Učitelé dobře vědí, že při výuce se někteří žáci nudí, protože nová látka je pro ně příliš jednoduchá, nevěnují jí pozornost a nenaučí se tolik, kolik by mohli. Pro jiné žáky je naopak nová látka extrémně obtížná, takže ji vůbec nechtějí vstřebat a vzdají to dopředu. Vědci z Arizony sice neumějí vyřešit to, jak u intelektuálně nesourodé skupiny dětí rozvíjet intelekt stejně, ale vypočítali zlatou míru složitosti nového úkolu, aby byla účinnost učení co nejvyšší.
Experti z University of Arizona pracovali s počítačovými modely, jimž dávali různě složité úkoly, aby zjistili, jak rychle se dokážou novou látku naučit. A z experimentů vyšlo najevo, že nejrychleji se modely učily tehdy, když nový úkol obsahoval pětaosmdesát procent již naučených vědomostí a jen v patnácti procentech se program mýlil.
„Názory, že ve výuce existuje jakási optimální složitost, která umožní dosáhnout maximální efektivity učení, jsme vyjádřili matematicky. Pokud děláte chyby v patnácti procentech a přesní jste v pětaosmdesáti procentech, máte maximální míru rychlosti učení,“ tvrdí profesor Robert Wilson.
Týká se to však učení při výběru ze dvou možností.
„Když vám dám opravdu snadný příklad, když budete dopovídat ve sto procentech případů správně, už není nic, co se můžete naučit. Když budete mít těžké příklady a budete odpovídat v padesáti procentech příkladů správně, stále se nenaučíte nic nového, ale když vám dám příklady, které budou něco mezi, můžete být v optimu, kdy si vezmete nejvíce informací ze všech příkladů,“ dodává profesor Wilson.
Škola hrou
Sedět hodinu doma na židli a biflovat počty nebo písmenka, vydrží jen ti nejukázněnější jedinci – a i ti jenom někdy. Navíc to nemívá žádoucí efekt. Co takhle vyrazit do přírody?
V přírodě je sousty nenápadných příležitostí k učení. Nechejte děti například sesbírat kaštany, žaludy a další plody. Poté je budou skládat na hromádky a počítat, kolik jich už mají.
Zkusit můžete i házení na cíl. Nechte děti posbírat šišky, kamínky nebo udělat sněhové koule a pak spočítat, kolik z hodů bylo úspěšných.
Máte doma křídy a před domem cestu či nepříliš frekventovaný chodník? Na hladký asfalt se krásně maluje. Při procházce nechte děti malovat na cestičku písmena nebo číslice.
Zkombinovat s pohybem navíc můžete i počty. Při procházce v přírodě nechte děti závodit a při tom počítat, které udělá rychleji stanovený počet dřepů, skoků přes pařez, kolikrát oběhne strom atd.
