Lidé, kteří umírají, jsou překvapivě šťastnější, než si myslí ti, před nimiž smrt bezprostředně nestojí. Spousta lidí očekává, že smrt provází úzkosti a umírání je procesem nešťastným. Jenže v momentě, kdy člověk smrti skutečně čelí a zbývají mu hodiny do konce života, je překvapivě poměrně šťastný.
Psychologové ze Severní Karolíny srovnali to, co lidé očekávají, že budou cítit a vnímat před smrtí, s tím, co umírající skutečně vnímají a cítí.
Umírající versus okolí
Lidé, kteří neumírají, o této fázi života uvažují jako o negativní a nepříjemné fázi. Ti, kteří už svůj život končí, ale vnímají celý stav mnohem pozitivněji.
„Když si představíme naše emoce v momentě, kdy se blíží smrt, myslíme většinou na smutek a hrůzu. Ale vyšlo najevo, že umírání je mnohem méně smutné a ohrožující, ale je naopak mnohem šťastnější, než si myslíme,“ tvrdí Kurt Gray z University of North Carolina.
Láska a pochopení
V představivosti je smrt většinou spojována se strachem a negativními emocemi. Ale poslední slova umírajících a pacientů se smrtelnými chorobami jsou plná lásky, otevřenosti vůči druhým, pochopení a duchaplných myšlenek.
„Současné zdravotnictví je zaměřeno na to, aby se smrti vyhnulo, vyhýbání se smrti je motivováno tím, že smrt vnímáme jako hrozivou a tragickou,“ dodává doktor Gray.
