuť učit se tak mohou být tím nejlepším elixírem mládí.
Když se v životě moc nemění
Dalším důvodem, proč se cítíme mladší, může být i to, že se po určitém věku ustálí hlavní kontury našeho života. Máme práci, přátele, rodinu, koníčky a pokud se tyto věci dramaticky nemění, zůstáváme mentálně v období, kdy jsme se cítili „nejvíc sami sebou“. Možná proto má tolik lidí pocit, že uvnitř jsou pořád „na pětatřicet“.
Není to popírání reality, spíš přirozený způsob, jak si uchovat kontinuitu a chuť do života. Věk se tak stává spíš administrativní informací než definicí.
Čas běží, ale kdo by ho počítal
Každý člověk vnímá věk jinak. Někdo se cítí starší kvůli zdravotním potížím, jiný mladší díky přátelům, humoru nebo novým zážitkům. To, jak staří se cítíme, tedy neříká jen něco o našem těle, ale i o tom, jak se nám daří žít.
A tak možná platí, že věk je jen číslo. Ne proto, že bychom se ho báli, ale protože víme, že důležitější než roky, které máme za sebou, je čas, který máme před sebou a jak ho prožijeme.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
