Někdy nejsou největší překážkou v životě okolnosti, ale věty, které si sami opakujeme. „Na to nemám“, „stejně to nezvládnu“ nebo „já už se nezměním“ mohou nenápadně ovlivňovat naše rozhodnutí, vztahy i odvahu zkoušet nové věci. Dobrá zpráva je, že staré myšlenkové vzorce nemusí řídit celý náš život.
Každý z nás má v hlavě určitý soubor přesvědčení, podle kterých se dívá na sebe i na svět kolem sebe. Některá nám pomáhají, dodávají nám jistotu a podporují nás. Jiná nás naopak drží zpátky, i když si jejich vliv často vůbec neuvědomujeme.
Možná jste někdy zaslechli větu, která se vám zapsala hluboko do paměti. Třeba že nejste dost šikovní, že na něco nemáte talent, že byste měli zůstat u toho, co už znáte, nebo že úspěch patří jen některým lidem. Časem se z jedné poznámky může stát vnitřní hlas, který nám našeptává, co si můžeme a nemůžeme dovolit.
Myšlenky, které si nosíme celý život
Naše přesvědčení nevznikají ze dne na den. Utvářejí se postupně, vlivem rodiny, školy, přátel, pracovních zkušeností i situací, které jsme v životě zažili.
Dítě, kterému někdo opakovaně říká, že není dobré v určité oblasti, může časem přestat věřit, že se může zlepšit. Člověk, který několikrát zažije neúspěch ve vztazích, může začít věřit, že ho nikdo nikdy nebude milovat. Někdo, komu se v práci dlouho nedaří, může nabýt dojmu, že na úspěch jednoduše nemá.
Problém není v tom, že bychom měli mít jen pozitivní myšlenky a nikdy nepochybovat. Pochybnosti jsou přirozenou součástí života. Potíž nastává ve chvíli, kdy z jedné zkušenosti uděláme obecné pravidlo.
Jedno nepovedené rozhodnutí neznamená, že se vždy rozhodujete špatně. Jeden odmítnutý projekt neznamená, že nejste schopní. Jedna chyba neříká nic o vaší hodnotě.
Devět vět, které nás mohou zbytečně omezovat
Mnoho lidí v sobě nosí podobné věty, aniž by si uvědomovali, jak moc je ovlivňují. Patří mezi ně například:
Vždycky mám smůlu.
Nikdo mě nemá rád.
Stejně nic nezměním.
Na tohle nemám.
Už jsem na to moc starý nebo mladý.
Všechno musím zvládnout sám.
Raději se nebudu těšit, abych nebyl zklamaný.
Ostatní jsou vždy lepší než já.
O penězích se nemluví.
Na první pohled mohou tyto věty působit jako obyčejné povzdechy. Pokud se ale opakují často, mohou ovlivnit naše chování. Člověk, který si stále říká, že něco nezvládne, možná ani nezkusí udělat první krok. Ten, kdo očekává zklamání, si zase může nevědomky bránit v radosti.
První krok: všimnout si vlastních myšlenek
Změna začíná ve chvíli, kdy si začneme všímat toho, co si sami o sobě říkáme. Pomoci může jednoduchá otázka: „Kdyby takto mluvil můj nejlepší přítel sám o sobě, souhlasil bych s ním?“
Zkuste si všimnout situací, ve kterých se opakují podobné pocity nebo problémy. Máte například strach požádat o lepší pozici v práci? Vyhýbáte se novým aktivitám? Máte pocit, že musíte stále něco dokazovat? Za tím často bývá určitá vnitřní věta, kterou si neseme dlouhou dobu.
Pomáhá také si tyto myšlenky napsat. Když je vidíme černé na bílém, získáme od nich určitý odstup. Najednou nejsou neviditelnou pravdou, ale pouze názorem, který jsme si někdy vytvořili.
Naučte se své přesvědčení zpochybňovat
Každá myšlenka nemusí být pravdivá jen proto, že ji máme dlouho v hlavě. Pokud si říkáte „nikdy nic nedotáhnu do konce“, zkuste si položit otázku: Je to opravdu pravda? Neexistuje jediná situace, kdy se mi něco podařilo dokončit?
Pokud věříte, že „nejsem dost dobrý“, zkuste si připomenout chvíle, kdy jste něco zvládli, pomohli druhým nebo překonali překážku. Nejde o to přesvědčit se, že všechno bude vždy snadné. Jde spíše o to vidět svůj život spravedlivěji a nepřipomínat si pouze chyby a neúspěchy.
Nahraďte staré věty novými
Když objevíte přesvědčení, které vás omezuje, zkuste ho postupně změnit.
Místo: „Stejně to nedokážu.“ můžete zkusit: „Nemusím to umět hned. Mohu se učit a postupně se zlepšovat.“
Místo: „Všichni jsou lepší než já.“ může zaznít: „Každý má své silné stránky a já mohu rozvíjet ty svoje.“
Nová věta by ale měla působit uvěřitelně. Pokud si řeknete něco, čemu sami nevěříte, bude to znít spíš jako prázdné přání. Lepší je začít malým krokem, který vám dává smysl.
Pomoci mohou malé každodenní rituály
Jedním ze způsobů, jak posílit nové myšlenkové nastavení, je pravidelně si připomínat to, co chceme v životě podporovat.
Někdo si zapisuje věty, které mu dodávají sebevědomí. Jiný si každý den připomene jednu věc, kterou zvládl. Důležité není vytvořit si dokonalý obraz sebe sama, ale naučit se na sebe dívat laskavěji.
Pomoci může také představit si budoucí situaci, ve které se nám podařilo dosáhnout toho, po čem toužíme. Jak se cítíme? Co jsme udělali jinak? Jaké kroky nás k tomu dovedly? Takové představy mohou dodat odvahu začít jednat.
Nejsme vězni minulosti
Jedno z nejvíce omezujících přesvědčení je myšlenka, že se nemůžeme změnit. „Takový už jsem.“ „Já na to nikdy nebudu mít.“ „V mém věku už nemá smysl začínat.“ Právě tyto věty nám často zavírají dveře dříve, než vůbec zjistíme, co za nimi čeká.
Život není hotový příběh, ve kterém máme jednou provždy přidělenou roli. To, co nám nešlo v minulosti, nemusí určovat naši budoucnost. Každý den máme možnost udělat malé rozhodnutí jinak.
Zbavit se omezujících přesvědčení neznamená stát se někým jiným. Znamená to přestat sami sobě bránit v tom, kým bychom mohli být.
Zdroj: názory autora
