S nevěrou se setkal v životě každý z nás. Ať už zprostředkovaně, tak že znáte někoho ze svého okolí, nebo osobně. Nevěra nemusí být nutně známkou toho, že váš vztah upadá. Proč jsme si nevěrní? Přečtěte si fakta o tom, proč tak rádi lovíme v cizích vodách.
Proč jsme si tedy nevěrní? Pravděpodobně proto, že se bojíme 30., 40. nebo 50. narozenin… Důvody k nevěře, i když se jí zhusta věnují jak muži tak ženy, jsou však u obou pohlaví značně rozdílné.
Lítost na prvním místě
Příběh o nevěře bez skrupulí je opravdu jen příběh. Na základě anonymní ankety se většina nevěrných kála a prohlašovala, že by raději byli zůstali věrní. Je však důležité zmínit, že nevěra u mužů je brána spíše jako pudová záležitost bez zapojení citů, u žen hrají city nezastupitelnou roli.
Perfektní věk pro nevěru
Asi to zní směšně, přesto výsledky různých anket ukazují jasně, že kolem kulatých narozenin máme mnohem větší sklon k tomu, poohlédnout se někde jinde. Jako jeden z možných důvodů se tak nabízí prostá krize (středního) věku. S každým přechodem do další dekády může mít člověk pocit, že mu něco utíká a je potřeba to dohnat. Prioritou nemusí být nevěra jako taková, ale jen touha po dobrodružství. Nemusíte však partnera s kulatinami na krku hned podezírat z nevěry. Někdo krizi řeší sportem, někdo v posilovně, jiný zase třeba změnou šatníku.
Téměř každý druhý
Na základě výstupů z posledních průzkumů můžeme jen konstatovat, že v současné době podvádějí muži stejně jako ženy. Konkrétně jde o číslo okolo 40 % dotázaných, kteří přiznali nevěru během partnerského života. Dodejme jen všeobecně známý fakt – číslo, které už samo o sobě je velmi znepokojivé, může být navíc podhodnocené. Zatímco muži se nevěrou více či méně rádi pochlubí, ženy naopak drží svoje prohřešky pod pokličkou.
Štěstí přeje připraveným
S přihlédnutím na výše zmíněné máte tedy poloviční šanci, že byl váš partner nebo vy nevěrný. Je lepší se proto předem na situaci, kdy nevěra praskne, připravit. Reakce připraveného člověka bývá totiž mnohem rozumnější. První rada v takovém případě je, že dokud se partner sám nepřizná, žádná nevěra neexistuje. Je to sice hra nervů, ale vždy je lepší věřit v to lepší a myslet pozitivně, než dopředu malovat čerta na zeď a stresovat se z nejasných signálů nebo anonymních pomluv. Nicméně pokud je nevěra nešťastníkem potvrzená, pak to nejlepší, co v danou chvíli můžete udělat, je jít se projít. Po tom, co spadne prvotní adrenalin, si společně mezi čtyřma očima sedněte a domluvte se, jak budete postupovat dál. A právě, abyste předešli emotivním výkřikům a jednání v afektu, je dobré se připravit předem, a dokud se vás situace reálně netýká, promyslet si, co by to pro vás znamenalo a jak byste chtěli nevěru partnera řešit.
Zapírat, zapírat, zapírat
Může se vám zdát, že pokud o své nevěře partnerovi neřeknete, nebo on té své, budete spolu dál žít ve lži. Možná, ale důležité je, že budete dál žít spolu. Pokud se jednalo o jednorázové uklouznutí a neplynou z něj další závazky nebo povinnosti, partnerovi o ní neříkejte! Následkem vaší pravdomluvnosti bude jen to, že vy ulevíte svědomí a tíhu nevěry vlastně přenesete na milovanou osobu. A když se dozvíte o partnerově nevěře, je lepší si to nechat pro sebe a nekonfrontovat ho, jakkoli těžké se to může zdát. Budete se divit, ale zrovna tohle pravidlo je jedním z těch zásadních pro fungování dlouholetého spokojeného manželství.
