Člověk ve vztahu většinou nemyslí a jedná instinktivně. Těm šťastnějším se pak daří přepínat mezi různými životními a společenskými rolemi a povinnostmi a zvládat také náročné emocionální a sexuální interakce s partnerem. Jenže šedesát procent dvojic mezi ně nepatří. Ti se většinou zaseknou ve dvou typických dynamikách vztahu – vyhýbající se konfliktům či nenávistně závislé.
První typ dynamiky je definován strachem. „U obou lidí emoční riziko vyjádřit se převyšuje potenciální výhodu vynesení problému napovrch a jejich společné řešení,“ tvrdí psycholog Peter Pearson z Kalifornie v rozhovoru pro Business Insider. Výsledkem je, že se oba partneři či jeden z partnerů psychicky pokřiví, aby byli přijatelní pro svůj protějšek a nebyli odmítnuti a opuštěni. A přestože je potřeba ve vztahu umět používat i kompromis, toto je extrémní případ podřízení se. „Oba pak nezdravě zrazují svá přání, své touhy, svou identitu, svou podstatu,“ dodává Pearson.
Nenávistně závislá dynamika je definována jasně konfliktem. Partneři jsou v tomto případě spíš soupeři, kteří mají pocit, že musejí svůj protějšek za každou cenu přesvědčit o tom, že pravda stojí na jejich straně. „
Neustále na sebe ukazují prstem a obviňují se,“ vysvětluje Pearson. Oba přitom spolu tráví velmi mnoho času a vzájemným obviňováním a konflikty si kompenzují tenzi vznikající z tohoto soužití. Oba se snaží pojmenovat problém vztahu, aby partnera donutili se jít do sebe.
„Většina párů začíná tak, že se snaží být na sebe milí, vstřícní, reagovat na sebe. Když se ale začnou objevovat rozdíly v hodnotách, každý začne couvat jako reflexní mechanismus vyrovnávání se s tím. Někdo se podřídí zcela a kompromituje svou podstatu. Jiný řekne dost a začne druhého obviňovat,“ dodává Pearson. Všechny páry si ale musejí sednout a jasně si říct, jaké kdo má hodnoty. Pak je porovnat a najít vzájemnou míru kompromisu. Tím dojde k průlomu ve vztahu. Pokud jsou hodnoty neslučitelné, nastává rozchod.
