Perimenopauza může přinést podrážděnost, úzkost, výkyvy nálad, únavu, horší soustředění i změny sexuální touhy. Neznamená to však, že se žena „stává někým jiným“. Hormonální proměny, spánek, pracovní tlak i péče o rodinu mohou dočasně výrazně ovlivnit emoce, chování a vztahy.
Nejde nutně o novou osobnost, ale o nové prožívání
Mnoho žen v období perimenopauzy říká, že se samy nepoznávají. Dříve klidná žena může reagovat výbušně, společenská osoba může vyhledávat samotu a člověk, který zvládal několik úkolů naráz, má najednou problém soustředit se na běžný rozhovor. Takové změny mohou působit jako proměna osobnosti, ve skutečnosti však často jde o souběh fyzických symptomů, hormonálních výkyvů, nedostatku spánku a psychosociální zátěže.
Osobnostní rysy, například svědomitost, empatie nebo smysl pro humor, se obvykle během několika let „nepřepíšou“. Mění se ale tolerance ke stresu, zvládání emocí a schopnost regenerace. Žena proto může reagovat jinak než dřív, zvláště pokud se dlouhodobě necítí dobře nebo nemá prostor na odpočinek.
Perimenopauza není jediný okamžik, ale dlouhé přechodové období
Perimenopauza je období před poslední menstruací, během něhož začíná kolísat funkce vaječníků a menstruační cyklus se postupně mění. U některých žen trvá několik let, u jiných může být delší či kratší. Typické jsou nepravidelné cykly, silnější nebo naopak slabší krvácení, návaly horka, noční pocení, poruchy spánku, bolest hlavy, změny libida nebo vaginální suchost.
Obtíže nebývají každý měsíc stejné. Právě jejich nepředvídatelnost může být psychicky vyčerpávající. Žena může několik týdnů fungovat bez větších komplikací a poté přijde období, kdy ji opakovaně budí noční pocení, cítí únavu a její nálada se rychle střídá. Výzkum délky vazomotorických příznaků, mezi které patří zejména návaly horka a noční pocení, ukázal, že pro mnoho žen nejde o krátkodobou epizodu, ale o stav, který může přetrvávat roky (4).
Hormonální výkyvy mohou ovlivnit náladu i odolnost vůči stresu
Estrogen a progesteron nepůsobí pouze na reprodukční systém. Ovlivňují také mozkové procesy související s regulací nálady, spánkem, vnímáním stresu a citlivostí na tělesné nepohodlí. V rané perimenopauze nebývá největším problémem jen postupný úbytek hormonů, ale jejich výrazné výkyvy během jednotlivých cyklů.
To může vysvětlovat, proč se u některých žen objevuje nezvyklá podrážděnost, plačtivost, hněv nebo pocit, že mají „kratší pojistku“. Studie SWAN, která sledovala ženy v přechodu k menopauze, zjistila zvýšené riziko depresivních příznaků během menopauzálního přechodu oproti období před menopauzou (1). Neznamená to, že perimenopauza automaticky vyvolá depresi. Znamená to ale, že změny nálady je vhodné brát vážně, zejména pokud trvají týdny až měsíce a zasahují do práce, vztahů nebo péče o sebe.
Mozková mlha není lenost ani selhání
Častou stížností je takzvaná mozková mlha. Ženy mohou obtížněji hledat slova, zapomínat, proč vstoupily do místnosti, potřebovat více času na rozhodování nebo mít problém udržet pozornost. To může být obzvlášť frustrující pro ženy, které mají náročnou práci, vedou tým, studují nebo pečují o děti a stárnoucí rodiče současně.
Výzkum kognitivních funkcí ve středním věku ukazuje, že v období menopauzálního přechodu se mohou některé oblasti výkonu, zejména rychlost zpracování informací a verbální paměť, dočasně zhoršovat (2). Důležité je slovo dočasně. K horší koncentraci navíc často přispívá špatný spánek, návaly horka, úzkost a chronické přetížení. Není proto spravedlivé hodnotit se jako neschopná nebo „mentálně pomalejší“. Organismus může být jednoduše v režimu, kdy má méně kapacity na výkon.
Podrážděnost často ukrývá únavu a přetížení
Vznětlivost nebývá jen důsledkem hormonů. Perimenopauza často přichází ve věku, kdy žena čelí více nárokům najednou. Může řešit dospívající děti, odchod dětí z domova, nemocné rodiče, změny v partnerství, nejistotu v práci nebo vlastní zdravotní obavy. Pokud se k tomu přidají návaly, nedostatek spánku a únava, i drobnost může vyvolat silnou reakci.
Místo výčitek může pomoci otázka: Co se se mnou děje a co právě potřebuji? Někdy je odpovědí více odpočinku, někdy jasnější hranice v rodině či práci, jindy odborná pomoc. Zásadní rozdíl je mezi občasnou podrážděností a stavem, kdy žena dlouhodobě cítí beznaděj, ztrácí radost z běžných věcí nebo má pocit, že situaci nezvládne.
Změny libida mohou zasáhnout partnerský vztah
Kolísání sexuální touhy může být další oblastí, která vyvolává pocit, že se žena proměnila. Nižší libido ale nemusí znamenat nedostatek lásky k partnerovi ani konec sexuality. Svou roli mohou hrát únava, obavy z vlastního těla, bolest při sexu, vaginální suchost, horší spánek i napětí ve vztahu.
Dlouhodobé sledování účastnic studie SWAN potvrdilo, že se sexuální fungování během menopauzálního přechodu může měnit. Významnou roli přitom nehrály jen hormonální faktory, ale také fyzické zdraví, psychická pohoda, partnerské okolnosti a užívání některých léků (3). Otevřený rozhovor s partnerem i gynekologem může předejít tomu, aby se tělesné změny proměnily v tiché odcizení.
Kdy vyhledat pomoc a nečekat, až to přejde
Perimenopauza není diagnóza, kterou musí žena „přetrpět“. Pokud jsou příznaky výrazné, je na místě probrat je s gynekologem nebo praktickým lékařem. Lékař může vyloučit jiné příčiny obtíží, například poruchu štítné žlázy, anémii, nedostatek železa, poruchu spánku či nežádoucí účinky léků.
Zvlášť důležité je vyhledat odbornou pomoc při přetrvávající úzkosti, depresi, panických stavech, výrazném zhoršení spánku, neschopnosti běžně fungovat nebo při myšlenkách na sebepoškození. Existují psychoterapeutické postupy, úpravy životního režimu i medicínské možnosti léčby, které se vždy volí individuálně. Randomizovaná klinická studie ukázala, že u některých žen v perimenopauze a časné postmenopauze může hormonální léčba snížit riziko rozvoje klinicky významných depresivních příznaků, není však vhodná automaticky pro každou ženu a vyžaduje lékařské posouzení přínosů i rizik (5).
Proměna může být náročná, ale nemusí být trvalá
Perimenopauza může výrazně změnit každodenní fungování, náladu i způsob, jak žena reaguje na okolí. Není ale nutné chápat ji jako ztrátu vlastní identity. Často jde o období, kdy tělo upozorňuje, že dosavadní tempo, nároky a způsob péče o sebe už nemusí být dlouhodobě udržitelné.
Místo snahy „být zase jako dřív“ může být užitečnější hledat nový způsob rovnováhy. Více spánku, pravidelný pohyb, vyvážené jídlo, omezení alkoholu, otevřená komunikace a odborná podpora nejsou banalita. Mohou pomoci vrátit pocit kontroly i jistotu, že změny nálady a energie nejsou osobním selháním. Perimenopauza je přechodná životní fáze, nikoli definitivní definice ženy.
