Snad každý se někdy zaobíral otázkou, proč jsou značkové výrobky dražší než ty, které nakoupíme třeba na tržnicích. Nejčastěji se setkáte s odpovědí, že platíme samotnou značku. Jenže to nám toho mnoho nenapoví. Co konkrétně tedy způsobuje mnohdy astronomické ceny za takové zboží?
Právní ochrana
Cenu značkového zboží určuje řada faktorů. Jedním z nich je právní ochrana výrobku. Jinými slovy, abychom si mohli být jisti, že vlastní výtvor nenapodobí někdo další, je třeba si za jeho ochranu zaplatit nemalé peníze. V jistém smyslu si tedy při koupi značkového zboží připlácíme za jeho originalitu.
Bezpečnost užití
Aby si konkrétní výrobce mohl za svým výrobkem stát, musí investovat nemalé náklady na bezpečnost a složení materiálů nebo standardy ochrany životního prostředí. Protože se touto problematikou většinou nezaobírají žádní padělatelé, mohou si dovolit prodat podobné zboží za zlomek ceny značkového. Ovšem záruku trvanlivosti, kvality a bezpečnosti použití na nich nehledejte.
Know-How
Mnoho výrobců kvalitních produktů má své postupy, jakými dosáhne požadované kvality konkrétního zboží. Ať už jsou to poměry složení jednotlivých látek na výrobu oděvů nebo třeba hustota pryže na podrážky běžeckých bot. Každý výzkum, testování a konkrétní požadavky na následnou výrobu se jednoznačně musí odrazit i v ceně pro koncového zákazníka.
Marketing
Nebudeme vám lhát, naprostou většinu financí spolkne propagace. Značka by nebyla značkou, kdyby ji neobklopoval pořádný příběh, silné reklamní kampaně, originální metody prodeje, například schopnost přizpůsobit zboží konkrétnímu zákazníkovi. V neposlední řadě jde také o patent loga, které si výrobci nechávají registrovat v mnoha modifikacích, právě proto, aby v co největší míře předešli jeho padělkům.
Součet?
Tak jak je to tedy s tou cenou? Podle schématu výše si můžeme nasimulovat rozdělení konečné ceny. U trička za 1000 korun zaplatíme ve skutečnosti 200 korun institucím, které chrání značku i konkrétní výrobek, 200 korun zaplatíme za to, že se někdo věnoval nezávadnosti složení oděvu, který jsme si koupili, což je vcelku malá daň za to, že nám po nošení trička nenaskáčou puchýře nebo se po prvním praní nestočí do vrtule. Dalších 200 korun platíte těm, kteří tričko ušili, složili, zabalili, odeslali, vybalili a pověsili do regálu. Zbytek ceny můžete vidět v televizních reklamách, na billboardech, zastávkách, v MHD, ale dokonce třeba i na veřejných toaletách.
