„Ano, miláčku. Jak chceš, miláčku, uděláme to podle tebe. Jen se na mě nezlob!“ V běžném životě se takovému partnerovi, který svému protějšku vždy a ve všem vyhoví, říká „blbec“. Jenže ono to může být všechno úplně jinak! Jak poznáte, že doma nemáte hlupáka, ale závisláka na vztazích? Všímejte si těchto signálů!
Už jste někdy slyšeli o termínu závislost na vztazích? Přesně tak se označuje duševní, emoční, fyzická nebo duchovní závislost na partnerovi, příteli či rodinném příslušníkovi. To, že někdo doslova visí na někom jiném, obvykle pramení z dětství, a dle psychologů roli hrají i poruchy osobnosti. Závislost přitom má různé stupně intenzity a závažnosti.
Neschopnost názoru a pocit zodpovědnosti
Láskoholik nedokáže říct ne, nikdy vás neodmítne a navíc přebírá zodpovědnost za to uspokojování vašich potřeb. Ty jeho ho nezajímají, jste středobodem vesmíru a jeho světa. Závislák vás a partnerský vztah potřebuje, aby sám mohl žít.
Bez souhlasu vyhlédnutého objektu, ke kterému je připoután, není schopen rozhodovat, trpí strachem z rozchodu, nemá žádné koníčky. Osobně je šťastný jen tehdy, když se od partnera dočká uznání. Také se neustále omlouvá, ačkoli se ničím neprovinil. V neposlední řadě neustále mění svoji osobnost (přizpůsobuje se tomu, s kým zrovna je), postupem času začíná být majetnický, žárlivý a vypočítavý, leckdy vyhrožuje sebevraždou, pokud se mu něco znelíbí. Dá se něco takového zvládnout?
Nezdravá dynamika
Psychologové se shodují, že odpovědnost za vztahy s ostatními musí koexistovat s odpovědností za sebe. Závislost na vztahu a partnerovi je pochopitelně nezdravá a za hlavní problém se považuje to, že láskoholik vlastně neumí žít a být jen sám se sebou. A vše nabírá na obrátkách. Partner, o něhož je tolik „pečováno“, ví, že ze vztahu nemůže jen tak odejít, protože na něj druhá osoba nesmírně spoléhá. Co na tom, že se jedná o toxické partnerství! Je vám něco takového povědomé? Znáte to z vlastní zkušenosti?
Krok z bludného kruhu
První vlaštovkou signalizující lepší časy je hledání vlastní hodnoty neboli zaměření se na sebeúctu a sebeuvědomění toho, kdo na vztahu tolik lpí. Samozřejmě, že bez terapeuta se něco takového neobejde.
Odborník pomáhá k sebelásce, pozitivnímu smýšlení i snižování sebekritiky. Závislák se s jeho pomocí naučí vyhledávat aktivity mimo vztah a investovat do nových přátelství. Jenže tohle všechno chce čas a trpělivost z obou stran, samo nic z nebe nepadá. Pokud individuální terapie nepřichází v úvahu, je vhodné zvážit psychoterapii skupinovou, a to už jen z toho důvodu, že láskoholik vztah dusí a urychluje jeho rozpad.
