Překvapení schovaná v rebarboře

Pokud máte rádi rebarboru, možná vás nepřekvapí, že její název je odvozený od latinského „Rheum rhabarbarum“ – což v překladu znamená „kořen barbarů“. Staří Římané tak nazývali rostlinu, kterou pěstovali Tataři, které považovali za barbary, na březích Volhy (tehdy nazývané „Rha“). 

I když rebarboru známe a jíme téměř výhradně nasladko, botanicky se nejedná o ovoce, ale o zeleninu. Její pěstování vyžaduje poměrně velké úsilí. Už v lednu farmáři natahují na pole fólie a vytvářejí tak jakýsi přírodní skleník, ve kterém rebarbora roste obzvlášť rychle. Přibližně začátkem března se fólie odstraní a rebarbora se nechá růst bez ochrany proti mrazu. Pokud jej necháte na poli déle, stonky zesílí, mají více vláken a jsou kyselejší. Rebarbora se obvykle sklízí, když je ještě mladá a křehká.

Pěstování

Původní domov rebarbory ​​je v Tibetu a Mongolsku, ale nyní se jí bude dařit i na vaší zahrádce. První mladou rebarboru můžete sklízet koncem března nebo – podle počasí – začátkem dubna. Od té doby její sezona trvá zhruba tři měsíce. Konec má nejpozději na konci června. Pak rostliny potřebují období vegetačního klidu, aby se zotavily pro sklizeň v příštím roce.

Chuť

Jednotlivé odrůdy mimochodem u rebarbory ​​téměř nehrají roli. Hlavní rozdíl je mezi zelenou a červenou rebarborou. Obecně platí, že čím intenzivnější je červená barva tyčinek, tím méně kyselé chutnají.

Jak zdravá je rebarbora?

Je téměř bez tuku a téměř bez cukru a s pouhými 13 kaloriemi na 100 gramů je kyselá, nazelenalá rebarbora jednou z nejméně kalorických druhů zeleniny. Rebarbora obsahuje především kyselinu jablečnou a citronovou, spoustu vitamínu C a řadu minerálních látek. Obzvláště bohatá je také na kyselinu šťavelovou. To ale platí zejména pro listy, které jsou považovány za jedovaté a nejedlé. Rebarbora ale obsahuje kyselinu šťavelovou i v samotných stopkách. Pro zdravé dospělé nebo dospívající je obvykle neškodný. Přesto byste ji měli užívat s mírou, protože kyselina šťavelová brzdí vstřebávání železa, vápníku a hořčíku. A s opatrností by rebarboru měli konzumovat i lidé s ledvinovými problémy, revmatismem nebo dnou, stejně jako děti.

Tipy na přípravu rebarbory

Ať už v kompotu, džemu nebo v koláčích, jemná kyselost rebarbory ​​vytváří atraktivní kontrast, zejména se sladkostmi, a dává mnoha sladkým pokrmům rafinovaný, jemně kyselý tón.

Použití rebarbory ​​jako zeleniny rozhodně stojí za vyzkoušení. Rebarbora v kombinaci se zázvorem, skořicí nebo jiným exotickým kořením tvoří sofistikovanou přílohu k masu, rybám a drůbeži. Nečekaně překvapit umí ale i v salátech. Obecně však platí: Vždy ji krátce orestujte! Syrová rebarbora je extrémně kyselá a těžko stravitelná.

Zdroj: www.eatsmarter.de/lexikon/warenkunde/gemuese/rhabarber