Považujete své dětství za ideální, nebo to bylo naopak peklo? A setkání s partnerem, že byla láska na první pohled? Nebo to nestálo za moc od první chvíle? Ať odpoví člověk na tyto otázky jakkoli, nikdy nepopíše realitu. Lidská paměť totiž není filmovým pásem a neuchovává si skutečnosti netknutě. Při každém vybavování – promítání – je totiž tento film silně upravován současným stavem mysli a emocemi. Láska na první pohled mohla být docela pozvolným zamilováváním, zatímco skutečnou lásku na první pohled dnes můžeme vnímat dost kysele. A výpovědi pamětníků a svědků jsou tak jen zkreslenou verzí skutečnosti.
Paměť totiž neustále přepisuje uchované vzpomínky pomocí současného stavu mysli. Tedy upravuje a především zkresluje. Taková vzpomínka má málo společného s tím, co se tehdy skutečně stalo. Je silně zabarvena názory, postoji, dalšími životními zkušenostmi, emocemi a stavem duše v momentě, kdy člověk vzpomíná. A vzpomínka na zážitek z mládí dnes bude jiná než vzpomínka na stejný okamžik za deset či dvacet let.
Doktorka Donna Jo Bridge z Northwestern University v Chicagu prováděla experimentální výzkum s pamětí. Pokusné osoby si měly pamatovat umístění objektů na monitoru tak, aby byly schopny umístit objekt do správné pozice i ve chvíli, kdy se změní pozadí. I když lidé umístili objekt špatně, stejně trvali na svém řešení, přestože byli konfrontováni správnou odpovědí.
„Jejich paměť byla ovlivněna vložením nové informace do té staré. Prostě si pamatované aktualizovali a trvali na tom, že tato verze je původní… Naše paměť není jako videokamera. Naše paměť neustále vytváří nové obrázky a edituje ty staré, aby vytvořila příběh, který odpovídá současnosti, v níž žijeme. Paměť funguje tak, aby byla současná. Naše paměť je určena k tomu, aby se měnila, takže nejsme vlastně relevantními pamětníky a svědky minulých událostí,“ tvrdí doktorka Bridge.
Sledujte nás na sociálních sítích:
