Falešné úsměvy rozdáváme častěji než upřímné pochvaly. Jenže křečovité obličejové svaly rozdíl mezi skutečnou radostí a přetvářkou bezpečně poznají.
Klasická každodenní ranní situace u kávovaru v práci - potkáte kolegu, jehož jméno si pamatujete jen díky jmenovce na stole. Automaticky nahodíte výraz, který má signalizovat přátelské naladění, ale ve skutečnosti cítíte mírné napětí a křeč v čelistech. Není to vlastně úplně zbytečné?
Lež má krátké nohy
„Pravý úsměv je výsledkem nedobrovolné kontrakce svalu orbicularis oculi, který obklopuje oční okolí,“ uvádí francouzský neurolog Guillaume Duchenne de Boulogne (1). Právě tento muž v 19. století odhalil, že upřímná radost aktivuje partie obličeje, které vůlí prostě neovládneme. Jestliže tedy vaše lícní svaly táhnou koutky k uším, ale oči zůstávají chladné jako ledová tříšť, pozorní pozorovatelé to okamžitě vycítí a vyhodnotí jako chabý pokus o vyvolání důvěry.
Emoční účetnictví v červených číslech
Smějeme se na šéfa, pokladní v supermarketu, otravného souseda i kolemjdoucí na ulici, kteří jdou uprostřed chodníku tak šikovně, že je nelze obejít. Děláme to ze slušnosti prakticky pořád. Jenže nasazování této masky je pro psychiku zátěží.
„Emoční nesoulad vzniká ve chvíli, kdy vnitřní pocity ani trochu neodpovídají projevovaným emocím,“ zdůrazňuje ve své knize americká socioložka Arlie Russell Hochschild (2). Tato trhlina mezi tím, co cítíme a navenek ukazujeme světu, vyčerpává mentální baterie. Křečovitá snaha o optimismus také vytváří vnitřní napětí, které se dříve či později projeví únavou nebo naprostou letargickou apatií.
Srdce neupřímnost neodpouští
Tělo na falešný projev radosti reaguje úplně jiným způsobem, než bychom si přáli. Výzkumy naznačují, že lidé nucení k úsměvu v práci vykazují vyšší hladinu stresových hormonů než ti, kteří mají dovoleno projevovat emoce autenticky (3). Dle jejich závěrů se také organismus dostává do stavu mírné, leč chronické stresové reakce oslabující imunitní systém. Kdykoli se snažíte přebít smutek nebo hněv umělým úšklebkem, vysíláte do mozku rozporuplné informace, s nimiž si vůbec neví rady.
Toxická poleva na hořkém dortu
Současná doba nás neustále nabádá k pozitivnímu myšlení za každou cenu. Tento tlak se stal synonymem pro toxickou pozitivitu, která zakazuje jakýkoli náznak nepohody. Vždyť ta je nežádoucí a nezapadá do spokojených obrázků prezentovaných na sociálních sítích! Jednotlivci se pak cítí provinile, mají-li špatný den nebo prožívají-li smutek. Jenže emoce jsou jako voda, jestliže jim nedáte volný průchod, brzy přetečou.
Tak dlouho se chodí se džbánem…
…až se ucho utrhne. A katastrofa je na světě. „Zdraví vyžaduje schopnost prožívat celé spektrum lidských emocí, nikoli jen jejich malou část,“ vysvětluje ve svých publikacích americký psycholog Martin Seligman (4). Tento expert také zdůrazňuje, že odmítání negativních pocitů nám znemožňuje se s nimi konstruktivně vypořádat. Ignorování problému za oponou širokého úsměvu potíže neřeší, pouze je uskladňuje na později.
Osvobozující právo na neutrální výraz
Skutečná svoboda začíná ve chvíli, kdy si dovolíme nenasadit žádnou masku. Autenticita je v dnešním světě filtrů vzácnou komoditou. Lidé, kteří se nebojí přiznat únavu nebo špatnou náladu, paradoxně působí mnohem důvěryhodněji a přitažlivěji. Tento efekt popisuje i německá psycholožka Anna Bruk, jejíž výzkum prokázal (5), že zatímco my svou zranitelnost vnímáme jako selhání, ostatní ji interpretují jako odvahu a sílu. Upřímnost tedy uvolňuje napětí nejen ve vás, ale i ve vašem okolí. Ostatní najednou cítí, že s vámi nemusí hrát divadlo, proto dochází k opravdovému propojení. Mít „pokerovou tvář“ nebo se prostě mračit, když je vám do pláče, představuje akt lásky k sobě samému. Právě toto přijetí vlastní emocionální reality harmonizuje nervový systém mnohem efektivněji než jakýkoli vynucený pohyb obličejových svalů, který jen mate.
Radost jako vzácné koření
Aby zase nedošlo k nějakému nedorozumění - cílem není proměnit se v zatrpklé pesimisty, kteří se na svět dívají přes černá skla a zamračený výraz. Jde o pochopení, že úsměv má být odměnou. Ne povinným doplňkem! Když se zasmějete od srdce, tělo zaplaví koktejl blahodárných látek, které skutečně a prokazatelně regenerují.
S poctivostí nejdál dojdeš
„Upřímný smích dokáže snížit stresové hormony až o několik desítek procent,“ uvádí americký badatel Ron Gutman (6). Tento optimistický efekt se však u falešného úsměvného projevu nedostavuje. Ušetřete si tedy energii na chvíle, kdy se budete cítit skutečně šťastní. Vaše okolí i duševní zdraví ocení mnohem více jednu upřímnou minutu než hodinu křečovitého předstíraného blaha. Autentický život totiž chutná mnohem lépe, i když v něm občas narazíte na hořké tóny, které k lidské existenci neodmyslitelně patří.
Sledujte nás na sociálních sítích:
