Člověk a pes se spolu vyvíjejí už minimálně deset tisíc let. A soužití těchto dvou tvorů je tak těsné, že z toho těží oba organismy. Je prokázáno, že lidé chovající psa jsou zdravější, a dokonce mají silnější imunitu. Tým genetiků ze Švédska a Spojeného království zajímalo, jestli je to, zda se člověk rozhodne chovat pejska, ovlivněno genetikou, nebo pouze vlivem prostředí. Tedy že dítě naučí vztah ke psům rodič. A z analýzy pětatřiceti tisíc dvojčat vyplývá, že více než polovinu vlivu mají geny.
Ve vzorku dvojčat byla jak jednovaječná, tak dvojvaječná. Jednovaječná dvojčata mají naprosto shodné geny, ačkoli na ně můžou působit různé podmínky prostředí. Když jsou tak jednovaječná dvojčata, která jsou navíc u porodu rozdělena (působí na ně různé vlivy okolí) v něčem shodná, přisuzuje se to právě jejich genomu (který je zcela shodný).
Mohou za to rodiče?
Tým molekulárních epidemiologů ze Stockholmu, Uppsaly a Liverpoolu srovnal pětatřicet tisíc dvojčat s ohledem na to, zda tato vyrůstala po porodu spolu a zda v dospělosti chovají psa. Když jedno jednovaječné dvojče mělo v dospělosti psa, mělo ho častěji i to druhé, i když spolu nevyrůstala.
U žen přitom náklonnost ke psům ovlivňují geny ze sedmapadesáti procent, u mužů z jednapadesáti.
Geny a prostředí v rovnováze
„Byli jsme překvapeni, když na nás z výsledů vyskočilo, že geny jedince mají výrazný vliv na to, jestli bude vlastnit psa. Jako takové mají tyto objevy velký význam pro řadu dalších oborů souvisejících s chápáním vztahu a interakce mezi psem a člověkem v průběhu historie a moderní doby,“ míní profesor Tove Fall z Uppsalské univerzity.
„Jako první tým jsme dokázali, že geny a životní prostředí mají na formování vztahu ke psům a pravděpodobnost, že člověk bude chovat psa, zhruba stejný vliv,“ tvrdí doktor Patrick Magnusson z vysoké školy Karolinska Insitutet ve Stockholmu.
Sledujte nás na sociálních sítích:
